V rozhlasovém projevu 17. prosince 2011 uvedl prezident Obama:
„Naše válka tam skončí. Všechna naše vojska opustí Irák."
Zatímco bojové jednotky opouštějí zemi, zůstává v Bagdádu nové americké velvyslanectví s 16 000 „zaměstnanci". Přestože Irák má pouze 28 milionů obyvatel, nová ambasáda je největší na světě. Jde o enormní komplex 22 budov na ploše 2,4 km2. Polovinu zaměstnanců tvoří žoldnéři ze soukromých agentur, které mají uzavřenou smlouvu s ministerstvem zahraničí USA.
Rozpočet ambasády na příštích pět let představuje oficiálně 25-30 miliard USD.
Pentagon navíc obklíčil Irák celou sítí námořních a leteckých základen. Záměrem Washingtonu je udržet Irák s druhými největšími světovými zásobami ropy v koloniálním područí na mnoho let.
Obamovo vystoupení náleží do celé série projevů o splněných slibech, zaměřených na zvýšení své popularity před příštími volbami.
Nečestnost takového vystoupení by mohla být považována za hroznou, pokud by přesně nezapadala do vzorkovnice lží a podvodů, praktikovaných všemi politiky, ať již Demokraty, nebo Republikány. Snažil se zavděčit vojákům, veteránům a jejich rodinám rčením: „desítky tisíc byly zraněny" při tom vědomě zamlčel pravdivý rozsah následků války. Pentagon oficiálně uvádí, že ve válce v Iráku bylo zraněno 32 tisíc Američanů. Podle studie Brownské univerzity z roku 2011 však z 1,25 milionů vojáků, kteří prošli Irákem a Afghánistánem, nyní téměř polovina veteránů žádá o invalidní důchod. Prezident se ani nezmínil o tom, že tisíce veteránů se staly bezdomovci a jejich počet se denně zvyšuje.
Ani slovo o tom, že válka stála přes tisíc miliard USD a že tato suma převýší s úroky a výdaji na invaliditu a léčení 3 tisíce miliard.
Zcela vynechal katastrofální dopad intervence na irácký lid. Obama uvedl: „Téměř devět let vedl náš národ válku v Iráku." Ve skutečnosti trvala válka přes dvacet let. Od ledna 1991, kdy v operaci „Pouštní bouře" zničily USA rozhodující infrastrukturu země, přes 13 let trvající embargo, při kterém zemřelo na podvýživu přes půl milionu dětí, až po invazi a okupaci v roce 2003.
Výsledkem války a okupace jsou přes dva miliony mrtvých Iráčanů, asi milion raněných a 4,5 milionů lidí, kteří se v důsledku války museli přesunout. Nezmínil se ani o tom, že v Iráku je nyní přes milion vdov a mnoho milionů sirotků.
Americké okupační síly zlikvidovaly plošně celý systém lidové moci, stejně jako systém služeb, zdravotnictví a zásobování potravinami.
Tajné služby okupantů poštvaly různými provokacemi proti sobě náboženské a etnické frakce a vyvolaly občanskou válku, s desítkami tisíc obětí. Dříve stabilní společnost dravci roztrhali na kusy.
Ani slovo o strašných zločinech americké armády proti Iráku. Pouze cynické konstatování v koloniálním stylu: „Irácká budoucnost je v rukou jeho lidu", jakoby americké vraždění a okupace měly být považovány za školení, jak se naučit samostatně vládnout.
A tak Barack Obama, nositel Nobelovy ceny míru, prohlašující se za pokračovatele Martina Luthera Kinga a Mahátmy Ghándího, ve kterém světová chudina viděla nového mesiáše, označil ukončené krveprolití za mimořádný úspěch,
Válka však neskončila. A to nejen pro mrtvé, zmrzačené, vyhnané, ale ani pro nás všechny, kdo musíme žít v degradovaném, destabilizovaném a zbídačelém světě, bez budoucnosti pro následující generace. Ve stejné podobě přetrvává v Afghánistánu, dosud pokračuje v Libyi a v Sýrii, připravuje se proti Íránu a všem zemím, které chtějí vést samostatnou politiku, nezávislou na globalizovaném kapitalismu.