60 let od úmrtí Antonína Zápotockého

zapotocky

Před 60 lety, 13. listopadu 1957, zemřel jeden z nejvýznamnějších revolučních vůdců československého pracujícího lidu a jeho druhý dělnický prezident, soudruh Antonín Zápotocký. Blahopřejný dopis ÚV KSČ k Zápotockého pětašedesátinám (1949) uvádí, že jeho život je historií našeho dělnického hnutí od jeho těžkých začátků až k zahájení výstavby socialismu. Dnes můžeme dodat, že Zápotockého život byl spjat s dějinami dělnického hnutí až do přelomového XX. sjezdu KSSS, jehož jednání se jako člen delegace KSČ v únoru 1956 účastnil. Následky Chruščovova triumfu, vítězství menševického oportunismu a maloměšťáctví ve většině komunistických a dělnických stran, už z větší části Antonín Zápotocký nezažil. Jeho odchod tak zůstává spojen s koncem nejslavnější éry revolučního hnutí v dějinách lidstva, éry vzniku Sovětského svazu a tábora socialismu, epochy Lenina a Stalina.

Je smutné, že dnes jsou život a dílo Antonína Zápotockého poněkud přehlíženy i zastánci socialismu, zvláště mladšími, jejichž povědomí o dějinách a teorii hnutí je zpravidla nízké a jsou proto náchylní k opakování stejných chyb, na které revoluce v minulosti tvrdě doplatila. Přitom právě revoluční dráha Antonína Zápotockého a jeho otce, průkopníka socialismu Ladislava Zápotockého-Budečského, je nesmírně čtivě a poutavě popsána ve čtveřici jeho autorských beletrických knih „Rozbřesk“, „Vstanou noví bojovníci“, „Bouřlivý rok“ a „Rudá záře nad Kladnem“, v nichž vylíčil vzpomínky své a svých rodičů, sahající od 50. let 19. století až ke vzniku KSČ v r. 1921. Domnívám se, že zvláště kniha „Rozbřesk“ je pro nás dnes mimořádně zajímavá a varovná tím, že vinou triumfu revizionismu a vítězství řady kontrarevolucí se dnes znovu „těžce rodí dělnické hnutí“, jak Zápotocký nazval jednu z kapitol. Znovu jen velmi pozvolna vstávají noví bojovníci, usilující o své pochopení a místo v třídně neuvědomělých utlačených masách, vystavováni posměchu i opovržení jako jejich revoluční předchůdci při vzniku první dělnické politické strany, sociální demokracie, od něhož si v příštím roce připomeneme 140 let.

Životopis Antonína Zápotockého nelze shrnout několika větami. (Pozoruhodné vzpomínky na něj přináší např. kniha Marie Zápotocké „Můj život s Antonínem Zápotockým“.) Připomenu jen, že vyučený kameník prožil čtyři léta na téměř všech rakouských frontách první světové války, v l. 1921-1922 protrpěl čtrnáct měsíců těžkého žaláře po potlačení prosincové generální stávky, o dva roky později se musel ilegalitou vyhnout devíti měsícům těžkého žaláře; v l. 1939-1945 strávil šest let ve věznicích protektorátu i Německa a v koncentračním táboře Sachsenhausen-Oranienburg. Postupující Rudou armádou byl 2. 5. 1945 zachráněn z pochodu smrti.

Měl zásadní podíl na vzniku marxistické levice sociální demokracie, na založení KSČ a prosazení její bolševizace pod vedením Klementa Gottwalda, na revolučním vedení rudých odborů, dosažení volebního vítězství v r. 1946 a na úspěšném ústavním a nekrvavém vítězství československého pracujícího lidu nad buržoazií a reakcí v únoru 1948. Logickým završením jeho revoluční životní dráhy bylo zvolení prezidentem ČSR po Gottwaldově smrti v březnu 1953.

Za zmínku stojí skutečnost, že Antonín Zápotocký byl jedním z mála našich komunistů, kteří se setkali a jednali s V. I. Leninem. Stalo se tak na II. světovém kongresu Komunistické internacionály v létě 1920.

Epocha revolučního boje KSČ 20.-50. let by měla být zapsána zlatým písmem v dějinách českého a slovenského národa a spolu s ní nesmazatelně i jméno Antonína Zápotockého. Skutečnost je však taková, že v ČR dnes neexistuje žádné veřejné prostranství pojmenované po A. Zápotockém (několik jich je na Slovensku), jeho socha na Kladně byla po vítězství kontrarevoluce odstraněna, v nedávné době následovaná překrytím pamětních desek působení Ladislava Zápotockého a narození Antonína Zápotockého v Zákolanech. V této obci v kladenském okrese stojí neoznačená socha A. Zápotockého, několikrát už vandalsky poškozená. Její další setrvání ve veřejném prostoru je nejisté.

Zásadnější než názvy a sochy je zachování Zápotockého politického odkazu. A srovnáme-li s ním současnou politiku následnické strany někdejší KSČ a žalostný stav revolučního hnutí doma i v zahraničí, nezbývá než konstatovat, že už dávno nastal čas pro nový rozbřesk. Aby vstali noví bojovníci pro nové bouřlivé roky a znovu vysvitla rudá záře, nejen nad Kladnem!

Leopold Vejr