Fašismus a současná společnost - jak čelit problému?
Přidáno v pondělí 15. 3. 2010
V současné době jsme svědky největší krize kapitalistické společnosti, která předčí i tu ze 30. let. Tak jako předtím, vládnoucí třída se snaží přenášet následky krize, kterou sama zavinila, na pracující. Ti tak mají platit za něco, co nezpůsobili. Tento proces je samozřejmě provázen stupňující se antikomunistickou agresí a šikanou vůči komunistickým silám ve společnosti. Proč? Protože komunisté, ti, jenž přímo ukazují na toho, kdo krizi zavinil, a otevřeně stojí na straně těch, kdo ji nezavinili, by mohli ve společnosti získat větší podporu, což by však mohlo být pro současný neoliberální systém doslova smrtící. Proto je nutné obrátit pohled společnosti někam jinam. Proto na scénu přichází fašismus.
Co je úlohou fašistů v době krize?
Jejich úlohou je odvrátit pozornost pracujících od buržoazní demokracie, má je zneužít k nastolení otevřené diktatury, lidé se mají aktivizovat proti lidem jiné pleti a levicovým silám, které jsou fašisty pokládány za původce krize. Vztek pracujících vůči buržoazii má být ukojen násilím na židovské buržoazii, která je podle fašistů špatná a může za krizi, kdežto árijská buržoazie, o nic lepší ani horší než ta židovská, stejná ve vykořisťování i stejně zodpovědná za krizi, má být ponechána u moci. Pokud je ve společnosti příliš silné volání po znárodnění, které neukojí ani vyvlastnění židovských kapitalistů, můžou fašisté pod různými záminkami vyvlastnit i maloburžoazii. Avšak znárodněný majetek nebude v moci lidu, ale řídit jej bude velkoburžoazie, napojená na fašisty. Jasný důkaz pak je v tom, že fašisté neuznávají třídní boj a berou jej jako oslabování národa, který musí být silný. A na tom nic nezmění ani to, že fašisté v ČR si dali do názvu slovo „dělnická“, ani dělnické motivy jejich letáků, které více než jasně odkazují na Hitlerovu NSDAP a poskytují tak falešnou útěchu těm, kteří věří, že fašismus je řešením.
Proti fašismu můžeme bojovat dvěma způsoby.
První způsob: Můžeme jít tvrdohlavě za tím, že boj proti fašistům ponese pouze naši značku a že my jsme ti jediní správní antifašisté. Ostatní antifašisty s jiným světonázorem budeme ignorovat nebo je rovnou napadat a vykřikovat, že jsou jen jiná odnož fašismu. Tuhle cestu si vybrala anarchistická Antifašistická akce,známá také jako Antifa nebo AFA. Anarchisté odmítají jakoukoli spolupráci a komunistické aktivisty dokonce napadají jako „rudé fašisty“. Nicméně, jaký úspěch má Antifa nyní? Má pověst drogových individuí, rváčů a bordelářů, lidé kladou rovnítko mezi ně a fašisty (mnohdy oprávněně)...
Druhý způsob boje spočívá v tom, že budeme spolupracovat s antifašisty jiných světonázorů, ukážeme jim, že my, komunisté, se spolupráce nebojíme a že fašismus je právě takový nepřítel, že bez spolupráce to půjde těžko. Nicméně, potom antifašistický boj neponese pouze naši značku. Ale sjednocení antifašistických sil v jednu vlnu odporu může znamenat způsobení velkého problému fašistům.
Nechám na vás, jaký způsob boje si vyberete. Já si vybírám ten druhý. V době, kdy po ulicích mašírují bandy nácků a napadají lidi, v době naprosté neschopnosti státu něco proti tomu dělat, kdy právě stát vede silnou kampaň proti komunistům, v době, kdy Dělnická strana sociální spravedlnosti má v průzkumech 2%, není možné jen mlčet. Adolf Hitler také takhle začínal. A je naší povinností nedopustit, aby se opět nějaký Hitler dostal k moci - a k tomu stačí málo - abychom my, antifašisté, neudělali nic, nebo udělali moc málo. Dovolím si větu na závěr: Nácci neprošli v Drážďanech, tak proč by měli projít jinde?
Libor