Vážné varování
Přidáno ve čtvrtek 29. 4. 2010
Nás, kteří jsme přes důchodový věk nepřestali každodenně sledovat politickou scénu, kam jsme po celá desetiletí patřili, nemůže ponechat v klidu ani současná celospolečenská krize v naší zemi. Záměrně používám o krizi adjektiva „společenská", ačkoliv se o ní dnes hovoří a píše jako o krizi politické. Je to stejné, jako s kapitalistickou krizí z nadvýroby, od jejíž podstaty má pozornost odvádět nepřesné hodnocení jako finanční krize. I v České republice je prapodstatou současných politických manévrů hluboká krize ekonomická a s ní propojená krize sociální. Země je po 20 letech budování kapitalismu (eufemisticky zvaného „tržní ekonomika") na samém okraji svých možností. Česká ekonomika je českou jen přibližně z 20 procent, rozhodující část průmyslu byla vytunelována a rozprodána zahraničním společnostem, po léta se nedaří sestavit a realizovat vyrovnaný státní rozpočet. Státní dluh dosáhl závratné výše jednoho bilionu sto šesti miliard Kč. Rozpočet proponovaný pro příští rok počítá s dalším schodkovým propadem ve výši 170 až 230 miliard Kč.
Ta čísla jsou varující, hrozí totiž totální státní bankrot a kolaps toho, nač jsme si v sociální oblasti zvykli jako na samozřejmost. Soudobí ekonomicko-finanční kapitáni nacházejí příčinu výlučně na výdajové stránce - stát je údajně sociálně příliš „štědrý", vyplácí příliš velké sociální dávky, stále ještě garantuje bezplatné zdravotnictví (založené ovšem na příspěvkovém zdravotním pojištění, o něž se tak úporně i marně snaží US president ve své zemi), bezplatné školství, důchodový systém (ačkoliv již krouhaný věkovým posunem, nevyrovnáním starodůchodců s novodůchodci a nedůslednými valorizacemi), „přílišnou" péči o matky s dětmi, sociální podpory nezaměstnaným atd. To nemluvím o dalších náležitostech, o něž český pracující člověk přišel již dříve - levné domácí a zahraniční rekreace, dostupné ubytování a regulované nájemné atd.
To je však ryze kapitalistické pojetí „starostlivosti o pracujícího člověka". Zásadní příčina trvalého zadlužování celé společnosti dlí na příjmové stránce, kde se nedaří vytvářet takové toky příjmů, které by garantovaly zachování již dávno dosažených sociálních vymožeností. Jak by ne, odtéká-li každoročně minimálně 120 miliard Kč do kapes zahraničních vlastníků kdysi českých průmyslových podniků a vytváří-li český politický systém dálnice jak pro únik Kožených, Krejčířů a dalších darebů s miliardovými násobky v kapse do nedostižených zahraničních rájů, tak pro ukládání miliardových úspor v daňových rájích po celé Evropě či v nemovitostech v Toskánsku a všude tam, kde se na původ investovaných miliard neptají.
Za tohoto stavu státní pokladny se žezla ujala tzv. úřednická, či spíše letní vláda. Má před sebou mimořádně těžký úkol - a musí se s ním tak či onak vyrovnat. Pokud by současné takřka neřešitelné ekonomicko-finanční problémy měla řešit určitá politická strana nebo koalice stran, brala by na sebe těžko představitelné riziko. V případě reálně předpokládaného neúspěchu, či v případě snahy svést tíži krize na miliony těch, kdož se na jejím vytvoření nepodílely, by taková strana či koalice riskovala dlouhodobou, ne-li trvalou ztrátu voličské přízně. Není těžké odhadnout, proč tedy po zcela posledním kiksu v Poslanecké sněmovně ponechalo poslanecké politické spektrum odpovědnost na dočasných ministrech, kteří si mohou finančně jen polepšit, aniž riskovali ztrátu politické prestiže. Občan, myslím, ocení i to, že na některých úsecích si letní vláda vede lépe než ta předchozí; konkrétně mám na mysli působení ministra vnitra Peciny a výsledky jeho rezortu v boji s organizovaným zločinem. Ve srovnání s Ivanem Langrem působí Pecina jako ztělesnění skutečného strážce veřejného pořádku.
KSČM si vytvořila vlastní „stínovou" vládu. Její existence se těžko vysvětluje, snad nám stačila instituce odborných mluvčích. Vyvolává to bohužel dojem, že se
i komunističtí předáci nemohou dočkat chvíle, kdy dostanou k dispozici ministerská křesla a auta.
Je pochopitelné, že chceme dění ve všech sférách společenského života ovlivňovat, a to především v podobě záchrany všeho, co lidem již dávno, ač si to neuvědomovali, připadalo jako samozřejmost. Záchranu a natož prohloubení sociálních výdobytků však nebude možné realizovat v rámci současného českého (mafiánského) kapitalismu; bude to nezbytně vyžadovat zásadní změny ve společenském systému.
Dokud však nebude mít KSČM takovou sílu, aby pro úspěšnou nápravu věcí veřejných vytvořila potřebnou základnu ve výrobních vztazích, neměla by se na
výkonu vládní politiky podílet; rizika neúspěchu by bylo opětně s nedozírnými následky využito proti socialismu. Zdá se, že prvním pozitivním
krokem bude získat takové zastoupení v Poslanecké sněmovně, které komunistům dovolí podporovat sociálně kladnou politiku ČSSD a současně
ji při takové politice přidržovat.
Václav Jumr
Dialog č. 262, duben 2010
zvýrazněno red. SMKČ
Objednávky, připomínky, dotazy i své články do marxisticko-leninského měsíčníku „Dialog" můžete zasílat na adresu: Orego, Box 13, 257 26 Divišov, orego@orego.cz.