Na závěr – Dny, které svět nezmění

volby_urna

Sérii textů k volbám hlavy státu, hlavy prázdné, ale mocně dunící, která se chválabohu hlavně netýkala vychvalování nynějšího pána, ukončuji jemným povzdechem několik chvil před rozhodnutím, které svět nezmění.

Co je jasné, že lidem je blízká lidovost. Nic proti gustu, autor článku se přidává. A že lidé nezaměňují lidovost s buranstvím. Jen není z čeho vybírat. Vybírá se ze shnilého nebo poloshnilého ovoce. A na konci tohoto výběru je tak i tak jen průjem, dost málo příjemný výsledek i cíl. Vlak velkých nadějí ujel neznámo kam a cestující, kteří se zapomněli na perónu, jen hašteřením utrácí čas.

Diskuze pivní končí pobryndaným ubrusem a poprskanými spolusedícími. Diskuze fundované jen odkrývají císařovu nahotu. Mlácení prázdné slámy vydalo své plody v bezradnosti, v nesmyslné agresi a především v lenosti. Lenost, to je vizitka toho imaginárního hnutí. Nejen neschopnost, ale i lenost. Národ není hloupý, rozhodně vycítil, že divadelními pózami nic nezmůže, že vzpomínky a výkřiky do tmy ho nenakrmí. A je to dobře. „Radikální levice“ nedokázala dát odpověď na momentální konjunkturu, těžko bude moct přinést vyjádření v příští krizi. Avantgardy se už nemůžeme dočkat.

Sociální sítě jsou už dnes jako žumpa, ve které si každý najde, co hledá – jenže s rozdílem, že obojí už prošlo něčím trávícím traktem. I politická reprezentace stojí až na konci řetězce, což potvrzují i krajně infantilní nebo stupidně silácké komentáře. Jako kdyby kromě volby prezidenta neexistoval jiný obsah. Jako kdyby společost neexistovala. A jako kdyby to někoho zajímalo. Je to přitom jen cukání ryby na břehu před nevábným a nevonícím koncem.

Nevím, jestli je jakékoliv řešení souručenství se stařičkým mocnářem Zemanem, ať už stojí, sedí nebo leží, s oligarchou Babišem a hokynářem šovinismu Okamurou. Je to krátkodobý úspěch pro ty, kteří nejsou ukojeni funkcemi a požitky moci a prospěchu, ale hrob pro značku, která dávno neplní svůj účel. Spojenectví se Soukupovými médii je jen hřebíček do rakve vkusu, i když ostatní televize na tom nejsou o mnoho lépe. Lidé marně čekají alternativu. Tou ale není nejapnost, bezpáteřnost a neumětelství. Jít s každým už není jen heslo lidovců a prostitutek od Wilsoňáku.

Potřebujeme třídní odborové hnutí, potřebujeme stranu jako politickou avantgardu, avantgardní hnutí mládeže, společenské pokrokové organizace nezaměstnaných, seniorů, nájemníků a co naopak zase nepotřebujeme jsou idiotské kulty osobnosti, jak nám je předvádí pomatenci vedení tzv. „levice“. Není podstatné, kdo sedí vlevo nebo vpravo, když jim tyto lavice vyhradila oligarchie! Je podstatné, kdo v této zemi panuje, jestli deset milionů nebo privatizační politický a ekonomický lumpenproletariát!