Jestli mluvím pravdu
Přidáno v sobotu 6. 2. 2010
Je dobré, abych odpovědně a zodpovědně odpověděl na dotaz, který byl kladen v záhlaví článku ČRTY, kde byl uveřejněn můj 4 roky starý článek. Já se článku nezříkám - byl psán v určité době, z určitých pohnutek a také z toho, že mé mínění více souviselo s tím, jak se KSČM prezentovala navenek - tedy z toho, že jsem si myslel, že to, co říká, také skutečně dělá. Mluvilo se o stalinistech - termínu velmi často používaném ani ne zvenku, ale spíše zevnitř na každého, kdo se ukáže věrný té naší levicové věci a je tímto názvem častován, aby byl co nejrychleji odklizen. Mé mínění bylo ovlivněno tím, že jsem tento článek psal ještě 3 měsíce před vstupem do KSČM, kde jsem se za 3 roky měl možnost přesvědčit, co to je „stalinismus" v jejich řadách reálně.
Ten článek je ze 17. června 2006, do KSČM jsem vstoupil v prosinci 2006 a mé první - a musím říct, že dost pozitivní a obohacující - kontakty s KSM jsou datovány až koncem ledna 2007. Článek byl psán, pod vlivem určitých pozitivně myšlených iluzí a pod dojmem nedostatku zkušeností i teoretických a historických znalostí. Ne se vším souhlasím, na leccos se dnes dívám jinak. Na stranu druhou - a to měla být podstata článku - mi byly vždy cizí sběratelé relikvií, oportunisté, kteří doma uctívají modly, aby venku na zastupitelstvech dělali pravicovou politiku, nebo sektáři, kteří v hloučku maximálně dvou lidí na sebe pokřikují, kdože je z nich větší komunista - a kteří o pracujících tak často mluví jen proto, že žádnou dělnickou třídu neviděli a už vůbec by ji nepřesvědčili. S takovými jsem nikdy nespolupracoval a své názory nezměním.
Jsem mínění, že nejsou potřeba Napoleónci, ale především přesvědčení komunisté, obětaví pracanti. ČRTA má možná jiný názor, já jí ho neberu. Bohužel mi právě postoj ČRTY připomíná spíš žargon některých obecních pohlavárů KSČM… Z vlastních zkušeností mohu říci, že je v podstatě shodný. Po řadě osobních zkušeností jsem leckterou svou kritickou nótu přehodnotil, protože osobní a často přátelská setkání a spolupráce vždy poukázaly dostatečně na reálný stav věci. Vždy jsem jednal tak, jak jsem cítil. Pokud jsem se spletl, spletl jsem se. Nikdy jsem ale nepoužíval nějaké vypočítavosti, která je pro ty „nestalinistické" také leckdy příslovečná. Nemám funkce ani politické příjmy či výhodné konexe, ani příbuzného na vysokém postu. Co dělám, dělám z přesvědčení. Na ČRTĚ se píše o mém veletoči - nepotřebuji se veletočit: neplatí mě ani KSČM ani BIS - doufám, že ČRTA si dovolí říct to samé. Takže pokud se ptá ČRTA, tak i já se mohu zeptat - Komu vlastně ČRTA slouží? Podotázkou „Za co?" se už ptát raději nebudu.
Samozřejmě určité názory uzrávají - v roce 2006 mi bylo 21 let, na leccos jsem se díval trochu jinak. Nicméně - co bylo, je a bude vždy stejné - nejvýše u mě budou vždy ti, kteří něco udělali a stále dělají, kteří se nebáli a jejichž program nebyl jen ve svých marginálních skupinkách útočit na ty, kteří dokázali cosi - ať už cokoliv - pro uskutečňování komunistické myšlenky udělat. Nikoliv sekerníci, po kterých toho kromě žluče mnoho nezbyde. Říkal jsem tehdy, říkám to i dnes - nepotřebujeme světce či falešné proroky, potřebujeme komunisty!
Na závěr bych rád ČRTĚ poděkoval za reklamu - k článku je přiložen můj podpis a fotografie, ovšem ten, kdo článek a především zvláštní nadpis vkládal, už tolik odvahy nepobral. I to je rozdíl v přístupu. Snad stačí říct jen jediné - že až tito soudruzi poberou dost odvahy se podepsat, pak teprve mohu říct, že si na revoluci hrát přestali…
Martin Peč