Ke článku „politického" vězně o únorovém „puči"
Přidáno v pátek 23. 4. 2010
Článek o únorovém „puči“ od L. Färbera svědčí o naprostém nepochopení velkých únorových událostí v roce 1948. Není třeba
rozebírat skutečnosti, které byly rozebrány tak kvalitními historiky jako např. V. Plevzou – a proto nepokládám za vhodné rozebírat
smyšlenky tohoto obecního přeboru. Pan Färber nenabízí a nedovede nabídnout ze svého antikomunistického postoje ani jinou alternativu,
než byl Únor – 25. únor, to bylo vítězství všech pracujících, kteří si nepřáli vítězství pravicového puče. Tedy nikoliv „demokracie“,
ale ani ne návratu do 1. republiky, ale k politickému systému fašistických režimů tehdejšího Španělska, Portugalska či Řecka.
Vždyť vyústění této antikomunistické snahy o „demokracii“ jsou maďarské události v roce 1956, organizované fašistickými šípovými
kříži a místním klérem – i zde bylo naštěstí nebezpečí razantně a včas zažehnáno.
A já osobně mohu říci, že děkuji osobnostem jako např. Klementu Gottwaldovi za to, že pravicovému puči v Československu zabránili.
Proto k těmto „politickým“ vězňům, jako je Färber, nepotřebuji projevovat úctu, kterou si nezaslouží. A mohu říci o těchto obdivovatelích
vrahů bratří Mašínů, že tehdejší prokuratura k nim ještě byla velmi milostivá. Inu – kdo seje vítr, sklízí bouři. Dnes tito směšní „hrdinové“
žijí ve vakuu, odtrženi (jako po celý svůj život) od života společnosti, kterou v podstatě svého sobectví nenávidí a marně se dožadují uznání
či úcty. Národ ale zná…
Ještě mnoho by se dalo napsat – např. o tom, jak Färber – zřejmě vinou své malosti a charakterové pokřivenosti – hanobí komunistický odboj.
Nebudu se tím zabývat, protože já, stejně jako zbytek národa, vím, kdo byl Svoboda, Šverma, Fučík, Kudeříková nebo Zika –
ale nevím, kdo byl Färber. A je to tak v pořádku.
Martin Peč