Tradice, která je závazná
Přidáno ve čtvrtek 4. 2. 2010
Po nemnoha problémech a komplikacích z řad antikomunistů ze struktur KSČM by bylo potřeba říci jedno pro ty, kteří své ideály a přesvědčení nevyměnili za místa v dozorčích radách, parlamentu, obecních či krajských zastupitelstvech nebo ve stranických sekretariátech. Je třeba říct, že strom, který nemá kořeny, nesnese sebemenší závan větru. Plevel je sice ohebný, ale je to jen a pouze plevel. Teprve strom, pořádný kmen se silnými hlubokými kořeny přežije vskutku vše, i ty nejtvrdší nárazy vichru.
A to jsme my, komunisté. Lidé, kterých není málo, kteří jsou pevní, neohební a tím také silní. Vyrůstáme pevně z naší země, proto nejdeme proti ní ani nevycházíme z nějakých pseudoteorií. Jsme vlastenci. Známe naši zemi a čerpáme z ní to nejlepší, abychom jí to nejlepší také mohli dávat. Ale to hlavní jsou naše kořeny. To je naše tradice. Tradice komunistického pokrokového hnutí, kterou nezradíme. Tradice, která zrazená je jako keř bez kořenů, který do výšky neporoste, je slabý a leckdy zbytečný. Naše tradice, za kterou se, na rozdíl od našich antikomunistických „soudruhů“, nestydíme. Jsou to naše kořeny, které si denně musíme uvědomovat. Není to jen Marx nebo Lenin. Jsou to i slavné dějiny právě té naší země - od založení KSČ přes boje za práva pracujících v buržoazním státě, slavný boj proti fašismu, po únorovou revoluci a budování lepšího nového státu. Není to kořen jediný, je jich více - jména jako Dimitrov, Gottwald, Zápotocký, Šverma, Fučík, Ibarruriová, Pieck, Thälmann, Che, Fidel a další - to jsou jména zavazující. Zavazující je také odkaz 25 000 českých komunistů, kteří padli za svobodu vlasti proti fašismu.
Jak říkám: ZAVAZUJÍCÍ. Zavazující k tomu, abychom nikdy neuhnuli, nenechali se uplatit, neztratili páteř - abychom vždy dělali jen to, co se nepříčí našemu přesvědčení. Abychom byli skutečně komunisty, ne nějakým odvarem nebo, co hůř, zrádci.
Martin Peč