Komunistické hnutí a mládež
Přidáno v pondělí 22. 3. 2010
Restaurace kapitalismu v Československu po událostech konce roku 1989 způsobila výrazný odklon mládeže od komunistického hnutí a jeho myšlenek, byť tento se v menší míře projevoval již dříve. Příčiny tohoto jevu je třeba rozebrat, ale už při povrchním posouzení je zřejmé, že souvisel s přeceňováním uvědomělosti a podceňováním výchovy. Na druhou stranu obnova vykořisťovatelského systému s negativními jevy jemu vlastními vytváří prostor pro získání širokého okruhu mladých lidí pro myšlenky sociálně spravedlivé společnosti.
Možnost oslovení mládeže je úzce spojena s charakterem komunistické strany. Aby tato strana dokázala účinně oslovit mládež, musí být čitelná, jasná, principiální. Musí tedy přejít od oportunistické pasivity k bolševické aktivitě. Čili postavit se jasně k minulosti, načrtnout výhled do budoucna, parlamentní činnost odsunout v pořadí důležitosti za působení mimoparlamentní (zejména odbory, antifašismus a antiimperialismus, podpora avantgardní kultury, iniciativa vědeckého výzkumu v zamlčovaných oblastech), musí přejít od volebního stylu k masovému, změnit agitaci a propagaci, spolupráci v rámci světa (která nemůže při požadavku komunistického charakteru strany být založena na nekritickém obdivu Strany evropské levice), jasně se stavět k imperialistickým strukturám typu EU a NATO. V případě Evropské unie to neznamená požadavek jejího pasivního bojkotu, ale rozhodně je třeba odsoudit současnou praxi obdivu k Evropské unii prezentovaného např. vyvěšováním jejích vlajek v budově ÚV KSČM.
Zásadová komunistická strana si musí udělat jasno v postoji k vlastní mládeži, aby měl kdo na mladou generaci působit. To by znamenalo zhodnotit práci komisí mládeže, vývoj počtu členů a jejich výstupy v komparaci s vloženými prostředky. Strana by měla poskytovat podporu skutečným marxisticko-leninským mládežnickým organizacím, aniž to bylo podmíněno jejich oficiálním organizačním vztahem s vlastní komunistickou stranou. S tím by mělo být spojeno zavedení kandidátské lhůty ve straně v podobě, jaká je v Řecku (půl roku povinného vzdělávání a praxe), aby se zabránilo pronikání do strany jednotlivců ideově jí cizích, trvale pasivních či kariéristů.
Komunistická strana by měla vysílat své mládežníky do odborů, aby zde rozvíjeli činnost (musí být k tomu způsobilí, k tomu je tedy potřeba mj. zmíněné vzdělání), vybaveni kvalitními agitačními a propagačními materiály (proto je nutná kvalitní forma i obsah dokumentů, výzkum historie a dokumenty z něj - CD, knihy, brožury, kultura). S tím souvisí mnohem větší důraz na kulturní podniky a kulturu jako takovou. Využít skvělé kulturní minulosti (prezentace děl, výstavy, divadelní představení, koncerty), podporovat nové komunistické umělce, organizovat kulturní akce a později festivaly.
Důležitou úlohu by mohla sehrát organizace letních táborů spojená s politickou a další výchovou vyškolenými mládežníky, pořádaných zábavnou formou, se širokou škálou činnosti.
Finance z účasti v buržoazním parlamentu a zastupitelstvech je třeba využívat k podpoře mládežníků, kteří se vystavují represi; v praxi budovat aktiv profesionálních revolucionářů na úkor byrokracie a obchodování.
Mládežnická organizace by měla být organizačně samostatná, i když by o jejím partnerství nebylo pochyb. Organizovat mládež na bázi strany nepovažujeme za vhodné. To vede u části členů ke zklamání věkovým složením strany, k růstu pasivity, stereotypům apod. Kromě toho je pro řadu mladých lidí členství v politické straně příliš závazné a přesvědčit je pro aktivní práci v řadách komunistické strany je možné až po delším působení v mládežnické organizaci. Mladí lidé vyškolení funkční a zásadovou komunistickou mládežnickou organizací budou pro komunistickou stranu nepostradatelnou posilou. Riziko odcizení se takových lidí politice strany nebo jejich upadnutí do trvalé pasivity bude podstatně nižší a navíc tyto kádry lépe pochopí situaci ve straně a nebudou se bránit spolupráci v rámci celé strany i přes rozdíly ve věku a vzdělání jednotlivých členů a funkcionářů. Vytváření např. mládežnických základních organizací způsobujících v rámci strany izolaci od většiny členské základny ale považujeme za tragickou chybu.
Organizace komunistické mládeže budoucnosti musí být jednotná, tj. jediná, nerozdělená na základě politických či osobních sporů, zároveň však s pevnou linií a nesmiřitelná k rozkladným živlům. Účinná spolupráce komunistické strany s několika organizacemi či skupinkami směřujícími k tomuto cíli bude předpokladem k jejich sjednocení a upevnění.
V rámci mládežnické organizace (nebo i vedle ní) je vhodné organizovat i činnost sportovní a zábavnou, jejíž zaštiťování politickou stranou je problematické. Zábavu lze vždy účinně spojit se vzděláním, např. výlet do přírody s návštěvou míst minulých revolučních bojů, kdysi slavných podniků zničených kapitalismem apod.
Nanejvýš účelné je organizovat kurzy sebeobrany pro dobrovolníky působícími v hnutí, které by hradila strana. Vedoucí představitelé strany by měli podporovat iniciativu mládežnické organizace (komsomolu), jako účast na demonstracích a stávkách.
Na těch školách, kde máme alespoň dva studenty, je třeba pokusit se zorganizovat současnou obdobu Kostufry (Komunistické studentské frakce). Důležité je působení mezi mládeží etnických menšin, a to buď přímo nebo prostřednictvím podpory jejich prověřených organizací. Tuto mládež vést k vyučení či studiu, v případě možnosti ji finančně podpořit či jí poskytnout práci.
Část mládežníků by měla být stimulována k tomu, aby rozvíjeli svou činnost nikoliv v srdci hnutí, ale ve školách, na katedrách, ve vědeckých ústavech. Tito lidé by byli vybaveni vyšším stupněm osobní ochrany.
Politické a morální selhání funkcionářů je nezbytné tvrdě trestat - jít příkladem. Být v neustálém styku s mládeží, posílat vlastní mládež s materiály do ulic, před školy, navštěvovat antikomunistické přednášky, představení apod., kde diskutovat, narušovat původní scénář, pokoušet se obrátit každou takovou situaci proti původci. Využívat cíleně provokativní a jisté negativné propagandy; podpořit a zdokonalit mládežnické periodikum a web. Přirozenou radikálnost mládí nepotírat, ale zasadit do rámce vědeckého komunismu, racionalizovat ji. Dám lidem částečně smysl života v jejich pocitu beznaděje, racionalizovat vědeckou teorií jejich postoje a život.
Strana by se měla dovedněji propagovat na internetu. Současné oficiální stránky KSČM jsou nepřehledné a nezajímavé a domníváme se, že příliš nezaujmou nejen mládež, ale ani ostatní kategorie návštěvníků. V mediální prezentaci strany by měly být vysvětleny nevýhody a problémy, které způsobuje současný režim mladým (ale nejen jim), a hned ukázána jasná alternativa. Je třeba uvádět hlavní argumenty proti komunistům a vyvrátit je. Svou propagaci nelze stavět pouze na kritice nešvarů současného režimu. Je nutno odhalovat také jejich příčiny a možnosti (resp. nutnost) řešení. Nemůžeme připustit ztrátu vlastní identity v bláhové představě, že zavrhneme-li symboliku, dějiny, rétoriku a název svého hnutí, budeme pro masy přitažlivější. Zkušenosti ukazují opak: strana bez vlastní identity neoslovuje. Pouhý nesouhlasný povyk vede ke ztotožnění komunistického hnutí se sociálními demokraty, kteří chtějí negativa pouze zlepšovat, nikoli odstraňovat. Občané, kteří dávají přednost takovému řešení, podporují a budou podporovat sociální demokracii.
Současnému mediálnímu ovlivňování mládeže ve smyslu obdivu „západní“ (buržoazní) „kultury“ se nemůže propagace komunistické strany podřizovat, jak jsme tomu svědky např. stránkách juniorproject.eu, vyžívajících se v módní primitivní grafice a nadměrném užívání cizích slov a hovorových výrazů (v tomto případě navíc s pochybnou příslušností k Evropské unii v názvu). Taková prezentace nemůže mladé lidi přesvědčit o tom, že komunistická strana a hnutí jsou jiné, než státotvorná (buržoazní) politická scéna.
Může se zdát, že naše návrhy řešení jsou jen jednou z mnoha variant a že marxismus-leninismus je jen jedním z různých názorů uvnitř komunistické strany, které zde mají rovnoprávně působit. Takový výklad je však proti smyslu organizace komunistické strany založené na marxistickém učení. Minulost nám ukazuje dostatečně zřetelně, že všechny někdejší vlivné revoluční strany, které přešly k tomuto pojetí své organizace, upadly do bezvýznamnosti.
Kolektiv autorů ze Svazu mladých komunistů Československa, únor 2010