Nesmyslné bombardování Prahy
Přidáno v pondělí 15. 2. 2010
Včera jsme s úctou vzpomněli obětí tragického bombardování Prahy, k němuž došlo před 65 roky.
Někteří historici je označují za omyl (piloti armády USA si prý Prahu spletli s Drážďanami, které v té době systematicky a nesmyslně bombardovali), jiní pak za zločin, který nesnese žádnou omluvu. Americkým pilotům muselo být jasné již pouhým pohledem ze svých kabin, že hodlají svrhnout bomby na místa, kde není žádná vojenská technika, žádný průmysl, který by snad sloužil k posile německé nacistické armády.
V Praze a jejím okolí podle dobových informací byla obloha bez mráčku. Vymlouvat se tedy na počasí, jak občas můžeme číst v textech obhájců zločinného bombardování Prahy, je nesmysl. Šlo tedy opravdu o omyl? I to je nesmysl! Takových omylů amerických vojáků ostatně zaznamenává historie i později desítky, ne-li stovky. Stály životy tisíce nevinných civilistů. Žádná omluva sebevyšších velitelů, ani prezidentů USA, nemůže tragédie lidí, které zničující vojenská politika USA zasáhla, vysvětlit a zdůvodnit. Tehdy, včera ani dnes.
Bombardování Prahy
Proč vůbec k náletu na Prahu došlo? Byl nálet legitimní (hodnoceno pohledem, že probíhala válka), nebo šlo o neúmyslný zločin (existuje-li vůbec takový, o čemž pochybuji!)? Faktem je, že 14. února 1945 Praha zažila nejhorší nálet v průběhu druhé světové války. Omyl, nebo úmysl? Posuď čtenáři sám...
Tzv. kobercový nálet zhruba šedesáti spojeneckých letounů přinesl Praze do té doby nepoznanou tragédii. Piloti se ani neobtěžovali hledáním strategických vojenských cílů. Důkazem je, že jim stačilo necelých pět minut k tomu, aby svrhli bomby na obydlené části Prahy a poté zbaběle honem domů. Nikdo po nich nestřílel. Bomby zabily přes 700 civilistů, dalších zhruba 1200 lidí zranily. Úplně zničily kolem stovky domů a řadu historických objektů. Ještě že je nenapadlo zlikvidovat Pražský hrad či Vyšehrad, českému národu tak drahé...
Pozdější výmluvy a omluvy zdůvodňované špatným počasím, jak jsme již zmínili, jsou nesmyslné. V Praze a jejím okolí bylo v té době nebe opravdu bez mraků, jasné, jen stíny amerických bombardérů je narušovaly. Však o tom existuje řada svědectví laiků i odborníků. Podle Američanů však přesto šlo o omyl způsobený špatnou viditelností, která prý vedla k záměně Prahy za Drážďany. Ty totiž byly mezi 13. a 14. únorem hlavním cílem spojeneckých vojsk. K bombardování Prahy prý došlo údajně i nedopatřením způsobeným selháním radiolokátoru hlavního navigátora, který tak prý nemohl přesně určit cíl. V onen osudný únorový den roku 1945 byla středa a nad Prahou se sirény rozezvučely kolem poledne. Pražané si na kolísající zvuk sirén ohlašující akutní letecké nebezpečí během války zvykli a nebrali ho příliš vážně. Většinou se totiž jednalo o planý poplach. A tak ani tenkrát mnoho z nich do krytů nepospíchalo, nutno dodat, že na to ani neměli příliš času. Už totiž pět minut poté, co zazněla siréna, dopadly v Jinonicích první bomby. Letadla pak v jejich shazování pokračovala přes Pankrác, horní část Nového Města a Vinohrady. Zásahy bomb skončily v Riegrových sadech na území dnešní Prahy 2. Při odletu bombardéry odhazovaly zbylé bomby. I proto v Břevnově zahynulo zcela zbytečně asi 20 lidí. Dodejme jen, že poslední větší nálet Praha zažila 25. března 1945, kdy americké letectvo bombardovalo výrobní závody v Libni, Kbelích a Vysočanech. Jejich likvidace však již nebyla omylem, ale zcela cílená. Však se k tomuto tématu ještě vrátíme...
Zničující bombardování Drážďan
I samotné zničující bombardování Drážďan s odstupem času vojenští odborníci považují za nesmyslné, zbytečné. Stejně jako fakt, že podle některých z nich byla Praha dokonce zvolena jako náhradní cíl v okamžiku, kdy další bombardování zničených Drážďan již nemělo cenu. Nálet na Drážďany v polovině února 1945 patří k nejkontroverznějším operacím, které Spojenci za druhé světové války provedli. Spory o to, zda byl význam tohoto historického města pro vedení války natolik zásadní, aby ospravedlnil smrt desetitisíců civilistů, neutuchají dodnes. I od náletů na tuto saskou metropoli uplynulo 65 let. Drážďany byly významným železničním uzlem a zároveň sídlem několika továren dodávajících materiál nacistické armádě. První dávka zápalných a trhavých pum, dopravená bombardéry britského královského letectva, začala na Drážďany dopadat 13. února 1945 krátce po desáté hodině večer. Druhá vlna náletu na tehdy sedmé největší německé město přišla zhruba o tři hodiny později. Centrum Drážďan, tvořené z podstatné části historickými budovami s dřevěnou konstrukcí, zachvátila ohnivá bouře. Požár dosáhl takové intenzity, že před ním obyvatele často nedokázaly ochránit ani sklepy jejich domů. Úlevu saské metropoli nepřinesl ani následující den, kdy si ji vzaly na mušku bombardéry americké 8. letecké armády. Jejich cílem bylo seřaďovací nádraží, ale kvůli špatné viditelnosti, která znemožnila přesné vizuální zaměření, postihlo bombardování poměrně velkou plochu města.
Americké létající pevnosti B-17 se na nebi nad Drážďanami objevily ještě 15. února, přičemž i tentokrát bylo bombardování nepřesné a zasáhlo také okolí města. Celkem bylo k únorovým náletům nasazeno 1299 britských a amerických bombardérů, které na město shodily bezmála čtyři tisíce tun bomb. Při bombardování Drážďan zahynulo více než sto tisíc převážně civilních obyvatel.
A co Praha?
Nejvíce bývá americký nálet na Prahu spojován s poničením Emauzského kláštera, který po zásahu americkými bombami ještě řadu dní hořel. Jeho obnova trvala několik desítek let. Při bombardování byla zasažena i Všeobecná fakultní nemocnice na Vinohradech nebo zadní trakt vinohradského Národního domu. Hořely i dílny Národního divadla, ve kterých bylo zničeno na 30 tisíc dekorací z let 1880-1943. Nálet za sebou zanechal na pět desítek zničených domů.
Náhoda, omyl či záměr? Názory se dodnes různí. Někteří to považují za omyl, náhodu, či navigační úmysl zničit něco na zemi, která bude patřit podle velmocenských dohod do sféry SSSR. Každopádně je zarážející, že ani 65 let po válce není tato otázka jednoznačně vysvětlena a uzavřena vyjádřením oficiálních míst.
Proto přidejme citaci z memeoárů nazvaných Generální štáb za války - kniha druhá, tehdejšího náčelníka operační správy Rudé armády a zástupce náčelníka generálního štábu Rudé armády, S. M. Štemenka: Hlavní město s námi spřáteleného Československa mělo v plánech hlavního velení velmi významné místo. Naše strategické velení se všemožně snažilo zachránit toto nádherné starobylé město s mnoha kulturními památkami před zničením. Především jsme museli chránit Prahu před americkými bombami, protože naši spojenci ji pravidelně zařazovali do seznamu objektů určených k bombardování. Protože město spadalo do pásma činnosti sovětských vojsk, museli si spojenci dávat schválit seznamy objektů k bombardování. Generální štáb systematicky škrtal Prahu ze seznamu.
Toto svědectví není příliš známé. Ale svědčí o tom, že bombardování Prahy bylo záměrem amerického velení. Závěr? Bombardování Prahy bylo nesmyslné a zbytečné. A z dostupných dokladů je lze považovat i za záměrné.
Haló noviny, 15. února 2010, Jiří JANOUŠKOVEC
