Pár slov o panu senátoru Homolkovi
Přidáno ve středu 27. 1. 2010
Dovolím si zareagovat na názory komunistického senátora Václava Homolky, uveřejněné v Haló novinách dne 25. ledna v rubrice Zeptali jsme se. Hned zkraje
nás pan senátor ubezpečil o své bezmezné oddanosti politickému systému buržoazní demokracie, a to když uvedl, že Senát zde existuje jako „neoddělitelná
součást dvoukomorového parlamentu, zakotveného v Ústavě ČR“. Za takovou státotvornost by se nemuseli stydět ani členové ODS, u nichž by to bylo na rozdíl
od komunisty v souladu s jejich postoji. Komunisté se ale na svět a tedy i na ČR dívají optikou boje tříd. Pro vládnoucí buržoazii není existence Senátu nijak
zbytečná - Senát výtečně funguje jako pojistka proti demokracii. Do České republiky přivedl Senát i „posílení většinového prvku parlamentní demokracie.“
Své uplatnění v něm nalezli i antikomunisté typu bývalého stranického kádra Jaromíra Štětiny (volně cestujícího po všech koutech tehdejšího Sovětského svazu)
i aktivního svazáka z doby před kontrarevolucí Martina Mejstříka.
Pana senátora Homolku ani nenapadne hovořit o komunistických ideích, o marxismu, o leninismu, o třídním boji, nebo boji sklářských odborářů proti nízkým mzdám.
Senátoru Homolkovi jde zkrátka o jediné - vytvořit z KSČM tuctovou stranu zbavenou jakýchkoli revolučních ideí, vposledku tedy o stranu oportunní a revizionistickou.
Dokonce i na rozdíl od oficiální politiky KSČM, která se staví proti Lisabonské smlouvě, senátor Homolka se při hlasování o ní hlasování zdržel, což mělo tutéž vypovídací
hodnotu, jako by hlasoval PRO. I takoví jsou někteří dnešní předáci z KSČM…
Lukáš Sluka