Neutrální antifašismus neexistuje. Negujme kapitál!
Přidáno v pátek 22. 1. 2010
Chtěl bych se vyjádřit k článku "Proti neonacismu to chce maximum spojenců" od Josefa Skály. Myslím, že je od základu mylný a nemůžu jinak než položit jednu otázku: proč oficiální levice, jako je třeba KSČM, začala významně varovat před neonacismem ve chvíli, kdy represivní moc státu zatýká příslušníky tohoto hnutí, ve chvíli, kdy stát usiluje o zákaz Dělnické strany a ideologové mluví o neonacistech jako o nebezpečí pro stát? V době, kdy oficiálním představitelům státu byly neonacistické bojůvky lhostejné a nikomu jejich násilí nevadilo, lidé z KSČM mlčeli, ale jakmile začalo mediální běsnění proti nebezpečí neonacismu a zatýkání lidí, KSČM spustila antifašistickou písničku.
Nemyslím si, že by v současné době byla Dělnická strana a Národní odpor větším nebezpečím, než je existující liberálně-kapitalistický stát. Je nutné konstatovat, že žádný neutrální pojem antifašismu neexistuje. Antifašismus je prázdný pojem, který může být vyplněn velmi různorodými zvláštními obsahy. Liberální antifašismus žije ve zcela jiném symbolickém prostoru než-li radikální antifašismus. Dokonce tvrdím, že radikální kritika fašismu je neslučitelná s liberální. Fašistická ideologie vstřebala mnoho lidových motivů, jako je třeba autentická lidová touha po pospolitosti. To je však něco, co liberální pohled považuje za protofašistickou tendenci. Liberálními brýlemi je jakýkoli náznak pospolitosti viděn jako věc inherentně protofašistická, věc, která likviduje lidskou individualitu a kterou potřebují jen nevyzrálí jedinci. Proto je pro liberalismus velmi snadné smíchat fašismus s komunismem, neboť v obou ideologiích můžeme nahlédnout přítomnost autentické touhy po pospolitosti.
V liberálním pojetí je důležitá dualita: kolektivismus/individualismus. Tato dualita je pak klíčovým faktorem v rozdělení politického spektra. Kolektivismus je reprezentován levicí a individualismus pravicí. Z toho samozřejmě plyne logický závěr, že fašismus je ve skutečnosti levicový směr a je tedy nesprávné jej označovat za krajní pravici. Je zajímavé, jak si tento pohled osvojily i různé národně bolševické skupiny. Naopak radikální pohled by měl říci, že na pospolitém životě není nic špatného, měl by poukázat na falešnost individualistické ideologie a konstatovat, že na fašismu je špatné to, že různé lidové motivy a fráze o velkých změnách využívá jen k tomu, aby ve skutečnosti nic měnit nemusel.
Tento pohled na fašismus je inspirován Slavojem Žižkem, filosofem slovinského původu, který v knize "Nepolapitelný subjekt" říká, že fašismus je odpovědí na otázku: co všechno se musí změnit, aby se ve skutečnosti nic nezměnilo, to nejdůležitější aby se nezměnilo, aby rovina produkčních vztahů zůstala kapitalistická. Falešné na fašismu je právě to, že mluví o radikálních změnách a současně využívá lidových tužeb tak, aby se nic měnit nemuselo. Tento pohled na fašismus je však liberálnímu diskurzu zcela cizí.
Dále by bylo docela zajímavé trochu prozkoumat anarchistickou kritiku fašismu a myslím, že bychom nejspíš došli k závěru, že se velmi blíží liberálnímu pojetí -- zde mám však na mysli anarchistickou kritiku, jak ji provádí ČSAF nebo česká AFA. Není vyloučeno, že jiné anarchistické skupiny si nedokážou osvojit autentický radikální pohled.
Tedy, neutrální antifašismus neexistuje. Není na místě se snažit o vytvoření jakéhosi neutrálního antifašistického prostoru, který je kondenzován v hesle "Všichni proti fašismu!". Naopak je nutné se silně vyhranit vůči dominantní liberalistické ideologii, podkopat existující socio-symbolický řád. Reálnými nepřáteli nejsou ti, co sedí ve vazbě kvůli vylepování nějakých letáků, ale ti, co sedí ve vládě, v představenstvech a dozorčích radách bank a dalších korporací, mediální magnáti a represivní struktury státu. A s těmito nemůže existovat žádné spojenectví. Reálným nepřítelem je konzumní životní styl, nevzdělanost, vládnoucí osudovost a s ní spojená nedůvěra lidí v sebe jakožto v subjekty. Na pořad dne bychom měli opět postavit to nejdůležitější: ZRUŠENÍ KAPITÁLU (resp. námezdní práce), VYTVOŘENÍ NOVÝCH VZTAHŮ MEZI LIDMI, SMÍŘENÍ ČLOVĚKA S PŘÍRODOU, PŘEBUTOVÁNÍ LIDSKÉHO PROŽÍVÁNÍ Z MÓDU "MÍT" DO MÓDU "BÝT" (1) , RACIONÁLNÍ PRODUKCE. To jsou věci, na které málem komunistické hnutí zapomnělo (až na jisté výjimky) s tím, jak se integrovalo do liberalistického symbolického pole a do existujícího mocenského aparátu. Další věcí by bylo: oprášit duchovní dimenzi komunismu, zbavit se mechanického materialistického pojetí, tak typického pro 19. století, a přestat vnímat společenský vývoj jako nějaký objektivní fyzikální proces; žádná objektivní logika společenského vývoje neexistuje.
Viktor Černý
(1) Touto věcí se zabývá Erich Fromm v knize: "Mít, nebo být?"
