Dnes můžete mne štvát, zítra zavřít, obžalovat, odsoudit i oběsit - však kdybyste tisíc rozsudků vynesli a tisíc šibenic postavili, ideál osvobození dělnické třídy, idea komunismu je zde a idea tato zvítězí. (Antonín Zápotocký, 1921)

Před 130 lety, 1. února 1882, se ve středočeských Ouvalech, dnešních Úvalech, narodila Marie Bartošová, pozdější česká novinářka a prozaička, používající umělecké jméno Marie Majerová; autorka románů, povídek, básnických reportáží (Z luhů a hor, Africké vteřiny). Pracovala jako služebná a písařka, zapojila se do činnosti sociálně demokratické mládeže, v r. 1908 se stala členkou sociální demokracie a 1921 vstoupila do KSČ. Jejím prvním manželem byl v l. 1904 - 1920 sociálně demokratický politik, novinář a publicista Josef Stivín, odpůrce leninismu a KSČ, podruhé byla v l. 1922 - 1931 provdána za grafika Slavoboje Tusara (nikoli pravicového sociálního demokrata, ministerského předsedu z l. 1919 - 1920 Vlastimila Tusara, jak se někdy chybně uvádí nebo domýšlí). Obě manželství skončila rozvodem.

Pod praporem „Arabské národní fronty odporu za boj s imperialismem a k radikální demokratické změně" bylo v Bejrútu 13.-15. ledna 2012 pořádáno třetí Arabské levicové fórum (ALF) za účasti zástupců 22 stran z 11 zemí. ALF se konalo na pozadí rostoucího nástupu na mezinárodní frontu proti kapitalismu, provázeného arabským revolučním procitnutím k dosažení svobody a demokracie. Účastníci diskutovali o politických, společensko-ekonomických a mediálních problémech a dospěli k následujícímu:
1. ALF vzdává čest obětem arabských revolucí a povstání a všechny, kteří jsou drženi v arabských i západních věznicích, zvlášť potom palestinské a arabské vězně v sionistických branách, v jejichž čele je soudruh Ahmed Saadat, generální tajemník Lidové fronty pro osvobození Palestiny. ALF odsouhlasila organizování mezinárodní kampaně za jejich osvobození.

V současnosti jsme svědky zajímavých průlomových historických událostí. To, o čem se dříve hovořilo jako o konspiračních teoriích, je dnes veřejností spíše vnímáno jako jedna z připustitelných možností sledu událostí.
Není se samozřejmě čemu divit, protože my dávno víme, že tam, kde je koncentrovaná moc, a v monetárním systému moc nepředstavuje nic jiného, než především peníze a soukromé vlastnictví, tam je samozřejmě i svoboda, ovšem absolutní svoboda, o které se obyčejným lidem ani nesnilo. Soukromé vlastnictví je emitorem svobod jednotlivce - vlastníka, která je příčinou a současně následkem všeho co kolem sebe vidíme. Platí, že čím více soukromého vlastnictví a peněz, tím více svobody vlastník má.
Já se zde pomocí krátkých bodů pokusím přiblížit důležitou pointu toho, že pravice, potažmo neoliberalismus, stojí na základech pravdivých, funkčních a svým uživatelům a šiřitelům prospívá.

Článok krátkeho rozsahu a ešte kratších úvah. Tento článok však odhaľuje oveľa viac, akoby sa na prvý pohľad mohlo zdať.
V zásade nie je až tak problém v samotných myšlienkach uvedených v článku autora. Skutočnú polemiku vzbudzuje miesto kde sa dané myšlienky predkladajú (objavujúc sa na stránkach fašistov, nacionalistov a iných zvieratiek je bežné). Nepredkladajú sa ako polemický článok, ktorého zmyslom uverejnenia je polemika a diskusia. Ukazuje sa ako názor zavzorcovaný priamo v „komunistickej" kultúre, ktorá je pozostatkom (alebo dietkom?) „reálsocializmu" (v názve by som rád vynechal pojem ...socializmu, ale potom by to stratilo historické označenie daného kontrarevolučného obdobia).

Nedávno byl na našich stránkách zveřejněn článek soudruha Jana Mináře „Má levice podporovat kosmopolitismus?", který vyšel v marxisticko-leninském měsíčníku Dialog. Ač s řadou věcí v něm souhlasím a domnívám se, že je skutečně nutné kosmopolitismus odmítnout, nachází se v něm i několik věcí, které se mi skutečně nelíbí a považuji za nutné se k nim otevřeně vyjádřit a vyslovit jisté rozpaky nad jejich obsahem. (S prvními dvěma odstavci víceméně souhlasím, stejně tak jako s odsouzením sionismu.)
Skutečně si nemyslím, že je normální a správné podporovat nenávist proti homosexuálům stejně jako to dělají náckové a jim podobné klerofašistické organizace bojující za „tradice západní křesťansko-židovské kultury a tradiční rodinu". Právě tyto takzvané „tradice a hodnoty" mají na svědomí utrpení mnoha milionů lidí po celém světě a historicky jsou příčinou, ale hlavně záminkou mnoha zbytečných válek a násilí (inkvizice, křižácká tažení), ke kterému v minulosti, ale i v současnosti stále dochází. Tyto scestné názory propagují fanatici typu Vandas, Hájek, Bátora, Joch a další takoví. Vážně může komunista mít stejné názory jako tito fašisti? Podle mě rozhodně ne!

Zúčastnil jsem se asi dvanácti výročních schůzí v Praze a Středočeském kraji. Všude tam, kam jsem byl pozván. Ani na jedné z nich nebyly dokumenty ke sjezdu obsahově posuzovány tak, aby se členové vyjadřovali ke konkrétním zadáním těchto dokumentů, ale spíš šla diskuse po povrchu věci. Nezřídka byli přizvaní nestraníci k dokumentům kritičtější než samotní funkcionáři. Obecně lze diskusi shrnout do dvou oblastí. Jedna odsuzuje dokumenty jako organizačně nepoužitelné (dlouhé, nečtivé, nezáživné, nesrozumitelné, nic neříkající, více vysvětlivek než poznání, malé písmo...) a druhá, jako obsahově málo komunistické.
A co si myslím o dokumentech já?

Latinskoamerický satelitní TV kanál vybudovaný z iniciativy prezidenta Cháveze začal vysílat v červenci 2005. K tomu, aby si získal jméno a popularitu a stal se pevnou součástí televizní sítě jižní části Ameriky, jasně specifikoval své ideologické zaměření a jeho správnou formu, potřeboval téměř dva roky. Z počátku se TeleSur zaměřil na auditorium Latinské Ameriky, objektivní objasňování politického, ekonomického a kulturního vývoje regionu. TeleSur se v průběhu let stal nejen efektivním nástrojem urychlení integračních procesů, ale i oknem, umožňujícím obyvatelstvu Latinské Ameriky a Karibské oblasti získat pravdivý pohled na vývoj v sousedních státech.

Podle mých informací KSČM podporuje referendum o vstupu do "rozpočtové unie". Já bych byl spíše pro referendum o vystoupení ČR z EU. Je asi všem jasné, jak by dopadlo. Myslím, že KSČM natropila větší hlouposti v mezinárodní politice. Třeba podpora zapojení ČR do misí NATO poslance Alexandra Černého. Hlasování pana Ransdorfa pro rozšíření NATO na východ. Zajímalo by mě, kdo platí pana Černého, nebo toho pána s podivným bruselským úsměvem, aby sloužili, stejně jako sloužil Václav Havel, zrůdám z NATO, USA a EU. Ještě se potom diví, že členové a sympatizanti naší strany je nepovažují za komunisty. Toto ale pan Filip do Haló novin otisknout nedá. Členská základna KSČM má totiž jiný názor.

 Karel Hoffmann, odsouzený v politickém procesu - PDF, 821 kB

 Karel Hoffmann - komunista, odborář, politický vězeň - PDF, 831 kB

 Miloš Jakeš, souzený v politickém procesu - PDF, 379 kB

 Miroslav Štěpán, odsouzený v politickém procesu - PDF, 491 kB

 Alois Grebeníček, uštván Konfederací politických vězňů- PDF, 312 kB

Po oficiálním ukončení stahování americké armády zůstanou v Iráku tisíce vojáků, příslušných k armádě nebo k soukromým vojensko-bezpečnostním agenturám.
V rozhlasovém projevu 17. prosince 2011 uvedl prezident Obama:
„Naše válka tam skončí. Všechna naše vojska opustí Irák."
Zatímco bojové jednotky opouštějí zemi, zůstává v Bagdádu nové americké velvyslanectví s 16 000 „zaměstnanci". Přestože Irák má pouze 28 milionů obyvatel, nová ambasáda je největší na světě. Jde o enormní komplex 22 budov na ploše 2,4 km². Polovinu zaměstnanců tvoří žoldnéři ze soukromých agentur, které mají uzavřenou smlouvu s ministerstvem zahraničí USA.

 Tak se mluví s fašisty /1/ - PDF, 823 kB

 Tak se mluví s fašisty /2/ - PDF, 357 kB

 Tak se mluví s fašisty /3/ - PDF, 472 kB

 Tak se mluví s fašisty /4/ - PDF, 408 kB

V českém levicovém deníku Haló noviny byl 10. listopadu 2011 otištěn rozhovor s izraelskou občankou, označující se za „politickou umělkyni". (Co to je? Známe různé politické umělce naší ostudné veřejné scény.) Tato v Praze žijící cizinka prohlašuje: „jsem kosmopolitka" a radí „že by bylo velmi potřebné, aby česká společnost nebyla tolik homogenní. Myšlenka kosmopolitismu tu vůbec neexistuje. A to se týká i velmi inteligentních lidí, třeba profesorů na akademii."
Češi, a ne jen profesoři na akademii, jsou natolik inteligentní, že jim tato potřeba nechybí. U nás, byť uvedená autorka tvrdí opak, historická paměť existuje. S národnostními menšinami máme ty nejhorší historické zkušenosti a jsme rádi, že nemáme ve své vlasti závažné národnostní problémy. Kosmopolitismus je ideovou zbraní globálního kapitálu k rozkládání národních států a národů podle světovládných plánů zbohatlické „elity" na tzv. „nový světový řád" - novodobé otrokářství, v němž jim suverénní národy překážejí.

V dnešní době se mnoho kvalitních, natož pravdivých filmů o druhé světové válce netočí (což je pochopitelné, když tento režim tvrdí, že druhou světovou válku spoluzpůsobil J. V. Stalin a podobných lží jsou učebnice a pochybné rádoby historické pořady plné). Před několika dny jsem viděl film Brestská pevnost (bělorusky Brestskaya krepasts, rusky Brestskaya kreposť) - v českých kinech, médiích či filmových vydavatelstvích nehledejte, nehodilo se do monolitu, v kterém je Rudá armáda (RA) viděna jako vzdávající se houf - natočený v roce 2010 ve spolupráci Ruska a Běloruska.

Rok 2011 byl dalším úpěšným rokem nejen pro venezelskou revoluční vládu, ale hlavně pro venezuelský lid. Rok odstartoval pod tlakem nouzové situace a skončil zrodem nových sociálních programů a obrozením revolučního hnutí, zaostřeného na upevnění lidové moci.
Skončil dvanáctý rok vlády prezidenta Huga Cháveze. Je zajímavé zhodnotit alespoň jeho klady a nedostatky.
Největším úspěchem Chávezovy vlády je nízká nezaměstnanost dosahující pouhých 6,2% a 18násobné zvýšení financování vysokoškolského studia. Ve své každoroční zprávě o stavu země, přednesené prezidentem 17. ledna 2012 v Národním shromáždění bylo zdůrazněno, že nejde o pouhá tvrzení venezuelské vlády, ale o údaje potvrzené agenturami OSN, Ekonomickou komisí pro Latinskou Ameriku a Karibskou oblast CEPAL, podle kterých má Venezuela nejnižší sociální nerovnost v Latinské Americe. Agentury potvrdily i údaj, že za 12 let vlády prezidenta Cháveze, se snížila chudoba o 26,8% a extrémní bída o 19,7%. V počtu vysokoškolských studentů zaujímá Venezuela druhé místo na kontinentu za socialistickou Kubou a páté na světě.

Náhodou jsem objevil na serveru YouTube velice působivý československý film z roku 1960 „Přežil jsem svou smrt". Jedná se o drama z koncentračního tábora podle námětu a scénáře laureáta státní ceny Milana Jariše, v režii laureáta státní ceny Vojtěcha Jasného (autora kontrarevolučního pamfletu z r. 1968 „Všichni dobří rodáci", pozdějšího reakčního emigranta a antikomunisty).
Film má výborné herecké obsazení. Hlavní postavu boxera Tondy Majera ztvárnil František Peterka, usměvavý kulturista známější nám spíše z komediálních rolí 60. - 80. let (Dáma na kolejích; Čtyři vraždy stačí, drahoušku; Jáchyme, hoď ho do stroje; Pan Tau; Zítra to roztočíme, drahoušku; Zítra vstanu a opařím se čajem; Co je doma, to se počítá, pánové…). O to zajímavější je vidět ho ve znamenitě ztvárněné roli smrtelně vážné. A slovo „smrtelně" zde není, v příběhu z tábora smrti, nadsázkou, ale krutou realitou. V dalších rolích poznáme ze slavných československých herců té doby Jiřího Sováka, Václava Lohniského, Vlastimila Brodského či Vladimíra Menšíka, v epizodní roli Hanu Hegerovou. Ke věrohodnosti příběhu přispívá ztvárnění německých dozorců a zahraničních (polských a sovětských) vězňů Němci a Poláky. Jeho ponurou atmosféru dokresluje kromě autentického prostředí koncentračního tábora Mauthausen a černobílého zpracování i hudba Svatopluka Havelky.

Říkáte, že bojujeme proti státu! Ano! My bojujeme proti státu, v němž banky, fabriky, velkostatky patří kapitalistům. Bojujeme proti státu, jehož aparát je nástrojem násilí v rukou kapitalistů vůči dělnictvu. Bojujeme proti státu, v němž většina pracujícího lidu je hospodářsky a politicky zotročována. My zkrátka bojujeme proti vašemu, kapitalistickému, imperialistickému státu. My bojujeme a budeme bojovat za stát proletářský, za stát dělníků, za stát rolníků. (Klement Gottwald, 1929)