Skandál, za který se Jiří Dolejš neomluvil
Přidáno ve středu 28. 10. 2009
Dne 9. a 10. října 2009 se měly konat předčasné volby do Poslanecké sněmovny. Proč nebyly je dostatečně známo. Formálně proto, že tak rozhodl Ústavní soud. Mnozí z nás jsou přesvědčeni, že tím soudní moc překročila rámec vymezený Ústavou a vstoupila do sféry politiky. Mám důvod se domnívat, že pokud by se volby ve zmíněném termínu konaly, přišla by ODS o své případné koaliční partnery. Lidovci a zelení to měli nahnuté a TOP 09 nejisté. Atmosféra ve společnosti i průzkumy veřejného mínění nasvědčovaly tomu, že občané většinově zvolí změnu.
To, co se stalo ve středu 19. srpna a následně 21. září 2009 v sídle KSČM nepochybně s připravovanými volbami plně souviselo. Mělo poškodit stranu těsně před vlastním aktem předčasných voleb. Jakkoli jde ve své podstatě o počátek nových útoků proti KSČM, nelze nikterak zapomínat na skutečnost, že prostor k této kampani poskytli sdělovacím prostředkům svým neprofesionálním a politicky poškozujícím jednáním tehdejší místopředsedové ÚV KSČM Jiří Dolejš a Čeněk Milota.
Nikdy jsem se otevřené kritice Jiřího Dolejše nevyhýbal a nebyl jsem sám. Řekl bych, že to, co nás častokrát rozdělovalo byla rozdílná představa o naplňování komunistické politiky. Jiří Dolejš dnes, stejně jako dříve, odmítá kritiku a není schopen přiznat alespoň sobě, že vážně jako komunistický politik chyboval. Hlasitě říká, že se necítí vinen. Opakovaně se nás snaží přesvědčit, že jeho nevina se prokáže při projednání žaloby na ochranu osobnosti
soudem. Také místopředsedkyně ÚV KSČM Věra Žežulková nalezla pro tuto argumentaci pochopení, když dne 29. 9. 2009 obvodním organizacím KSČM písemně sdělila, že „po soudním projednání a vynesení konečného rozsudku soudu, který by oba místopředsedy rehabilitoval, není vyloučen jejich návrat do funkcí."
Domnívám se, že je v daném případě účelově směšováno právo s politikou. Nakolik bylo porušeno právo občana, nechť odpoví soud. Myslím, že ze zveřejněných informací není možno činit závěr, že by v dané věci došlo k jakékoli otevřené dohodě „něco za něco". Bez ohledu na to však chci zdůraznit, že míru politických škod, případně etickou rovinu konání soud posuzovat nebude, neboť mu to nepřísluší. Je na členech strany a jejich sympatizantech, jakož i na širší veřejnosti, aby konání obou vrcholových funkcionářů objektivně zhodnotili.
Jistě není součástí volebního programu KSČM pečovat o podnikatele v oblasti hazardu. Je notoricky známo, že tato specifická oblast podnikání přináší celou řadu závažných společenských škod. Nemálo spoluobčanů propadlo trvalé hráčské závislosti. Obce proto usilují, aby herny zmizely z okolí škol. V době, kdy veřejným rozpočtům chybí příjmové zdroje, je mnohými kritizováno nejen malé daňové zatížení této sféry podnikání, ale je poukazováno i na daňové úniky. V neposlední řadě je připomínána také častá souvislost této oblasti podnikání s kriminalitou.
Mám za to, že přinejmenším není proto politicky prozíravé připouštět jakékoli zdroje financování KSČM, či napojených organizací právě z těchto specifických zdrojů. Je-li pak současně v zájmu oněch podnikatelů v oblasti hazardu zvažována ze strany vrcholových funkcionářů KSČM jakási (blíže nedefinovaná) případná možnost nalézání „skulinek" při tvorbě legislativy, pak jde o vážné pochybení těchto jednotlivců a poškození mnohaleté poctivé činnosti funkcionářů a členů KSČM. Takovéto jednání lze dle mého názoru označit za politicky nepřijatelné a nemravné. Z dosavadních reakcí je zřejmé, že veřejnost neakceptovala žádný z argumentů aktérů, jejich konání odsoudila a vnímá ho většinově jako korupční.
Kapitalismus žije s korupcí v symbióze. My, komunisté jsme povinni jednat tak, abychom nevyvolávali, byť sebemenší známky podezření z korupčního jednání. Jsme povinni především obhajovat práva a zájmy těch, kteří jsou kapitalismem nejvíce postiženi. Náleží k nim zejména zaměstnanci a zvláště dělníci. Potěšilo by mne, pokud by Jiří Dolejš věnoval více pozornosti těm, kteří v dnešní všeobecné krizi kapitalismu přicházejí o práci, kdyby s nimi v rozhovorech projednával možnosti organizování sociální sebeobrany. Tak tomu ale v daném případě nebylo. Souhlasím proto s těmi základními organizacemi a obvodními výbory KSČM, které považují další setrvání Jiřího Dolejše v ústředmím výboru i na čele pražské kandidátky KSČM do voleb, jakož i jeho působení v řadách poslaneckého klubu KSČM za neúnosné. Myslím, že ústřední výbor strany by měl na své nejbližším zasedání vzniklou situaci projednat, vyvodit odpovědnost a s plnou vážností věci učinit zásadová rozhodnutí, aby byly zmírněny již tak velké škody na veřejném mínění a předešlo se negativním dopadům ve volbách.
Ivan Hrůza, Dialog č. 256, říjen 2009
Objednávky, připomínky, dotazy i své články do marxisticko-leninského měsíčníku „Dialog" můžete zasílat na adresu: Orego, Box 13, 257 26 Divišov.