Ideové kořeny pravice: Mašínové a Bandera
Přidáno v pátek 5. 2. 2010
Proamerický prezident Ukrajiny Viktor Juščenko se na závěr svého nepříliš úspěšného mandátu alespoň částečně proslavil.
Bohužel, pro něj i pro Ukrajinu neslavně. Vyznamenáním prohitlerovsky a ultranacionalisticky orientovaného Stepana Andrijoviče Bandery, za obranu národní ideje a boj za nezávislý ukrajinský stát, nejvyšším vyznamenáním země hrdina Ukrajiny udělal prezident své zemi citelnou mezinárodní ostudu, a zařadil se tak vedle Mirka Topolánka. Ten podobně před odchodem z funkce premiéra, v rámci svého každodenního divadla malých forem , ocenil jakousi morálně bezcennou medailí teroristickou skupinu kolem bratří Mašínů.
Samotný vysoce kontroverzní Bandera byl již v roce 1934 odsouzen za podíl na atentátu na polského ministra vnitra Bronislawa Pierackého k trestu smrti, ale rozsudek mu byl později změněn na doživotní odnětí svobody. Z vězení byl propuštěn až v roce 1939 Němci. Aktivně řídil ze zahraničí Ukrajinskou povstaleckou armádu (UPA), která měla podle ruské tiskové agentury ITAR-TASS na svědomí více než 150 tisíc mrtvých Čechů, volyňských Židů a zejména Poláků brutálně vyháněných z Ukrajiny. Usmrceno bylo i mnoho tisíc samotných Ukrajinců, kteří odmítli do povstalecké armády vstoupit. Po obrácení fronty se stala hlavním nepřítelem Banderova uskupení Rudá armáda. Dnešní hrdina Ukrajiny se v roce 1941 několikráte sešel s admirálem Canarisem, jehož podporu získal a z tohoto plodného spojení vznikly dva prapory - Nachtigal a Roland, jejichž aktivity začaly ihned růst. Pro zajímavost, jen v dubnu 1941 bylo provedeno 65 atentátů na sovětské představitele, připravovala se skladiště zbraní, tiskly se letáky a byly předávány informace německé rozvědce. Radikální nacionalistická komanda poté vraždila za své ideály na různých územích až do počátku padesátých let 20. století. Poválečný život trávil Bandera beztrestně a vlastně spokojeně v pohodlném mnichovském azylu, odkud se podílel na další politické činnosti a kde byl před 50 lety, tak, jak to praktikoval sám, zavražděn ruským agentem Bogdanem Stašinským, který později přeběhl na Západ.
Bývalý protagonista tzv. oranžové revoluce na Ukrajině Viktor Juščenko svým krokem nepochybně riskuje nejen zhoršení vztahů s Polskem, ale i se Slovenskem, odkud již mnoho antifašistických a odbojářských organizací protestovalo. Vztahy Ukrajiny s Ruskem byl již před tímto nesmyslným a zbytečným krokem za jeho prezidentování na bodu mrazu.
Z českého pohledu je zcela zřetelné, a to nejen v důsledku vražd a sabotáží na československém území, že Stepan Bandera byl terorista a zločinec. Odlišně ale celou kauzu vnímá například předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděžda Kavalírová, která ocenění Bandery přivítala slovy: Zaplať pánbůh, že Juščenko učinil ten krok , a byla by prý dokonce šťastná, kdyby si řada českých politiků z toho vzala ponaučení. Další novodobí antifašisté rekrutující se zejména z pravicového pásma, dnes sice předvolebně halasně bojují s Dělnickou stranou, ale jedním dechem dodávají, že činnost Banderova hnutí je prý nutné vidět v historických souvislostech, to znamená zejména nepřehlížet motivovanou snahu o samostatnost a boj proti komunismu. Vskutku oprávněný důvod k demokratickému systematickému vyvražďování obyvatelstva, o propagaci násilí, rasismu, antisemitismu a terorismu ani nemluvě. Nezapomeňme, že mustr ukrajinských nacionalistů zněl: Němce do Berlína, Rusy na východ, Poláky na západ, Židy na hák.
Je velice trapné, že Bandera má i v našich českých podmínkách (podobně jako výše zmíněná teroristická skupina kolem bratří Mašínů) své sympatizanty, a to i přesto, že i tolik vyzdvihovaný Západ nad Juščenkovým krokem výrazně zvedá obočí, někteří političtí komentátoři dokonce hovoří o silně nařízlé větvi prozápadního ukotvení Ukrajiny. Ale asi ani to našim pravicovým demokratům při hodnocení Bandery nevadí. Jejich smůla!
Haló noviny, 29. ledna 2010, Jiří VALENTA
Zlovolný Juščenkův krok
V ukrajinských volbách poražený Juščenko se 22. ledna zviditelnil. Stepanu Banderovi - zrádci národa, pomahači německých agresorů za druhé světové války - udělil titul Hrdina Ukrajiny.
Vrah, fašista, bojovník proti lidu Ukrajiny, Sovětského svazu, vrah volyňských Čechů, Poláků, Slováků je dodatečně oceňován prezidentem Ukrajiny.
On se snad zbláznil, píše Z. Chaloupka, jeden z účastníků bojů proti bandám banderovců na území ČSR v letech 1945 a dále. Ty se probíjely přes naše území do západního Německa k Američanům a Britům. Poláky vraždily uvedené teroristické bandy už před rokem 1939. Na nacionalistickém základě Banderova vojenská skupina vraždila i Ukrajince, kteří nepodlehli jejich nacionalismu.
V Kyjevě v součinnosti s německou soldateskou oddíly banderovců zavraždily 195 tisíc civilních občanů, v oblasti Lvova bylo vyvražděno 552 tisíc občanů, žen, dětí, nemocných lidí a starců. Část banderovců byla zařazována do vražedných komand SS, tzv. operativních skupin. Ty se vyznačovaly mimořádnou ukrutností a barbarstvím. Skupina C do 10. října 1941 chladnokrevně zavraždila 76 tisíc Ukrajinců. Do 30. listopadu 1941 se banderovci podíleli na zavraždění 200 tisíc Židů. (Dok. Norimberský proces, část IX. č. PS 26-20.). Vražedná skupina D operovala na jihu Ukrajiny. Velitel SS Ohlendorf v hlášení pro Himmlera uváděl zavraždění 90 tisíc Ukrajinců. Pochvaloval si pomoc tamních nacionalistů, jejich ozbrojených formací a mistrovskou zločineckou činnost, aktivitu a vynalézavost.
Podle Juščenka Bandera prý disponoval nezlomným duchem při prosazování národní myšlenky . Neúcta k obrovským lidským obětem lidu Ukrajiny, zvláště nyní, v roce 65. výročí porážky fašistického Německa, je alarmující. Jde o převracení dějin, faktů a skutečných událostí. Krok Juščenka je proto právem energicky odsuzován. Neofašisté v Německu i na východ od Německa, včetně našich demokratů typu redaktora Palaty, takové oceňování zločinců chválí. Že by u nich Juščenko očekával výraznější podporu pro své příští kroky?
Haló noviny, 5. února 2010, Josef GROUŠL