ÚVODNÍ PROJEV GENERÁLNÍHO TAJEMNÍKA ÚV KKE DIMITRISE KOUTSOUMPASE NA EVROPSKÉM SETKÁNÍ KOMUNISTŮ V BRUSELU V PONDĚLÍ 30. ZÁŘÍ 2013

Téma: „Úloha komunistických a dělnických stran Evropy při posilování boje dělnické třídy a lidových vrstev proti Evropské unii a strategii kapitálu, za prolidovou cestu z kapitalistické krize, za svržení kapitalismu, za socialismus

DIMITRIS KOUTSOUMPAS

Vážení soudruzi,

rádi bychom poděkovali komunistickým stranám za reakci na pozvánku KKE. Evropské setkání komunistů bylo založeno jako prostor k diskusi o vývoji v Evropě i mezinárodně, a přispívá k výměně zkušeností z boje komunistů a hnutí pracujících s cílem zesílit naši společnou činnost.

Jsme přesvědčeni, že komunistické a dělnické strany jsou povinny zesílit svoji nezávislou ideologicko-politickou a masovou činnost, trvat na koordinaci svého boje proti vykořisťovatelskému systému, Evropské unii, kapitálu a stranám, které slouží jeho zájmům. Krom toho různé buržoazní a oportunistické strany využívají mnoho způsobů k vypracování svého politického zasahování, k vlastní koordinaci v prosazování té či oné formy správy ve prospěch kapitalismu.

KKE udělá co bude moci pro posílení evropského komunistického a dělnického hnutí, pro posílení nezávislé činnosti našich stran ve směru nutnosti vytvoření vítězné revoluční strategie.

Naše dnešní setkání zároveň představuje výzvu evropským národům, aby se shromáždily a bojovaly společně s komunistickými a dělnickými stranami v každé zemi za účinnější organizování boje, za prosazení sociálních bojů a lidové aliance. Je výzvou národům, aby směřovaly své boje do střetu se skutečným nepřítelem, tj. se silou samotných monopolů, imperialistických organizací, EU, NATO.

Vážení soudruzi,

kapitalistická krize, krize z nadprodukce a přílišného hromadění kapitálu, jež pokračuje v Řecku i v řadě zemí EU, je spojena s krutými protidělnickými opatřeními. Není to zvláštnost nebo specifický fenomén jednotlivé země. Protilidový útok je vyostřován ve všech členských zemích EU i v dalších zemích evropského kontinentu na podporu konkurenceschopnosti monopolních podniků, k zajištění levnější pracovní síly a k nacházení nových polí pro ziskovost kapitálu.

Ve skutečnosti poukazujeme na protilidovou restrukturalizaci, o níž bylo rozhodnuto a jež byla vyvolána dlouho před vypuknutím krize. Vypuknutím krize bylo umožněno tyto pokyny urychlit a zevšeobecnit. Netýkají se jen zadlužených států EU, ale všech zemí.

Celkově, ve všech kapitalistických zemích, ať už v podmínkách poklesu nebo „růstu“, v zemích „chudého Jihu“ nebo „bohatého Severu“, ve starých kapitalistických mezistátních svazcích, jako je EU, nebo v mladších, pracující jsou a budou vystaveni kapitalistickým restrukturalizacím, které jsou nutné pro kapitál. Například v Řecku rychle postupují s ubíráním, zavíráním a privatizací veřejných organizací jako EAS (Helénské obranné systémy), LARCO (všeobecná důlní & metalurgická společnost), státní rádio-televizní společnost, i v dalších sektorech strategického významu.

Zároveň pokračuje střet mezi politickým a ekonomickým personálem buržoazní třídy nad vzorcem ke zvládnutí krize. Tato konfrontace odráží konflikt mezi rozdílnými zájmy složek buržoazní třídy v Evropě, zatím co se různé síly sociálně demokratického, oportunistického zabarvení snaží spolknout složky dělnické třídy, lidových vrstev, a přivést je pod „falešnou vlajku“.

Konfrontace nad zvládáním dluhu a krize se vyostřuje, zvlášť mezi zadluženými státy, pokud jde o změnu ve vzorci rozpočtové politiky. Tato konfrontace probíhá na poli změn vzájemného vztahu sil v Evropě. Komunistické a dělnické hnutí by nemělo podcenit skutečnost, že nevyrovnanost uvnitř eurozóny a všeobecně v EU i mimo ni se vytrvale zvětšuje.

Například vytrvale narůstá nepoměr síly mezi Německem, Francií, Itálií, Španělskem atd. Mezera se rozšířila ve prospěch Německa ve srovnání s rokem 2000, pokud jde o sérii základních ekonomických ukazatelů. To z velké většiny vysvětluje fakt, že vlády Francie a Itálie, s podporou vlády USA, vyvíjejí tlak na německou vádu, aby na sebe vzala různými způsoby větší zátěž (sestříhání dluhu, euroobligace atd.).

Složky buržoazních tříd našich zemí, buržoazní liberální a neoliberální strany, sociálně demokratické strany- ty tradiční i ty nové, „levice“ a nová levice, změněné oportunistické dělnické komunistické strany, ti všichni se účastní tohoto klamného konfliktu nad vzorcem správy. Jejich základní rozdíly mají nicméně být nalezeny tady, sledují stejnou linii imperialistické kapitalistické stavby EU; jsou svázané svými protilidovými výběry, směrnicemi a rozhodnutími.

Toto zdůrazňujeme proto, že ve skutečnosti tato vnitřní buržoazní konfrontace nemá žádný vztah ke skutečným zájmům pracujících, protože tato cesta rozvoje hnaného kapitalistickým ziskem s cílem rozšířené reprodukce nemůže vést k prosperitě lidu. Je proti ní ve fázi krize i ve fázi vysoké míry rozvoje. Žádné alternativní řízení kapitalismu nemůže odstranit faktory, jež přispívají k inflaci dluhu, takových, jako je nerovnoměrný vývoj v eurozóně a v EU a periodické propukání krize v rámci kapitalistické cesty rozvoje.

Vážení soudruzi,

v podmínkách kapitalistické krize jsme svědky vyostřování rozporů, které se zaměřují na toho, jehož stát, jehož složka kapitálu, jehož imperialistická síla a spojenectví převezmou kontrolu nad přírodními zdroji, ropovody a plynovody, o tom, jak budou rozděleny podíly na trzích. V podmínkách krize tyto rozpory dokazují, že kapitalistická krize a imperialistická válka jsou dvojčata. V podmínkách krize se urychluje přeskupování vztahu sil mezi kapitalistickými státy, vznikají nové mocnosti, které usilují o přerozdělení trhů ve svůj prospěch. Staré mocnosti se snaží zachovat si své pozice a pokud možno získat nové. Postoj, že „válka je pokračováním politiky jinými prostředky“, je stále pravdivý. Když systém, vládnoucí třídy nemohou sloužit svým kořistnickým zájmům jinak, uchylují se k válce. To se v dějinách ukázalo mnohokrát. To je způsob, jakým operuje kapitalismus; je to systém vykořisťování. Skutečně, vlci se zjevují s nejnevinnějšími úmysly. Tudíž vidíme, jak USA, které po léta používaly „agent orange“ v masovém měřítku ve Vietnamu, kde takto zabily 400 000 lidí a zavinily do současnosti 500 000 invalidů a lidí s deformacemi, používají tento argument ve vztahu k „použití chemických zbraní“ pro své plány v Sýrii. Je to tatáž mocnost, která před 9 roky použila bomby s bílým fosforem. Je to tatáž mocnost, která ruku v ruce s EU (letouny NATO vzlétaly z letišť zemí EU) shazovala bomby s ochuzeným uranem na Jugoslávii.

Z tohoto setkání zdravíme velice důležitý společný postoj 77 komunistických a dělnických stran z celého světa proti imperialistickému pokrytectví a plánům na imperialistickou válku proti Sýrii.

Vážení soudruzi,

národy dnes získaly hořkou zkušenost ze slepých uliček kapitalistického barbarství. Buržoazní a oportunistické síly přesto hledají, jak lidem zakalit mysl. Hovoří o krizi, která je údajně kvůli jakémusi „neoliberálnímu dogmatismu“, a ospravedlňují takto kapitalistický systém jako takový a propagují mezi dělnictvem jiný, „zdravý“, jak jej nálepkují, kapitalistický vývoj.

Někteří se snaží přesvědčovat lidi, že jen „memoranda“ mohou za nezaměstnanost v Řecku, jež rychle dosáhla 30 %, za bídu, za zhoršení jejich života, a zatajují, že kapitalistická krize zasáhla první, poté, co byla přijata rozhodnutí o protilidových přestavbách, a až později následovala memoranda, nebo že podobně barbarská politická linie je v zemích praktikována bez memoranda. Například ve Francii, která nemá memorandum a Trojku, Hollande provádí reformu systému sociálního zabezpečení s dramatickým nárůstem spoluúčasti pracujících na platbách sociálního zabezpečení a zvýšení důchodového věku.

Jiní, opět náhle, zjistili, že Řecko „ztratilo suverenitu“ a je „okupované“, a pokouší se takto zatajit přísně třídní charakter zaváděných opatření. Opatření, která jsou v zájmu kapitalistů, domácích i zahraničních, a která jsou přijímána ne kvůli „povolnému postoji“, „zradě“, ale se souhlasem a ku prospěchu řecké buržoazní třídy a politických stran, které jí slouží v politickém systému, jenž řídí s jediným cílem, zabezpečovat ziskovost kapitálu a věčnost systému. Navíc buržoazní třída každé země se vzdává svrchovaných práv ze stejných důvodů, v rámci takových imperialistických svazků, jako jsou EU a NATO, aby tak zvýšila a upevnila svou moc a zajistila si podíl na kořisti ve střetech s monopoly jiných mocností.

Takže řešením pro dělníky nemůže být falešná naděje o dalším údajném ovládání kapitalismu, jak tvrdí takzvaná Strana evropské levice (ELP). Toto se ukázalo být marnou nadějí při mnoha příležitostech, i v praxi. Pro pracující to je bolestné plýtvání drahocenným časem. Ukazují to protilidová opatření a obrovské problémy lidí v Obamových USA, i Hollandův „nový vítr“ ve Francii, jenž se ukázal být pro zájmy lidí dělnické třídy „jedovatým“.

Nehledejme řešení ani v takzvané „demokratizaci“ EU, tj. v „humanizaci“ kapitalismu, což v Řecku káže SYRIZA a v Evropě „Strana evropské levice“. EU nelze přeměnit z jámy lvové pro národy na útvar s rovností a demokracií, něco, co ukázal Lenin ve své práci „O heslu Spojené státy evropské“, dnes plně potvrzené.

Dělníci mohou a musí naplánovat vlastní protiútok proti reakcionářskému kursu a militarismu EU, jímž nemůže být návrat ke kapitalismu 18. a 19. století, což prosazují některé síly ve jménu obnovy „svrchovanosti“ buržoazních států. Nejen proto, že dějiny nelze otočit nazpět, protože jsme teď v imperialistické a konečné etapě kapitalismu, v níž se monopoly snaží vytvářet takové protilidové kapitalistické mezistátní svazky k uspokojení svých zájmů, ale i z jiného důvodu: Proto, že i kdybychom předpokládali, že země z takového mezistátního svazku vystoupí, budou nadále existovat tisíce a desetitisíce „rybářských háčků“, které ji udrží polapenou ve vztazích nerovné vzájemné závislosti, vytvořených v rámci imperialistické pyramidy globálního kapitalistického systému.

Takže, jak to hodnotí naše strana, uspokojení potřeb dělnické třídy a lidu, a také svrchovanost lidu, vyvázání z pout imperialistických svazků, lze zaručit jen mocí pracujícího lidu, zespolečenštěním monopolů, centrálním odborným plánováním ekonomiky, dělnickou a lidovou kontrolou.

Samozřejmě, drazí soudruzi, víme, že síly kapitálu se budou snažit využít všech nástrojů, jež mají, nejen aby dělníky oklamali, ale aby je i ponížili. V Řecku se kapitál snaží využít v tomto ohledu Zlatý úsvit. Zločinná nacistická organizace zabijáků, která sama sebe představila jako údajně „proti systému“, a která nedávno, po počátečním napadání v mafiánském stylu, s bitím a ohrožováním životů kádrů KKE, zavraždila mladého muže. Je to tatáž organizace, která s rasovou nenávistí vraždila, mlátila a mučila v naší zemi tucty přistěhovalců. Je to tatáž organizace, která v posledních létech organizovala úřadovny „obchodování s otroky“, k najímání dělníků, a hrála vedoucí úlohu k padání mezd a platů, v jedné linii s rozkazy zaměstnavatelů. Snaží se likvidovat a kontrolovat odbory, aby z nich mohla udělat pokorné orgány velkopodnikatelů, rejdařů, těžících z dělnické dřiny, a opět tak demonstruje, že se fašismus zrodil v lůně rozkládajícího se kapitalismu.

Efektivní činnost ke kompletnímu vymýcení fašismu je spjata s lidovým bojem a spojenectvím, mířícím ke svržení systému, jenž si pěstuje nacisty. To je cesta, to je směřování bojů, jaké dělnické a lidové hnutí musí mít. Takzvané protifašistické fronty s politickými silami, které obhajují kapitalistické vykořisťování nebo zatajují vztah fašismu se systémem, jsou dezorientující.

Kapitalistický vykořisťovatelský systém, s jeho krizemi, imperialistickými válkami, cílem oživit fašismus, s obrovskými problémy, jež přenáší na lidi, ukazuje, že už vyčerpal své historické limity. Tím je vysvětlena nutnost boje za jeho svržení.

Vážení soudruzi,

úloha komunistické strany je nezastupitelná v těchto podmínkách k organizování boje pracujících za odvrácení protidělnických, protilidových opatření, i formováním revoluční strategie, k vytváření předpokladů pro radikální změnu negativního vzájemného vztahu sil, které budou dláždit cestu pomocí organizovaného hnutí a činnosti dělnické třídy a lidových mas za trvalým vymýcením případů, které pro pracující rozmnožují chudobu a války a pro kapitalisty zisk a bohatství.

KKE, která před pár měsíci pořádala svůj 19. sjezd, potvrdila jednomyslným schválením nového programu, nových stanov a politické rezoluce, že strana v žádném případě nevdechne (nový) život shnilému kapitalistickému systému, prohnilému buržoaznímu státu, tím, že se bude v té či oné formě podílet na zvládnutí krize ve prospěch kapitálu pomocí různých vlád, ať už se uvedou či nazvou jak chtějí, aby podvedly pracující. Politická scéna v Řecku je přeorganizovaná, reformovaná. Přeměna oportunistické strany SYRIZA na stranu sociálně demokratickou a v nový pilíř dvoustranického buržoazního politického systému rychle postupuje. V podmínkách nadvlády monopolů, prostřednictvím imperialistických svazků NATO a EU, nemůže takové vládní řízení v žádném případě poskytnout řešení a ani v nejmenším nemůže ulevit dělnické třídě a lidovým vrstvám. Naopak, srazí dělnické a lidové hnutí na kolena, rozbije jej, vstřebá síly a lidé ztratí drahocenný čas.

KKE dnes klade zvláštní důraz na formování lidové aliance, jež vyjádří zájmy dělnické třídy, samoživitelů a chudých rolníků, mládeže a žen z dělnické třídy a rodin obyčejných lidí, a bude jasně orientovaná proti monopolům a kapitalismu. Taková lidová aliance, která bude sociální, bude mít rysy hnutí v souladu se zlomem a svržením, a nemá žádný vztah k politickým „spojováním na summitu“ ani k „řešením shora“ ve jménu mlhavé „vládní levice“.

Dnes lidová aliance podniká své první kroky a nabývá určité formy se společným rámcem činnosti v dělnickém a odborovém hnutí prostřednictvím Všedělnické radikální fronty (PAME), mezi venkovskými chudými rolníky prostřednictvím Všerolnického radikálního shromáždění (PASY), mezi samoživiteli přes Celonárodní shromáždění řemeslníků a živnostníků (PASEVE), mezi mládeží, shromážděné ve frontě studentského boje (MAS), mezi ženami prostřednictvím sdružení a skupin Federace řeckých žen (OGE).

Lidová aliance odpovídá na otázku týkající se organizace boje za odvrácení barbarských protidělnických a protilidových opatření, s koncentrací sil a protiútokem, aby dosáhla nějakých výsledků během boje za svržení moci monopolů. Lidová aliance má jasně protimonopolní, protikapitalistickou orientaci. Prosazuje odtržení od imperialistických svazků, bojuje proti imperialistické válce a intervencím a jakékoli účasti na nich. Koná tak, aby posílila shromažďování protimonopolních, protikapitalistických společenských sil, snaží se, aby byl boj nasměrován k moci lidu dělnické třídy. Lidová aliance směruje svůj boj proti represivním mechanismům. Každá společenská síla má kromě společného rámce své vlastní úkoly.

Směrujeme Lidovou alianci k tomu, aby soustředila své síly na každé město, se zaměřením na monopolní skupiny, továrny, nákupní centra, nemocnice, zdravotní střediska, elektrárny, telekomunikace, infrastrukturu, veřejnou dopravu. To zaručuje společnou činnost těchto sil na základě každého sektoru i všeobecně s nezaměstnanými, samoživiteli, chudými rolníky i ostatními chudými, tvrdě pracujícími lidmi. Je na vzestupu, v procesu zrání politického uvědomění, organizování a forem boje.

Za těchto daných podmínek je organizována a koordinována k odporu, k solidaritě, za přežití. Brání dělnický a lidový příjem: platy a kolektivní smlouvy, penze, dělnická a lidová práva, ceny, za něž producenti prodávají zemědělské produkty, ochranu rolníků a samoživitelů, bydlení lidí před šmelinařením bank a před zdaněním.

Brání právo na výlučně bezplatné veřejné vzdělání a zdravotní a sociální péči, na levné a vysoce kvalitní potraviny pro běžnou spotřebu, na infrastrukturu pro kulturu a sport. Bojuje proti všem drogám, za emancipaci a rovnoprávnost žen, za ochranu nezaměstnaných, za dopravu, bydlení a stravování školáků a studentů, za neodkladné potřeby mladých párů, proti drogové závislosti, alkoholismu. Požaduje opatření k ochraně proti zemětřesením a povodním, veřejné práce na infrastruktuře, jež zlepší životní podmínky, vyvážené zásahy lidí do prostředí. Vyzdvihuje rozvojový potenciál země z pohledu existence surovin, soustředění výrobních prostředků, dovedností pracovní síly, vědecko-technických úspěchů.

Lidová aliance bojuje proti státnímu útlaku, proti násilí zaměstnavatelů; brání odborářské a občanské svobody atd., vysvětluje, že buržoazní demokracie je forma diktatury kapitálu a monopolů. Boj za prolidové východisko z krize je neoddělitelně spjatý s vyvázáním z EU a s jednostranným vymazáním veřejného (státního) dluhu bez jakýchkoli dopadů na fondy sociálního zabezpečení, za veřejné nemocnice vytržené ze všech imperialistických svazků a aliancí.

Boj za vyvázání z EU je spjatý s bojem proti moci monopolů a s bojem dělnické třídy a jejích spojenců za dělnickou lidovou moc. Postoje určitých buržoazních i dalších sil za opuštění eura i Evropské unie, aniž by byla dotčena moc monopolů, bez jejich zespolečenštění, bez celonárodního plánování, bez lidové moci, čili tak říkajíc bez základních nástrojů k rozvoji země ve prospěch lidu, za rozdělení pracovní síly, stálou práci pro všechny, za vymýcení nerovností mezi kraji, za vzájemně prospěšnou spolupráci a vztahy se všemi zeměmi našeho kontinentu i světa, neznamenají prolidovou perspektivu, ale zachování kapitalistického systému a moci kapitálu, všech těch prvků, které nám přinášejí krize a války.

Zároveň 19. sjezd KKE upřednostnil potřebu posílit vazby stranických organizací s masami pracujících, k zakotvení strany především ve strategických sektorech, na každém pracovišti. Při tom bereme v potaz rozhodnutí buržoazní třídy, v podmínkách kapitalistické krize i možné imperialistické války s řeckou účastí, rozbít dělnické hnutí, zabránit sebemenší radikalizaci dělnické třídy a chudých lidových vrstev, něco, co je neoddělitelně spjato s omezením činnosti KKE, s prohlášením antikomunismu za oficiální státní ideologii s použitím dobře známé teorie „dvou extrémů“. To je ten důvod, proč propagujeme potřebu vydatné ideologicko-politické a organizační přípravy dělnického hnutí, které ustaví stranu dělnické třídy v naší zemi, KKE, coby „stranu do každého počasí“, schopnou vyrovnat se s každým problémem, jaký může vzniknout v obratech průběhu třídního boje, na cestě za osvobozením od kapitalistického vykořisťování, za vyvázáním se z imperialistických svazků a vybudováním socialistické-komunistické společnosti.

Vážení soudruzi,

KKE neskrývá dělníkům skutečnost, že komunistické a dělnické hnutí, především po svržení socialismu v SSSR a dalších zemích střední a východní Evropy, prochází velkými potížemi. Zakouší situaci hluboké ideologicko-politické a organizační krize a je pod tlakem buržoazních sil, které v mnoha případech přikročily k represivním opatřením, zákazům nebo omezování činnosti komunistů, a také oportunistických sil, které se snaží „vykastrovat“ její revoluční rysy a asimilovat ji do kapitalistického systému. Tato situace v komunistickém hnutí, především v Evropě, přichází do hlavního rozporu s potřebou dělnické třídy a lidových mas bojovat za bohatství, jež vytváří. Bez silného komunistického hnutí, bez koordinace činnosti a vypracování společné revoluční strategie nemůže komunistické hnutí splnit důvody své existence. Samozřejmě chápeme, že nemůžeme ze dne na den překonat situaci, jaká vznikala mnoho desetiletí.

Nicméně nemáme žádnou jinou alternativu než vyhrnout si rukávy, organizovat náš boj, společně si prostudovat složitý evropský a globální vývoj, zmapovat a zkoordinovat naši společnou činnost proti Evropské unii kapitálu a války.

Máme před sebou pár měsíců významné politické bitvy, voleb do parlamentu EU, v níž komunistické a dělnické strany musí namířit palbu proti buržoazní a oportunistické strategii, proti EU, a prosadit svůj vlastní politický návrh.

Soudruzi,

před 165 roky Marx a Engels vydali své geniální dílo, „Komunistický manifest“, jenž začíná poznáním: „Evropou obchází strašidlo – strašidlo komunismu. Všechny mocnosti staré Evropy vstoupily do svaté aliance, aby to strašidlo zahnaly.“

Útok, jaký komunistické myšlenky musí snášet od buržoazie a oportunistů, demonstruje, že ono „strašidlo“ i nadále znepokojuje „starou Evropu“, navzdory faktu, že je oslabené, protože představuje jediný reálný alternativní návrh, jímž není nic než socialisticko-komunistická společnost. Čím víc „masa a krve“ vývoj spolupráce a společné činnosti komunistických a dělnických stran přijímá, tím lépe bude připravený terén k významným radikálním změnám na evropském kontinentu. KKE bude v přispívat jak nejlépe bude moci.