K lidem, ne k sekretariátům Přidáno v úterý 3. 11. 2009       Politika sekretariátů, dnes, v reálném stavu věcí a podléhání jí – to je především chyba. Současný stav věcí, kdy nemáme v regionální politice žádnou osvícenou osobnost, kdy tedy nemáme žádné osvícené vedení,kdy jediná činnost je ples, 1.máj, ofocení článků z Haló novin, nudné schůze, nekonečné a nekonečně stupidní debaty a nákup alkoholu do kantýny, kdy vedení okresních výborů neví, co je to psát na PC, odeslat mail, nezná internet, apod. – taková politika sekretariátů, to není nic jiného než hrob pro celé hnutí.       Spadat pod arogantní kariéristy, neschopné aparátčíky a zkrachovalé podnikatele, to potěší leda idiota, ne komunistu. Ale i to je zkušenost, bohužel tragická – no spíš tragikomická, ale je. Především víme, že se politika, komunistická politika, nedá jednak dělat od stolu a už vůbec ne s někým, jehož světonázor jsou 1000x opakované články typu Bohatí bohatnou a chudí chudnou… O paktování se sociální demokracií či pravicí nemluvě…       Pokud chceme něco změnit, postavme se na vlastní nohy, nenechme se omezovat, protože co je komunistická politika – demonstrace, výlepy, články, osvěta, jakákoliv reálná pomoc pracujícím, ne blábolení na schůzích mezi těmi, kteří již před 30 lety zkazili, co mohli.       Tribuna má být na každém rohu ulice, jak řekl Lenin a nic výstižnějšího by ani nemohlo být řečeno. Politice kanclů jsme již zamávali, ať se třeba halí do slova „komunistická“. Podobně jako setkání s lidmi a práce pro ně se nedají zaměnit s jalovými hesly. Komunistu neudělají léta odsloužená buzerováním občanů a lezení po kariérních příčkách za jakékoliv doby – toho udělá přesvědčení, horoucí srdce, čisté ruce a kus udělané práce. Musíme být vizionáři, myslet dopředu, vidět a pracovat dopředu – doba čekání na změnu či na zázrak shora nám již sebrala mnoho sil. Nemluvím do větru, sám jsem v tomto také chyboval. Martin Peč Hlavní strana portálu SMKČ