Letošní Berlín v souvislostech (2. část)
Přidáno v pondělí 1. 3. 2010
Po konci hlavní diskuse na antifašistickém konferenci a krátkém občerstvení byl čas vyrazit na Rosa Luxembourg konferenci - minimálně na její závěr, který ale v podobě několika koncertů teprve začínal. Když jsme tam cestou U-Bahnem, cestujíce a společně cestou vylepujíce samolepky s komsomolci z Rakouska, dorazili, v prvním sále, na který jsme narazili, byl koncert vážné hudby, pořádaný Německou komunistickou stranou. Tradiční slavnostní seminář našich partnerů z SDAJ, bratrské organizace KSM, jsme protentokráte prošvihli - holt se nedá sedět na více židlích, obzvláště ve dvou zástupcích.
Hlavní pro nás bylo ale samotné setkání se zástupci jednak už výše zmíněné Komunistické mládeže Rakouska (KJÖ, Kommunistische Jugend Österreichs), společně se soudruhy z SDAJ (Socialistické německé dělnické mládeže - v bývalém západním Německu bylo, při zakládání této organizace, zakázáno mít v názvu slovo komunistická) - kterým jsme mohli jen tiše závidět úroveň tisku A4 formátového časopisu mladých členů KJÖ Vorneweg, s podtitulem Zeitung für Veränderung (Časopis pro změnu).
Samozřejmě se mnozí ptali na situaci KSM - vysvětlovali jsem tu pozici, kterou teď KSM má - 27. ledna se u soudu rozhodlo o znovunabytí legality KSM! - Hovořil jsem o nutnosti vzniku legálního občanského sdružení (jako bylo předloni SMKČ - zcela chápali, jak nám vznik SMKČ usnadnil činnost v už tak velmi složitých podmínkách) i proto, aby se vůbec pod hlavičkou komunistické mládeže mohlo bojovat proti současnému stavu, kdy jsou postihování (včetně možnosti trestního stíhání) mladí komunističtí aktivisté pouze za to, že někde rozvinou prapor KSM.
Rozpustit nějakou organizaci, protože usiluje, aby výrobní prostředky byly v celospolečenském a ne soukromém vlastnictví, pro což důvody říká sice radikálně, ale zcela nenásilnými prostředky?
Uvidíme, jak dopadne celá kauza, jak na to vše zareagují vědomí i nevědomí přisluhovači tohoto režimu, vně i uvnitř komunistického hnutí.
Informovali jsme komsomolce z Německa i Rakouska i o celém vývoji v KSČM - na jednu stranu jsme jim o „die-linkaření" směrem shora, v případě KSČM, neříkali nic nového, na stranu druhou byli dost šokováni, když si četli německý překlad
rozhovoru Vojtěcha Filipa s redaktorem klerofašistického plátku s výsměch vyvolávajícím názvem „Lidové noviny", těsně po posledním masovém komunistickém pietním aktu v Lidicích v minulém roce. Rozhovoru, ve kterém nazývá mladé komunisty vulgárně „stalinisty" a nic nenamítá, když jsme nazýváni levicovými extremisty.
Teď už se na to jde od lesa - teď jsme oficiálně kamarádi a pouze se šíří ve straně nehorázné pomluvy a je vytvářeno osobní bahno o jednotlivých představitelích komunistické mládeže - které ať pravdivé, či nepravdivé je šířeno šumem svistu partajních tamtamů a pak je každá spolupráce obou organizací poznamenána předsudky, které vyvěrají pouze z osobní zášti některých funkcionářů, ale které jsou až příliš mechanicky přejímány.
Přitom na akci v Drážďanech, která se právě konala, bylo jasně vidět, jak s převahou marx-leninských, kritických sil, v kontingentu z ČR, mohou spolupracovat příslušníci všech generací. Mezi komunisty není žádný „generační problém", jak o něm mnozí rádi na půdě KSČM žvaní (taktéž průřezově všemi generacemi).
Situaci KSČM lze přirovnat k člověku zapadlému v bažině - předtím byl nehybný a zapadal pomalu, ale zapadal - teď začal kolem sebe nesmyslně kopat, čímž jenom zapadá rychleji. Klacek, který mu pak někdo podává, klacek marxismu-leninismu, který by ho jediný vytáhl z bahna, pak tonoucí sveřepě odmítá, protože by musel opustit zlato, držené ve vacích kolem těla.
Kontrastem k tomuto stavu byla jasně viditelná účast Komunistické strany Řecka právě v Berlíně, kde už v roce 2007 řečtí soudruzi zcela zachránili charakter těchto tradičních lednových akcí, tedy charakter komunistický, který v letech předtím začal mizet pod autobusy s najatými brigádníky Die Linke u monumentu Rosy a Karla, rozdávajícími antikomunistické letáčky, kterými byly za peníze imperialistické (polo)Evropské unie zavalovány od vzniku tzv. Strany evropské levice (nástroje Evropské unie na rozdělování a likvidaci komunistického hnutí zevnitř) všechny, původně a tradičně, komunistické akce.
O tomto, i pro nás zásadním zlomu na berlínské akci jsme informovali v článku Berlín Rudý, rudější, který vyšel cenzurovaný (bez kritiky Die Linke) v Haló novinách a necenzurovaný v Mladé pravdě z února 2008. Loni jsem z Berlína napsal článek společně s naším členem z Benešova s. Tondou Prchalem ml. - vyšel tentokrát v Haló novinách necenzurován (neobsahoval žádnou kritiku Die Linke), který už jsme zveřejnili na těchto stránkách Svazu mladých komunistů Československa.
Se zástupcem mocné KS Řecka (mladým členem zahraničního oddělení KSŘ /KKE/), který šel na nedělní demonstraci (to už ale podruhé předbíhám) před transparentem v němčině „SOCIALISMUS nyní aktuální!", před kterým šla před dvěma lety i předsedkyně KS Řecka s. Aleka Papariga, jsme měli příležitost rovněž hovořit, nejen večer na konferenci, kde byl s dalšími zahraničními delegáty velmi příjemně překvapen, že na konferenci jsou zástupci Komunistického svazu mládeže s novou (Československou) Mladou pravdou, ale i dlouho v průběhu demonstrace.
Na té sice nebylo, především díky sněhové kalamitě ve které se aktuálně zmítala celá Evropa, tolik účastníků jako loni, „jen" něco málo přes polovinu loňské účasti (v roce kulatého počtu let od vraždy obou revolucionářů), tedy přes 70 000 lidí, ale komunistický blok, zejména v případě SDAJ, Německé KS (DKP) a také MLPD (Marxisticko-leninská strana Německa), velmi zmohutněl. Co jsme s účastníky demonstrace z REBELL - mládeže MLPD - stihli probrat, zejména před odchodem z pietních míst, by vydalo na další článek, mnohdy ale samozřejmě nezveřejnitelný. Byli tam mezi ostatními i soudruzi, které jsme v létě poznali na (pro nás až neuvěřitelném) pionýrském táboře Rudých lišek (jak se potěr MLPD nazývá) organizovaném právě REBELLem a MLPD, povětšinou pro děti propuštěných dělníků, a dostali jsme časopis (opět barevný a na křídovém papíře - ach jo), kde byly fotografie právě z naší návštěvy (připomínají bez nadsázky fotky ze 30. let z návštěvy Sovětského svazu) v čele s fotografií s. Martina Jágrika, předsedy slovenské Společnosti vědeckého komunismu a šéfredaktora jejich marx-leninského časopisu Avantgarda, rozesmátého, v klubku pionýrů - škoda, že mi ruka jednoho nenechavce zabránila tento časopis předat.
Byl jsem velmi potěšen, že viditelně narostly kontingenty DKP i SDAJ a že MLPD (reformně maoistická) šla hned v závěsu za nimi - nebyl to ještě jeden kontingent, ale já doufám, možná naivně, že jednou bude.
Jinak je v Německu patrná velká roztříštěnost antiimperialistické, promarxistické scény a bezradnost Die Linke vypořádat se s touto roztříštěností, kterou svou bezideovostí pouze posiluje. Die Linke se tak stává jen velikým pytlem peněz, ze kterého ždímou jak vrcholní funkcionáři strany, pro svůj sladký život v řadách buržoazní elity, tak i komunisté a další antiimperialisté, kteří pouze čerpají peníze pro pokrokovou činnost, která se ale odehrává v rámci různých uskupení mimo Die Linke i jejích tisíců různých platforem, v Antifě, ve Svazu pronásledovaných nacisty, v Revolučním svazu přátel i v jiných politických stranách - všichni jako by byli spokojeni.
Když jsme se i se členy Levice dobře situovanými v buržoazním aparátu bavili o stranických špičkách této strany, říkali mi, mávaje rukou, že to nejsou žádní komunisté. Přitom oni sami měli názory, které v soukromých debatách na Antifašistické konferenci také zaznívaly, že už musíme odložit toho „starého" Lenina a Gottwalda, že je u nás tak silný antikomunismus, protože lidé stále ve svých hlavách bojují se „sovětskou okupací", že namísto marxismu-leninismu musíme najít cestu k „novému směru" a „čistému humanismu". Tak před takovými nepřáteli se velký kapitál a USA, jeho dozorce nad Světem, s jadernými zbraněmi a profesionálními vrahy rozmístěnými ve více než 160 zemích na planetě, určitě třesou strachy. Proč by nedali pár drobků od stolu „hodným" komunistům, aby na nějaké prostředky nemohli dosáhnout ti „zlí" komunisté, aby byli odkázáni dělat materiály na koleně atd., aby neměli prostředky na uskutečnění zahraničních kontaktů. Aby místo ve společnosti, které náleží revoluční straně, zabíral balvan naivních zbožných přání a neuskutečnitelných kompromisů. Však z tohoto „držhubného" nám nálévá i pan Dolejš skrz tzv.Nadaci Rosy Luxembourgové, u jejíhož zrodu stál. Proč se prostřednictvím Výkonného výboru (který k tomu nemá pravomoc) Ústředního výboru (který k tomu jediný má pravomoc) KSČM snažil Vojtěch Filip odvolat s.Hassana Charfo?mProtože část současného vedení KSČM subjektivně napomáhá, zcela cíleně, antikomunistické kampani a znásilňování historie za 20 stříbrných.
Pochopili, že politicky komunistickou opozici v KSČM neporazí, proto je zvolena taktika vytahování „pracovní nekázně" atp. a také věci, které jsou asi inspirovány článkem, který před časem vyšel v bulvárních (jako jsou téměř všechny v této zemi) novinách Šíp s názvem „Mají rádi Lenina a sex" (nepopíráme, článek byl však spíše než o Leninovi o tom sexu - že pořádáme orgie atp.) Tento článek napsala bývalá pracovnice Haló novin a dle zcela neověřených informací, které jsou ve straně takřka veřejně šířeny, je otázkou, zda-li se takto pomlouvat nenaučila zmíněná „redaktorka" přímo v budově ÚV, kde už to začíná připomínat Půlnoční království, kde panem Králem je aparát strany nosící pilník, aby mohl někdo utéct z vězení, pány rádce snad netřeba vyjmenovávat a pyšná princezna je, hádejte kdo?
Přesně jak to říkal Hassan a mnozí další několikrát - místo toho, aby komunisty, marxisty-leninovce vyházeli, jako v KS Francie (PCF) nebo KS Slovenska a utvořili si tak zárodek komunistické opozice, která už do žádného kompromisu s nimi nepůjde (tak, jak to u nás za ně rozčísl s. Martin Peč z Klubu mladých komunistů), snaží se protagonisty komunistického proudu v KSČM znechutit neustálými pomluvami a šikanováním a jejich případné sympatizanty ve straně zase zkorumpovat funkcemi atp.
KS Řecka na svých webových stránkách má jako kontakt na KSČM mail na Hassana, jakožto vedoucího zahraničního oddělení. Nemyslete, že v zahraničí, i díky našim letošním rozhovorům v Berlíně, nevědí, co se děje v KSČM a jaká je propojenost stranických špiček (nutících k tomu i členskou základnu) se stranami té skupinky marginálních a umírajících stran, která dle hesla, že neschopnost si vždy podává ruku s drzostí, jest nazvána Stranou evropské levice. Ta už byla letos na přímých akcích v Berlíně odstavena na jasnou druhou kolej. Komunistický charakter zásadních akcí v Berlíně se upevnil a stabilizoval.
Stejně se to děje i v komunistických mládežnických organizacích na území bývalého Československa - vývoj se z rozvratu stabilizoval. Ani rozhodnutí soudu o obnovení legality KSM nijak nepodkopalo tento stav. Naopak, vznikla iniciativa, vedle činnosti KMK a SMKČ obnovit i Jihomoravskou oblastní radu KSM, schválenou v hranicích Jihomoravského kraje s rozlohou jako měl v době před rokem 1989, na Ústřední radě KSM, konané v červenci 2008, ještě s účastí bývalého předsedy KSM Milana Krajči. Základní aktiv Oblastní rady pak budou tvořit několikaletí členové KSM Brno, jehož legální působení se obnovuje k 11. 3. 2010, tj. 45 dnů od vydání rozsudku, nebo, bude-li to později, jakmile bude rozsudek doručen současnému statutárnímu zástupci před buržoazním právem. Další by pak tvořili noví členové, ať už jsou členy KMK či SMKČ, nebo ani jednoho z nich.
Nejdůležitější je teď naučit se dělat systematicky mravenčí práci v terénu - vlastními prostředky s minimem přítomných aktivistů, kdy doslova pár minut roznosu po průmyslové zóně (tak jak jsme ve středu jezdili s Martinem po Prostějově) bohatě vynahradí měsíce schůzí, jejímž výsledkem jsou jen další schůze. Umělecká erudovanost s. Martina Peče (skutečná, včetně vzdělání) je zárukou nejen grafické kvality materiálů, ale i toho, že text na nich bude mít zřetelné nejen taktické či dílčí požadavky, ale i ty strategické, tedy s vizí budoucí socialistické společnosti, jako prvního stupně společnosti komunistické, která je konečným cílem. Tak jak je tomu i na materiálech SMKČ, kdy nejdůležitějším požadavkem bylo: změnit formu a zachovat (komunistický) obsah. Jsem velmi hrdý, že jsme v tomto obstáli a naše materiály mají potenciál mladé lidi oslovit. Problém je spíše v možnostech tisku (především kvalitního - tady se projevuje, že KSČM nám již, z pokynu bývalého místopředsedy, jehož jméno se brzy po zásluze zapomene, Čeňka Miloty, netiskne žádné materiály, přestože roky běháme a šíříme, nejen před volbami, materiály KSČM) a v možnostech distribuce - tam bych hledal spíše rezervy v naší práci.
Důležité je množství, ale i obsahová a grafická kvalita materiálů, stejně jako informace, na jaké zastávce které materiály nechat, v kolik končí ta která fabrika, jak jsou v ní na tom lidé práce.
Soudruzi z KMK dokázali za posledních pár týdnů nejen proniknout do buržoazního tisku, ale rozdat i DESETITISÍCE letáků. A ohlas je znát.
Volba není mezi stranami a většina vedení KSČM se stále v zákrytu Haló novin a starších soudruhů „vysmívá" malým stranám jako TOP 09, bursíkovcům, lidovcům a sami se už pomalu sunou za nimi - „středolevý" volič už je znechucen, protože ty jeho strany (socani a komanči, jak se říká mezi lidmi - bez nějakého pejorativního nádechu) jaksi nemají dost prachů (především mezi „kamarády" těchto stran) a dost „lobbyistů" tak jako ty strany pravicové. Znechucen je také z lidí, jako je Dolejš - stačí se podívat na průzkumy veřejného mínění - a podobní hráči mezi sebrankou (jakého jiného) mafiánského kapitalismu.
Volba je jen mezi tímto kapitalismem a socialismem.
My se nemůžeme posouvat, „protože jsme moc radikální" - my musíme oslovit, získat a v rámci možností vychovat mladé, kteří povedou hnutí dále a ne pouze shromaždovat ty, kteří přijdou, popřípadě zorganizují rožnění či šipky. Proti tomu nic nemám, ale to vše děláme pod Komisí mládeže my rovněž, Mikulášské pro děti, drakiády, Vítání jara a hojně navštěvované tématické besedy, ale to je činnost doplňková, odpočinková. Nedávno říkala, v dobrém, místopředsedkyně KSČM, Věra Žežulková, že není revoluční situace. Není a sama nepřijde. Mezinárodní platforma proti fašismu, to mnohokrát komsomolem rozené a nenarozené dítě, je mezinárodní platformou, kde na příkladě fašismu a boji proti němu ukážeme naše schopnosti a argumenty a začneme aktivně bojovat proti kapitalismu. A někde se začít musí.
Tradiční tečkou za Berlín byl pietní akt u hrobu dcery Ernsta Thälmanna, Irmy Gabel-Thälmannové, kde sešli členové Revolučního svazu přátel, Svazu pronásledovaných nacisty, Německé komunistické strany, Komunistické strany Německa (KPD), Komunistické platformy Die Linke a s druhým praporem KSM přišel i mladý člen Komunistické strany Německa (bolševiků) - KPD(b), který u hrobu dcery věhlasného žáka Kominterny (Komunistické internacionály) uvedl, že bude vždy bojovat za obnovu státu, ve kterém se narodil, státu lidí práce, Německé demokratické republiky. Její, bohužel, již zašlou slávu, nám připomnělo Ostbahnhof, bývalé vlakové nádraží Východního, demokratického Berlína i s fotografiemi z jeho historie.
S pozdravy všem bojovníkům proti imperialismu
David Pazdera a Michal Müller - www.ksmprobrno.wbs.cz