Komsomol si připomněl 140. výročí narození V. I. Lenina
Přidáno v pondělí 19. 4. 2010
V sobotu 17. dubna 2010 se v Praze setkali komsomolci, členové Svazu mladých komunistů Československa a jeho sympatizanti především z hlavního města a jeho okolí, aby si připomněli 140. výročí narození vůdce světového proletariátu, geniálního revolucionáře Vladimíra Iljiče Lenina (22. 4. 1870 - 21. 1. 1924), jehož dílo je nesmrtelné přes všechnu snahu politické reakce jej zpochybnit a zničit.
První část vzpomínkové akce proběhla v Praze 6 - Dejvicích. Po výstupu ze stanice metra A Dejvická (dříve Leninova) stanuli účastníci na Vítězném náměstí (dříve náměstí Říjnové revoluce). Nejdříve zamířili k pomníku obětem 2. světové války, který zde byl odhalen r. 2004. Na sloupu pomníku jsou uvedena všechna bojiště československých vojáků, včetně dnes nenáviděného slovního spojení „Sovětský svaz". Dle informací ze stránek Městské části Praha 6 je pod mramorovou dlažbou uložena prsť z československých i zahraničních bojišť, „z Anglie, Francie nebo Polska". Ze Sovětského svazu zřejmě ne.
Členové SMKČ položili k pomníku kytici se stuhou „Památce obětí imperialistických válek". Poté se přemístili na opačnou stranu náměstí k vyústění Verdunské ulice (dříve se jmenovala Thälmannova, ale jméno hrdinného německého bojovníka proti fašismu zabitého v koncentračním táboře dnešním mocipánům vadilo - byl to komunista...), kde stával pomník V. I. Lenina, potom jen jeho podstavec - a dnes je tam jen tráva a před ní záhon s tulipány, který „vznikl ve spolupráci Městské části Praha 6 s Velvyslanectvím Spojených států amerických. Výtěžek z této akce jde na podporu Domova svaté rodiny.", jak informuje cedule s vlajkou USA, umístěná zde v češtině a angličtině (to se tedy Spojené státy předaly)! (I ta formulace „jít na podporu" je divná, asi americká.) V místě bývalého Leninova pomníku jsme si připomněli památku velikého Lenina položením kytice se stuhou a na světlou minulost, kdy zde pomník stál, na chvíli upozornil náš prapor s Leninem.
Druhá část pietní akce proběhla na pražských Olšanských hřbitovech, na čestném pohřebišti rudoarmějců, které je národní kulturní památkou. V současnosti sem běžně nechodí nikdo vyjma zlodějů kovů, ale díky naší přítomnosti sem zavítala i ostraha hřbitova a jí přivolaný strážník Městské policie. Dřevěné tyče, které jsme s sebou nesli za účelem vztyčení praporů, vzbudily při průchodu hřbitovní vrátnicí pocit nedůvěry k naší skupině...
Na podstavec centrálního sloupu zakončeného kamennou pěticípou hvězdou se srpem a kladivem (naštěstí dost vysoko na to, aby ji antikomunisté zničili) jsme položili kytici se stuhou „Nikdy nezapomeneme!" a svíčky. Na zpěv Internacionály nezbyl pro zpozornění uniformovaných bezpartijních občanů směrem k nám čas...
Dobrý pocit ze setkání soudružek a soudruhů na vcelku vydařené akci mi kazí určité rozladění přístupem Komunistické strany Čech a Moravy k celé věci. Ten se ale dal po předchozích krocích směrem ke komsomolu (ke KSM rozbitému oportunisty i později k SMKČ) a s ohledem na celkovou linii strany předpokládat. KSČM si výročí narození Vladimíra Iljiče Lenina, jedné z největších osobností nejen našeho hnutí, ale celých lidských dějin, připomínat nechce a nebude. Proč také, když se k leninismu nehlásí, lépe řečeno jej popírá...? KSČM dlouhodobě nepodporuje akce mladých komunistů na centrální úrovni a v mnoha místech ani na úrovni regionální, protože ti jsou „příliš radikální" a mohli by poškozovat „státotvornou politiku" vrcholových představitelů „moderní skutečně levicové strany". Kde jsou ty časy, kdy se komunistická strana snažila své mládeži pomáhat! Dnes jí vesměs jen hází klacky pod nohy - tedy pokud to není ta „správná mládež", která chápe, že „dnes již nelze mluvit o třídním boji" a že je třeba se stavět „proti jakékoli diktatuře" a proti „pravicovému i levicovému extremismu".... (Taková mládež je ale v komunistickém hnutí, zvlášť mezi jeho aktivními členy, naštěstí v menšině.)
Různí hlasatelé „nových koncepcí organizace strany", horlivě zdůrazňující, že „dnes přece není revoluční situace" (souhlasíme, ale neexistence revoluční situace neopravňuje komunisty k ústupu od revoluční politiky!), rádi omílají, že mladí „extremisté" by od strany jen chtěli brát a nic jí nedávají. Ve skutečnosti už komsomolce připravili o většinu výhod, které jim vzájemná spolupráce s KSČM přinášela, a důrazným odmítáním podílet se na politických akcích mládeží připravovaných, v kombinaci s hlasitými úsudky typu „když se vám současný stav strany nelíbí, běžte jinam, my vás nepotřebujeme", připravují mladé přesvědčené komunisty o elán v práci pro věc socialismu (ke kterému se programově, byť v deformované netřídní a antimarxistické „pluralitní" podobě, stále KSČM hlásí). Spolupráci s mládeží si představují stylem „propagujte před volbami Dolejše a jiné korupčníky, kteří vámi opovrhují, a hlavně, proboha, nebuďte radikální"...
Nechce-li si KSČM připomínat výročí narození, život a dílo geniálního Lenina (které je v zásadním rozporu se současnou teorií a praxí vedení této strany a ono to dobře ví...), o to horlivěji si připomíná státní smutek vyhlášený na sobotu buržoazními politiky u příležitosti úmrtí polského klerofašistického prezidenta Kaczyńského, který byl den po našem pietním aktu, v neděli 18. dubna, pochován ve Varšavě po bok svého předchůdce, klerofašistického diktátora Pilsudského. Na budově ÚV KSČM nevlála 17. dubna stranická vlajka („rozpadající se rudá hvězda"), asi aby nenarušovala „důstojnost" státního smutku, a česká státní vlajka byla „ozdobena" černou stuhou.
Jak ostudné, připomínat si antikomunistu, šovinistu a klerikála Kaczyńského místo revolucionáře Lenina!
Ostudné, ale logické. „Ideje" antikomunisty, šovinisty a klerikála Kaczyńského ohrožují postavení státotvorných pseudokomunistických kariéristů méně než revoluční učení velikého Lenina, uznávané „už jen" (ve skutečnosti, v situaci dočasné stagnace revolučního procesu, „zatím jen") hrstkou „extremistů"...
Josef Rázný