Komunistická strana Irska: 94. výročí povstání z roku 1916
Přidáno v pondělí 19. 4. 2010
Pozdravy solidarity v předvečer výročí povstání z roku 1916. Vzpomínáme na všechny, kteří bojovali a položili své životy v boji proti britskému kolonialismu a imperialismu, v boji za irskou svobodu, suverenitu a nezávislost v minulých staletích. Jim všem se klaníme.
Povstání roku 1916 v Irsku otřáslo britským impériem a inspirovalo miliony utlačovaných k dalšímu odporu vůči jhu kolonialismu a imperialistické nadvlády. My, irští komunisté, vyjadřujeme solidaritu a obdiv všem, kdo kdekoli na světě i dnes bojují proti imperialismu a za sociální spravedlnost.
Boj proti imperialismu Británie, Evropské unie nebo Spojených států musí pokračovat. Lze tak jen mobilizací pracujících, jedinou jistou cestou k dosažení tohoto cíle a k jisté porážce těchto sil.
Eugene Mc Cartan (generální tajemník KS Irska)
Boj za irskou národní jednotu, svobodu, suverenitu, nezávislost a socialismus neutuchá.
Irsko: 94. výročí povstání z roku 1916
Před 94 lety bylo zahájeno irské Velikonoční povstání, tzv. Krvavé Velikonoce. Zatímco reformističtí vůdci celého světa jej odsuzují, V. I. Lenin tomuto povstání vzdal poctu.
Povstání bylo organizováno irským republikánským bratrstvem (Irish Republican Brotherhood) a trvalo od 24. dubna do 30. dubna.
Na Velikonoční pondělí 1916 spojené síly Irské občanské armády, vedené revolučním socialistou Jamesem Connollym, a nacionalističtí Irští dobrovolníci vstoupili v Dublinu do války s britským státem. Irské republikánské bratrstvo, předchůdce IRA, vedlo nejradikálnější křídlo Dobrovolníků. Jejich velitelem byl Padraig Pearse.
Connolly a Pearse vedli své muže vzhůru po O'Connell Street v centru Dublinu a vydali příkaz k dobytí hlavní pošty a několika dalších strategických budov. Povstání začalo.
Po týdnu bojů se Dublin stal válkou zničeným městem a rebelové se pod neúprosnou palbou britských děl byli nuceni vzdát.
Pouhých dvanáct dnů poté popravil britský stát 16 protagonistů povstání. Přes tři tisíce účastníků nebo známých stoupenců povstání bylo uvězněno. Bylo vyhlášeno stanné právo a propagace republikánských názorů se stala zločinem.
Samotný Connolly byl během bojů zraněn, ale Britové ho na nosítkách odnesli do vězení Kilmainham, připoutali k židli a zastřelili.
Británie věřila, že jí toto řeznictví projde, protože akce rebelů do značné míry postrádaly masovou podporu. Věci se však nevyvinuly úplně tak, jak Downing Street očekávala. Britská vláda v Irsku zažehla masový odpor a rebelové, izolovaní v okamžiku zahájení svého boje, začali být považováni za první skutečné hrdiny masového povstání, které následovalo.
Úctyhodná strana Home Rule (Domácí vláda, určitá míra autonomie na britské koruně) byla zcela zatlačena do pozadí a ve volbách v roce 1918 drtivě zvítězili radikální republikání ze strany Sinn Fein. Poslanci za Sinn Fein vyhlásili nezávislou Irskou republiku a byla zahájena válka s Británií.
Velikonoční povstání bylo prvním činem Irské revoluce. Revoluci však i přes Connollyho úlohu v povstání vedli nikoli socialisté, ale nacionalisté. Ti se opírali o irské střední třídy a ty i zastupovali. Jejich boj byl, a zůstává dodnes, omezen na cíl politické nezávislosti, nikoli ekonomickou či sociální spravedlnost pro pracující.
Aby se přiblížili tomuto cíli, domnívali se republikáni, že jsou přijatelné kompromisy, dokonce takové, které měly nesmírný dopad na masy. Tak se v roce 1921 nacionalisté ze Sinn Fein, i když v této otázce byli rozděleni a proběhla i krátká, ale tvrdá občanská válka, podíleli na - rozdělení Irska.
To vytvořilo severoirský sektářský státeček, s protestantskou většinou loajální britské koruně na jedné straně, na straně druhé nezávislou kapitalistickou republiku na jihu. Tato situace vyústila, jak věštil samotný James Connolly, v „karneval reakce, Sever a Jih".
Mnoho politiků tvrdilo, že rozdělení bylo produktem samotného povstání. Labour Party v Británii společně s odborářskými vůdci odsoudila Connollyho a Pearse jako vlastizrádce. Pacifisté z Independent Labour Party prohlásili, že povstání bylo aktem násilí, srovnatelným s první světovou válkou.
Tito zbabělci a přisluhovači britské vládnoucí třídy zkrátka odsoudili Connollyho za to, že se odvážil povstat proti cizí utlačovatelské mocnosti. Skuteční socialisté a demokraté na druhé straně vzdávali jeho odhodlání k boji čest. Jak prohlásil ruský revolucionář V. I. Lenin, jeho boj měl pro dělnickou třídu nesmírnou hodnotu, protože:
„...pouze při předčasných, dílčích, rozprášených a tudíž neúspěšných revolučních hnutích získávají masy zkušenosti, znalosti, nabírají sílu, poznají své skutečné vůdce, socialistické proletáře, a tímto způsobem se připravují na generální útok."
Connollyho chybou nebylo, že bojoval, ale spíše to, že přijal strategii a taktiku, které byly v rozporu se socialistickou revolucí, a které vytvořily podmínky, ve které mohly triumfovat místo dělnické třídy nacionalistické střední třídy.
Connollyho program
Když se James Connolly vrátil v roce 1910 z USA do Irska, vypadalo to, že Británie poskytne irské vládnoucí třídě Home Rule: omezenou samosprávu pro Dublin, ale ne nezávislost a suverenitu. Connolly se dal do budování odborů a Labour Party jako prostředků k obraně dělnické třídy v takovémto irském státě.
Jako organizátor irské TGWU hrál vůdčí roli v dublinské generální stávce v roce 1913. Tváří v tvář vojenské represi organizoval Connolly stávkující do obranných sborů, které se měly stát základnou dělnické Občanské armády.
Stávka byla poražena a mohutné odborové hnutí, které Connolly a jeho soudruh James Larkin vybudovali, bylo vážným způsobem odraženo. V té době se hlavní vůdce středostavovských Irských dobrovolníků Redmond zavázal k podpoře britského imperialismu v jeho válce s Německem.
Na severu ostrova unionistický vůdce Edward Carson vybudoval Ulsterský dobrovolnický sbor, aby zabránil uskutečnění návrhu na Home Rule. Reakce byla po celém Irsku na pochodu.
To vše bylo nesmírnou ranou pro Connollyho strategii dělnické revoluce v předjímaném irském Home Rule. Rozvinul novou perspektivu. Ta byla částečně verzí Leninova revolučního defétismu - přeměna imperialistické války mezi národy na občanskou válku mezi třídami. To byla její silná stránka.
Na rozdíl od Lenina ale Connolly nechápal, že válka mezi Británií a Německem je meziimperialistickou válkou, ve které se obě strany snaží získat a vydrancovat kolonie a trhy. Spíše ji viděl jako příležitost pro další národy udeřit proti nepříteli největšímu - Británii. V březnu 1915 napsal:
„Domnívám se, že mohlo být válce zabráněno socialisty; protože nebylo a záležitosti jsou propojené, chci vidět Anglii poraženou tak důkladně, že obchod na všech mořích bude propříště otevřený všem národům - pro ty největší stejně jako pro nejmenší."
Ale jak poukazoval Lenin, vítězství Německa nebylo o nic výhodnější než vítězství Británie. Dělníci ve všech zemích potřebovali zvrátit válku ve válku občanskou proti svým vlastním šéfům.
Místo toho Connolly považoval Anglii za hlavní baštu reakce. Naléhavost její porážky představovala skutečnost, že v samotném Irsku byl nespočet mladých mužů odváděn do britské armády. Klíčovou otázkou se stalo organizování její porážky, dokonce i za cenu obětování dělnického vedení.
To byla hlavní chyba Connollyho strategie pro Velikonoční povstání. Na jedné straně byl zapojen do každodenních bojů dělnické třídy prostřednictvím irské TGWU. Na straně druhé úplně odděleně od toho cvičil daleko menší a vybranou skupinu v Občanské armádě, s cílem povstání, ať již s podporou mas nebo bez ní.
Poháněn touto chybnou strategií tlačil Connolly Pearse do souhlasu se společnou akcí. Neměli však společný cíl pro povstání. Nacionalisté, kteří tvořili většinu povstalců, měli nacionalistický cíl.
Přes to všechno bylo Velikonoční povstání, v historickém smyslu, ospravedlněné. Pro povstalce bylo vojenskou katastrofou. Bylo provedeno s obyvatelstvem Dublinu zapojeným jen v roli přihlížejících - když procházeli barikádami cestou na nákup. A vedlo ke smrti mnoha statečných irských dělnických kádrů z Občanské armády.
Ale také uvedlo do pohybu masový boj proti imperialismu. Zasadilo úder jménem všech utlačovaných po celém světě. Ukázalo světu, že jsou zde muži a ženy, kteří nejsou připraveni akceptoval lež, že světová válka je válkou za svobodu - věděli, že je válkou banditů o kořist. Ukázalo světu, že je možné převrhnout banditům stoly a vyrazit za svobodou.
To je důvod, proč i přes chyby ve strategii a provedení stál Lenin za povstáním. To bylo předčasné, ale lepší, než aby se neuskutečnilo vůbec. A poučení je, že aby irská revoluce konečně zvítězila, musí rudá vlajka nahradit zelenou vlajku nacionalistů. Pod ní vejdou dělníci do boje jak proti britským imperialistům, tak irským šéfům.
(přejal a upravil z vícero internetových zdrojů David Pazdera - www.ksmprobrno.wbs.cz)