Trvalé varování
Přidáno v úterý 13. 4. 2010
15. březen 1939 vyjadřuje trvalé varování nejen pro český a slovenský národ, ale pro celou Evropu a svět. Tehdy armáda fašistického Německa vtrhla do naší republiky. Zahájená vojenská okupace byla přímým důsledkem zločinného diktátu Německa proti ČSR z Mnichova 1938. Nenávist k fašistickému Německu dostala nový základ i podobu. Jednání Háchy s Hitlerem v Berlíně v noci ze 14. na 15. března 1939 znamenalo katastrofu pro nás všechny. Hácha podepsal ortel nad českým národem. Velkoněmecká říše „nás bude napříště ochraňovat!"
Hácha k takovým krokům neměl žádný mandát. Jeho souhlas s německým vojenským vpádem a okupací byl porušením naší ústavy, ale i mezinárodního práva. Žádný jednotlivec nemá právo rozhodovat za národ, za republiku, za občany. Slovensko se odtrhlo..., katastrofa byla dokonána.
Na tom měla velký podíl pátá kolona fašistického Německa v ČSR. Henleinovské hnutí v našem pohraničí bylo cíleně řízeno i financováno z Berlína. Své sehrála tehdejší ústupová politika čs. vlády i prezidenta Beneše. Zrada západních velmocí na naší zemi, byla současně strategickou pomocí fašistickému Německu. Uvnitř ČSR to byla pouze KSČ, která v souladu s přesvědčením národa odmítala ústupovou politiku Hitlerovi a požadovala obranu republiky i vojensky. Historie potvrdila správnost takového postoje a odhodlání. Uvedený přístup KSČ je nezvratnou historickou pravdou, která přežije i nové generace. Na tom nikdo nemůže nic změnit.
Výnos Hitlera o zřízení tzv. Protektorátu Čechy a Morava ze 16. 3. 1939 bral prý český národ „pod ochranu" Velkoněmecké říše. Jaká drzost! Byla zahájena germanizační politika ve všech směrech. Němci na našem území přijali podle výnosu německé říšské státní občanství. Podle toho odsunem v roce 1945... také z naší republiky odcházeli. Ne jako „krajané", ne jako „spoluobčané", ale jako Němci, kteří chtěli pouze do Německa.
Fašistické Německo nám ukradlo po 15. březnu 1939 veškerou vojenskou výzbroj, veškeré strategické vojenské i civilní zásoby zbraní, munice i dalších zásob. To mělo podstatný význam pro urychlení válečných příprav Německa. Celý zbrojní vývojový, výzkumný a výrobní potenciál ČSR byl převeden do válečného režimu Německa. Válečná výroba pro Německo byla výrobou pro rozpoutání druhé světové války.
Takovou možnost u nás přivítal například Baťa takto: „Teď nemůžu stát stranou, když mi nabízejí odbyt, zisk a jeho zajištěný příliv v příští válečné situaci." (Tajná zpr. vlády ČSR prezidentu Benešovi, 8. 5. 1941, Londýn.)
Vláda Sovětského svazu odmítla Mnichov 1938, stejně jako 15. březen 1939. Protifašistický odboj v době německé okupace byl projevem odporu našeho národa proti nenáviděným německým okupantům, proti zrádcům, kolaborantům a různým pomocníkům fašistických nepřátel. Tato nenávist žila v celém českém národě a neustále zesilovala. Odboj měl různé podoby. Značný význam měly sabotáže ve zbrojním průmyslu a v železniční dopravě. A jinde. Hlavním společným jmenovatelem bylo škodit fašistickému Německu, jeho válečné výrobě a získávat nové bojovníky.
Mnichov 1938 a 15. březen 1939 byl tragédií pro prezidenta Dr. E. Beneše. Jeho nerozhodnost v září 1938 republiku poškodila. Ale v Londýně s vládou ČSR započal novou politiku. Bylo zásluhou především Sovětského svazu včele s J. V. Stalinem, že dosáhl toho, že byla uznána právní kontinuita ČSR. To otevřelo prostor pro významná mezinárodně politicko-právní jednání v době druhé světové války. Antifašistické velmoci uznaly nutnost poválečného odsunu Němců z osvobozené ČSR. Velmi významné bylo podepsání strategické smlouvy mezi ČSR a SSSR v Moskvě 12. prosince 1943. Byla to spolehlivá ochrana před novým „Drang nach Osten". Hlavním poznatkem je, že germanizační politika v celé historii se vždy opírala o vnitřní zrádce a kolaboranty.
15. březen 1939 byl výsledkem nepřátelské politiky Německa a Němců proti vnitřní bezpečnosti ČSR od roku 1918. Zmíněná německá pátá kolona v ČSR byla podporována zevnitř ČSR zástupci velkokapitálu, agrárníků, velkopodnikatelů, maloměšťáků a dalších zrádců. Politika ústupků před agresivní politikou fašistického Německa v roce 1938-1939 těžce zasáhla naší armádu. A to zbraní nazvanou demoralizace. V národě byla nálada a vysoká morálka k obraně ČSR před fašistickým Německem. Ale nebyla politická a státní rozhodnost k takovému kroku. Dovršením byl 15. březen 1939. Naše armáda musela odejít ze svých základen. Nechat zbraně na svých místech, a vše bylo předáno nepříteli - fašistickému Německu. Tyto demoralizační údery byly tragické. To ale Hitler jen vítal.
Na to vše nesmíme zapomnout. Nesmíme si myslet, že porážkou Německa v roce 1945 byla zničena ideologie pangermanismu, nebo snad odbourána snaha po revanši a obnova myšlení z doby „tisicileté říše". Mnichov 1938 a 15. březen 1939 přikazují vycházet z faktů. Dnes se ve sjednoceném Německu „svobodně" rozvijí neofašismus. Přelévá se i do ČR, Polska a dalších zemí. Náhoda?! Rehabilituje se fašismus, jeho armáda, zbraně i příslušníci „SS". Kdo stojí v pozadí? ČR má v Praze revanšistickou kancelář, která podněcuje to, co je uzavřené. Nové spekulace o odsunu Němců! Stejně jako před válkou i dnes se vše děje s tichým souhlasem USA. Vrcholem je předvolební arogance rakouského prezidenta před pár dny požadující přešetření odsunu Němců z ČSR.
15. březen 1939 je černým datem v naší historii. Naše varování před pangermanismem není strašením. Je potřebí se dobře dívat kolem sebe a přemýšlet.
PhDr. Josef Groušl, CSc.
Dialog č. 261, březen 2010
Objednávky, připomínky, dotazy i své články do marxisticko-leninského měsíčníku „Dialog" můžete zasílat na adresu: Orego, Box 13, 257 26 Divišov, orego@orego.cz.