Hassan Charfo: Antikomunismus dokazuje křehkost buržoazní demokracie - zločiny imperialismu
Přidáno ve čtvrtek 21. 1. 2010
V pátek 15. 1. 2010 Výkonný výbor Ústředního výboru Komunistické strany Čech a Moravy (VV ÚV KSČM) v rámci tzv. „reorganizace" odvolal soudruha Doc. Ing. Hassana Charfo, DrSc. z funkce vedoucího Mezinárodního oddělení ÚV KSČM. Přinášíme text vystoupení vedoucího oddělení mezinárodních styků ÚV KSČM Hassana Charfo v sobotu 25. 11. 2006 na mezinárodní konferenci „Komunisté a další demokratické síly za lidská práva a demokracii v Evropě a ve světě - aktivně proti antikomunismu" konané v pražském hotelu Olympik jako důkaz toho, že někteří vedoucí činitelé KSČM - likvidátoři - cíleně odstavují nejschopnější a marxismu nejvěrnější kádry. Svaz mladých komunistů Československa - Komunistický svaz mládeže děkuje soudruhu Hassanu Charfovi za jeho dosavadní práci pro komunistickou stranu a hnutí, za jeho podporu rozpuštěného Komunistického svazu mládeže a přeje mu mnoho úspěchů do další revoluční činnosti.
Antikomunismus dokazuje křehkost buržoazní demokracie - zločiny imperialismu
Boj proti imperialismu bude úspěšný jen za podmínky spojení úsilí vlasteneckých, pokrokových a demokratických sil.
Tento boj pokračuje a zesiluje, nehledě na dočasný ústup socialismu na evropském kontinentě. Vliv levicových sil znovu roste na celém světě, zejména v Latinské Americe, kde se půda otřásá pod nohama strýce Sáma. Komunisté vždy vystupovali a vystupují v čele boje proti imperialismu. Proto ne náhodou vzrostly v poslední době protikomunistické provokace.
Do nebe volajícím příkladem byla rezoluce přijatá Parlamentním shromážděním Rady Evropy v lednu tohoto roku.
Samozřejmě žádné rezoluce nemohou vymazat komunistické hnutí z historie, snížit jeho přínos k rozvoji světové civilizace. To nás však nezbavuje povinnosti postavit se vší rozhodností proti provokatérům. Vždyť rezoluce Parlamentního shromáždění Rady Evropy není pouze projevem ztráty historické paměti a projevem černého nevděku vůči Sovětskému svazu, který zachránil Evropu před fašistickou porobou. Je to linie na fašistickou revanš, na „renesanci" fašismu.
Evropský parlament diskutoval a schválil dokument nazvaný „Občané Evropy", jenž obsahuje podobná doporučení jako návrh Parlamentního shromáždění Rady Evropy.
Evropský parlament odebral imunitu Tobiasovi Pfluegerovi, poslanci Evropského parlamentu za Die Linke.PDS a GUE/NGL na základě směšných obvinění. Skutečným důvodem jsou jeho důsledně antikapitalistické a antiimperialistické analýzy a práce [Tobias Pflueger byl jedním z prvních, kdo se postavili na podporu KSM, je velmi aktivní v akcích solidarity s Kubou a proti militarizaci EU].
V Rumunsku byl na žádost maďarské strany v parlamentu a v Senátu přijat zákon, který říká, že všichni bývalí členové Komunistické strany Rumunska, Rumunské dělnické strany [název KS Rumunska do 60. let] a jejich mládežnických organizací musejí být odstraněni z veřejných funkcí s tím, že všichni „pracovali pro tajnou policii Securitate". Tento zákon musí být uplatněn rovněž na všechny aktuálně činné osoby ať jsou to ministři, vysocí představitelé či řadoví úředníci. Maďarská strana chtěla rozšířit zákon také na bývalé armádní důstojníky a kapitány obchodního loďstva bez ohledu na to, zda byli či nebyli členy komunistické strany. Tento dodatek byl nakonec odmítnut z toho důvodu, že muž zastávající toho času funkci premiéra v Rumunsku a hlava konzervativní strany byl „kapitánem obchodního loďstva". Rovněž bylo schváleno „otevření tajných složek tajných služeb za účelem odhalení zločinů spáchaných komunistickým režimem" a ustavení „státní instituce" pro zkoumání a odhalení osob a skutečností v této věci jako je tomu v případě Národního institutu již po mnoho let fungujícího v Polsku. V Rumunsku zákon o politických stranách výslovně praví [viz informace od rumunské Strany socialistické aliance], že „extrémistické strany musejí být sledovány tajnou rumunskou službou zvláště v oblasti jejích aktivit v zahraničí".
V Maďarsku vláda anulovala mnoho podpisů Komunistické dělnické straně Maďarska, aby jí způsobila po změně jejího názvu problémy, a to velmi krátce před volbami tak, aby strana neměla čas reagovat. [Podle mého názoru je povinnost sebrat podpisy, aby se strana mohla účastnit voleb, nepřijatelným, protidemokratickým a „teroristickým" aktem zvláště proti komunistům. Pokud by takové opatření bylo platné v Řecku, Portugalsku či Itálii, pak by se ani v „rozvinutých" kapitalistických zemích komunistické strany nemohly účastnit voleb, neboť velmi málo lidí by svolilo odhalit státu svoji politickou preferenci.] Ve skutečnosti je to flagrantním pošlapáním demokratického práva, jež praví, že volba je tajná.
Totéž se stalo minulý rok s podpisy Bulharské komunistické strany Georgi Dimitrov. Výsledkem bylo, že se strana nakonec nemohla zúčastnit voleb kvůli několika podpisům, a to navzdory skutečnosti, že jich strana sebrala mnohem více než 5 000 požadovaných.
Nakonec je užitečné brát v úvahu i některé sociologické průzkumy ukazující podle mne vysoce pozitivní názory na socialismus a komunistickou stranu, jež se stále projevují ve většině bývalých socialistických zemí včetně pobaltských republik, kde je komunistická strana stále postavena mimo zákon.
Za důležitou skutečnost považuji jmenování novináře - notorického antikomunisty propojeného v Polsku s „Institutem pro výzkum zločinů komunismu" do funkce ředitele polské TV. Tento člověk se stal v Polsku známým poté, co napsal článek se „jmény více než 100 000 spolupracovníků tajných polských služeb" jež byla odhalena v „tajných složkách" umístěných ve výše uvedeném institutu.
V Itálii Berlusconiho vláda schválila zákon, jenž rehabilituje přibližně 200 000 fašistů, kteří toho času pokračovali v boji v severní Itálii [ve službě pronacistické tak zvané Sorrentské republiky] proti antifašistické alianci a italským partyzánům navzdory Mussoliniho kapitulaci. Těmto osobám, jež vytvořily určitou „armádu", byla nyní uznána táž práva [důchody, sociální služby, výhody atd.] jako všem příslušníkům regulérní italské armády.
Také ve Francii čelí univerzitní profesorka Annie Lacroix-Riz hrozbě ztráty pracovního místa na Pařížské univerzitě, jak je to požadováno některými členy ukrajinského parlamentu, kteří jsou zastánci německé okupace Ukrajiny a „známého" válečného zločince a okupačního kolaboranta generála Vlasova.
Konečně, musíme se velmi vážně zabývat skutečností, že navzdory rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, že zákaz komunistické strany Rumunska a Bulharska „porušuje Evropskou chartu o lidských právech" a že odkaz na „revoluci a revoluční změnu společnosti nemůže být v žádném případě považována za nelegální nebo extrémistický prvek" stále existují v několika evropských zemích, včetně nových členských zemí EU a Ruska, zákony, jež s těmito (a podobnými) zdůvodněními zakázaly komunistické strany nebo vykonávají veliký nátlak jako je tomu v případě KSČM a KSM nebo v případě Rumunska a Bulharska není jasné, co má být po těch zmíněných rozhodnutích Evropského soudu pro lidská práva učiněno.
Svět se nachází v rozhodujícím okamžiku. Buď lidstvo řekne rozhodné „ne" restauraci fašismu, nebo bude odsouzeno k novému dlouholetému strádání. Proto KSČM, všichni komunisté považují za svou společnou internacionální povinnost vystoupit s iniciativou k vypracování strategie a taktiky aktivního boje lidstva proti globální hrozbě.
Marxismus nikdy nezveličoval úlohu násilí v dějinách. Apologie násilí je příznakem ideologie vykořisťovatelských a reakčních tříd. Marxismus však nikdy ani nepodceňoval úlohu násilí, chápe, že na násilí vykořisťovatelů mají a musí utlačovaní odpovídat násilím sebeobrany. A bránit se bylo a je před čím. Kapitalismus se rodil v procesu tzv. původní akumulace. Hrůzy původní akumulace jsou navěky zapsány v dějinách krvavými písmeny.
Spojené státy americké vybudovaly svou civilizaci za cenu velkých obětí Indiánů a černých otroků.
Sytá Evropa je dodnes zavázaná za svou sytost krutému vykořisťování včerejších kolonií a dnešních polokolonií.
Za historický zločin považují komunisté jakékoliv násilí namířené na útlum společenského pokroku. Takovými zločiny je už dávno pošpiněn imperialismus.
Imperialismus existuje ve dvou variantách: liberální a totalitární - fašistické. Odlišují se od sebe formou politického zřízení, avšak ekonomický základ mají stejný - zajištění vlastního blahobytu na úkor jiných zemí a národů. Jak dosvědčuje historie, liberalismus se snadno mění ve fašismus německého či italského typu nebo v jeho odrůdu - americký maccartismus. Fašistické režimy se nezřídka shodují s liberální ekonomikou a těší se všestranné podpoře liberálů, čehož příkladem je pinochetovský fašismus v Chile.
Kapitalismus se vždy snažil s krajní krutostí potlačit povstání pracujícího a vykořisťovaného lidu. Stačí poukázat na krvavé vypořádání se s pařížskými komunardy, na střelbu do demonstrantů o Prvním máji v Chicagu, na hrůzy občanské války v Rusku.
Katastrofální jsou důsledky politiky imperialistické globalizace. Sociální a ekologické náklady tzv. liberální tržní politiky západních zemí jsou přenášeny na celý zbývající svět, což způsobuje ostré zvýšení utrpení miliard obyvatel naší planety. Prohlubuje se do nebe volající nespravedlnost v mezinárodních vztazích, především v dělbě práce vnucované diktátem západních mocností. To přivedlo během posledních deseti let k bezpříkladnému zostření problému hladu. Ukazatelé dětské úmrtnosti v důsledku hladu dosáhly, podle údajů OSN, dříve nevídané výše - 17 tisíc úmrtí denně. Celkem umírá denně v důsledku hladu 25 tisíc lidí. Podvýživou dnes trpí 777 milionů lidí v zemích, závislých na liberálních režimech a 38 milionů v těch zemích, kde byly ustaveny liberální režimy podle vzoru západních demokracií. V „nejsvobodnějších a nejdemokratičtějších" Spojených státech amerických umírá ročně nejméně 18 tisíc Američanů pouze v důsledku toho, že nemají nemocenské pojištění.
Kapitalismus široce praktikoval a praktikuje rozvracení základů života a genocidu původního obyvatelstva, masové vraždy a popravy:
- národů zemí Afriky, Asie a Latinské Ameriky nynějšími státy EU a USA v XIX., XX. a na začátku XXI. století
- genocidu ruského, ukrajinského, běloruského, evropských a dalších národů v období okupace SSSR vojsky Německa a jejich posluhovačů
Imperialismus nese odpovědnost za rozpoutání dvou světových válek, majících za následek smrt okolo 100 milionů lidí. Největším vojenským zločinem v historii lidstva je americké jaderné bombardování Hirošimy a Nagasaki.
Na nucených pracích, v důsledku hladu, válečných útrap a masových poprav zahynulo 20 milionů civilních obyvatel SSSR likvidovaných v době okupace území Sovětského svazu vojsky Německa, Itálie, Maďarska, Rumunska, Slovenska a rovněž nacionálními legiemi SS, včetně z Finska, Norska, Lotyšska, Estonska a Litvy. Blokáda Leningradu, během níž zemřelo více než půl milionu civilních obyvatel, je jedním z nejhrůznějších zločinů proti lidskosti.
Pouze socialismus může dát namísto reakčního globalismu a „nového světového řádu" reálnou alternativu.
Vystoupení s. Hassana Charfo převzato z www.kscm.cz