Zuřivá protikubánská kampaň
Přidáno v neděli 9. 5. 2010
»Od chvíle, kdy zvítězila v roce 1959 kubánská revoluce, nedošlo v této zemi k jediné vraždě, mučení nebo mimosoudní popravě, nikdy neexistovala žádná eskadra
smrti ani žádná 'operace Kondor'. Kuba má za sebou čistou a příkladnou cestu, pokud jde o ochranu práva na život, včetně nezištných operací mimo své hranice«.
Autorem tohoto prohlášení není nikdo jiný než Bruno Rodríguez Parrilla, ministr zahraničních věcí Kuby, uvedl brazilský server Vermelho. Řekl to v projevu předneseném v Radě
pro lidská práva v Ženevě začátkem března letošního roku. Jeho slova shrnují rozhořčení nad zuřivou kampaní proti Kubě a její vládě, kampani, která zesílila po smrti - 23. února
- po hladovkové stávce Orlanda Zapaty Tamaya, obyčejného vězně, představovaného nyní jako vězně politického. Smrtí Zapaty Zamaya bylo světovou pravicí a velkými sdělovacími
prostředky, časopisy a televizními sítěmi máváno jako hrůznou trofejí. Napětí pokračovalo zahájením, v den smrti Zapaty Tamaya, hladovkové stávky dalšího obyčejného vězně, kterým
je Guillermo Fariňas Hernandez, představovaný světu jako novinář. Byl obviněn, že byl placen Zájmovou kanceláří Spojených států v Havaně, byl zadržen a odsouzen v roce 1995
za napadení kolegyně v práci ve zdravotnické instituci, potom byl opětovně zadržen pro napadení jiných osob. Dnes je spolupracovníkem Radia Martí, zřízeného a provozovaného
CIA pro podporu kontrarevoluce na Kubě. Toto jsou hrdinové, které pravice vystavuje na obdiv. Toto byl doutnák pro zahájení manifestací, které, při odvolávání se na obranu lidských
práv, měly zachránit zklamanou naději a postavit kubánský lid proti vládě jeho země. Ubohé opičení se »hrdinných matek« na Květnovém náměstí v Buenos Aires po takzvaných
»dámách v bílém«, které se začaly procházet na veřejných prostranstvích v Havaně v touze po pravicí vysněném lidovém povstání, ke kterému nedošlo a nedojde.
Ve skutečnosti vyprovokovaly opačnou reakci a lid vyšel do ulic proti nim. Mohly uplatnit právo na svůj názor, k čemuž se jim dostalo ochrany kubánské policie - ironie, kterou
konzervativní sdělovací prostředky neuznávají a ani nezaregistrovaly. Na Kubě je těžké zemřít, říkají Kubánci, vyzdvihujíce jednu z největších vymožeností revoluce, zdravotnický
systém, který chrání všechny, včetně vězňů, držících hladovkové stávky. Je to opak toho, co se děje ve světě ovládaném velikými mocnostmi, které chtějí zničit kubánskou revoluci,
u nichž život nemá velkou cenu a kde umírají děti v důsledku hladu a nemocí, kde se dokonce celé populace stávají oběťmi imperialistických agresivních válek, jejichž současnými
symboly jsou centra mučení a smrti jako Abu Ghraib a Guantánamo, a ukrutnosti páchané okupačními vojsky v Palestině, Iráku, Afghánistánu atd. Ti, kteří se stavějí do role ochránců
lidských práv a snaží se zpochybňovat druhé, ti jsou právě přímo odpovědni za nejtěžší, systematická a flagrantní porušování lidských práv, především práva na život, říká
Bruno Rodriguez Parrilla.
Na Kubě půl století severoamerických agresí zanechalo bilanci 5573 mrtvých nebo zmrzačených Kubánců.
Co znamená v tomto kontextu heslo »lidská práva«? Kde zůstalo mediální pohoršení se nad sporným vězněním Pěti hrdinů, kteří plesniví ve věznicích Spojených států právě
za boj proti terorismu a za oznamování akcí placených žoldáků, zodpovědných za bombové útoky proti veřejným objektům na Kubě? Deklarace Národního shromáždění Kuby
z 11. března hodnotí jako urážku Kubánců pokus USA udělovat lekce, přičemž zároveň násilím potlačují protesty nezaměstnaných a vyhánějí imigranty ze svého území.
Pokrytecká kampaň médií a pravice vůči Kubě zneužívá výraz »lidská práva« jako křehký list k zakrytí pokusu o destabilizaci země, pokusu hnát lid proti jeho vládě a zničit
výsledky revoluce. Jak říkali španělští komunisté: No pasaran!
Vladimír Horák
Dialog č. 262, duben 2010
Objednávky, připomínky, dotazy i své články do marxisticko-leninského měsíčníku „Dialog" můžete zasílat na adresu: Orego, Box 13, 257 26 Divišov, orego@orego.cz.