SMKČ a oslovování mládeže
Přidáno ve středu 3. 2. 2010
Z vystoupení soudruha Leopolda Vejra na vnitrosvazové konferenci Svazu mladých komunistů Československa v Kolíně 30. 1. 2010
Cílem SMKČ je oslovovat všechny tyto skupiny (kategorie) mládeže - mládež pracující (do ní patří i nezaměstnaní), učňovskou a studentskou. Je třeba překonávat názory vštěpované
buržoazními tzv. prestižními školami (vysokými, víceletými gymnázii), že jejich studenti jsou „něčím více" než ostatní mladí lidé, kterými pak tito často opovrhují.
Dle marxismu-leninismu by kádrová dělnická třída, tedy v případě mládeže učni a fyzicky pracující (dělníci), měla být nositelkou nejrevolučnější
proletářské morálky. Tuto morálku však nezískává automaticky, ale vzniká a sílí postupně s růstem třídního vědomí. V kapitalistické společnosti jsou nositeli
proletářské morálky jen nejuvědomělejší živly dělnické třídy. V současné společnosti s ohledem na nedostatek seriózních informací a agresivní manipulaci
buržoazní propagandou je dělnická mládež silně přístupná buržoazní ideologii včetně fašismu a rádoby levicových oportunistických proudů
(anarchismus, trockismus) nabízejících snadná, populistická, ale nereálná řešení.
Obtíží v prosazování myšlenek marxistického socialismu oproti těmto snadným rádoby revolučním „řešením" je skutečnost, že komunisté
nemohou při přesvědčování lhát a používat hesel, kterým sami nevěří, tzn. nemohou zatajovat, že cesta k socialismu a komunismu nebude jednoduchá a těm,
kteří se dají cestou jejího prosazování, z toho nevyplynou prakticky žádné výhody, spíše naopak.
Na druhou stranu je si třeba uvědomit, že komunistická strana nebo organizace má být avantgardou, tj. předvojem proletariátu,
tedy jejími členy mají být jen ti nejuvědomělejší bojovníci za socialismus a komunismus, nikoli každý, kdo pouze pasivně sympatizuje se socialistickými
myšlenkami nebo dokonce pouze „není proti socialismu". Pro funkcionáře to platí dvojnásob. V současnosti v ČR a SR taková politická strana neexistuje,
ale úsilím SMKČ je a musí být, aby v budoucnu byla vytvořena, resp. obnovena - přes všechna úsilí, která to s sebou ponese.
Mladí studenti a nemanuální (úředničtí) pracovníci jsou dnes často aktivnějšími zastánci socialismu než kádrová dělnická třída
(učňovská a fyzicky pracující mládež), protože mají větší přístup k rozmanitějším informacím a lépe se dostanou k pokrokové literatuře a kultuře.
U těchto mladých lidí lze předpokládat více maloburžoazní kolísavosti, na druhou stranu nás však historie hnutí poučila, že takového kolísání (i otevřené zrady)
se dopustili i mnozí komunisté vzešlí z řad nejchudšího dělnictva a rolnictva, dokonce aktivní bojovníci proti fašismu a vězni koncentračních táborů.
Naopak oproti dogmatickým snahám odsuzovat členy komunistického a dělnického hnutí pro jejich „nedělnický" třídní původ je třeba si připomenout, že
tvůrci a klasici marxismu-leninismu Marx, Engels a Lenin také nebyli továrními dělníky.
Je také nutno přihlédnout k tomu, že s ohledem na vědecko-technický rozvoj dochází ke snižování rozdílu mezi fyzickou a duševní prací (a to i v kapitalismu)
a postavení ve společnosti je často pro tzv. úřednické profese, pro pracovníky v kancelářích, horší než pro dělníky pracující fyzicky (např. „úředník" trávící
dejme tomu 9 - 10 hodin denně, z nichž je placeno 7,5, bez řádných přestávek a stravy, u stolu s počítačem v prostoru 1,5 x 1,5 metru v kanceláři s dalšími 20 lidmi,
kde je horko, nepřetržitě zvoní telefony a tento člověk se zabývá ťukáním seznamů do počítače a vyřizováním telefonů, k čemuž není zapotřebí téměř žádná
odborná způsobilost, je vysáván nepoměrně více, než řada fyzicky pracujících dělníků. Nemluvě o řadě řemeslníků typu pokrývačů, kominíků a zedníků,
z nichž někteří jsou podnikateli, tj. maloburžoazií, mnohé práce provádějí za tisícové částky „načerno" a mají se lépe, než dobře postavený úředník
v prosperující firmě! Něco jiného jsou řadoví stavební dělníci, kteří jsou nuceni pracovat jako osoby samostatně výdělečně činné, aby kapitalista ušetřil.)
Dodávám, že dle Marxovy teorie se u těchto pracovníků nejedná o vykořisťování, protože žijí z nadhodnoty - nejsou tedy vykořisťováni, „jen" špatně placeni.
V souvislosti s úbytkem fyzicky pracujících proletářů a zhoršováním pracovních podmínek a životní úrovně tzv. úřednických profesí
si musí komunistické hnutí objasnit, zda to vyžaduje zohlednění v pohledu na třídní strukturu společnosti, např. v definici pojmů
„dělnická třída" a „proletariát", které byly před r. 1989 běžně vnímány jako synonymum, zatímco dnes je často dělnická třída považována za podmnožinu
proletariátu. Dle údajů ČSÚ z r. 2008 bylo v ČR 4,1 milionu proletářů, tj. občanů nevlastnících výrobní prostředky, z toho dělníků bylo 1,8 milionu, tj.
45% z celkového počtu proletářů. Nově se častěji používají pojmy „sloužící proletariát" (dříve zřídka užívaný termín Marxe z II. dílu Kapitálu pro vykonavatele
neproduktivní práce), „kognitariát" (moderní termín pro pracovníky vědy, výzkumu a vývoje, tzv. kvartéru) apod. Je nezbytné sjednotit tuto terminologii a zvážit,
co z nových přístupů a termínů považovat za tvůrčí rozvoj a uplatnění marxismu a co zavrhnout jako revizionismus.
Sílí myšlenka vytvořit slovníček pojmů běžně používaných v komunistickém hnutí, který by je co nejjednodušší formou vysvětlil novým členům
a sympatizantům (např. co je buržoazie, proletariát, kapitalismus, imperialismus, fašismus, socialismus, komunismus, oportunismus, revizionismus, internacionalismus,
šovinismus, sionismus atd.)
SMKČ musí připravit rozdílné programy a návody k oslovení jednotlivých skupin mládeže, pro každou z těchto skupin v různých formách
(internet, letáky, brožury, samolepky, výlepy, osobní agitace aj.) Je třeba vyzdvihnout problémy, se kterými se jednotlivé skupiny mládeže potýkají
v současné společnosti (pracující mládež s neproplácenou nucenou prací přesčas, znemožňováním zákonných přestávek, nezajišťováním pitného režimu
a základních hygienických podmínek, se svévolí a vyhrožováním kapitalistů a jim sloužících mnoha řídících pracovníků, s hrozbou propouštění; studující a
učňovská mládež s rostoucími náklady na učení a studia, neproplácení odborné praxe nebo její omezování a rušení a z toho pramenící odtržení výuky od praxe,
obtížné uplatnění se po dokončení školy.; všichni dohromady pak s nemožností zajistit si samostatně finančně dostupné bydlení a podmínky pro výchovu dětí).
Současně s poukazováním na tyto problémy musíme ujasňovat si a odhalovat (pokud možno co nejméně vyhýbavě, přitom ne frázovitě)
třídní podstatu společnosti a komunistická východiska, tj. přednosti socialistické a ve vzdálené perspektivě komunistické společnosti před
kapitalistickou a nutnost socialistické cesty vývoje jako jediného východiska před zničením světa válečnými konflikty, ekologickou katastrofou nebo
kombinací obojího.