Před 160 lety se narodil Josef Hybeš, maršál chudých a průkopník proletariátu
Přidáno ve středu 27. 1. 2010
Josef Hybeš (29. 1. 1850 - 19. 7. 1921) se narodil v obci Dašice u Pardubic, nedokončil základní vzdělání a již od svých devíti let pracoval jako dělník v textilním průmyslu. Nejprve pomáhal svému otci, který provozoval tkalcovskou dílnu, brzy však odešel za prací do Vídně.
V roce 1870, tedy ve svých dvaceti letech, stál v čele stávky, kterou bylo dosaženo zvýšení platů tkalců o 12 procent. Snažil se organizovat a sjednocovat dělníky v jejich úsilí o zlepšení pracovních a životních podmínek. Dobu a společenskou situaci, ve které Josef Hybeš působil, velmi dobře ukazuje televizní zpracování literární předlohy V. Neffa Zlá krev z 80. let. Tento seriál před nedávnem reprízovala Česká televize.
Roku 1868 Hybeš spoluzakládá První všeobecný dělnický vzdělávací spolek ve Vídni, založil i Dělnickou jednotu a vzdělávací spolek Rovnost. V roce 1876 vedl stávku vídeňských textilních dělníků, za tuto aktivitu byl zatčen a uvězněn, téhož roku byl zvolen do ústředního výboru Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické. Od roku 1881 působil jako redaktor stranického tisku (Dělnické listy, Hlas lidu, Posel lidu, Textilník). Roku 1884 byl pro svoji aktivní činnost novináře a při organizování dělnictva z Vídně vypovězen do rodné obce.
V dalším období působil v Prostějově (1884 - 1887). Od roku 1887 potom pracoval jako redaktor Rovnosti v Brně. V prosinci téhož roku byl účasten v Brně - Lužánkách sjednocovacího sjezdu Českoslovanské sociálně demokratické strany v rakouských zemích. Jako delegát se opakovaně účastnil sjezdů II. internacionály, včetně ustavujícího sjezdu v roce 1889 v Paříži.
Hlavní však pro něj vždy zůstávala práce mezi dělnictvem doma, organizoval schůze dělníků, publikoval, účastnil se aktivně táborů lidu
i mezinárodních kongresů, nezištně pomáhal chudým, často rozdával vlastní majetek.
Hybeš po celý život aktivně usiloval o zlepšení hmotné situace mnoha dělnických rodin, po 1. světové válce se zasloužil o vyřízení
penzí pro mnoho válečných vdov. Roku 1907 spoluzaložil Spolek pro stavbu zdravých a laciných obydlí v Brně - Lískovci, který měl
ohlas po celé tehdejší Moravě. V brněnské městské radě se postavil proti plánům stavitelů podnikatelů vykácet množství stromů v Lužánkách
pro získání pozemků na stavbu domů. V roce 1901 se zapsal do dějin českého esperantského hnutí, když se v Brně podílel na založení prvního
esperantského klubu na území českých zemí i celé rakouské monarchie.
Josef Hybeš byl v letech 1897 - 1918 poslancem rakousko - uherské Říšské rady. V letech 1906 - 1918 byl členem Moravského
zemského sněmu, v období let 1918 - 1920 byl poslancem revolučního národního shromáždění ČR. Prosazoval za doby monarchie
osmihodinovou pracovní dobu, všeobecné volební právo nebo 1. máj jako den boje dělnictva. Od doby Říjnové revoluce v Rusku
sympatizoval s komunistickou levicí.
Velmi známá byla jeho sociální činnost, často nezištně pomáhal chudým a potřebným, často přespával ve vlacích, aby ušetřil za hotel.
Neváhal rozdávat potřebným i přímo z vlastního majetku, což způsobilo jeho rozvod s manželkou, majitelkou niťařského krámku.
Josef Hybeš byl pro svoji politickou a sociální činnost nazýván také jako maršál chudých nebo průkopník proletariátu.
Jeho obrovské pracovní nasazení se však podepsalo na zdraví, 14. prosince 1920 dostal při projevu v senátu záchvat mrtvice. Jeho zdraví bylo
velmi decimované asketickým způsobem života, vyčerpávající prací i opakovaným vězněním v mládí. Po krátkém zotavení se však po sedmi
měsících zápasu s několika nemocemi podlehl 19. 7. 1921. Jeho pohřbu se zúčastnily tisíce lidí všech společenských vrstev. Je pohřben na čestném
pohřebišti Ústředního hřbitova v Brně. Jeho pomník nese nápis: Senátor Josef Hybeš, průkopník proletariátu.
Jméno Josefa Hybeše dodnes nesou ulice v mnoha našich městech. Zato v dnešních učebnicích dějepisu bychom jeho jméno hledali marně.
Není divu, Hybeš svým mravním odkazem a obrovskou porcí práce již vykonal současné politiky převyšuje a staví do role trapných prospěchářů
sledujících osobní zájmy a zájmy stranických sekretariátů nad oprávněné potřeby občanů. V roce 1981 natočil režisér Václav Matějka film Hodina
života zachycující stávku organizovanou Hybešem ve východních Čechách v prosinci 1883 za jedenáctihodinovou pracovní dobu.
Josef Hybeš je i dnes vzorem statečného a nesmírně pracovitého člověka, skutečného proletáře a poctivého levicového politika,
který se po celý život nezpronevěřil svému smýšlení a za něj mnohokrát riskoval perzekuci se strany tehdejších úřadů.
Měl obrovské sociální cítění a celý život zasvětil boji za lepší životní podmínky pracujících. Kdo z dnešních vrcholových
politiků se mu vyrovná pracovitostí a činností pro prosté lidi? Kdo z nich poctivě hájí zájmy pracujících v dnešní době
hospodářské krize a pomáhá potřebným tak, že se s nimi rozdělí i ze svého vysoce nadprůměrného příjmu? Dnešní
politici často slouží spíše svému bankovnímu kontu, nežli občanům, kteří je do funkcí vysadili svými hlasy.
Netráví řada dnešních funkcionářů KSČM mnohdy příliš času neplodným schůzováním, kumulací funkcí na úkor činnosti mezi lidmi
a starostí o jejich potřeby? Levicový politik by měl být mezi lidmi neustále, nejen v době předvolební. Nemyslím tím politiky sociální
demokracie, ta už dnes levicovou stranou není. Strana, jež dává příležitost neschopným kariéristům typu Buzkové, Špidly, Grosse či
bezcharakterním přeběhlíkům typu Pohanky, Melčáka či Wolfa dělá levici jen ostudu. Poctiví sociální demokraté jsou dnes v této straně
v menšině, někteří ji raději opustili. Ostatně i ještě nedávno Masarykova dělnická akademie již je přejmenovaná na Masarykovu
demokratickou akademii. Dnešní sociální demokraté se již stydí i za slovo dělník, přitom byla založena jako strana dělníků. Strana,
která se stydí za slovo dělník, nemůže být levicovou stranou, třebaže si na ni před volbami hraje. Nějakého novodobého Hybeše
bychom v této straně dnes marně hledali. Neplatí toto ovšem o levici jako celku? Našli bychom dnes mezi politiky KSČM nějakého
současného Hybeše? Myslím, že je to otázka k vážnému zamyšlení. Hybešův životní a mravní odkaz nás zavazuje a je příkladem
i pro současníky. Skutečný levicový politik by měl dokázat naplňovat tento odkaz také a zejména v praktické činnosti, nejen na půdě
volených či stranických orgánů.
Levicový politik je povinen bojovat za práva pracujících všude tam, kde jsou problémy.
Kdyby dnes žil Hybeš, nejspíš by zorganizoval nějakou protestní akci třeba právě v problémech zmítaném
OP Prostějov mezi tamními textiláky. Politika se má dělat především mezi lidmi, to je hlavní odkaz Josefa Hybeše.
Dnešní společenské problémy jsou až podezřele podobné době, v níž právě on žil a působil. Těch skoro šest set tisíc nezaměstnaných
je toho jasným důkazem.
P.S.: Moje vlastní zkušenost - před týdnem jsem oslovil několik poslanců KSČM ve věci zorganizování nějaké stranické sbírky či pomoci pro Haiti postižené přírodní katastrofou. Dodnes jsem nedostal ani jedinou odpověď. Asi jsou všichni zaměstnaní svojí prací, odpověď či dokonce konkrétní aktivitu v této věci již ani nečekám. Raději jsem opakovaně přispěl na již existující humanitární sbírky. Myslím, že tato osobní zkušenost o mnohém vypovídá…
Bc. Miroslav Pořízek, Tovačov