Letošní Berlín v souvislostech (1. část)
Přidáno ve středu 24. 2. 2010
Jak na nový rok, tak po celý rok, bude-li se nás toto klišé držet i nadále a náš rok bude stejně úspěšný, jako naše letošní návštěva v metropoli Německa, v Berlíně.
Vždy v lednu (což teď vyšlo na 9. a 10. ledna), ve smutné (letos 91.) výročí brutální vraždy revolucionářů, komunistů Rosy Luxembourgové a Karla Liebknechta, krátce po první válce, se v Berlíně odehrává množství politických či kulturních akcí, z nichž nejvýznamnější je sobotní Rosa Luxembourg konference a nedělní obrovitá, společná demonstrace komunistů a dalších pokrokových lidí, která ústí k monumentu, který je uctěním života obou zavražděných soudruhů.
Tentokrát byl, oproti minulým letům, kontingent Svazu mladých komunistů Československa a Komunistického svazu mládeže skutečně skrovný. Ne, že by nebylo dost zájemců - bylo jich mnohem více nežli v minulých letech, kdy se členové KSM zúčastňovali zdejších tradičních antiimperialistických akcí. Hlavním důvodem byla zamrzlá společná ubytovna strany Die Linke (Levice) a KSČM. Každoroční autobus KSČM se tedy letos, na poslední chvíli, nekonal. Vzhledem k tomu, že oproti minulým letům nesměli NĚKTEŘÍ členové českého komsomolu tímto autobusem jet, spolu s tím, jak se ve straně šíří pomluvy ze strany NĚKTERÝCH funkcionářů KSČM (o kterých se hovoří i v prohlášení SMKČ), jsme byli nuceni využít jedné ze dvou nabídek soudruhů z Německa.
Velmi si vážíme pozvání od internacionální marxisticko-leninské organizace Revoluční svaz přátel Ernsta Thälmanna (RFB-ET - Revolutionärer Freundschaftsbund-Ernst Thälmann) a antifašistického Svazu pronásledovaných nacisty-svazu antifašistů a antifašistek (VVN-BdA - Vereinigung der Verfolgten des Naziregimes-Bund der Antifachistinnen und Antifaschisten e.V.), které bylo pro Davida Pazderu, jako zástupce SMKČ (KSM) v Revolučním svazu přátel a pro Martina Jágrika, předsedu Společnosti vědeckého komunismu ze Slovenska.
Martin nemohl jet kvůli pracovním povinnostem. Jel tedy v pozici tlumočníka nový kandidát členství SMKČ Michal Müller a s členy některých radikálně levicových stran z Česka jel další náš člen autem. Tento kontigentík zastupoval minimálně snad celou Českou republiku. Zpráva o zamrzlé ubytovně Die Linke dorazila jako blesk z čistého nebe předposlední den odpoledne.
Je velká škoda, že naši mladí členové, zejména ti nejčerstvější, neviděli Berlín takový, jako je v průběhu antifašistických, komunistických, levicových, trockistických a maoistických politických akcí vždy jeden z lednových víkendů, zde, na bývalé první linii „studené války" mezi tábory socialismu a imperialismu.
Vzhledem k tomu, že náš přímý vlak z Brna měl 2 hodiny zpoždění, dorazili jsme tak přesně ke spánku s letmým předáním základních informací a materiálů. Rovněž jsme se seznámili s nám přiděleným dalším tlumočníkem na samotné antifašistické sobotní střetnutí.
Na úvod musíme pochválit a jmenovitě poděkovat vynikající organizaci členům Die Linke ze západní hranice Německa s Francií, vedených Paulem Bauerem. Hned po příjezdu na Hlavní nádraží v Berlíně nás ochotně vyzvedli svým osobním automobilem a odvezli na ubytovnu, ve které jsme měli k dispozici postel, teplou vodu, WC a skvělou snídani - tedy vše, co bylo potřebné. Nutno říci, že tato ubytovna byl důvtipně přestavěný bývalý squat, který byl samozřejmě uvolněn městem, které vyšlo plně vstříc ,,skoro" tak stejně, jako u nás - kde squateři opravdu na růžích nemají ustláno - na jednu stranu je policie téměř stahuje ze střech a na druhou stranu se jim dům přidělí...?!
Jak jsme předeslali, sobotní den se odehrával na samotné antifašistické konferenci. Ta vyvrcholila dvouhodinovou, zcela otevřenou, diskusí o fašismu v Evropě a boji proti němu. Mimo nás zde byly k předstoupení před účastníky připraveni zástupci v antifašistickém boji aktivních organizací, a to nejen z Evropy. Ti, kteří odpovídali na podrobnější dotazy moderátorky diskuse, pocházeli z Francie, Maďarska, Rumunska, Izraele spolu se zástupci dvou komsomolů, SMKČ a KSM z ČR (s tím, že jsme částečně zastoupili i soudruhy ze slovenské Společnosti vědeckého komunismu) a Komunistické mládeže Rakouska.
Všichni se, v odpovědích na dotazy před publikem, snažili osvětlit situaci kolem (neo)fašistické scény v jednotlivých státech.
Celá, s velmi kvalitním i akci propagujícími materiály, akce se oficielně nazývala 15. „Antifakempem" antifašistů Berlína (15. Antifaschistisches Jugendtreffen der VVN-BdA).
Svaz pronásledovaných nacisty vychází z přísahy bývalých vězňů koncentračního tábora Buchenwald. Ti přísahali, že budou bojovat, dokud nebude fašismus zcela vymýcen.
Tzv. pódiová diskuse začala v 18 h, po čtyřech hodinách vyplněných činnostmi, které byly představeny na samotném úvodu diskuse. Diskutovalo se speciálně třeba i o fašismu na školách a těchto mnohem větších detailech problematiky.
Celé 4 hodiny před touto závěrečnou diskuzí probíhaly semináře (tedy workshopy, jak je zde i na mnoha jiných akcích nazývají).
Na těchto seminářích se hovořilo třeba o tom, jak jsou současným systémem kontrolovány informace na internetu, jaký přehled systém má právě o levicové, antifašistické scéně. Také, že na tradiční antifašistické demonstraci v Drážďanech, která letos připadá na 13.února, očekávají účast několika tisíc lidí. Mj. i konkrétně na toto antifa-vystoupení proběhl v rámci odpoledne nácvik, jak provádět „nenásilnou" blokádu neonacistů a také, jak prorážet policejní zátarasy(!) - o úspěšné blokádě neonacistů v Drážďanech, kde jsme byli v pětitisícovém „rudém bloku" jsme v těchto dnech prozatím informovali článkem převzatým z Haló novin s fotografiemi od s. Mirka Maršálka a nezávislého publicisty Františka Rozhoně.
Blokády se pak účastnilo i mnoho mladých, kteří to v Berlíně před námi nacvičovali - musíme říci, že mnoho z nich bylo, vedle VVN-BdA, členy Die Linke a že nás velmi (příjemně) překvapily tyto projevy aktivistického, militantního antifašismu právě od členů Die Linke.
V diskusi ze zahraničních hostů nejdříve vystupoval zástupce francouzské organizace „No passaran!" (Neprojdou!). Zdůrazňoval, že jako radikální antifašisté bojují samozřejmě proti kapitalismu jako celku a zmínil množství jejich kampaní - od boje proti sexismu až po akce proti „Národní frontě" nacionalisty Le Pena.
David ze SMKČ dostal otázku na spolupráci českých a německých nácků. Připomněl tedy 1. máj v Brně s velmi viditelnou a i na poměry českých (lehce odbarvených hnědokošiláčů na mítinku údajně /ne/neonacistické DS) nácků, velmi radikální návštěvou zahraničních soukmenovců. Do řad tzv. „Dělnické strany" vstupují a na jejich kandidátkách vystupují členové již zcela otevřeně neonacistického „Národního odporu". Tento a jeho přidružené či nástupnické násilnické gangy jsou již řadu let napojeny na mezinárodní neonacistická uskupení jako „HAMMER SKINS", či „Blood and honour !" (Krev a čest ! - heslo jednotek Waffen-SS). Připomněl i účast českých nácků ve Wünsdielu k uctění nacistického pohlavára Rudolfa Hesse.
Poté pokračoval zástupce v Berlíně velmi početného kontingentu Komunistické mládeže Rakouska, který hovořil např. jakým způsobem pečují o bývalé koncentrační tábory - jmenoval Bergen-Belsen. Dále uvedl, že mnozí představitelé Rakouska mají otevřené nacionalistické smýšlení, v rámci EU se jedná o mezinárodní šovinismus - režimy v Pobaltí, Polsku, Maďarsku… Práce proti fašistům musí rovněž běžet na mezinárodní úrovni a nejde teď o budování komunistické organizace, ale antifašistické, ovšem antiimperialistické.
Maďarští antifašisté oproti tomu hovořili o katastrofální situaci v jejich zemi, kde má velký vliv krajní pravice a jsou mnozí takoví, kteří chtějí i rehabilitovat Horthyho fašistický režim, jednoho z posledních spojenců Hitlera před koncem druhé války. Doslova, že Maďarsko plave směrem do pravicové reakce - nacionalisté - fašisté zřejmě vyhrají volby a získají velikou většinu v parlamentu. Musíme jim ukázat, že nejsme slabí a že se necítíme v ohrožení. Nezapomínejme na kořen - na samotný rasismus - začíná židy, cikány a přes homosexuály pokračuje dál a dál. Naší úlohou by, dle maďarských antifašistů, měla být ochrana všech menšin.
Však protifašističtí bojovníci z Izraele svědčili proti drzosti pravice v jejich zemi, která nemá ani ty zábrany, které ještě mají jejich soukmenovci v Evropě a jsou na okupovaném palestinském území velmi radikální - malé jádro pravice požaduje skutečně zničení a vystěhování všech arabů. Tato organizace byla sice zakázána, ale je jen špičkou ledovce. Naopak levice se zde stala zcela minimální silou.
Zástupce německé Levice (Die Linke) na akci, mladý, bývalý poslanec za tuto stranu, která se sama označuje za autentickou sociální demokracii, dělal především politickou agitku této straně a velmi dlouze hovořil o zcela obecných věcech. Snad jedinou konkrétní informací od něj bylo, že se parlament Evropské unie (EP) celým „problémem zabýval" a že výsledky jsou hrozné - alarmující. EP prý něco udělal, ale stále nevědí, jak jednotlivé sítě fašistů poznat. Hovořil o (už letité) spolupráci mezi stranami jako Vlámský blok, Heiderovci či „národně-demokratickou" (neonacistickou) stranou Německa - NPD.
V zastoupení SMKČ projev napsal David a Michal jej ve spolupráci s naším tlumočníkem přeložil a přečetl celému plénu posluchačů (v českém i německém jazyce bude zveřejněn na našich stránkách). V projevu jsme poukázali mj. na podporu a (rádoby)postihovanou drzost radikálně pravicových stran, zejména DS (která je možná zrušena - bylo, nebylo...), která je pro mě daleko víc zastíněna těmi fašisty, kteří kandidují na kandidátkách různých knížepanských stran (aby se dostali ke korýtku).
DS (nebo DS-SS ??), která vychovává také fašistická zvířata, organizující útoky na národnostní menšiny, bude možná skutečně zakázána, ale nezmizí příčiny toho, jak může taková strana, založená na ideologii nacismu - na zvířeckosti nejhorších živlů kapitalismem odcizené dělnické třídy, existovat. Zmínili jsme nedávný útok na romskou rodinu s katastrofálním následkem hrůzného popálení dvouleté holčičky. To bylo impulsem k romským protestním shromážděním po celé republice - tzv. řetězovým demonstracím - tam a na následných schůzkách jsme navázali kontakt s romskými mládežníky, pro něž byl výše zmíněný barbarský žhářský čin podnětem rovněž - k založení nenásilné organizace „Kamas te Dživel!" (Chceme žít!)
Na závěr jsme vyzvali všechny přítomné ke spolupráci na mezinárodním měsíčníku proti fašismu. Sklidili jsme nemalý úspěch v podobě potlesku a pokonferenčního zájmu o možné kontakty na nás. Poté co potlesk skončil, zareagovalo publikum na to, že jsme zmínili, že KSM byl rozpuštěn a v ČR přitom působí strany, na jejichž kandidátkách jsou neonacisté - všichni začali společně s námi skandovat tradiční, ale znovu povzbuzující (patosu se zde nelze ubránit): „Hoch die Internationale Solidarität!" (Ať žije mezinárodní solidarita!).
Především jsme získali kontakt na levicové spektrum antifašistů tíhnoucích k marxismu, pracujících ve Svazu, který pak šel na demonstraci spolu s námi v kontingentu Německé komunistické strany (i když to už předbíhám), lidi, kteří nám nabídli s tím oběžníkem pomoc.
Fašisté sami nejsou o nic nebezpečnější než tento režim, fašisti tomuto režimu slouží jako vhodný strašák, aby mohli omezovat lidská práva se souhlasem lidí práce, alespoň částečným.
Fašisti ale můžou „pomoci" i jim, pokud se nám, lidem práce, těm mladým pracujícím, studentům a učňům, za jejichž práva KSČM deklarativně bojuje, kteří v ní ale nevidí alternativu proti kapitalismu a pro dělnickou třídu, kteréžto termíny nám ukradla právě DĚLNICKÁ STRANA a skrývajíc pod nimi svou xenofobní demagogii, vystupuje jako radikální alternativa k Systému (jak to sami uvádí), podaří odhalit kořeny fašismu, přesvědčíme je, že boj proti fašismu je zároveň bojem proti kapitalismu.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...
(Michal, David)