K rozhovoru V. Filipa
Přidáno v úterý 27. 4. 2010
Strana neprivilegovaných, strana „demokratického socialismu“ - KSČM - má za sebou dvacet let své existence. V úvodu Filipova rozhovoru v Haló
novinách 31. 3. 2010 bylo zdůrazněno, že KSČM se od KSČ liší nejen v „historických podmínkách svého vzniku“, ale „i v metodách práce“.
Jestliže údajně KSČ byla „založena po první světové válce pod vlivem revolučního vývoje“ a „Komunistické internacionály působící těsně po
hrůzných válečných masakrech… mělo to určité bariéry, jež ji později velmi limitovaly. Také po 2. světové válce
sovětský vliv na její práci byl nepopiratelný a mnohdy dokonce neodpovídající československým podmínkám.
Zasvé proto vzalo heslo »demokratického socialismu«, »české cesty«, o níž v předúnorových dobách mluvil Klement Gottwald a lidé kolem něj.“
Nelze si zde, hned úvodem odpustit námitku, že nemohlo, jak je výše řečeno, vzít za své heslo „demokratického socialismu“, neboť
takovéto heslo nabylo ani vytyčeno. Vytyčeno bylo heslo „lidové demokracie“, které v sobě zahrnovalo specifickou, ovšem obecné principy
a zákonitosti socialistické revoluce a budování socialismu respektující cestu k socialismu. Proto u nás po únoru 1948 nevznikl politický systém jen
jedné strany, ale existoval i nadále systém fungování více, avšak prosocialisticky orientovaných (nicméně, tak jak je tomu i dnes,
při totálním monopolu prokapitalistických!) politických stran na bázi Národní fronty (NF), která představovala vhodnou politickou
základnu v podmínkách ČSR pro zapojení nejširších vrstev lidu do tvořivé práce při budování socialismu. Z hlediska sociálně třídního
měla samozřejmě rozhodující postavení v NF dělnická třída ve spojení s drobnými a středními rolníky, pokrokovou inteligencí a její
politický předvoj - KSČ. Namísto sovětů zde vystupovaly jako orgány jednotné státní a místní moci a správy Národní výbory atd.
Právě ve výše uvedených formulacích, vyslovených i ke 20. výročí vzniku této strany, je vyjádřena podstata věci, distance představitelů
KSČM od předchozího vývoje. Dle nich a základních dokumentů této strany (zejména 1. sjezdu, tzv. olomouckého), prý „totalitní“ KSČ,
byla „zdeformovaná“, tak jako komunistické hnutí vůbec, ideologií a politikou bolševizace („stalinismu“), vnucené nám ve druhé polovině 20. let
minulého století VKS(b) a Komunistickou internacionálou, tak jako i ostatním komunistickým stranám. Tak nám prý byl vnucen i v zásadě
„nesocialistický“ sovětský „model socialismu“, který musel logicky ztroskotat, být poražen. Je zde tak „jemně“, zastřeně, přesto však
srozumitelně (ve vzpomenutém dokumentu I. sjezdu explicitně, jednoznačně) nadhozena otázka, na koho vlastně ve svých základních
dokumentech KSČM navazuje. Že navazuje na antibolševickou, revizionistickou, sociálně demokratickou, reformistickou
tendenci v mezinárodním dělnickém, socialistickém i komunistickém hnutí, v KSSS i KSČ (zejména od XX. a XXII. sjezdu KSSS),
a to na onu novější, modernější koncepci (cca z přelomu 50. a 60. let), tj. koncepci tzv. „demokratického socialismu“
antikomunistické Socialistické internacionály.
Tak se postupně, zprvu (do r. 1968) „potichu“ při frázích o tvůrčím rozvoji ML, v SSSR návratu k Leninovi, u nás zejména k
„autentickému marxismu“, nakonec transformovala KSČ ve stranu nekomunistickou. Takovéto transformaci se ještě v r. 1968-1969
ubránila. Nakonec však v „bouřlivém roce“ 1989, zvláště pod silným mezinárodním vlivem a tlakem (z centra mezinárodní kontrarevoluce
- gorbačovské Moskvy), byla ona transformace nezadržitelně rozjeta a v devadesátém roce, vznikem KSČM a na Slovensku
Stranou demokratické levice, završena! V podstatě došlo v rámci boje dvou tendencí, dvou linií ve vývoji KSČ - na jedné straně údajně
„demokratické“, fakticky reformistické, sociálně demokratické a na druhé straně tendence - marxisticko-leninské, téměř autenticky
komunistické (po desetiletí však podstatně zasažené „chruščovovským revizionismem“!), k porážce této druhé tendence.
Tato tendence, však nakonec nebyla a ani nemohla být totálně zdecimována a zatlačena do „podzemí“. Působí proto i nadále v KSČM,
především dole, v členské základně. Z hlediska funkcionářského aktivu spíše na „periférii“ strany, kdy k oněm relativně „vyšším patrům“
patří (k velké nevoli nejvyšších orgánů - zejména většiny ve VV ÚV KSČM) některé okresní články strany (to tvoří podstatu kauzy OV KSČM v České Lípě!).
Na bázi oné prvé, vítězné, „demokratické“, reformistické tendence se tak „zrodila“ KSČM. I to byl pro mnoho lidí téměř „zázrak“,
neboť politická strana s názvem komunistická (zachovaným díky vnitrostranickému referendu!) „přežila“ a mohla se tak stát a
také se stala stranou mnoha a mnoha členů bývalé KSČ. Ti především a hlavně tvořili a dodnes tvoří její členskou základnu.
Především pro ně se tak KSČM stala nadějí a prostředkem jejich ideologické a politické seberealizace, uchránění praporu
a organizace pro budoucnost, pro budoucí zápas za možné vítězství socialismu a komunismu. A to i přesto, že z hlediska světonázorového,
ideologického a tak ve značné míře i programového a prakticko-politického, postrádá charakter skutečně komunistické strany.
Z hlediska strategického je to vidět na tzv. modelu socialismu pro 21. století. Z prakticko-politického je to reformismus, absolutizace jen
parlamentarismu při jen malém využití „parlamentní tribuny revolučním, skutečně komunistickým způsobem“ (Lenin) a faktické neexistenci
mimoparlamentních forem boje za zájmy proletariátu, námezdně pracujících. Z hlediska teoreticko-metodologického, při
odmítnutí marxismu-leninismu a verbálním přihlášení se ne k marxismu jako dialektické jednotě vědecké teorie a metody, ale jen
jako metody (což je holý nesmysl!), se nelze divit tomu, že jsou převážně jen v abstraktní, tedy mnohovýznamové rovině, prezentovány
takové pojmy, jako demokracie, demokratická společnost, humánní společnost, lidská práva a svobody, politická a ekonomická pluralita, vize
(místo vědecké teorie) socialismu Marxe a Engelse atd. Tak, jak je tomu i v rozhovoru předsedy ÚV KSČM V. Filipa.
Zdeněk Křemen
Dialog č. 262, duben 2010
Objednávky, připomínky, dotazy i své články do marxisticko-leninského měsíčníku „Dialog" můžete zasílat na adresu: Orego, Box 13, 257 26 Divišov, orego@orego.cz.