Chceš hrát? Zaplať, kup si!

sport05

Levicové, a tím více komunistické hnutí, ve své historii kladlo masové tělovýchově, tedy amatérskému sportu, sportovním a pohybovým aktivitám neprofesionálního a nevýkonnostního charakteru, důležitý společenský a kulturní význam. S restaurací kapitalismu po roce 1989 v naší zemi došlo k prudkému rozvratu podpory tělovýchovy ze strany státu – vládnoucí třída o ni nejeví zájem, dokonce začala pojem „tělovýchova“ a jeho obsah vymazávat ze stránek svých textů i ze společenského vědomí. Upřednostňují se takové formy pohybových aktivit, ze kterých lze prostřednictvím komerce vytěžit zisk. Stejně jako všechny další oblasti společenského života, v nichž se točí peníze, také tělovýchova ve všech svých organizačních složkách (dobrovolné a neorganizované sportovní a pohybové aktivity, výkonnostní sport, vrcholový poloamatérský a profesionální sport) je prorostlá korupčními praktikami.

Nejviditelnější, respektive mediálně nejznámější případy korupce v českém sportu se týkají podplácení rozhodčích v nejvyšší soutěži české fotbalové asociace (FAČR). Jak ale naznačuji, jedná se pouze o mediálně nejviditelnější část korupcí prolezlého prostředí napříč zejména profesionálních sportů. Zdrojem korupčních vztahů uvnitř tělovýchovy a sportu samotného a mezi sportovním prostředím a veřejnou sférou jsou finanční toky, které směřují do tělovýchovných organizací a ven. Profesionální sport je pro korupci ideální prostředí – dochází zde ke značným finančním transakcím a zároveň není pod důslednou veřejnou kontrolou. Živnou půdu pro korupční machinace poskytuje i amatérský sport, jelikož zde panuje ještě menší vnější kontrola a „volnější“ způsoby při zacházení s finančními prostředky pod pláštíkem dobrovolné práce a ušlechtilých úmyslů.

Podpora tělovýchovy a v rámci ní zejména amatérského sportu ze strany vládních garnitur kapitalistického zřízení na našem území neodpovídá významu pohybových aktivit pro společnost. Nedostatek finančních prostředků pro tuto oblast a nezájem rozhodujících představitelů současné moci o fyzický rozvoj zejména dětí a mládeže vede k navzájem provázaným negativním jevům a trendům ve společnosti (kriminalita, užívání drog jako „zabíjení“ volného času). Jsou tak podceňovány pozitivní společenské aspekty pohybových aktivit, jako je zdravotní hledisko, vzdělávání, výchova v duchu fair-play, sociální začlenění a smysl pro dobrovolnickou činnost. Co je důvodem tohoto nezájmu? Vidina rychlého a co možná nejvyššího zisku! To je paradigma kapitalistických představ při pohledu na to, kam se nalijí veřejné finance. Ať už je to úmysl či nevědomost, přehlížejí současní mocní jeden fakt: Investice do lidí a jejich zdraví se společnosti v krátkodobém i dlouhodobém hledisku několikrát vrátí. Sportování jako pohybová činnost občanů je přeci jedním z nejlevnějších, ale přitom nejefektivnějších prostředků zdravotní prevence a účelného využití volného času. Prostředky tak bývají přednostně dávány na jednorázové monstrózní akce s komerčním pozadím či na podporu podnikatelských projektů na rádoby sportovní aktivity, které však mají blíže spíše k zábavě (aquaparky, minigolf, golfová hřiště, bowlingové dráhy) než ke sportu. Zmíněné aktivity totiž nikterak nerozvíjí fyzickou zdatnost člověka, nýbrž spíše podporují mrhání volným časem, flákačství a pozérství – „Hraju bowling, jsem strašně americký“. Současně jsou tu jen pro někoho, čímž vytváří sociální bariéry a pocit méněcennosti u dětí a mládeže, jejichž rodiče si podobné „luxusní“ aktivity nemohou dovolit financovat. Původní myšlenka sportu tak bývá znásilňována ke komerčním účelům.

My, komunisté, usilujeme o společnost, jejíž instituce budou podporovat rozvoj masové tělovýchovy a amatérského sportu. Na rozdíl od vrcholového a výkonnostního sportu, který usiluje o maximální fyzický výkon, v masové tělovýchově a neprofesionálním sportování spatřujeme jeden z důležitých prvků v cestě za tělesnou i duševní harmonií člověka, potažmo většiny společnosti. Člověk v socialismu bude mít možnost se všestranně rozvíjet. Důležitou složku rozvoje jednotlivce spatřujeme právě ve fyzické vyspělosti, což je jedna z podmínek i duševního rozvoje. Teprve soulad fyzické a duševní rovnováhy člověka osvobozuje a povznáší jeho životní úroveň.

Je třeba si uvědomit, že ony vyjmenované nešvary – podfinancované amatérské sportovní aktivity, rozvrat systematického sportování pro celé obyvatelstvo, budování komerčních komplexů na rádoby sportovní vyžití a jiné činy jsou současnému kapitalistickému systému vlastní. Zlepšení situace může být pouze kosmetické a vždy v rámci mantinelů toho, co je pro kapitalistické hráče na poli sportovního průmyslu a jejich prodloužených rukou na úrovni obecních, krajských, ale i parlamentních zastupitelů výhodné. Co je výhodné pro ně, není výhodné pro většinu obyvatelstva. Zde se nejedná o heslo klasiků liberalismu: „Zájem jednotlivce je koneckonců zájmem celé společnosti“. Ano, avšak nikterak v kapitalistické společnosti. My, mladí komunisté, nabízíme zejména učňovské, studující, zaměstnanecké i nezaměstnané mládeži z dělnických rodin či jiných neprivilegovaných a deklasovaných vrstev pomocnou ruku – spolupráci za naše společné zájmy. Nejen v oblasti sportu.

Zdeněk Vahala