Vyjádření senátora Václava Homolky
Přidáno v pátek 29. 1. 2010
Na přání našich čtenářů zveřejňujeme celý rozhovor Haló novin se senátorem soudruhem Václavem Homolkou a jeho vyjádření k článku soudruha Lukáše Sluky "Pár slov o panu senátoru Homolkovi" zveřejněnému na našich stránkách ve středu 27. 1. t. r.
Zeptali jsme se senátora Václava Homolky (KSČM)
V nedávnem rozhovoru pro náš deník jste mimo jiné obhajoval existenci Senátu. Mohl byste, vzhledem k reakcím některých čtenářů, ještě jednou vysvětlit své stanovisko v této otázce?
V první řadě bych chtěl říci, že Senát zde existuje jako neoddělitelná součást dvoukomorového parlamentu, zakotveného v Ústavě ČR. Někdy mě mrzí a překvapují názory a reakce občanů, voličů, a bohužel také členů KSČM, že by se měl Senát zrušit, že je zbytečný a že zásadně k volbám do Senátu nechodí. Nejde o kritiku existence instituce jako takové, tam se celkem shodujeme, ale o její praktické využití, když už je v systému parlamentní demokracie zakotvena. Jestliže chceme důsledně prosazovat náš volební program a obhajovat stanoviska KSČM, musíme mít zastoupení ve všech zákonodárných sborech v takové sile, abychom tomuto dostáli. Čím více senátorů, tím lepší zastoupení ve výborech a komisích. Já jsem ve svém volebním programu měl určitý návrh na změnu fungování Senátu, ovšem dnes měnit ústavu je velmi složité, avšak v případě získání většího počtu našich senátorů by tato možnost byla reálnější.
Mimo jiné by vám to také umožnilo ustavit vlastní klub.
To ano. Na ustavení klubu je potřeba minimálně pět senátorů, nyní jsme tři. Nejedná se přitom jen o lepší logistické zázemí pro činnost klubu, ale o možnost
vystupování v průběhu schůze nebo při připomínkování návrhu zákonů. Proto je důležité mít vlastní klub. Měli bychom tak možnost širšího prosazování
názorů i prezentace naší strany. A nakonec, už termín nezařazený senátor zní divně.
Vraťme se ještě k procesu schvalování Lisabonské smlouvy. Vy jste se při hlasování zdržel. Co vás vedlo k tomuto rozhodnutí?
Lisabonskou smlouvou jsem se dlouhodobě zabýval. V mém volebním obvodě Chomutov jsem pořádal na školách besedy k tomuto závažnému dokumentu,
někdy i za účasti poslance Europského parlamentu. Žáci čtvrtých ročníků středních škol se zajímali hlavně o často diskutovanou možnost prolomení
Benešových dekretů, tedy otázku, která je v našem regionu více než podstatná. K tomuto problému jsem dával několik vyjádření do médií a dokonce
uspořádal veřejnou besedu s občany Klášterce nad Ohří za přítomnosti europoslance Jaromíra Kohlíčka (KSČM). Mé výhrady se netýkaly jen
nejasností kolem Benešových dekretů, ale nelíbil se mi celý schvalovací proces, kdy se často postupovalo pod nátlakem politiků větších států a rovněž
úředníků EU vůči státům menším, dále nekoncepční posilování finančních prostředků ve prospěch vojenské moci a nejasná budoucnost při předávání
národních kompetencí do Bruselu. Proto jsem se přidal k iniciativě několika senátorů podat stížnost k Ústavnímu soudu.
Na druhou stranu myšlenka spolupráce europských států je dobrá, vznikla před několika sty lety na našem území a velká část občanů ji podporuje.
Také Ústavní soud neshledal rozpor mezi Lisabonskou smlouvou a Ústavou ČR. Při hlasování se každý rozhodoval na základě svých zkušeností.
Kdo věřil, že se bude prohlubovat proces integrace směrem k federaci a socializaci společenství, tak byl pro, kdo měl vážné výhrady, byl proti. Já
jsem pochyboval o upřímnosti a prospěšnosti LS a nepodpořil jsem ji. Ve výsledku mé zdržení při hlasování znamená totéž jako být proti. Jen jsem
naznačil, že kdyby celý proces schvalování byl více demokratický, například zakončený referendem, měl by u mne větší naději na podporu.
Haló noviny, 25. ledna 2010, (jad)
Vyjádření senátora Václava Homolky
Jsem rád, že se diskutuje a promýšlí věci. Važme si každého, kdo v dobrém úmyslu
chce něco pro lidi vykonat. A naopak, vysvětlujme důrazně naše cíle ve světle
dialektického pohledu na svět. Omezencům většinou chybí nadhled, zdravý selský
rozum a nakonec i obyčejná láska k lidem. Pokud nebudeme schopni sladit naše
stranické zájmy se zájmy většiny občanů, tak naše budoucnost bude složitá.
Kritériem musí být pravda, objektivita a cílem všestranně harmonicky rozvinutá
osobnost člověka, která při uspokojování svých potřeb umí pochopit i potřeby
celé společnosti. Pokud nás takto lidé budou vnímat, tak nás také budou volit. V
podmínkách fungování pluralitní demokracie se však musíme neustále učit a
dialekticky reagovat na dění ve světě. Obecné zkušenosti pak uplatňovat v
lokálním řízení v obcích, krajích a nakonec ve státě. Takové odpovědnosti
je málokdo schopen, uzákonění vedoucí úlohy KSČM nepřipadá v úvahu. Takže co?
Nezbývá, než každodenní prací občany přesvědčit o svých kvalitách a dobrém
programu a najít politické partnery ke spolupráci. Oslabováním svých vlastních
se nám to asi moc nepodaří. Proč raději nevěnujeme síly na kritiku svých
protivníků. To raději necháme za nás konat jiné, a když se jim náhodou něco
nepovede, tak jim to spočítáme, protože skalní komunisté jsme jenom my! Jenom
nás, prosím, nepouštějte do senátních voleb, to bychom museli mezi lidi do ulic
a my se jim neumíme upřímně podívat do očí. Jistota zvolení je pak samozřejmě
nulová a k myšlence na zrušení Senátu velmi blízko.
Váš senátor Václav Homolka