Socialismus je historická volba čínského lidu
Přidáno v úterý 30. 3. 2010
Je ryzí pravdou, že Čína se vydala cestou socialismu. Proč je to volba lidu a historie vůbec? Abychom na tuto otázku dokázali odpovědět, musíme se ohlédnout do minulosti.
Z hlediska historického vývoje existují přinejmenším tři důvody, proč se Čína dala socialistickou cestou rozvoje.
Zaprvé, samotné socioekonomické podmínky Číny nedovolují čínskému jít jinou cestou. Ve staré zaostalé Číně ještě před národním osvobozením v roce 1949 Kuomintang (Národní strana) nedbal na spravedlivé rozdělení půdy bezzemkům ani na budování a rozvoj národního průmyslu. Byrokratičtí kapitalisté, reprezentovaní Čankajškem [vůdce Kuomintangu, zakladatel samozvané Čínské republiky na Taiwanu], T. V. Songem, H. H. Kungem [významný bankéř a politik, svého času nejbohatší muž Číny] a bratry Čenovými, nikdy nepřikročili k rozvoji průmyslu, místo toho hromadili bohatství pro sebe, čímž celou zemi stále hlouběji ponořovali do bídy polokolonialismu a polofeudalismu.
Za druhé, podmínky dané epochy a nové klima v mezinárodních vztazích pobídly čínský lid k socialistické cestě rozvoje. „Jistě nebylo záměrem imperialistických mocností narušit přechod od feudální Číny ke kapitalistické. Imperialisté usilovali o ovládnutí čínského trhu, využívání čínských zdrojů a uvržení země do jha kolonialismu či polokolonialismu," prohlásil Mao Ce-tung.
Za třetí, velkou zásluhu na zvolené cestě má vedoucí síla čínské revoluce. Od doby, kdy byla završena demokratická revoluce, dělnická třída a její předvoj - Komunistická strana Číny - vede revoluci správnou cestou.
Právě kvůli těmto důvodům Čína dala přednost socialismu před kapitalismem.
Na počátku padesátých let krátce po ustavení lidové republiky byla Čína „chudá a panenská", se zcela nedostatečně rozvinutým hospodářstvím, jehož stagnace byla navíc doprovázena vysokou inflací. Nicméně obrovský úspěch zaznamenaný v průmyslové výstavbě a produkci během první pětiletky dalece předčil to, co stará Čína dokázala v celém předchozím století. Svědectví dávají výmluvný důkaz, že nebylo jiné cesty, jak změnit budoucnost a osud čínského národa než socialismu.
Díky socialismu s čínskými rysy země dosáhla do té doby nevídaného hospodářského růstu. Byl zaznamenán průměrný růst 9,8% poté, co byly na konci sedmdesátých let uskutečněny reformy a zahájena politika „otevření se světu". A počet chudého venkovského obyvatelstva se drasticky snížil z 250 milionů v roce 1978 na současných 40 milionů. Zatímco byla budována velká díla, jako například mamutí přehrada Tři soutěsky, železniční trať Golmud-Lhasa, jež je nejvýše položenou tratí světa, vzkvétá západní Čína, v plném proudu je projekt na odvedení vody z jihu na suchý sever, jehož realizace bude stát mnoho bilionů dolarů, a lunární výzkum spolu s projektem pilotovaných kosmických letů zaznamenal obrovský úspěch.
Cesta k socialismu s čínskými rysy nejen že získala uznání čínského lidu, ale také upoutala pozornost lidí ze všech zemí. Mimo jiné je hoden chvály čínský balíček přijatý roku 2008, jehož cílem bylo povzbudit ekonomiku. Svůj účel splnil, což se odrazilo ve skvělém hospodářském výkonu. V důsledku toho přijíždělo mnoho státníků a vědců z celého světa, aby na vlastní oči viděli a ocenili převahu čínského socialistického systému.
Nicméně nepočetná skupina lidí stále obdivuje severoatlantický pluralitní systém, respektive tzv. parlamentní cestu k socialismu a dokonce tvrdí, že by ho Čína měla následovat. Na tomto místě je nutno v prvé řadě připomenout, že země s takovým systémem nepatří do kategorie socialistických zemí. Čína však v moderní době neměla sociální podmínky, které by vedly k realizaci parlamentní cesty k socialismu, což bylo zapříčiněno mimo jiné zkušeností s útlakem imperialismu, feudalismu a byrokratického kapitalismu. V té době objektivní podmínky - počínaje situací danou historickým vývojem a konče podmínkami ekonomickými, politickými a sociálními - zabránily přijetí severoatlantického modelu.
Teng Siao-pching, jeden z bývalých vůdců, kdysi řekl zahraničním hostům, že Čína se nemohla na základě svých zkušeností vydat cestou kapitalismu. „Naše zkušenosti ukázaly, že se tou cestou dát nemůžeme," prohlásil. „Kdybychom se jí dali, hrstka lidí na několika místech by rychle zbohatla, zatímco drtivá většina by se nezbavila bídy... Konečným cílem je dosáhnout společného blahobytu pro všechny," poznamenal Teng s tím, že toto je hlavní požadavek socialismu.
Kráčíce neochvějně cestou budování socialismu se specifickými rysy, musíme plně a hluboce porozumět základním národním přístupům v první fázi socialismu a získat jasné povědomí o jeho podstatě a komplexnosti. Vzhledem ke smyslu pro houževnatost při budování socialismu v Číně, Teng lidu důrazně připomíná, že „upevnění a úplné rozvinutí socialismu bude vyžadovat nepolevující úsilí desítky nebo dokonce několika desítek generací."
Převzato z People's Daily Online, internetové verze oficiálního tisku KS Číny,
přeložil Ladislav Zemánek.
Srovnej:
Lin Piao: Několik poznámek k teorii výrobních sil
Maoismus - rozkladná ideologie v komunistickém hnutí