Reakce na pochodu
Přidáno v pondělí 19. 4. 2010
Buržoazie a klérus se v neděli sešly ve svém smutečním průvodu v polském Krakově, ne nepodobném tomu u pařížského Vítězného oblouku po maďarské kontrarevoluci, jehož záběr kdysi využil slavný Pasollini. Zástupci těch nejreakčnějších kruhů – ať už koryfejů Spojených států, diktátorů, zástupců buržoazie či církve – se sešli, aby pohřbili vpravdě svého syna. My nepláčeme – není zásluhou předčasně zemřít, zásluhou je jedině zanechané dílo – a to vpravdě pozitivní. Toho se v Polsku za 20 let nedostalo. Spadlo do kapitalistické bídy, kdy katolická církev staví bariéry svobodnému myšlení, spadlo do pozice sluhy, kterou si kompenzovalo občasným šovinismem.
Hanba však těm, kteří pod rouškou komunistických názvů dennodenně zrazují naše občany a kteří nemají dost studu na to, aby v předvolebním čase podlehli nemravné chuti zviditelnit se a pošpinili pietou k nejzavilejšímu z antikomunistů ještě více ten již dávno oportunismem zablácený štít „komunistické“ strany.
Sjela se buržoazie na svůj smuteční pochod – jako kdyby svými zády ukázala, že její éra dříve či později skončí. Uložila jednoho ze svých ke starému fašistickému diktátoru – jasně ukazujíc heslo „Svůj k svému“. A média horlivě utvářela trapný kult osobnosti, nechtěně ukazujíce, že tyto záběry jednou vyblednou i se systémem, který reprezentují. Ani kdyby byl pohřeb stokrát delší a politiků a kněží stokrát víc, nevrátí to životy polských vojáků, kteří za imperialismus padli daleko od domova. Nevrátí to lidem práci, stejně jako to nezlepší zkažené životy nebo značné deformace pod černou sutanou.
Toto není vyjádření neúcty k polskému národu – právě naopak: je to vyjádřením přání, aby Polsko potkala daleko lepší budoucnost než dosud – aby okovy nesoucí název jak antikomunistické a šovinistické buržoazie, tak bigotního kléru, byly z rukou polských pracujících setřeseny!
Martin Peč