Mládež - vykonavatel antikomunistické nenávisti
Přidáno v pondělí 25. 1. 2010
„Ty vole, čum, co to tam má napsaný.“ „Cože? Ká-es-čé-em, jo? Ty pičo, to je úplná demence tohlecto!“
Toto se mi stalo před pár dny při jízdě v MHD. Ale co, doznávám se, plně jsem si podobné posměšné řečičky zasloužil. Dovolil jsem si totiž udělat strašnou věc. Připnout si na bundu odznak s nápisem „S námi to půjde líp - KSČM“ a znakem strany. „Chápeš to? Jak to může nosit?“ Otočil jsem se, abych zjistil, kdo vlastně tato slova vyřkl. Že můj pohled spočinul na třech klucích, kteří jsou věkem zhruba stejně staří jak já, kolem 17 let, jsem už tak nějak čekal. Oči jednoho z nich zíraly přímo na můj odznak a výraz jeho tváře naznačoval, že poprvé v životě vidí mladého komunistu. Absolutní výraz nepochopení... Pak se mi podíval přímo do očí, jako by čekal, že uvidí, jak si odznak schovávám, snad v obavě z napadení. Nicméně já jsem se začal dívat po ostatních cestujících, jaké reakce se od nich dočkám. Ostatních cestujících tam bylo asi kolem 15, rozhodně nebyli našeho věku, tipoval bych, že od 25 výše. Asi tři lidé se dívali mým směrem, ale hned pohledem uhnuli a jako všichni ostatní dělali, že se nic nestalo.
Tato událost mě donutila zamyslet se nad naší mládeží a tím, jak moc ji režim svým antikomunismem ovlivňuje. Má vůbec mládež na výběr něco jiného než povinný antikomunismus? Samozřejmě, že odpověď zní „ano“! Má! Ale cena se za to platí tvrdá. Nemusíš být ani komunista, aby tě odsoudili. Stačí jen zapochybovat o řečech o bídném režimu, který tu byl 40 let a jmenuje se komunismus (přitom každý, kdo má alespoň minimální znalosti marxismu, ví, že se nejednalo o komunismus, ale o výstavbu socialismu). Stačí jen poznamenat, že už máš dost toho nekonečného nenávistného běsnění, třeba zrovna toho, které doprovázelo 20. výročí majetkového převratu - vlastně ne, omlouvám se, musím být politicky korektní, výročí vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí. Ihned se staneš podezřelým z ideozločinu, přece si nemůžeš myslet o minulém režimu něco jiného, než je ti předkládáno mírumilovnou demokracií, což jest režim pravdy a lásky, která zvítězila nad bolševickou lží a nenávistí!A co když se stane, že tě někdo uvidí na komunistické akci? Pak degraduješ na svoloč, kterou je potřeba utiskovat, jak je to jen nejvíce možné, je to přece jen komanč. Rudá sviňa. Láska a nenávist se kamsi vytrácí...
Současný režim dělá, co může, aby komunisty očernil a téměř neustále formuje v naší mládeži smýšlení, že marxismus je jen a pouze snůškou nesmyslů, v jiném případě je to návod na to, jak zavírat nebo střílet do lidí. Oficiálně si tento režim dovoluje stavět komunismus naroveň fašismu. Jenže ten fašismus je občas lepší než ten komunismus. Tak začíná smýšlet mládež. Navíc, fašoun pomůže zdrbat bolšána. Jako by se začalo potvrzovat, že „demokraté“ dokáží jít ruku v ruce s fašisty. Není to nic nového, ale kdo tomu nevěřil, čím dál častěji se může přesvědčit. Na komouše se pokřikuje, zatímco fašoun se zdraví. Nebylo to tu už někdy? K čemu to vedlo? Víme, ale co je vlastně na tom, že Hitler zabíjel komunisty, špatného? Vždyť to dělal dobře, zasloužili si to, jsou to hajzlové. Je potřeba je nenávidět. A kdo tak nečiní, ten je s nimi!
A jak to změnit? Jako dobrý způsob vidím metodu pořádání besed s komunisty na školách. Samozřejmě ne na každé škole můžou levicoví lidé, a k tomu ještě členové nebo sympatizanti KSČM, vystoupit. Ale myslím, že pár by se jich našlo. Je také potřeba poukazovat na „výdobytky demokracie“, jako jsou dostupné drogy, nezaměstnanost, všudypřítomný alkoholismus mládeže, možnost zadlužit se téměř konce života (nutnost, pokud se chcete alespoň osamostatnit od rodičů a nemáte v rodině lidi jako je Viktor Kožený), další výdobytek lásky a pravdy jsou romská ghetta a v nich pochodující nacisté, a pak ještě jeden velký výdobytek, a to je oslabení práv zaměstnanců a odborů, možnost po 40 i více letech v jedné firmě skončit z hodiny na hodinu na dlažbě, a to nemusí být krize, stačí že jste se novému mocipánu, kapitalistovi, znelíbili díky svým názorům na tovární poměry, případně mzdu. A banány hnijí, neb lidé koupí radši chleba. Antikomunistické „demogracyje“ se nenajíme... Jíst ji ani nechceme!
Současná mládež nemá velké sociální zkušenosti, ale i ona jednou dospěje... A přitom tu alternativa je! Jen ji vidět! A pamatujte: ve fašistických a nacistických státech byli komunisté také první na ráně. A po nich i židé, romové, odboráři, sociální demokraté... Necháme to snad zajít tak daleko?
Libor (Svaz mladých komunistů Československa, Středočeská komise mládeže KSČM)
Viz též:
J. Skála: Proti neonacismu to chce maximum spojenců
V. Černý: Neutrální antifašismus neexistuje. Negujme kapitál!
L. Kollarčík: K diskuzi o antifašismu