Otázky Václava Moravce ve Zlíně aneb zábava pro měšťáky a jejich maloměšťácké souběžce
Ve čtvrtek 31. 3. 2010 přijel do mého kraje cirkus; jméno principála Moravce bylo na zlínském Velkém kině uvedeno již od počátku týdne. Přijel s jedním hlavním cílem - vyvolat iluzi a přifouknout ještě více bublinu zdání občanské participace. Nutno předem poznamenat, že svůj cíl splnil.

Na okresní konferenci KSČM v České Lípě 27. 2. 2010 byl v tajné volbě ze dvou kandidátů zvolen předsedou OV KSČM soudruh Miroslav Starý.
Jak jsme byli informováni oběma níže uvedenými pracovníky OV KSČM v České Lípě následně se stalo, že:
Dne 12. 3. 2010 se dostavili do bytu M. Starého, který byl v důsledku nevolnosti ze dne 11. 3. 2010 ve zdravotní neschopnosti, v podvečerních hodinách B. Scholz, instruktor ÚV KSČM a S. Mackovík, bývalý místopředseda OV KSČM. B. Scholz dal mezi dveřmi M. Starému k přečtení či nahlédnutí sdělení podepsané L. Luzarem, dle kterého údajně VV ÚV KSČM 12. 3. 2010 rozhodl o pozastavení výkonu funkce předsedy OV KSČM v České Lípě bez uvedení důvodu a L. Luzar pověřil B. Scholze převzetím budovy KSČM v České Lípě. Poté žádali M. Starého, aby jim odevzdal klíče od budovy, že ji musí zajistit a aby sehnal hospodářku, která jim budovu předá.

Neustále nás režimní média masírují negativními informacemi o minulém režimu. Komunisté jsou dnes v pozici prašivého psa, do kterého si každý může kopnout. Ba i musí, pokud nechce být zaškatulkován jako komunista. Sem tam se občas zmíní nějaká ta chyba dnešního zřízení - no, že by to bylo tak populární jako zatracující eposy o minulém režimu, to ne. Nicméně, jakkoliv dokáže dnešní zřízení zajistit dostatek banánů (pěkně hnijí v obchodech), dokáže umožnit cestování a pěkné byty (tomu, kdo na to má), nedokáže to, co minulý režim bezpochyby zajistit dokázal. Tou věcí je vychování nové generace, která bude jednou schopná tuto zemi převzít.

V tomto článku se zamýšlím nad otázkou trestu smrti a práva na život; předesílám, že se jedná výhradně o názor autora. Polemika o trestu smrti hýbá přinejmenším vyspělou Evropou již od dob humanismu, respektive osvícenství. V současné době je zakázán ve většině vyspělých států, zatímco v rozvojových je povětšinou součástí právního řádu. Každoročně vykonává nejvíce poprav Čína. První zemí, která přikročila k jeho zrušení, se stalo Toskánské velkovévodství v roce 1786. Na českém území byl trest smrti zrušen roku 1990.

15. březen 1939 vyjadřuje trvalé varování nejen pro český a slovenský národ, ale pro celou Evropu a svět. Tehdy armáda fašistického Německa vtrhla do naší republiky. Zahájená vojenská okupace byla přímým důsledkem zločinného diktátu Německa proti ČSR z Mnichova 1938. Nenávist k fašistickému Německu dostala nový základ i podobu. Jednání Háchy s Hitlerem v Berlíně v noci ze 14. na 15. března 1939 znamenalo katastrofu pro nás všechny. Hácha podepsal ortel nad českým národem. Velkoněmecká říše „nás bude napříště ochraňovat!"

Předseda Svazu mladých komunistů Československa soudruh Lukáš Kollarčík (24 let, člen KSČM, Luhačovice) je kandidátem č. 3 do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ve Zlínském kraji. Volte Komunistickou stranu Čech a Moravy - číslo 22!

Novinky.cz, čtvrtek 1. 4. 2010, 14:41
Zástupci Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové i tamního krajského soud ve čtvrtek potvrdili informace Práva z minulého týdne, že někdejší dělnické prokurátorce Ludmile Brožové-Polednové (88) byl šestiletý trest za účast na justiční vraždě Milady Horákové snížen na polovinu.

Minulý týden referovaly režimní sdělovací prostředky o úmyslech a krocích primátorky města Zlína Ireny Ondrové (ODS) a celé pravicové koalice v městském zastupitelstvu (ODS, ČSSD, Volba pro Zlín - její součástí je KDU - ČSL, Zlínské hnutí nezávislých), odebrat čestné občanství města Klementu Gottwaldovi. Rada města Zlína již tento akt odsouhlasila, rozhodující krok ale náleží městskému zastupitelstvu, které bude toto rozhodnutí na příštím zasedání projednávat.

22. dubna 2010 si připomeneme 140. výročí narození vůdce světového proletariátu Vladimíra Iljiče Lenina (22. 4. 1870 - 21. 1. 1924). Toto výročí by mělo ještě více obrátit naši pozornost k nejdůslednějšímu propagátorovi marxismu po smrti jeho zakladatelů Marxe a Engelse, oddanému revolucionáři, který poprvé v dějinách přeměnil vítězství socialistické revoluce z touhy ve skutečnost. Je ostudné, pokud se dnes někteří jedinci řadící se ke komunistickému hnutí z různých důvodů k Leninovi nehlásí. Ale není o nic méně ostudné hlásit se k Leninovi a nevědět nic nebo téměř nic o jeho životě a díle.

Po kampani řízené mocnými mediálními společnostmi, především evropskými, která prudce útočila na Kubu, Evropský parlament po směšné debatě schválil rezoluci, v níž odsuzuje naši zemi, která prý zasahuje do myšlení lidí, překrucuje fakta, lže a zatajuje skutečnost.
Záminkou se stala smrt vězně potrestaného za běžný trestný čin, jenž se rozhodl nepřijímat potravu i přes upozornění a zásahy lékařů. Toho využily zájmy z USA a vnitřní kontrarevoluce.

Je ryzí pravdou, že Čína se vydala cestou socialismu. Proč je to volba lidu a historie vůbec? Abychom na tuto otázku dokázali odpovědět, musíme se ohlédnout do minulosti.
Z hlediska historického vývoje existují přinejmenším tři důvody, proč se Čína dala socialistickou cestou rozvoje.

Je naší povinností si připomínat významné osobnosti české kultury a zejména mladé generaci ukazovat trvalou hodnotu jejich díla. Jednou z takovýchto významných osobností je nepochybně básník Jiří Wolker, který se narodil před 110 lety - 29. března 1900 - v Prostějově. Ačkoliv se nedožil ani svých 24 let, dokázal vytvořit výrazné dílo a již trvale nesmazatelnou stopu v naší literatuře či kultuře vůbec.

Barack Obama je fanatickým vyznávačom kapitalistického imperialistického systému, nastoleného svetu Spojenými štátmi americkými.
Niektoré jeho kroky ranili citlivosť svetovej verejnej mienky, ktorá so sympatiami privítala volebné víťazstvo Afroameričana nad ultrapravicovým kandidátom. Opierajúc sa o najväčšiu hospodársku krízu, akú kedy svet poznal a na bolesť nad veľkými stratami mladých Severoameričanov, mŕtvych a zranených v genocídnych dobyvateľských vojnách svojho predchodcu, dosiahol u svojich spoluobčanov, ktorí sa unúvali ísť k urnám v tomto demokratickom štáte, vyše 50% podporu.

V sobotu 6. března jsme si připomněli již sedmé výročí upálení Zdeňka Adamce, kterého následoval Roman Mášl. Pravda, moc se nás tam nesešlo a i ta média chyběla, ale hlavní je, že vzpomínka zůstala. Je to již sedm let a lidé zapomněli?
Nemyslím si, spíš jim to nikdo nepřipomněl. Jako je na nebi jedno slunce, musí být v této zemi vzpomínán pouze jeden upálený, z jednoho roku...

Z přísného ekonomického hlediska nejsou výsledky růstu dosažené Kubou v letech 1959-60 v relativních pojmech zdaleka nejhorší - a to přes vyskytnuvší se potíže a značná vnější omezení, jež se vytvářela proti revoluci, kde blokáda nebyla to nejmenší zlo. Za období 1959-89 kubánská ekonomika zaznamenala ve skutečnosti průměrnou míru ročního růstu jejího HDP asi o 5%. Měřeno podle konečného společenského produktu (hrubá výroba podniků), byl ekonomický růst 4,8% a 4,4%. Za stejné období míra růstu HDP na hlavu byla mírně vyšší než 3% v ročním průměru. Proto Kuba snese srovnání s jinými zeměmi Latinské Ameriky. Index kubánského HDP není rozhodně nižší než u Brazílie a nachází se téměř na stejné úrovni jako v Mexiku, které jej překročilo poněkud jen v roce 1990. Naproti tomu zůstal k tomuto datu výrazně vyšší než indexy DHP dosahované v Argentině, Chile, Peru a předrevoluční Venezuele.

Historie předrevoluční Kuby je historií kolonizace a otrokářství, následně vojenské okupace a podřízení imperialismu. Otevírá se příchodem španělských conquistadorů v roce 1492 a začíná nezměrným chaosem, demografickým šokem neslýchané krutosti. Kuba byla osídlena amerindiánskými společnostmi. Nejdůležitější byli Arawakové (Tainos), společnost rozdělená do tříd se systémem kaziků, ale bez soukromého či státního vlastnictví. Celkem mohlo žít na tomto ostrově v roce 1500 nejméně 100 000 osob. V roce 1530 zde bylo jen 15 000 a v roce 1600 jen 1000 až 2000 rodin. Conquistadoři se zmocnili půdy se vším, co k ní patřilo a mimoto i zlata a mědi v podzemí i hotového a „indiáni" byli podřízeni režimu nucených prací, encomiendě, dělbě práce podle rasového kritéria, aby pracovali v dolech na zlato a na měď. Moderní historie zapojení ostrova do světového kapitalistického systému začíná ničením a loupením.

Spojené státy a jejich spojenci se v mediálních kampaních namířených nejen proti Kubě vydávají za obránce lidských práv. Celkem 640 pokusů o atentát na Fidela Castra však ukazuje rozpor mezi slovy a činy.
Není žádným tajemstvím, že dlouhá série pokusů o zavraždění vůdce suverénního státu byla oficiální strategií vypracovanou elitami Spojených států a jejich přípravou a vykonáním byly pověřeny zpravodajské a špionážní agentury.

Projekt politického islámu nemá nutnou sociální dimenzi, aby dodal svou legitimitu nutným přeměnám v reakci na výzvu kapitalismu. Je to konzervativní projekt, zcela přijatelný světovým kapitalistickým řádem, projekt politické diktatury mužů náboženství, který nevylučuje, ale slučuje ostatní složky reakčního hegemonického bloku: je to zbraň kompradorské, antidemokratické buržoasie.

Restaurace kapitalismu v Československu po událostech konce roku 1989 způsobila výrazný odklon mládeže od komunistického hnutí a jeho myšlenek, byť tento se v menší míře projevoval již dříve. Příčiny tohoto jevu je třeba rozebrat, ale už při povrchním posouzení je zřejmé, že souvisel s přeceňováním uvědomělosti a podceňováním výchovy. Na druhou stranu obnova vykořisťovatelského systému s negativními jevy jemu vlastními vytváří prostor pro získání širokého okruhu mladých lidí pro myšlenky sociálně spravedlivé společnosti.

Film, ČSSR 1974. Režie: Antonín Kachlík, hrají: Miroslav Zounar (Klement Gottwald), Adolf Filip (Antonín Zápotocký), Josef Langmiler (Jílek), Václav Švorc (Bolen), Miroslav Maršálek (Mráček), Karel Šebesta (Šmeral), Jaroslav Drbohlav (Mirek), Jaroslav Kuneš (Kopecký), Jiří Ornest (Fried), Viktor Preiss (Šverma), Václav Mareš (Dolanský), Zdeněk Ornest (Stern), Ladislav Večeřa (Handlíř), Ladislav Šimek (Haken), Jiřina Petrovická (Marie Majerová), Zdena Burdová (Marta Gottwaldová), Blažena Holišová (Marie Zápotocká), Eva Čeřovská (Věra), Václav Lohniský (Bechyně), Oldřich Janovský (Hampl), Bohuslav Ličman (Hais), Zdeněk Buchvaldek (Stanislav Kostka Neumann), Ladislav Lakomý (Josef Hora), Miroslav Částek (Ivan Olbracht), Josef Čáp (Jaroslav Seifert), Jiří Juřina (Vítězslav Nezval), Jiří Wohanka (Julius Fučík), Walter Ruge (Thälmann).

O těchto věcech se dlouho na Plzeňsku hlasitě a rozhodně nemluvilo. Zrádce Lomský se pokoušel zatušovat trpké zkušenosti roku 1945 a za­krývat před naším pracujícím lidem pravou tvář amerických imperialistů, v jejichž službách pracoval. Jen velmi málo bylo zde za 6 let uděláno pro to, aby byla odhalena legenda, kterou buržoasní a sociálně demokra­tičtí podlézavci, ztrativši všechnu národní hrdost, šířili o amerických okupantech v západních Čechách.
Odhalení amerických imperialistů jako úhlavních nepřátel na­šeho lidu nebylo v zájmu Lomského, neboť by vyburcovalo náš lid, kdežto zájmem spiklenců bylo znemožnit rozvinutí mírového hnutí a oslabit nenávist proti americkým utlačovatelům, kteří chtějí pokračovat v Hitle­rových plánech. Zatajováním a falšováním událostí z r. 1945 připravovali američtí agenti morálně a politicky návrat ke kapitalismu a konec konců i otevření dveří do naší země nepříteli.

Minule jsem se vám, soudruzi, pokusila ve zkratce představit revoluční rádio Radiochango. Čert ví, jestli se vám líbí, já budu agitovat dál. Myslím si, že italskou kapelu Banda Bassotti znáte, hrála také v Praze na Sedmičce a jestli ji neznáte, jistě si hned po přečtení tohoto článku otevřete You Tube a pustíte si nějakou tu pecku, jako třeba La luna rossa, Viento nuevo, Una storia italiana, Figli della stessa rabbia, Potere al popolo, Stalingrado a další. Banda Bassotti má velmi zajímavou historii a skvělý třídní původ (pousmáli jste se se mnou?).

Český človíček se nestačí divit, jaké to odborníky a megavlastence plodí ta naše milovaná česká zem, které jsme si zvolili za zástupce lidu do našeho nejvyššího orgánu - Parlamentu ČR.
Jedním z nich je pan Ing. Petr Bratský, narozený 5. 4. 1955, poslanec za ODS v hlavním městě Praze.
Ten se při projednávání senátního návrhu zákone o legalizaci tzv. třetího odboje, tj. protikomunistického, vyjádřil, že „doba fašismu a fašistického podmanění Evropy pro něj byla podstatně svobodnější a demokratičtější než období následujících čtyřiceti let, kdy se lidově demokratické společenské systémy pokoušely jít cestou budování jiné než kapitalistické společnosti" je alarmující.

Na internetových stránkách http://ciml.250x.com naleznete prezentaci „Komunistické internacionály - stalinsko-hodžistické světové strany". Tyto stránky působí stále dojmem nedokončenosti. Obsahují velké množství nefunkčních odkazů. O současné činnosti a programových východiskách zde příliš informací nenajdete. O skutečné síle a revolučním potenciálu Kominterny (HS) nemám potuchy.
Na stránce „Sekce" jsou uvedeny pouze dvě členské organizace „světové strany", a to Komunistická strana Německa (marxisticko-leninská) - KPD-ML a Nová dělnická strana Nizozemska (marxisticko-leninská) - NAP-ML, u které je uvedeno: „Tato sekce z Nizozemska už zřejmě nebude aktivní. Mlčí od roku 2005."

Američtí okupanti se zároveň s terorisováním a ponižováním českého obyvatelstva snažili seč mohli, aby v západních Čechách zaseli co nejvíce semen »amerického způsobu života« a své hnijící »kultury«. Semen, která by po jejich odchodu opatrovala domácí buržoasie a která by oni sami mohli pěstovat zvenčí. Jejich »kultura« měla morálně podlomit náš lid, naočkovat obyvatelstvu západních Čech co nejvíce prvků poníženého kultu poklonkování před Amerikou. Usilovali o to, aby krváky a pornografiemi uzavřeli našemu lidu cestu k opravdové kultuře, k opravdovému umění, které pomáhá a posiluje v boji za lepší zítřek.

V neděli 14. března 2010 informoval internetový portál Novinky.cz a některá další média o údajném mimořádném (obnovujícím) sjezdu Komunistického svazu mládeže (KSM), který se měl uskutečnit v sobotu 13. března 2010 a obnovit činnost tohoto občanského sdružení. Sdělovacím prostředkům podal o tomto aktu informaci Jakub Holas, „obnovujícím sjezdem zvolený nový tajemník". Tak alespoň hovoří velmi stručná fakta, která lze z médií vyčíst.

V současné době jsme svědky největší krize kapitalistické společnosti, která předčí i tu ze 30. let. Tak jako předtím, vládnoucí třída se snaží přenášet následky krize, kterou sama zavinila, na pracující. Ti tak mají platit za něco, co nezpůsobili. Tento proces je samozřejmě provázen stupňující se antikomunistickou agresí a šikanou vůči komunistickým silám ve společnosti. Proč? Protože komunisté, ti, jenž přímo ukazují na toho, kdo krizi zavinil, a otevřeně stojí na straně těch, kdo ji nezavinili, by mohli ve společnosti získat větší podporu, což by však mohlo být pro současný neoliberální systém doslova smrtící. Proto je nutné obrátit pohled společnosti někam jinam. Proto na scénu přichází fašismus.

Nezaměstnanost v České republice dosáhla v únoru letošního roku fakticky 756 tisíc lidí bez práce.
Podle oficiální metodiky sledování nezaměstnanosti je v naší republice 583 135 lidí, což činí 9,9 procenta nezaměstnaných.
Metodika sledovanosti nezaměstnanosti však byla výrazně změněna v roce 2004, kdy se Česká republika stala součástí Evropské unie. Tím z této evidence zcela záměrně vypadává dalších více než 172 tisíc lidí, kteří práci dlouhodobě nemají. Z těchto čísel jednoznačně vyplývá, že skutečná míra nezaměstnanosti, vezmeme-li v úvahu, že v ČR je asi 4 miliony 100 tisíc zaměstnanců a celkem asi pět milionů ekonomicky aktivních osob, pak je 15 procent.

Nejedná sa o žiadnu ideologickú záležitosť v súvislosti s beznádejou, týkajúcou sa možnosti dosiahnutia lepšieho sveta.
Je známe, že homo sapiens existuje viac ako 200 tisíc rokov, čo je len veľmi malý zlomok času od vzniku prvých jednoduchých foriem života na Zemi, pred asi 3o mi miliardami rokov.
Odpovede na neobjasnené záhady prírody a života mali obyčajne len náboženský charakter. Ani vtedy, a myslím si, že ani teraz, neexistovala snaha o ich skutočnévysvetlenie. Čím podrobnejšie vysvetľuje veda vznik vesmíru, priestoru, hmoty a energie, nekonečných galaxií a teórie o hviezdnych konšteláciách, o atómoch a ich deleniu, ktoré vyvolalo vznik života, tým viac otázok si kladie človek na túto tému a tým zložitejšie sú vysvetlenia.

Březnová Československá mladá pravda je druhým číslem 2. ročníku tohoto časopisu Svazu mladých komunistů Československa a zároveň 16. ročníku časopisu Komunistického svazu mládeže Mladá pravda (původní titul byl odcizen bývalým předsedou KSM Krajčou). - Z obsahu: Proběhla vnitrosvazová konference a jednání ÚR SMKČ - Letošní Berlín v souvislostech - Středočeský SMKČ si připomněl 62. výročí Vítězného února 1948 - Setkání komsomolu v Třebíči - V Kolíně proběhla beseda o Vítězném únoru - Neprošli!!! - Stanovisko SMKČ k hrubým útokům a výhrůžkám některých představitelů KSČM vůči autorům oprávněné a slušné kritiky - Stanovisko SMKČ ke zrušení rozsudku o rozpuštění KSM - Stanovisko SMKČ k situaci nájemníků bytů patřících v minulosti podniku OKD - Neutrální antifašismus neexistuje - K diskuzi o antifašismu - Jsem proti zákazu a pro opětovné povolení Dělnické strany - Lidice s odstupem - Recenze-Ján Lenčo: Zástup z rodu hrdých - Doporučení k četbě - Socialismus nebo smrt aneb o strategii a taktice - Jak fyzika potvrzuje pracovní teorii hodnoty. - KE STAŽENÍ V PDF BAREVNĚ ZDE (1,67 MB) - NOVINKA!!!, ČERNOBÍLE ZDE (7,65 MB). ČTI, ROZŠIŘUJ, BOJUJ!

Novinky.cz, pátek 12. 3. 2010 15:34: Dolejš ustál aféru s úplatkem, zůstává v čele kandidátky KSČM
Bývalý místopředseda KSČM Jiří Dolejš zůstává lídrem pražské stranické kandidátky pro květnové volby do Sněmovny. Kandidátku i s Dolejšem v čele v pátek potvrdil výkonný výbor komunistů. S návrhem vyškrtnout Dolejše přišla v lednu pražská KSČM kvůli aféře ohledně údajného miliónového úplatku.
„Byla potvrzena původní kandidátka," sdělil na dotaz Práva šéf poslanců KSČM Pavel Kováčik. Proti jejímu potvrzení hlasovali pouze dva členové výkonného výboru komunistů. Podle informací Práva hlasovali proti potvrzení kandidátky místopředseda KSČM Stanislav Grospič a tajemník pražských komunistů Viktor Pázler. Šéf KSČM Vojtěch Filip a místopředseda strany Josef Skála se zdrželi.

Před 140 lety Karel Marx analyzoval ve své fundamentální práci „Kapitál" příčiny krize ekonomiky. Nyní byl vydán první díl této práce jako audiokniha, oznamuje »Německá vlna«.
Marxův Kapitál je považován za jednu z nejobtížněji pochopitelných teorií ekonomiky 19. století. Zejména z tohoto důvodu bylo těžké si představit toto dílo jako audioknihu. Nicméně, v Německu už lze vyslechnout první díl Kapitálu. Pravda, ve velmi zkrácené verzi, ale přesto lze. Audiokniha se skládá ze šesti kompaktních disků, délka - sedm hodin.

Americká okupační armáda v západních Čechách poskytla za několik měsíců svého řádění názornou ukázku »americké kultury a civilisace«. Dala obyvatelům západních Čech důkladnou lekci o tom, že pod vznešenými slo­vy »americké demokracie« a »kultury a civilisace« chtěli američtí oku­panti v Čechách dosadit vládu systematického teroru, ničení, znásilňování, střílení do obyvatelstva, vládu gangsterismu, pornografické pakultury a nočních »klubů«, vládu násilné amerikanisace a kolonisace naší země.
Stačí prolistovat hlášení SNB z doby po květnu 1945, abychom dostali pravý obraz americké zvůle a řádění v západních Čechách, abychom na prstech vypočetli, že společným jmenovatelem všeho chování amerických okupantů bylo nepřátelství k novému Československu, nenávist k našemu lidu. Suché údaje těchto hlášení mluví jasnými, pádnými slovy obžaloby.

Neprojdou! - S tímto heslem na rtech, hovořícím za vše, jsme 13. února kolem sedmé ráno nastupovali do stranického autobusu, který nás měl odvézt na masovou protinacistickou akci do Drážďan (její přípravy se členové SMKČ a KSM zúčastnili v lednu v Berlíně), kde náckové pořádají každoročně pochod městem, který má připomenout (letos 65.) výročí angloamerického bombardování města, kdy zde na konci 2. světové války zemřelo 25 000 obyvatel. 5 až 7 tisíc hitlerovských pohrobků, zneužívajících tyto válečné události, chtělo ulicemi pochodovat od dvou do pěti odpoledne.

Měl jsem možnost projít si závěrečnou zprávu sociologického výzkumu provedeného ve druhé půli minulého roku Klubem společenských věd. Jak je uvedeno v obsahu a metodice výzkumu, hlavním cílem bylo zjistit názory občanů ČR na jednotlivé etapy vývoje Československa, resp. Česka, a to v období let 1945-2009, a zjistit postoje k současné hospodářské krizi. Osloveno bylo 580 občanů ČR od patnácti let v různých částech republiky, ve městech i v menších obcích, přičemž poměr mezi muži a ženami, mezi sympatizanty (případně členy příslušných stran) levice, středu či pravice, mezi věkovými skupinami respondentů, mezi příslušníky různých socioekonomických skupin je víceméně vyrovnaný.

V sobotu 6. března 2010 proběhla v prostorách okresního výboru KSČM v Kolíně beseda o Vítězném únoru 1948 pořádaná Svazem mladých komunistů Československa. Události únorových dnů a jejich historický význam přiblížila účastníkům besedy doc. PhDr. Hana Kráčmarová, CsC. Svými poznatky ji doplnil předseda Svazu mladých komunistů Československa soudruh Lukáš Kollarčík a další diskutující.

„Radio Chango chce vysílat radost a naději skrze muziku a zároveň být hnací silou vzpoury (nenásilné) za spravedlivější svět." Toto je úvodní věta, která nám na zmíněných stránkách představuje CHANGO, internetové rádio a jeho cíle. Nutno podotknout, že slovo nenásilně tam ještě donedávna nebylo, ale protože, jak dobře víme, boj proti „extrémismu" je v plném proudu, nechtěli tvůrci těchto zajímavých stránek zbytečně riskovat.

Život čelního sovětského stranického a státního představitele Konstantina Ustinoviče Černěnka je úzce spjat s velkou částí dějin sovětské společnosti. Černěnkova cesta k moci byla úchvatnou řadou úspěchů, která ho přivedla ze zapomenuté sibiřské vesnice na samý vrchol sovětské moci. Narodil se do velké a chudé rodiny ve vsi Bolšaja Tes (kozácké osadě v krasnojarském kraji) dne 24. září (11. září podle starého pravoslavného kalendáře) 1911. I když jeho jméno je ukrajinské, jeho oficiální životopisci uvádějí, že pochází z řad etnických Rusů. Jeho rodina přesídlila z Ukrajiny na jižní Sibiř a považovala se za Rusy. Jeho otec, Ustin Demidovič, pracoval na těžbě zlata a mědi, zatímco jeho matka se starala o hospodářství. Konstantin přišel o matku ještě jako malý chlapec a ve věku 12 let byl poslán do práce na statek bohatého pána vydělat si na živobytí.

Chování amerických okupantů v západních Čechách v roce 1945 připo­míná v mnohém příjezd a chování nacistických okupantů v roce 1939. Stejně jako hitlerovci usilovalo i vedení americké armády o vytvoření oku­pačního režimu, jehož účelem bylo potlačit odpor pracujícího lidu a rozbít jeho boj za lepší budoucnost. Stejně jako nacisté, kteří se na náš lid dí­vali jako na »pronárod«, jako na něco méněcenného, plivali i američtí kolonisátoři na národní hrdost našeho lidu. Američtí okupanti se docela ne­pokrytě vysmívali celému boji našeho lidu za národní samostatnost, tupili řeč a revoluční tradice, drahé našemu lidu. Posmívali se našemu prý »titěrnému« státu a propagovali přímo zrušení samostatnosti Českosloven­ska a vytvoření jakéhosi »nadstátu«, lépe řečeno americké kolonie v Evro­pě pod správou nacistických šafářů.

Rád bych upozornil na jeden film, který se už několik měsíců nabízí na našich stáncích. Vydavatel DVD projevil zvláštní smysl pro humor, když snímek označil jako kriminální drama. Spolu s nepříliš charakterizující fotografií na obalu se mu tak podařilo skrýt, o čem vlastně film pojednává a ze snímku přitažlivého pro ty, kteří se zabývají historií dělnického hnutí, se stal film přitažlivý pouze pro milovníky Marcella Mastroianniho - ale nenechme se oklamat.

O tom, jak kapitál zneužívá sport a olympijské hry k maximalizaci zisku bez ohledu na sociální a ekologické dopady nebo lidská práva
Zimní olympijské hry ve Vancouveru již patří minulosti. Stejně jako každý jiný sportovní podnik měly své vítěze i poražené, hrdiny, kteří se trvale zapsali do historie, i smolaře. Olympiáda však nebyla jen o lesku medailí, krásných sportovních výkonech a zážitcích z nich, ale měla i druhou stranu mince, tu ne přímo sportovní. Je jasné, že v dnešní době je tak velká událost především velkým byznysem. Všichni zúčastnění chtějí vydělat. Sponzoři, televize, sázkové kanceláře a v neposlední řadě různí spekulanti.

V uplynulém týdnu proběhl festival Mene Tekel.
Jako u jiných podobných akcí zapadl a nijak zvlášť většinu společnosti neoslovil. Jen utvrdil přesvědčené v nenávisti a některých se asi dotkl, ale myslím si, že to většina lidí brala spíš jako kolorit doby.
Kdybych nejezdil metrem, ani bych nevěděl, že se to letos koná. Tím spíš mě zaujal seznam partnerů, kterému v první řadě vévodí logo Československé obchodní banky. Není to seznam, ale exkluzivní parta, která má zájem na tomto »kulturním dění«. Ale že o kulturu zde nejde, víme všichni. V Nymburce nám odmítly všechny umělecké školy kulturní vystoupení k MDŽ, asi proto, že za námi nestojí tito správní partneři. Proč za námi nestojí tito, z nichž někteří pomáhají financovat i kampaň politických stran? Je to prosté.

Buržoazní ideologové a všichni ti antikomunisté, společně s antistalinisty (této jejich páté kolony) v komunistickém a dělnickém hnutí, počínaje trockisty aj. aktéry antibolševické, fakticky antisovětské opozice dvacátých a 30. let, přes oportunisty, revizionisty, neotrockisty, titoisty a jiné antisocialistické opozičníky 40., 50. až 90. let minulého století po současnost, ti všichni s plným nasazením falšovali a falšují dějiny nejdynamičtějšího vývoje SSSR a nejradikálnějších revolučních přeměn od jeho vzniku. Tedy onoho období (tří desetiletí), kdy v čele KSSS, a tím i sovětské země, stál J. V. Stalin, který se proto, pro politickou reakci, stal nejnenáviděnějším a nejpomlouvanějším z nejpřednějších a nejvýznamnějších osobností mezinárodního revolučního, komunistického, dělnického a národně osvobozeneckého hnutí novodobých dějin.

Jednání amerických okupantů v západních Čechách neslo zřetelné stopy té skutečnosti, že již v roce 1945 a dokonce během války připravovali ame­ričtí imperialisté zákeřně nové tažení proti SSSR a zemím lidové demo­kracie. Každý nacistický důstojník, vyzkoušený esesácký hrdlořez a gestapácký špion, utíkající před Sovětskou armádou, byl americkými oku­panty zachraňován z tonoucí lodě hitlerovské mašinérie pro připravova­nou novou světovou válku.
Od prvního kroku na naše území plnila proto americká okupační armáda úkol ochránce hitlerovců v Čechách. Podivuhodně nákladná péče o na­cistické pohlaváry na úkor českého obyvatelstva patřila mezi přední sta­rosti okupantů.

Citujeme z ROZSUDKU JMÉNEM REPUBLIKY z 27. 1. 2010: Městský soud v Praze při novém projednání věci dospěl ve shodě se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu popsaným výše k závěru, že žalovaný (Ministerstvo vnitra) pochybil, když v projednávané věci opomněl zabývat se otázkou, zda zásah spočívající v rozpuštění žalobce (KSM) odpovídal naléhavé společenské potřebě a byl přiměřený sledovaným legitimním zájmům. Dospěl-li žalovaný k závěru, že rozpuštění žalobce je přípustným zásahem do práva svobodně se sdružovat (a s tím úzce souvisejícího práva na svobodu projevu), aniž se přitom zabýval otázkou, zda se jedná o zásah přiměřený a odpovídající naléhavé společenské potřebě, postupoval v rozporu s právními předpisy. (Celý dokument ZDE.) Rozsudek zrušující rozpuštění občanského sdružení KSM tedy konstatuje, že Komunistický svaz mládeže je příliš slabý na to, aby jeho rozpuštění bylo "přiměřené" a "odpovídající naléhavé společenské potřebě". Pěkné vítězství! Jak dlouho bude ještě komunistické hnutí v takovém stavu...?

Šedesát dva let uplynulo od rozhodující události v novodobých dějinách pracujících na území České a Slovenské republiky. Parlamentní řešení politické krize vyústilo v pokračování nastoupené demokratické cesty vedoucí k spravedlivému uspořádání společnosti. Bylo to období, kdy byly mimořádně příznivé vnitřní i mezinárodní podmínky a souvislosti umožňující dokončení obecně přijatelné cesty národně-demokratické revoluce. Byl to výsledek hlubokého poznání nejširších vrstev občanů určený zkušeností ze zrady buržoasně-demokratických stran v prvé republice vedoucí k Mnichovu 1938, dále z fašistické nadvlády v období protektorátu a nedodržování dohody představiteli buržoazně-demokratických politických stran a odbojových orgánů z Košic v roce 1945, známé jako - Košický vládní program.

Za první republiky byly Škodovy závody bohatým zdrojem zisků za­hraničních kapitalistů. Od roku 1919 až do konce roku 1938 bylo 50 procent(!) akcií Škodovky ve vlastnictví francouzské Schneider & Cie., Creuzot, spojené s americkou finanční skupinou Morganovou. Anglická hypo­tekární půjčka vzrostla z 1,000.000 liber šterlinků z roku 1923 na 5,000.000 liber v roce 1930. Tak zahraniční kapitál francouzský, americký a anglický po dlouhá léta vyssával miliony zisků z práce českých dělníků ve Škodovce. V březnu 1939 se zmocnila rozhodujícího vlivu ve Škodovce německá skupina Vereinigte Stahlwerke-Dresdner Bank, která byla v létě 1939 vystřídána koncernem Herrmann Göring-Werke.

V neděli 28. února 2010 se setkali členové a sympatizanti Svazu mladých komunistů Československa a Komunistického svazu mládeže v Třebíči. Po neformální diskuzi o aktuálních úkolech obou organizací a celého komunistického hnutí následovala procházka po městě, připomínka památky třebíčského rodáka Kurta Konrada u jeho busty a pietní zastavení u pomníku osvobození Třebíče hrdinnou Rudou armádou 8. - 9. května 1945.

Po převratu roku 1989, v souvislosti s restaurací kapitalismu, zasáhla Československo a posléze Českou republiku vlna rozkrádání národního majetku vytvořeného zejména za čtyřicet let budování socialismu, jež se eufemisticky nazývá privatizace. Zpočátku projekt realizovaly (mimo světová centra kapitalismu - MMF, Světová banka) koaliční vlády ODS, pokračovaly v něm však i všechny vlády ČSSD, což je často opomíjeno. Nová buržoazní moc prodávala „za babku" prakticky všechno, včetně strategických průmyslových, zemědělských i dopravních podniků, v nastalé privatizační smršti tak došlo i k výprodeji nadpoloviční části majetku společnosti Ostravsko-karvinské doly (roku 1998) ve prospěch Karbon Invest, a. s., společnost RPG Industries Ltd.

Velení amerických okupantů chtělo hned po příjezdu vytvořit na našem území tuhý teroristický okupační režim, snažilo se seč mohlo uchovat obsazené území ve svém područí.
Plamen revoluce, který se rozhořel po osvobození Sovětskou armádou roku 1945 po celé naší vlasti a zalil svým světlem i západní Čechy, ještě zvětšil nenávist amerických okupantů k našemu lidu, protože dělal konec panství naší velkoburžoasie, která si s americkými kapitalisty tak dojemně rozuměla, protože dával českému lidu možnost za.řídit se podle svého. Američtí okupanti se snažili zachránit co se ze starého kapitalistického Československa zachránit dalo. A v tom našli samozřejmě v naší buržoasii věrného pomocníka.

V pátek 26. února 2010 si členové a sympatizanti středočeského Svazu mladých komunistů Československa a Komunistického svazu mládeže připomněli 62. výročí vítězství československého pracujícího lidu nad buržoazií a reakcí v únoru 1948. V odpoledních hodinách položili svíčky ke společnému hrobu představitelů československého revolučního dělnického hnutí a na čestné pohřebiště rudoarmějců na pražských Olšanských hřbitovech. Večer se pak zúčastnili diskuze o událostech Vítězného února, kterou organizovala Komise mládeže Pražské rady KSČM. Debata (za účasti pamětníka únorových událostí) byla vedena v soudružské atmosféře a dotýkala se i aktuálních problémů a úkolů. Po jejím zakončení účastníci zhlédli závěrečný díl seriálu "Gottwald", který byl připraven v r. 1986 k 90. výročí narození tohoto revolučního vůdce československé dělnické třídy.

V dnešní době, kdy americký imperialismus vystupuje jako nejhorší ne­přítel míru, samostatnosti a svobody našich národů, kdy znovu vyzbrojuje esesmany a otevřeně je vyzývá k revanši, nalézá náš lid ve svých dějinách mnohá a mnohá cenná poučení o hanebné roli amerických imperialistů v dě­jinách Československa. Je-li však mezi zradami, zákeřnostmi a škůdcovstvím možno srovnávat, potom nejhorší a nejpokrytější úlohu sehráli američtí okupanti v západních Čechách v roce 1945. Nasazovali si masku »přátel« nebo dokonce »osvoboditelů«, ačkoli od první chvíle, kdy vstoupili na naše území, přicházeli jako nepřátelé našeho lidu, jako kolonisátoři a potlačovatelé, jako ochránci nacistů a osnovatelé nové války proti SSSR i naší zemi. Americké velení se již tehdy řídilo heslem, které napsal 4. září 1944 americký diplomat William C. Bullit v časopisu Life: »Kdo je optimista? Ten, kdo si myslí, že třetí světová válka vypukne asi za 15 let mezi SSSR a západní Evropou, kterou bude podporovat Velká Britannie a USA.«

Jeden ze soudruhů mi zapůjčil knihu "Sovětská karikatura v boji za mír", vydanou v roce 1952 výtvarným nakladatelstvím ORBIS Praha. V tiráži se dozvídáme, že kniha obsahuje 96 černých a 5 barevných reprodukcí, které vybral Zdeněk Adla z časopisů Krokodil, Pravda, Ogoněk aj. Úvod pochází z článku V. Gorajeva v časopise Sovětskoje iskusstvo, 1950. Obálku navrhl Jiří Bursík.

Po konci hlavní diskuse na antifašistickém konferenci a krátkém občerstvení byl čas vyrazit na Rosa Luxembourg konferenci - minimálně na její závěr, který ale v podobě několika koncertů teprve začínal. Když jsme tam cestou U-Bahnem, cestujíce a společně cestou vylepujíce samolepky s komsomolci z Rakouska, dorazili, v prvním sále, na který jsme narazili, byl koncert vážné hudby, pořádaný Německou komunistickou stranou. Tradiční slavnostní seminář našich partnerů z SDAJ, bratrské organizace KSM, jsme protentokráte prošvihli - holt se nedá sedět na více židlích, obzvláště ve dvou zástupcích.

Komunisté byli již v době první republiky považováni za stranu stojící vlastně do značné míry mimo panující systém. Samozřejmě se nevzdali svého parlamentního zastoupení, měli své poslance, měli i senátory a v neposlední řadě i své členy v zastupitelstvech obcí a měst. Politická strana, a to i ta, která je svým programem a činností do značné míry antisystémová, se nemůže zříci tohoto zastoupení. V opačném případě by její praktická činnost byla ve velké míře paralyzována a program tak nemohl být ani z malé části a za cenu řady kompromisů realizován.

Celá kauza je jedním z vrcholných příkladů toho, jak privatizace ohrozila základní potřeby obyčejných lidí, jak je náš soudní systém neschopný pracovat rychle a účinně, jak naše zákony nedovedou účinně chránit zájmy svých občanů, kteří přeci platí řádně daně a dělají vše, co po nich státní moc žádá. Myslím, že by bylo vhodné položit otázku, kdo je vlastně zodpovědný za to, že k takové situaci mohlo dojít? A nemyslím, že by bylo třeba na ni odpovídat. Naopak bych ji rozšířil: ,,Jsou tím vinni nájemníci? A pokud ano, je jejich potrestání adekvátní? Nebo snad byl potrestán ještě někdo jiný? A kdo uhradí nájemníkům čas a prostředky, které museli vynaložit na to, aby vůbec mohli účinně hájit svoje práva? Zmínil bych, že žádné smlouvy nebo zákony vyhandlované mezi politiky a podnikateli nejsou žádným argumentem k tomu, abychom nehájili svá práva na elementární potřeby, ani důvodem k tomu, abychom formy obhajoby našich zájmů nějak omezovali.

62 let od Vítězného února
Rok co rok, znovu a znovu je tento historický mezník terčem zuřivých a nevybíravých útoků antikomunistů. A s vlky kupodivu vyjí (nebo aspoň kňučí) i některá individua z řad tzv. moderní eurolevice. Vítězný únor je jim všem trnem v oku. Proč? Protože uhájil skutečnou demokracii, demokracii lidovou, proti pseudodemokracii, proti demokracii buržoazní, s jejíž pomocí měl být u nás restaurován kapitalismus. Zmařil puč reakce, která za každou cenu chtěla znemožnit přechod národní a demokratické revoluce v revoluci socialistickou. A co je zvlášť důležité: zhatil plány amerických imperialistů, kteří po oficiálním vyhlášení studené války (březen 1947) usilovali o to, aby se Československo stalo - jak konstatoval Klement Gottwald na zasedání ÚV KSČ 9. dubna 1948 - „nástupním mostem světové reakce v jejím boji proti lidově demokratickým státům a proti Sovětskému svazu".

Günter Wallraff: Až na dně, Praha, 1987, Mladá Fronta, edice Prameny, z německého originálu Ganz unten, Köln, 1985
Kolikrát jsem již četl reportáže, odhalující bídu za kulisami blahobytu…
Roky 1983-84, Německá spolková republika. Pravda, období konjunktury vystřídala krize, ale jedna z nejbohatších zemí Evropy. Myslíte, že v Evropě už nevědí, co je bída? Západní Evropa druhé poloviny 20. století, tolikrát zmiňovaná jako vítěz srovnání se svým socialistickým sousedem, Evropou východní. Evropa ,,svobodná a bohatá''.
Německý novinář Günter Wallraff se převléká za Turka a zkouší na vlastní kůži, co to znamená být ostarbeitrem v západním Německu: ,, Přímo v našem středu - v naší demokracii - se nachází kus apartheidu. To, co jsem prožil, překonalo má očekávání. V negativním smyslu. Zažil jsem přímo ve Spolkové republice věci, o kterých se jinak píše jen v historických pramenech o 19. století.''

V průběhu XX. století poté, kdy bylo založeno mezinárodní komunistické hnutí, doznal antikomunismus svůj rozmach nejen ve velkých průmyslových kapitalistických zemích, ale také ve zvláštních formách a jiné sestavě třídních vztahů v rozvojových zemích, kde buržoazní demokratická revoluce byla ještě na pořadu dne.
A zde nás zajímá tento druhý případ daného obrazu. Vytváření národní buržoazie, která si začala uvědomovat sama sebe, vyústilo nejčastěji do revolučního boje proti feudalismu, jeho politickým institucím a jeho klikám v celém souhrnu společenské organizace. Současně je rychle postižena utkvělou představou, že se přelévá přes svou levici do samotného proudu národně demokratické revoluce přes samotný proletariát, který se právě tvoří a organizuje. Odtud vznikla praxe, jež se může zdát rozporuplná a klamná, že antifeudální kurs je doprovázen násilnou antikomunistickou represí. Je snadné pozorovat tento jev v historii celé řady zemí, zvláště pak na Blízkém východě ( v Turecku, Egyptě, Iráku …).

Jak na nový rok, tak po celý rok, bude-li se nás toto klišé držet i nadále a náš rok bude stejně úspěšný, jako naše letošní návštěva v metropoli Německa, v Berlíně.
Vždy v lednu (což teď vyšlo na 9. a 10. ledna), ve smutné (letos 91.) výročí brutální vraždy revolucionářů, komunistů Rosy Luxembourgové a Karla Liebknechta, krátce po první válce, se v Berlíně odehrává množství politických či kulturních akcí, z nichž nejvýznamnější je sobotní Rosa Luxembourg konference a nedělní obrovitá, společná demonstrace komunistů a dalších pokrokových lidí, která ústí k monumentu, který je uctěním života obou zavražděných soudruhů.

V týchto dňoch si pripomíname 62. výročie Víťazného februára. Tento deň je významným medzníkom v histórii nášho pracujúceho ľudu - robotníkov, roľníkov a pokrokovej časti inteligencie. V tento deň sme starému svetu povedali raz a navždy dosť! Bol to deň socialistickej revolúcie v Československu. No v žiadnom prípade to ešte nebolo definitívne víťazstvo. A tu je podstatný rozdiel medzi buržoáznou a socialistickou revolúciou.

Zamýšlím-li se nad náplní naší činnosti, mám pocit, že poněkud tápeme v tom, co vlastně chceme lidem nabídnout za cesty, které by vedly k řešení jejich problémů plynoucích z kapitalistického řádu v naší společnosti a okolním světě. Na jednu stranu se naše snahy upírají k obhajobě socialistického modelu, k získávání a vzdělávání komunismus propagujících lidí, na druhou stranu však nabízíme jen velmi málo aktivit, které by dokázaly něco změnit.
Znova jsem nucen zhodnotit náš potenciál prozatím jako slabý k tomu, abychom sami dokázali víc, než na problémy upozorňovat a vysvětlovat je v širších souvislostech a dnešní dobu jako nevyzrálou pro revoluční změny. Naproti tomu jsou dnes mnozí na nejvyšší míru znechuceni tím, co se děje a jasně vidí, že jejich moc ovlivňovat dění, které se jejich životů bezprostředně dotýká, je mizivá. Sympatie veřejnosti si získávají ti, kteří jim nabízejí reálnou pomoc nebo ti, kteří nabízejí řešení, označovaná současnou mocí kouzelným slovem „extrémistická".

Ve středu 17. 2. byla rozpuštěna Dělnická strana. Spoustě z nás jistě zaplesalo to naše antifašistické srdéčko. Mně také. I když jsme všichni věděli, že je připravena záložní strana - to jest Dělnická strana sociální spravedlnosti. Euforie postupně vyprchala. Na řadu přišlo zamyšlení se nad tímto krokem režimu. Co vlastně znamená zákaz pro samotnou Dělnickou stranu? Co ztratila a co získala?
Ztratila možnost prezentovat se pod hlavičkou DS, bude muset předělat letáky, vlajky, odznaky atd. To samozřejmě stojí nemálo práce a peněz. A co získala? Získala něco, co jí bohatě vynahradí to, co ztratila.

Veškerá lidská práce je chvályhodná, bez práce by lidská společnost nežila a nepřežila. Nikdo ji lidem nedává, žádný majitel fabriky či kteréhokoliv jiného výrobního prostředku; sami se na počátku dějin chopili práce, shledávali plody rostlin, chodili společně na lov, společně zažehovali oheň, z kůží si šili oděv, děti se učili od rodičů. Člověk se podle Darwina vyvinul z řádu lidoopů, i dnes se jim podobá především v tom, že k práci používá horních končetin. Ruka, její dlaň, pět prstů, ohebné zápěstí, to jsou ty prvotní nástroje, které člověku dávaly a dávají možnost, aby pracoval a tedy žil.

Na internetové stránky o socialistickém Československu - http://cssr.komsomol.cz - bylo do sekce "Budování socialistické společnosti a úspěchy socialismu (1948 - 1989)" přidáno 24 nových snímků a jejich celkový počet v této sekci se tak zvýšil na 272. Kromě několika snímků z politických akcí, architektury a služeb se jedná především o snímky z činnosti civilní obrany (část VI. - Armáda, bezpečnost a brannost). Děkujeme všem, kteří poskytli obrazový materiál a těšíme se na zařazení dalšího.