Hlavně ne hluk
Přidáno ve čtvrtek 28. 1. 2010
Postoje funkcionářů KSČM na všech úrovních budí rozpaky, které se ovšem nerovnají trapnému úsměvu, ale spíš vyloženému zhnusení. Jak jinak by bylo vysvětleno chování brněnských zastupitelů při hlasování o památníku padlých rudoarmějců v Králově Poli nebo zrušení čestného hrobu E. Barši či mlčení funkcionářů ze Zlínského kraje ohledně vandalské „úpravy“ památníku nacisty vypálené Ploštiny. Ve výčtu by se dalo pokračovat - vždyť každý ve svém okolí by mohl jmenovat řadu podobných akcí, která se však netýkají jen pomníků, které zde slouží jako vpravdě decentní příklad nekomunistické politiky dnešní komunistické strany. KSČM chce vše zvládnout střízlivě, státotvorně (nežijeme však v typicky buržoazním státě?), klidně, pasivně a tak nějak bez hluku. Inu, kdo nic nedělá, ten nic nepokazí…
Proč si vážím komsomolců
Proč? Protože na rozdíl od těch „méně hlučných“, konformních chlapců a děvčat, kteří jsou, když to dobře jde, maximálně sociálními demokraty
či „radikálními“ zelenými a používají leda naivní populistický slovník, kteří v podstatě neví, co chtějí (krom toho, jak se dostat na teplé místo
zastupitelského křesla), jsou komsomolci skuteční komunisté - lidé neměnného komunistického názoru, kteří nekolísají, kteří se nebojí své
názory promítat do praxe. Nemají strach z osobního postoje, nemají strach z různých osobních problémů, které logicky nastanou. Tlak
kapitalismu vydrželi a páteř jim zůstala, což je ocenitelné a dnes v éře „nehlučných“ a přizpůsobivých naprosto nedoceněné.
Prostě - jde jim o uskutečnění velké myšlenky a jsou jí schopni leccos obětovat. To je dnes naprostý unikát. Proto nepůsobí jen jako debatní spolek
či parta kandidátů, ale jako skuteční komunisté. Nebojí se venku mezi lidmi veřejně působit. Žádné sekretariáty, ale ulice je jejich pracovištěm a ne
sekretářka, ale lidé - občané jsou jejich posluchači. Jejich tribuna není na uzavřené schůzi či plénu, ale na rohu ulice, jak to chtěl Lenin. Nebojí se
jít proti proudu, protože cítí pravdu, za kterou jdou.
S osobní odvahou se dnes globálně příliš mnoho nesetkáme. Pokud se to ještě pojí se skutečně vznešenou myšlenkou a charakterem, pak mám -
a to jsem dost kritický - důvod říct, že si komsomolců prostě lidsky vážím.
Martin Peč