Dvacet let od vzniku nové, moderní, levicové…
Přidáno ve čtvrtek 15. 4. 2010
KSČM je často prezentována a chápána jako strana nová, bez ideově politické návaznosti na komunistickou stranu, která v našich zemích existovala již od roku 1921 - KSČ. Ovšem to, o čem se spíše mlčí a k čemu se KSČM bez sebemenšího zaváhání či zardění ve vztahu k bývalé KSČ přihlásila, je významná, zcela zásadní, právní, ekonomicko-právní návaznost. Ta se totiž dnes, za tvrdého a bezohledného kapitalismu, týká něčeho nadmíru důležitého - majetku! Ovšem to vskutku podstatnější je ideově politické dědictví, které podmiňuje směřování strany jako strany komunistické. To převzato nebylo. Připomeňme, že k tomuto dědictví z ideologického i prakticko-politického hlediska patří zejména tyto základní milníky činnosti a vývoje KSČ: období její bolševizace a nástupu nového vedení strany v roce 1929; vedoucí role v masovém boji dělníků, nezaměstnaných a drobných rolníků v době hospodářské krize, mostecká stávka; boj za jednotnou lidovou frontu proti fašismu a národní osvobození, květen 1945; zápas za vítězství v parlamentních volbách v roce 1946 a únor 1948.
KSČM se však ve svém programu přijatému na I. (tzv. olomouckém) sjezdu v r. 1990 přihlásila k něčemu jinému, prezentovala se následovně: „Naše strana jednoznačně uznává demokracii a odmítá jakoukoliv diktaturu. Svobodu, lidská práva, všelidské hodnoty a humanismus staví nad úzce třídní a stranické zájmy. Jednoznačně a navždy odmítá monopol moci a jakékoliv snahy o něj a provždy zavrhuje ty principy své činnosti, které ji v minulosti přiřazovali k nedemokratickým organizacím." Zřekla se přitom marxismu-leninismu a přijala za svou antikomunistickou koncepci (sociálně demokratických a socialistických stran Socialistické internacionály) „demokratického socialismu", „ideový pluralismus" a otevřela se „nemarxistické levici" (viz Dokumenty I. sjezdu KSČM, 13. - 14. 10. 1990, s. 16) V programu se doslova píše: „Chceme čerpat také ze všeho pozitivního, čeho se podařilo dosáhnout demokratickému hnutí. Hodnoty, od nichž odvíjí svůj politický program Socialistická internacionála - svoboda, sociální spravedlnost a solidarita, jsou i našimi hodnotami, stejně jako úsilí o demokratický socialismus a levicovou alternativu rozvoje společnosti... Základ ideové identity strany - demokratický socialismus - spatřujeme především v úsilí o demokratickou sociálně spravedlivou společnost a sociálně právní stát." (Tamtéž, s. 17.)
A právě tyto programové teze předurčily její charakter, jemuž je vlastní jistá schizofrennost. Konkrétněji řečeno jde o rozpor mezi názvem strany a jejím ideologickým, programovým zaměřením a tím i charakterem praktické politiky, jejímž jediným těžištěm je v podstatě parlamentní činnost, při totální absenci mimoparlamentní (abstrahujeme zde od takových akcí jako je organizování předvolebních mítinků, prvého máje, dne tisku apod.) a jistá výrazná neodlišnost této strany od sociální demokracie. Přestože se tato strana distancovala a dodnes se ústy některých nejvyšších představitelů distancuje od své předchůdkyně - KSČ, tvoří paradoxně naprostou většinu její (KSČM) členské základny i voličů právě bývalí členové této strany - KSČ.
Nejen uvedené rozpory nadále podmiňují celkovou, zvláště ve vztahu k názvu, jak se dnes říká „nečitelnost", jinak řečeno nejasnou, nevyhraněnou zaměřenost a akceschopnost této strany, při stále trvající, hluboce zakořeněné tendenci zbavit stranu komunistického revolučního charakteru. Lpění jen na parlamentarismu při snaze, zejména jejich některých nejvyšších funkcionářů, dostat se snad za každou cenu k ministerským křeslům, do vlády, odrazuje občany nespokojené s fungováním režimu, se sociálně-ekonomickou krizí a jeho radikálnější kritiky, především levicově orientovanou mládež. Mnoho občanů proto „háže" KSČM „do jednoho pytle" s ostatními stranami působícími v parlamentu - „všichni jsou stejní, jde jim jen o prachy, o koryta!" Tomu v poslední době nahrála zvláště kauza bývalých místopředsedů J. Dolejše a Č. Miloty (za úplatu lobovat za podnikatele v oblasti hazardu).
Dvacetiletý, z hlediska komunistické identity nevyhraněný, neidentický vývoj KSČM (neboť byla a je, jak ve výše uvedeno, zasažena rozporem mezi svým názvem, komunistickou orientací většiny jejích členů a jejím skutečným, nekomunistickým charakterem a činností) neznamená, že tento vývoj je nezvratný, neboť pozitivní transformace této strany ve smyslu její obrody, renesance jako strany skutečně komunistické je stále ještě reálná. To je však dáno tím, do jaké míry bude schopna uskutečnit zásadní posun od dosavadní fakticky sociálnědemokratické orientace k prosazení jejího komunistického charakteru. Problém spojený s komunistickou identitou je navíc komplikován tím, že značná část členů KSČM si jej neuvědomuje. Samotný název strany je pro ně dostačující vypovídací hodnotou o jejím charakteru a orientaci.
Aby došlo k renesanci strany jako strany komunistické, je nutné aktivizovat členskou základnu KSČM těmito směry:
1. Prosadit změnu v základech ideové identity strany i v programu KSČM. To znamená zřeknout se ideologické koncepce tzv. „demokratického socialismu" a „ideového pluralismu" a přijmout, osvojit si teorii vědeckého socialismu a komunismu. Pokud jde o program, měl by zde být jasně definován strategický úkol současné etapy historického vývoje - legálními prostředky získat politickou moc dělnickou třídou, rolnictvem a ostatními vykořisťovanými vrstvami obyvatel;
2. Prosadit vypracování nových stanov KSČM, v nichž by byl základním organizačním principem strany jasně ustanoven princip demokratického centralismu a vnitrostranické demokracie;
3. Rozvíjet ideologickou práci strany na bázi vědeckého učení marxismu-leninismu, odhalovat nevědecké pozadí buržoazní manipulace s myšlením mas a demaskovat skutečné cíle buržoazie a jejích přisluhovačů; to umožní zejména dělnické třídě rychleji překonávat její dezorientaci;
4. Zbavovat KSČM vlivu nositelů a šiřitelů revizionismu a oportunismu; funkcemi pověřovat výhradně ty členy strany, kteří svou činností prokázali oddanost komunistickým idejím, kteří je nezpochybňují a jsou odhodláni obětavě pokračovat v jejich realizaci, kteří prokázali osobní spolehlivost a další žádoucí charakterové vlastnosti;
5. Jednoznačně se přihlásit k historii komunistického hnutí u nás i ve světě, k období budování socialismu v Československu; z roviny teorie a metody dialektického a historického materialismu odhalovat faleš buržoazního výkladu dějin, dezinterpretace naší minulosti i současnosti.
Iniciativa marxisticko-leninské obnovy komunistické strany
Dialog č. 261, březen 2010
Objednávky, připomínky, dotazy i své články do marxisticko-leninského měsíčníku „Dialog" můžete zasílat na adresu: Orego, Box 13, 257 26 Divišov, orego@orego.cz.