K diskuzi o antifašismu Přidáno v neděli 24. 1. 2010       Nelze než položit si otázku: je záměrem tohoto buržoazního státu skutečně zakázat fašistické organizace či strany a jejich představitele trestat? Je buržoazie natolik v úzkých, že je ochotna uchýlit se k fašistické verzi a byli by fašisté schopni získat moc jindy, než v době společenské krize? Neprobíhá fašizace společnosti plíživěji, nenápadněji, ale o to nebezpečněji než jindy?       Odpovím krátce. Pochybuji, že stát Dělnickou stranu zakáže; pokud ano, bude to jen maskirovka. Dál budou stejní fašisté působit pod jinou hlavičkou. Buržoazní stát v tomto stádiu kapitalismu nemůže mít snahu zcela udusit své druhé já. Zabít svého potenciálního nástupce. Může ho jen držet jako psa na řetězu u boudy.       Fašisté by v otevřené podobě nedokázali získat moc v jiném případě, než v době široké společenské krize - tato situace zřejmě nenastala, ale existují symptomy toho, že přijít může. I proto probíhá plíživá fašizace; strany a lidé, které by možná soudruh Černý (i oni sami sebe) nazval jako liberální, s sebou vlečou ulktrareakční, fašizodiní nános. Stačí se podívat na politiky ODS, hovořit s lidmi nebo si číst diskuze. Projevy fašizace společnosti nelze hledat jen v rostoucí nenávisti k národnostním a sexuálním menšinám, ale také v zášti k postproduktivní generaci, bohatých k chudým a chudším mnohem víc než naopak (mají dojem, že na ně neustále platí), k dělníkům z cizích zemí, v islamofobii apod.       Nebezpečím je fašismus společně s kapitalistickým státem, ne jedno oddělené od druhého. Jsou to dnes spojené nádoby snad ještě více, než v minulosti. Bojovat proti fašismu znamená zároveň bojovat proti kapitalismu. Velmi opatrný bych byl u pojmu liberálně-kapitalistický režim. Může jím být kapitalismus ve stádiu imperialismu? Ne formálně, ale reálně? Není to ve skutečnosti tak, že si vypůjčuje jen liberální rétoriku, některá ekonomická opatření, ale na charakteru systému to nic nemění? Dle mého soudu tomu tak je. Vhání do přezrálého systému různá liberálně-ekonomická opatření, ale kartely tím nerozmělní, nadnárodní monopoly se dobrovolně nerozpustí, imperialistické země nepřestávají s výboji, finanční oligarchie nemizí. Jediným reálným výsledkem je ještě větší tlak na proletariát, těžší životní podmínky.       Vidí-li soudruh Černý jako dominantní téma liberalismu individualismus, lze říci, že má pravdu jen zčásti, ale v našem tématu to stačí. V tomto smyslu současný režim liberální je. V minulosti ale byl radikální liberalismus řazen na levici a měl s pojmem pospolitost mnohem víc společného, než konzervatismus. Proto býval liberalismus pojen kolem poloviny 19. století se socialismem.       Pospolitost by měl nést tedy konzevatismus, předstupeň fašismu. Ten však vidí, stejně jako fašismus, pospolitost jako společenství mezi sebou soupeřících, etnicky a kulturně spojených individuálních bytostí, tím pádem ne jako kolektivitu, ale zase na typické buržoazní bázi. Forma vždy předbíhá obsah, ale jenom formálně!       Skutečných spojenců v boji proti fašismu mnoho není, ani formálně liberálně-buržoazní strana 30. let 20. století jí však nebyla, bylo ale lepší v době akutního nebezpečí fašismu spojit se s ní v boji proti tomuto zlu, společně posunout vývoj zpět do fašizoidní (nikoliv fašistické) buržoazní demokracie a sbírat síly proti kapitálu, bez ohledu na barvu jeho košile.       Proto je nutné takové spojenectví i dnes, ale zároveň dodávám, že nevím, kdo z tzv. buržoazní pravice je tímto antifašistou. Připomínám, že ve 30. letech takových politických stran mnoho nebylo, z tehdejší pravice to bylo jen několik desítek poslanců. Dnes jich bude mnohem méně.       Nehovořil bych o radikálním antifašismu, ale o skutečném antifašismu. Kdybych to skutečno vzal do důsledku, zjistíme, že antifašisté nejsou ani soc. dem. ani např. trockisté. Tak ale postupovat nelze. Jestliže jsme i pro dočasné kompromisy, etapové cíle a řídíme se klasiky, musíme být ochotni a schopni učinit ve jménu budoucnosti i pracujících takové spojenectví. Postup cíl je vším a hnutí ničím by nás nahnal na fašistické bodáky bez možnosti jakéhokoliv manévrování. Jan Šverma to řekl r. 1935 v parlamentu jasně: při respektování našich strategických cílů uznáváme, že buržoazní demokracie je pro pracující lepší, než fašistická diktatura. Proto KSČ podpořila obranu země. Soudruh Černý by byl proti? Byla to přece i spolupráce s těmi bankéři a zloduchy, kteří měli krev na rukou. Byla, marxužel jiné řešení nebylo možné. Spolupráce s takovým státem v takové situaci je nutná, nesmí se ale zacházet za únosnou mez a poslání, tj. obrana před fašismem. Dnes ještě takové situace nenastala.       Nepřáteli jsou i ti, kteří sedí ve vazbě, ale mnohem většími jsou jejich šéfové ve vládách a představenstvech. S těmi DNES neexistuje spojenectví, v době lidové fronty však všude existovalo (druhá věc je, jak dopadlo, to je na další diskuzi)! Kdyby byly komunistické strany proti, hodily by lid do chřtánu fašistům a ještě by se v praxi přiblížily trockistům, kteří si to i přáli!       Ty cíle, které soudruh Černý napsal, nikdo neopustil, ale pouhé jejich stanovení by znamenalo popřít to, že jsme i pro dílčí zlepšení životní úrovně pracujících. Myslí si soudruh Černý, že šla KSČ do voleb v roce 1935 s programem zrušení kapitálu (ještě k tomu námezdní práce!)? Ne, nešla, tím ale nezradila. V čem je dnes situace jiná? Naše dlouhodobější cíle jsou jasné, v této situaci bychom měli koncipovat i program radikálního zásahu do moci kapitálu, který by byl krátkodobější.       Stále se mi zdá, že soudruh Černý přeceňuje úlohu subjektu v dějinném vývoji. Určující (ne jenom, ale hlavně) v tom, jak autenticky být a ne autenticky mít (jak přesně, myslím, píše Fromm), je objekt, čili sociálně-ekonomické vztahy, produkční vztahy, základna. (Fromm jenom nekritizuje lidi, že chtějí více autenticky mít než autenticky být, ale žádá i změnu - v nich samotných, jen v nich samotných, objektem se nezabývá. Jde o jakousi autopřeměnu subjektivních vzorců chování, což dle mého soudu je v vzhledem k objektu v plné míře nemožné. Je to i nemarxistické.) Tady souhlasím s Janem Kellerem, který na rozdíl od Fromma, který nadává, že jsou lidé takoví a chce, aby byli jiní, zkoumá proč jsou takoví = systém a jaká je cesta ke změně, vyvrácení systému včetně alternativního vzorce chování vyrůstajícího ze základny nového systému.       Lidé, kteří v současnosti řadí fašismus na levici, tak činí hlavně proto, že fašismus preferuje mnoho zásahů státu do ekonomiky. Proč tomu tak je, že to nemění nic na charakteru systému jako kapitalismu, je na delší rozbor. Lukáš Kollarčík, předseda SMKČ Viz též: J. Skála: Proti neonacismu to chce maximum spojenců V. Černý: Neutrální antifašismus neexistuje. Negujme kapitál! Hlavní strana portálu SMKČ