SMKČ uctil památku revolucionáře Simóna Bolívara

 Na oficiální pozvání venezuelského velvyslance J. E. Victora Juliana Hernandeze Leona se zástupci SMKČ a místního Svazu přátel Latinské Ameriky zúčastnili pietního aktu, který na pražském náměstí Interbrigády připomněl 230. výročí narození osvoboditele latinskoamerických národů a zakladatele jejich státnosti, revolucionáře Simóna Bolívara. V čase nepřítomnosti velvyslance vedl pietní akt kulturní atašé Hector Castillo Angulo a charge ´d affaires Bolívarovské republiky Venezuela Gustavo Alberto Sierra Gutierrez. V úvodním projevu byl připomenut význam Símona Bolívara pro dějiny a současnost Latinské Ameriky, pro emancipační hnutí v regionu a aktuálnost jeho myšlenek, které se týkají národní nezávislosti, odtržení se od područí severoamerické velmoci a sociálních práv občanů. Osobnosti Francisca de Mirandy, Símona Bolívara a kubánského bojovníka za nezávislost a básníka José Martího jsou základem emancipačního a protikoloniálního hnutí, které v linii jmen jako Fidel a Raul Castrovi, Ernesto Guevara, Salvator Allende, Daniel Ortega, Maurice Bishop, Hugo Chávez, Evo Morales, Raffael Correa a Nicolas Maduro pokračuje až do současnosti. Region utužen pozitivní zkušeností kubánské, sandinovské a bolívarovské revoluce a poučen brutální neoliberální a koloniální politikou, kdy latinskoamerické a karibské národy vyjma Kuby byly až do konce 90. let 20. století pouhým „zadním dvorkem“ severoamerické politiky, hledá svou integraci v nezávislé organizaci CELAC, který nahradil hanebnou loutkovou Organizaci amerických států, která pouze uskutečňovala protikubánskou politiku a legalizovala ultrapravicové převraty řízené severoamerickou CIA. Na pietním aktu byla přítomná hudba hradní stráže prezidenta republiky, zástupci diplomatického sboru a pokrokových organizací.

Fidel Castro Ruz, velitel kubánské revoluce, před lety pronesl na univerzitě ve venezuelském Caracasu tato nadčasová slova shrnující význam osobnosti Símona Bolívara pro region a svět: „Tato polokoule je naše. A hovoříme zde, ne jen tak někde, ale ve Venezuele, ve slavné vlasti Bolívara, v zemi, kde se Bolívar narodil a snil, kde vystoupil s myšlenkou na sjednocení našich národů a kde pro tuto myšlenku pracoval. Bylo to v době, kdy bylo třeba počítat s měsícem na to, aby se na koni dojelo z Caracasu do Limy, kdy nebyly telefony, silnice, ani počítače, prostě nic z toho. Nicméně již tehdy Bolívar pochopil, viděl to nebezpečí, které by v budoucnu mohli znamenat ti, kteří tehdy představovali jen pár kolonií, které daleko na severu dosáhli právě nezávislosti. Jednoho dne řekl: “Spojené státy se zdají být prozřetelností předurčeny k tomu, aby ve jménu svobody zamořily Latinskou Ameriku bídou a utrpením.“ Vystoupil za myšlenku sjednocení našich národů a bojoval za ni až do smrti. Tehdy to mohlo být považováno za sen. Dnes je to životní nezbytnost. Bolívar nese ve své mysli vesmír plný spravedlivých idejí a vznešených citů. Proto Bolívara tolik obdivuji. Proto považuji jeho dílo za tolik impozantní. Nepatří k rase dobyvatelů nových teritorií a národů ani mezi zakladatele velkých říší, kteří takto získali slávu. On tvořil národy, osvobozoval teritoria a ničil impéria. Kromě toho byl skvělý voják, významný myslitel a prorok. Dnes se snažíme udělat to, co chtěl udělat on a co dosud nebylo vykonáno: Sjednotit naše národy a umožnit, aby naši lidé mohli zítra žít v bratrství, jednotě, svobodě a spravedlnosti. Toho chtěl dosáhnout pro národy, tvořené bělochy, černochy, indiány a míšenci naší Ameriky.“