Patolízalové se předhánějí

Zeman_a_spol_po_volbach

Po těsném vítězství Miloše Zemana ve volbách prezidenta ČR začali šílet blahem zastánci přesvědčení, že zvítězila levice nad pravicí, sociální stát nad asociálním a že vítězem je „prezident dolních deseti milionů“, který porazil jakéhosi ďábla či démona. Bez ohledu na to, že vítěz hájí především zájmy druhého nejbohatšího občana ČR, jenž má k „dolním deseti milionům“ dost daleko.

K podpoře Miloše Zemana se spojili téměř všichni fašisté, šovinisté a protiuprchličtí hysterici spolu s velkou částí komunistů, které od toho neodradily ani opakované Zemanovy antikomunistické výroky. Jen krátce před druhým kolem volby stihl urazit jak komunisty vskutku různého ražení, když zhanobil jak Únor 1948, tak Dubčeka, a dodal chválu Gorbačovovi. (Ačkoli nutno dodat, že názorová škála komunistů je dnes tak široká, že i v obdivu k likvidaci ČSSR se s ním někteří shodli.) Při prvním projevu po svém znovuzvolení si pak neodpustil trapnou poznámku o tom, „kde soudruzi z NDR udělali chybičku“.

Mimochodem, Zeman ihned ve svém projevu po vyhlášení výsledků 2. kola byl nediplomaticky arogantní a hulvátský (ačkoli slíbil, že bude usilovat o opak), když zmínil, že už na začátku 90. let začal považovat novináře za idioty a pak o redaktoru ČT nahlas řekl, že má hlas jako mutant. To je naprosto nedůstojné hlavy státu (i buržoazního).

Haló noviny a internetové stránky KSČM byly už dlouho před volbami plné výlevů považujících Zemana bezmála za spasitele. Po jeho zvolení se velká část vedoucích funkcionářů přímo předháněla v pění ód na „světodějné vítězství“. Vojtěch Filip prohlásil, že „občané se rozhodli pro stabilitu, prosperitu a pokračování úspěšného rozvoje ve všech oblastech našeho života“. Stabilita, prosperita a úspěšný rozvoj toho, co klasici správně nazývali diktaturou buržoazie, je pro komunisty Filipova typu bezpochyby důležitá, neboť je živí, a ne špatně. Alespoň zatím. Až ubude pamětníků, nostalgiků po ČSSR, podporovatelé pánů Zemana a Babiše a zmatení „antiistalimisté“ (znající uprchlíky jen z televize) budou zřejmě volit přímo strany a hnutí typu ANO a SPD, bez prostředníka schovávajícího se za vybledlý a pošlapaný prapor socialismu.

Pro Miloše Zemana ostatně není příliš reprezentativní podpora takového „úspěšného politika“, který, ačkoli se soustředí téměř výhradně na parlamentní činnost, převzal KSČM s 41 poslanci a dubnovému X. sjezdu strany ji předává s poslanci patnácti. A vůbec mu není trapné znovu obhajovat svou funkci. Arogance a domýšlivost jsou zřejmě jednou z vlastností, která pány Zemana a Filipa spojuje.

První místopředseda ÚV KSČM Petr Šimůnek a poslankyně Miloslava Vostrá soudí, že se Zemanem „zvítězil zdravý rozum“. Josef Skála oslavil vítězství Zemana jako „prezidenta dolních deseti milionů“. Chvalozpěvy přidali předseda poslaneckého klubu Pavel Kováčik a europoslankyně Kateřina Konečná. Jediným představitelem strany, jehož vyjádření bylo publikováno 27. ledna na kscm.cz a nelze jej vnímat jako oslavné, pochází od poslance a místopředsedy strany Jiřího Dolejše: „Zeman post prezidenta obhájil, ale těsně. Respekt k výsledku by měl zavazovat obě strany. Pokud ho 2/3 oprávněných voličů nevolilo, měl by sám otupit některé hrany, zamyslet se nad svým okolím a méně rozdělovat společnost kontroverzemi.“

Opětovné vítězství Miloše Zemana nezmění v naší zemi nic k lepšímu, stejně jako by nic k lepšímu nezměnilo vítězství jeho protikandidáta. O zásadních věcech prezident ostatně nerozhoduje. A vlastně se o nich v ČR vůbec nerozhoduje. Komunistům jejich pevná podpora přednímu aktérovi restaurovaného kapitalismu a zjevná náklonnost ke vládě trestně stíhaného oligarchy v dlouhodobém horizontu jistě neprospěje, stejně jako všechny ostatní projevy nesamostatnosti, oportunismu a státotvornosti po r. 1989. S takovou politikou nebude KSČM relevantní politickou silou o mnoho déle než Miloš Zeman.

Prokop Haken