JEDNOTNÉ STANOVISKO KE GLOBÁLNÍ IMPERIALISTICKÉ INTEGRACI
Přidáno v sobotu 13. 2. 2010
Lidská společnost dospěla do stadia globálního imperialismu - období, v němž se bude rozhodovat o dalším osudu lidstva jako dosud nikdy v celé historii. Technický pokrok a rozvoj výrobních prostředků nevede k zlepšování životních podmínek většiny lidí. Kapitalistické výrobní vztahy, v nichž stále bezohledněji je prosazováno zvyšování zisku soukromých vlastníků jako nejvyšší hodnota, a to přes všechny řeči o svobodě, demokracii a lidských právech, rozděluje společnost na stále menší počet více bohatnoucích a narůstající množství čím dál chudších. Současně jsou vyčerpány neobnovitelné zdroje pro průmysl i zemědělství - nerosty, půdy, lesy atd. až po nezbytné podmínky života - znečišťované ovzduší a moře a ubývající pitnou vodu. Tento zhoubný vývoj je doprovázen, ale současně spolupůsoben nejhlubší krizí morální, kdy sobecká konzumní společnost ztrácí základní hodnoty lidskosti - soucit a solidaritu.
Globální kapitalismus a jeho vládnoucí globální třída usiluje o světovládu, která by znamenala novodobé otroctví a vymírání většiny lidstva. Projevy tohoto opravdu posledního stadia kapitalismu jsou na jedné straně nesmyslné plýtvání a přepych, na straně druhé umírání hladem, běžnými nemocemi a záměrně vyvolávanými zbytečnými válkami, rozvrat podnebí a přibývající přírodní katastrofy, zákonitá hospodářská krize kapitalistického hospodářství a přibližující se ohrožení nejen lidstva, ale vůbec života na zemi jadernou válkou, vyvolanou uchazeči o světovládu. Povýšení zlatého telete - zisku světového velkokapitálu na nejvyšší hodnotu způsobuje, že se sociální a ekologická krize sečtou v zákonitou katastrofu, protože napětí v přírodě i ve společnosti nemůže růst do nekonečna.
Tento zhoubný vývoj, do něhož vede lidstvo třída globálního kapitálu, může odvrátit jen zásadní změna - spravedlivá socialistická společnost. Náš národ, tj. pracující, mládež a senioři tento stav prožívají, ale pod vlivem ohlupující propagandy ve školách a všech sdělovacích prostředcích si jej v plném rozsahu neuvědomují. Jedině KSČM a vlastenecké organizace, režimem lokajů cizích zájmů často označované za extrémistické, hájí sociální a národní zájmy.
Součástí světovládných snah globálního kapitalismu je i integrace v Evropské unii. Evropská unie je globálně imperialistická integrace, uzákoňující neoliberální kapitalismus, vytvářející nadstát s nadvládou několika zemí, potlačující práva národů a jejich států, zvláště slovanských, usilující o jejich zničení rozbitím na tzv. euroregiony a podporující protiprávní agrese USA a NATO. Tomu slouží nyní uskutečněné přijetí Lisabonské smlouvy. Vynucení druhého irského referenda je výsměchem demokracii.
Domnívat se, že tato integrace, dále se vyvíjející k upevňování kapitalismu, potlačování práva národů a militarizaci, může být cestou k spravedlivé socialistické společnosti, je nerealistická utopie. Na tom nic nemůže změnit 40 europoslanců Evropské levice. Evropská unie jednoznačně slouží německé nadvládě nad Evropou, maskované tzv. „evropanstvím“, nadnárodnímu kapitálu a globálnímu imperialismu.
Vztah KSČM k EU, zvláště nyní, by měl být jednoznačný, ne obojaký - na jedné straně odmítat pro nás zhoubné důsledky příkazů EU, na druhé straně podporovat tuto asociální, protinárodní a imperialistickou, cizí a nepřátelskou integraci. Děje se tak poukazem na to, že integrace je objektivní proces. To je falešný argument - německý nacismus byl též objektivním jevem, který však nezvítězil díky aktivnímu odporu skutečně pokrokových sil v čele se socialistickým Sovětským svazem.
Uvědomuje si KSČM, že nyní uzákoněná Lisabonská smlouva může ohrozit její existenci? Uzákoněním „tržního hospodářství“, tedy kapitalismu, mohou být všechny strany a hnutí usilující o zásadní změnu společnosti - socialismus - prohlášeny za protizákonné. Buď by musely změnit svůj program - pak by se KSČM změnila v nikomu nepotřebnou druhou sociální demokracii, nebo by byla zakázána.
Proč asi sociální demokracie, s takovou úporností, tak prosazovala Lisabonskou smlouvu, zjevně ohrožující naše národní a státní zájmy?
Zatím co většina straníků a sympatizantů KSČM zastávala jednoznačně záporný postoj ke vstupu do EU, někteří funkcionáři KSČM vystupovali nejasně. Tento neurčitý postoj pokračuje a oslabuje důvěru ve vedení strany. Příkladem může být vyjádření europoslance Jiřího Maštálky o zahraniční politice levice, zveřejněné v Haló novinách 13. srpna 2009. Pravdivě uvádí, že „EU je dnes v Evropě rozhodující hnací silou privatizace, tržního radikalismu a neoliberální deregulace vrcholící nyní nepřijatelným návrhem Lisabonské smlouvy“. Dále však tvrdí, že „levicové strany a hnutí v členských státech EU musejí zastávat aktivní postoj ve prospěch evropské integrace“, „rámec národních států pro úkoly levice nepostačuje, byl překonán“, což zdůvodňuje naivním přáním neexistující „integrace jako sociální smír.“ Cožpak se nadnárodní kapitál vzdá svých zisků a moci, když chce všemi prostředky dosáhnout světovlády?
Přímo podrážením důvěryhodnosti KSČM je hlasování senátora Balína pro Lisabonskou smlouvu s následným nejapným zdůvodňováním a útoky na odpůrce Lisabonu. Hlasovat pro Lisabonskou smlouvu mohou jen slouhové bruselských lokajů nadnárodního kapitálu a jeho mocenských struktur, nikdy ne komunisté. Proč k tomuto ostudnému případu pohrdání národem i strany zaujímá vedení strany postoj mrtvého brouka?
Ve vztahu k EU je třeba se připravit na boj o naši suverenitu, jejíž nedílnou součástí je i rozhodování o sociální politice. Je nezbytné důrazně odmítnout drzé požadavky sudeťáků podporované německou vládou, útoky na naši energetickou soběstačnost, ničení našeho zemědělství nerovnými podmínkami, kvótami, šíření migrace, zločinnosti a vše, čím amorální globální kapitalismus ohrožuje naši budoucnost. Jediná přijatelná integrace je rovnoprávná, vzájemně výhodná spolupráce svéprávných národních států.
V současné době prohlubující se hospodářská a morální krize kapitalismu je jednoznačná. Jen zásadová politika KSČM může obrátit zhoubný vývoj. K tomu je nezbytná důvěra voličů. Té lze dosáhnout stanovením, většině národa potřebných, srozumitelných a reálných cílů. Proti prolhanému, zběsilému antikomunismu a v protikladu ke zbídačování většiny, po kontrarevolučním majetkovém převratu je třeba postavit nepopiratelné skutečnosti o hospodářském vývoji a sociálních právech v období socialismu a jeho přednosti doložit fakty. V zásadních otázkách je nutno mít jen jedno zásadní stanovisko.
Jan Minář, Dialog č. 259, leden 2010
Objednávky, připomínky, dotazy i své články do marxisticko-leninského měsíčníku „Dialog" můžete zasílat na adresu: Orego, Box 13, 257 26 Divišov, orego@orego.cz.