50. výročí zavraždění CHE Guevary

CheGuevara

Letos uplynulo 50 let od zavraždění jedné z nejvýznamnějších postav revolučního hnutí 2. poloviny 20. století, Ernesta „Che“ Guevary. Ten tváří v tvář latinskoamerické reakci podněcované severoamerickou CIA zaplatil v bolívijské džungli životem za své nadšení v boji proti imperialismu a výstřely bolívijských vojáků a následná podoba mrtvého bojovníka z něj udělaly živý mýtus o muži svědomí, který chtěl osobním příkladem změnit tvář Latinské Ameriky i světa k lepšímu.

Argentinský lékař, partyzánský velitel, kubánský politik a revolucionář vstoupil před půl stoletím natrvalo do dějin. Mýtická fotografie Alberta Cordy se stala prototypem pro řadu plakátů, pod kterými na světlo světa vystoupilo studentské a mírové hnutí západní Evropy 60. let a zároveň osobnost „Che“ vlila krev do žil mladé revoluční generaci v někdejších socialistických zemích, které bylo jasné, že problémy kapitalismu a imperialismu nelze řešit koketérií, ústupky, oportunismem či politikou „od stolu“. Po negativních událostech, jako byl pád sovětského socialistického tábora a regrese v latinskoamerickém pokrokovém hnutí, přišel Guevarův příklad vhod při další regionální revoluční vlně kolem milénia i při studiu života a díla této osobnosti místními přáteli Kuby a nastupující generací českých komunistů.

Ze zamlčovaných myšlenek Ernesta Guevary vyplývá řada věcí, které otřásají schematem, do kterého ho zprava i zleva zařazovali: CHE nebyl ani anarchista ani trockista, ale marxista-leninista. Nebyl romantik, studoval dílo Marxe, Engelse, Lenina a Stalina a jako jeden z prvních pochopil závadnost tzv. „destalinizace“ i maloměšťácké a antikomunistické podhoubí „tání“. Jako jeden z prvních také pochopil meze i zrádnost Chruščovovy politiky a uvědomil si nezbytnost neústupnosti v boji proti imperialismu i za cenu vlastní oběti. CHE politik a ne mýtus správně odpověděl na výzvy doby a jeho ideje projevily svou platnost především po kolapsu revizionistických a maloměšťáckých odrůd socialismu v Evropě.