Mládež a současnost
Přidáno v neděli 18. 4. 2010
Chci se vyjádřit k tématu, které je mi velice blízké. A to k mládeži. Mladí lidé jsou pro náš stát a celý svět velice důležití. To my, mladí, svým chováním a rozhodnutími můžeme zásadně ovlivnit další směr, kterým se naše společnost vydá. Ale jak víte, skutečnost je úplně jiná, než jaká by měla být.
Většina mládeže se příliš nezajímá o dění kolem sebe. Jsou zahledění do sebe, sedí doma u počítače, a když už se sejdou se svými vrstevníky, tak skončí v hospodě u piva.
V horším případě na ulici s jehlou v ruce. Avšak není čemu se divit. Posledních 20 let k ničemu lepšímu a prospěšnějšímu nejsme vedeni. To před 20 lety se zde začala ve velké míře uplatňovat výchova ve stylu ,,na nikoho se neohlížej a starej se sám o sebe“.
Kam jsme došli? Moje generace nemá téměř žádnou perspektivu. Velká část mých vrstevníků nemá skoro žádné sny, ideály a zájmy. Něco, za čím by si šli. Nejsou ničím motivováni. Zkrátka, „ono to nějak dopadne“.
Jaká je realita současnosti? Jakmile v 18 letech člověk odmaturuje, je velmi často nucen přijmout práci v oboru, který ho nebaví, a na který ani nestudoval. Když práci nenajde, nezbývá mu nic jiného, než se zařadit do front na pracovních úřadech, které vystřídaly fronty na banány. A co je důležitější? Banány, které dnes leží ladem? Nebo slušná a motivující práce, která nám zajistí existenci a společenský pokrok?
Na vysoké školy mnohdy mladí jít studovat nemohou. Ne proto, že by na studium neměli schopnosti, ale veškeré výdaje si běžná rodina nevycucá z prstu. A to se zatím na státních vysokých školách neplatí školné!
O učních ani nemluvím. Jít na učební obor je něco absolutně nemyslitelného. Dělnická a řemeslná práce je v dnešní společnosti brána jako podřadná. Mezi některými lidmi je práce, a především manuální, sprosté slovo. Velká dřina za málo peněz.
Někteří mí spolužáci si pod osobou dělníka vybaví špinavého a opilého Ukrajince. Myslí si, že zrovna oni budou po dokončení školy pobírat nadprůměrný plat. Ale po vstupu do pracovního procesu nastane velké rozčarování a zklamání. Začnou se potýkat se sociální nejistotou a starostmi, o kterých si mysleli, že je nikdy nepotkají.
Řada z nich propadne alkoholismu, drogám a část se v zoufalství rozhodne k činu nejhoršímu. Ukončí svůj život. A to je velice smutné na to, že údajně žijeme v moderní společnosti, kde si navzájem mají lidé pomáhat.
Velkou úlohu ve výchově mládeže má rodina. Avšak velká část rodičů je zaneprázdněna prací. Nemají na své děti čas, veškerými silami se snaží uživit rodinu, aby aspoň trochu slušně žila. V jiných rodinách dospělí holdují alkoholu, nesnaží se najít práci, pobírají sociální dávky, které berou jako samozřejmost. Jejich děti nejsou vedeny k práci a myslí si, že takový způsob života je zcela běžný. Nemají zájem o jakoukoli mimoškolní činnost. Poflakují se venku s pochybnými skupinami a stávají se potencionálními zákazníky výchovných ústavů a věznic.
Naopak, když jsou děti nadané, z nedostatku financí a podpory rodičů své nadání nemohou rozvinout. Je to začarovaný kruh, ze kterého není úniku. Když se nad tím zamyslíme, řekneme si, co tu vlastně pro nás mladé je? Potýkáme se s nedostatkem brigád, slušných kulturních akcí, levných sportovišť, městské zeleně. Jsme odmala televizí masírováni vraždami, násilím, povyšováním nad druhými. Jsou nám předhazovány ,,hvězdy“ šoubyznysu, kterým vyšlapali cestičky tatínkové a maminky. Zábavné inscenace, u kterých by si člověk chtěl odpočinout a zasmát, už se skoro netočí. Nové vtipné pořady, které mnohým ani vtipné nepřijdou, se dlouho na obrazovkách neudrží. Nedostatek nových a kvalitních filmů nutí televize vysílat pořady a filmy z doby socialismu. Tato situace je ale velice směšná, když si uvědomíme, že z České televize 24 hodin denně slyšíme o zločinech komunistického režimu.
O dnešních problémech, jako je rostoucí fašizace společnosti, rasismus a xenofobie, se mluví v minimální míře, jen aby se neřeklo. Každý den vidíme kolem sebe tu pravdu a lásku. Vyrostla nám nová generace fašistů, kteří si volně běhají po ulicích. Svými myšlenkami a názory ničí vše, co se za 40 let vlády KSČ pracně vybudovalo. Generaci mých rodičů a prarodičů zůstávají oči pro pláč.
Mladý člověk zajímající se o jiné věci než jen o počítačové hry, který se chová tak, jak by ve slušné společnosti měl, se v očích vrstevníků stává exotem. Dnes jste na škole hodnoceni podle toho, kolik máte na sobě značkového oblečení, dále podle počtu vykouřených cigaret a vypitého piva. Jen velice málo lidí se zajímá o to, jaký je člověk uvnitř, v srdci.
K tomuto všemu nemuselo dojít. Na vině je současné společenské zřízení, vychovávající člověka jako bezohlednou bytost. Na našich bedrech leží budoucnost lidstva, a je naší morální povinností zajistit dalším generacím slušný život mezi slušnými lidmi. Život v komunismu.
To, co začal Marx a Engels, musíme my dobudovat a zajistit tak, aby se kapitalismus poté již nikdy nevrátil. Čas kvapí velice rychle. Je i docela pravděpodobné, že se někteří z nás dožijeme 3. světové války. Ta může být pro tuhle planetu osudná. Možná to bude poslední věc, kterou lidstvo dokáže. A to nechceme.
Na závěr bych chtěl dodat, že přesto situace ještě nemusí být tak zoufalá. Mezi mladými se občas najdou lidé, kterým není lhostejný stav naší republiky. Lidé, kteří si uvědomují, že společnost může být mnohem lepší, než jaká je dnes. Lidé, kteří uznávají i jiné hodnoty, než ty materiální. A v těchto lidech já vidím naši budoucnost a věřím v ně. Věřím tomu, že takových bude mnohem víc.
Jan Vitoslavský
Viz též:
Tak kdo je tu vlastně vinen?
Komunistické hnutí a mládež
Změňte svět!