Výbuch demokratizačních, národně osvobozeneckých bouří a revolucí v muslimských zemích donutil Washington vytvářet nové aliance s islamistickými stranami, vůdci a režimy, nyní pokrytecky nazývanými „umírněnými". Podle všech příznaků jde pouze o novou formu zneužití Islámu k obnovení koloniálního vykořisťování a upevnění podpory reakčních šejků a muslimských duchovních, ochotných plnit záměry světového, zejména amerického imperialismu.

Před 130 lety, 1. února 1882, se ve středočeských Ouvalech, dnešních Úvalech, narodila Marie Bartošová, pozdější česká novinářka a prozaička, používající umělecké jméno Marie Majerová; autorka románů, povídek, básnických reportáží (Z luhů a hor, Africké vteřiny). Pracovala jako služebná a písařka, zapojila se do činnosti sociálně demokratické mládeže, v r. 1908 se stala členkou sociální demokracie a 1921 vstoupila do KSČ. Jejím prvním manželem byl v l. 1904 - 1920 sociálně demokratický politik, novinář a publicista Josef Stivín, odpůrce leninismu a KSČ, podruhé byla v l. 1922 - 1931 provdána za grafika Slavoboje Tusara (nikoli pravicového sociálního demokrata, ministerského předsedu z l. 1919 - 1920 Vlastimila Tusara, jak se někdy chybně uvádí nebo domýšlí). Obě manželství skončila rozvodem.

Pod praporem „Arabské národní fronty odporu za boj s imperialismem a k radikální demokratické změně" bylo v Bejrútu 13.-15. ledna 2012 pořádáno třetí Arabské levicové fórum (ALF) za účasti zástupců 22 stran z 11 zemí. ALF se konalo na pozadí rostoucího nástupu na mezinárodní frontu proti kapitalismu, provázeného arabským revolučním procitnutím k dosažení svobody a demokracie. Účastníci diskutovali o politických, společensko-ekonomických a mediálních problémech a dospěli k následujícímu:
1. ALF vzdává čest obětem arabských revolucí a povstání a všechny, kteří jsou drženi v arabských i západních věznicích, zvlášť potom palestinské a arabské vězně v sionistických branách, v jejichž čele je soudruh Ahmed Saadat, generální tajemník Lidové fronty pro osvobození Palestiny. ALF odsouhlasila organizování mezinárodní kampaně za jejich osvobození.

V současnosti jsme svědky zajímavých průlomových historických událostí. To, o čem se dříve hovořilo jako o konspiračních teoriích, je dnes veřejností spíše vnímáno jako jedna z připustitelných možností sledu událostí.
Není se samozřejmě čemu divit, protože my dávno víme, že tam, kde je koncentrovaná moc, a v monetárním systému moc nepředstavuje nic jiného, než především peníze a soukromé vlastnictví, tam je samozřejmě i svoboda, ovšem absolutní svoboda, o které se obyčejným lidem ani nesnilo. Soukromé vlastnictví je emitorem svobod jednotlivce - vlastníka, která je příčinou a současně následkem všeho co kolem sebe vidíme. Platí, že čím více soukromého vlastnictví a peněz, tím více svobody vlastník má.
Já se zde pomocí krátkých bodů pokusím přiblížit důležitou pointu toho, že pravice, potažmo neoliberalismus, stojí na základech pravdivých, funkčních a svým uživatelům a šiřitelům prospívá.

Článok krátkeho rozsahu a ešte kratších úvah. Tento článok však odhaľuje oveľa viac, akoby sa na prvý pohľad mohlo zdať.
V zásade nie je až tak problém v samotných myšlienkach uvedených v článku autora. Skutočnú polemiku vzbudzuje miesto kde sa dané myšlienky predkladajú (objavujúc sa na stránkach fašistov, nacionalistov a iných zvieratiek je bežné). Nepredkladajú sa ako polemický článok, ktorého zmyslom uverejnenia je polemika a diskusia. Ukazuje sa ako názor zavzorcovaný priamo v „komunistickej" kultúre, ktorá je pozostatkom (alebo dietkom?) „reálsocializmu" (v názve by som rád vynechal pojem ...socializmu, ale potom by to stratilo historické označenie daného kontrarevolučného obdobia).

Nedávno byl na našich stránkách zveřejněn článek soudruha Jana Mináře „Má levice podporovat kosmopolitismus?", který vyšel v marxisticko-leninském měsíčníku Dialog. Ač s řadou věcí v něm souhlasím a domnívám se, že je skutečně nutné kosmopolitismus odmítnout, nachází se v něm i několik věcí, které se mi skutečně nelíbí a považuji za nutné se k nim otevřeně vyjádřit a vyslovit jisté rozpaky nad jejich obsahem. (S prvními dvěma odstavci víceméně souhlasím, stejně tak jako s odsouzením sionismu.)
Skutečně si nemyslím, že je normální a správné podporovat nenávist proti homosexuálům stejně jako to dělají náckové a jim podobné klerofašistické organizace bojující za „tradice západní křesťansko-židovské kultury a tradiční rodinu". Právě tyto takzvané „tradice a hodnoty" mají na svědomí utrpení mnoha milionů lidí po celém světě a historicky jsou příčinou, ale hlavně záminkou mnoha zbytečných válek a násilí (inkvizice, křižácká tažení), ke kterému v minulosti, ale i v současnosti stále dochází. Tyto scestné názory propagují fanatici typu Vandas, Hájek, Bátora, Joch a další takoví. Vážně může komunista mít stejné názory jako tito fašisti? Podle mě rozhodně ne!

Zúčastnil jsem se asi dvanácti výročních schůzí v Praze a Středočeském kraji. Všude tam, kam jsem byl pozván. Ani na jedné z nich nebyly dokumenty ke sjezdu obsahově posuzovány tak, aby se členové vyjadřovali ke konkrétním zadáním těchto dokumentů, ale spíš šla diskuse po povrchu věci. Nezřídka byli přizvaní nestraníci k dokumentům kritičtější než samotní funkcionáři. Obecně lze diskusi shrnout do dvou oblastí. Jedna odsuzuje dokumenty jako organizačně nepoužitelné (dlouhé, nečtivé, nezáživné, nesrozumitelné, nic neříkající, více vysvětlivek než poznání, malé písmo...) a druhá, jako obsahově málo komunistické.
A co si myslím o dokumentech já?

Latinskoamerický satelitní TV kanál vybudovaný z iniciativy prezidenta Cháveze začal vysílat v červenci 2005. K tomu, aby si získal jméno a popularitu a stal se pevnou součástí televizní sítě jižní části Ameriky, jasně specifikoval své ideologické zaměření a jeho správnou formu, potřeboval téměř dva roky. Z počátku se TeleSur zaměřil na auditorium Latinské Ameriky, objektivní objasňování politického, ekonomického a kulturního vývoje regionu. TeleSur se v průběhu let stal nejen efektivním nástrojem urychlení integračních procesů, ale i oknem, umožňujícím obyvatelstvu Latinské Ameriky a Karibské oblasti získat pravdivý pohled na vývoj v sousedních státech.

Podle mých informací KSČM podporuje referendum o vstupu do "rozpočtové unie". Já bych byl spíše pro referendum o vystoupení ČR z EU. Je asi všem jasné, jak by dopadlo. Myslím, že KSČM natropila větší hlouposti v mezinárodní politice. Třeba podpora zapojení ČR do misí NATO poslance Alexandra Černého. Hlasování pana Ransdorfa pro rozšíření NATO na východ. Zajímalo by mě, kdo platí pana Černého, nebo toho pána s podivným bruselským úsměvem, aby sloužili, stejně jako sloužil Václav Havel, zrůdám z NATO, USA a EU. Ještě se potom diví, že členové a sympatizanti naší strany je nepovažují za komunisty. Toto ale pan Filip do Haló novin otisknout nedá. Členská základna KSČM má totiž jiný názor.

 Karel Hoffmann, odsouzený v politickém procesu - PDF, 821 kB

 Karel Hoffmann - komunista, odborář, politický vězeň - PDF, 831 kB

 Miloš Jakeš, souzený v politickém procesu - PDF, 379 kB

 Miroslav Štěpán, odsouzený v politickém procesu - PDF, 491 kB

 Alois Grebeníček, uštván Konfederací politických vězňů- PDF, 312 kB

Po oficiálním ukončení stahování americké armády zůstanou v Iráku tisíce vojáků, příslušných k armádě nebo k soukromým vojensko-bezpečnostním agenturám.
V rozhlasovém projevu 17. prosince 2011 uvedl prezident Obama:
„Naše válka tam skončí. Všechna naše vojska opustí Irák."
Zatímco bojové jednotky opouštějí zemi, zůstává v Bagdádu nové americké velvyslanectví s 16 000 „zaměstnanci". Přestože Irák má pouze 28 milionů obyvatel, nová ambasáda je největší na světě. Jde o enormní komplex 22 budov na ploše 2,4 km². Polovinu zaměstnanců tvoří žoldnéři ze soukromých agentur, které mají uzavřenou smlouvu s ministerstvem zahraničí USA.

 Tak se mluví s fašisty /1/ - PDF, 823 kB

 Tak se mluví s fašisty /2/ - PDF, 357 kB

 Tak se mluví s fašisty /3/ - PDF, 472 kB

 Tak se mluví s fašisty /4/ - PDF, 408 kB

V českém levicovém deníku Haló noviny byl 10. listopadu 2011 otištěn rozhovor s izraelskou občankou, označující se za „politickou umělkyni". (Co to je? Známe různé politické umělce naší ostudné veřejné scény.) Tato v Praze žijící cizinka prohlašuje: „jsem kosmopolitka" a radí „že by bylo velmi potřebné, aby česká společnost nebyla tolik homogenní. Myšlenka kosmopolitismu tu vůbec neexistuje. A to se týká i velmi inteligentních lidí, třeba profesorů na akademii."
Češi, a ne jen profesoři na akademii, jsou natolik inteligentní, že jim tato potřeba nechybí. U nás, byť uvedená autorka tvrdí opak, historická paměť existuje. S národnostními menšinami máme ty nejhorší historické zkušenosti a jsme rádi, že nemáme ve své vlasti závažné národnostní problémy. Kosmopolitismus je ideovou zbraní globálního kapitálu k rozkládání národních států a národů podle světovládných plánů zbohatlické „elity" na tzv. „nový světový řád" - novodobé otrokářství, v němž jim suverénní národy překážejí.

V dnešní době se mnoho kvalitních, natož pravdivých filmů o druhé světové válce netočí (což je pochopitelné, když tento režim tvrdí, že druhou světovou válku spoluzpůsobil J. V. Stalin a podobných lží jsou učebnice a pochybné rádoby historické pořady plné). Před několika dny jsem viděl film Brestská pevnost (bělorusky Brestskaya krepasts, rusky Brestskaya kreposť) - v českých kinech, médiích či filmových vydavatelstvích nehledejte, nehodilo se do monolitu, v kterém je Rudá armáda (RA) viděna jako vzdávající se houf - natočený v roce 2010 ve spolupráci Ruska a Běloruska.

Rok 2011 byl dalším úpěšným rokem nejen pro venezelskou revoluční vládu, ale hlavně pro venezuelský lid. Rok odstartoval pod tlakem nouzové situace a skončil zrodem nových sociálních programů a obrozením revolučního hnutí, zaostřeného na upevnění lidové moci.
Skončil dvanáctý rok vlády prezidenta Huga Cháveze. Je zajímavé zhodnotit alespoň jeho klady a nedostatky.
Největším úspěchem Chávezovy vlády je nízká nezaměstnanost dosahující pouhých 6,2% a 18násobné zvýšení financování vysokoškolského studia. Ve své každoroční zprávě o stavu země, přednesené prezidentem 17. ledna 2012 v Národním shromáždění bylo zdůrazněno, že nejde o pouhá tvrzení venezuelské vlády, ale o údaje potvrzené agenturami OSN, Ekonomickou komisí pro Latinskou Ameriku a Karibskou oblast CEPAL, podle kterých má Venezuela nejnižší sociální nerovnost v Latinské Americe. Agentury potvrdily i údaj, že za 12 let vlády prezidenta Cháveze, se snížila chudoba o 26,8% a extrémní bída o 19,7%. V počtu vysokoškolských studentů zaujímá Venezuela druhé místo na kontinentu za socialistickou Kubou a páté na světě.

Náhodou jsem objevil na serveru YouTube velice působivý československý film z roku 1960 „Přežil jsem svou smrt". Jedná se o drama z koncentračního tábora podle námětu a scénáře laureáta státní ceny Milana Jariše, v režii laureáta státní ceny Vojtěcha Jasného (autora kontrarevolučního pamfletu z r. 1968 „Všichni dobří rodáci", pozdějšího reakčního emigranta a antikomunisty).
Film má výborné herecké obsazení. Hlavní postavu boxera Tondy Majera ztvárnil František Peterka, usměvavý kulturista známější nám spíše z komediálních rolí 60. - 80. let (Dáma na kolejích; Čtyři vraždy stačí, drahoušku; Jáchyme, hoď ho do stroje; Pan Tau; Zítra to roztočíme, drahoušku; Zítra vstanu a opařím se čajem; Co je doma, to se počítá, pánové…). O to zajímavější je vidět ho ve znamenitě ztvárněné roli smrtelně vážné. A slovo „smrtelně" zde není, v příběhu z tábora smrti, nadsázkou, ale krutou realitou. V dalších rolích poznáme ze slavných československých herců té doby Jiřího Sováka, Václava Lohniského, Vlastimila Brodského či Vladimíra Menšíka, v epizodní roli Hanu Hegerovou. Ke věrohodnosti příběhu přispívá ztvárnění německých dozorců a zahraničních (polských a sovětských) vězňů Němci a Poláky. Jeho ponurou atmosféru dokresluje kromě autentického prostředí koncentračního tábora Mauthausen a černobílého zpracování i hudba Svatopluka Havelky.

Kniha normalizačního premiéra Lubomíra Štrougala "Ještě několik odpovědí" nabízí tolik otázek, že krátká úvaha nad tímto dílem bude jen troškou do mlýna. I tak bych jí měl jako konsternovaný čtenář přispět.
Kniha kromě decentního kritického drbnutí do otázky úspěchů kapitalismu v naší zemi nabízí nekonečný rezervoár názorů na éru 1948-89, jejichž obsah bychom čekali spíše od antikomunistických vykladačů dějin, nikoli od člena vedení KSČ. Některá zjednodušení jsou skutečně až zarážející. A to především, když pocházejí z pera člověka, který byl jedním ze symbolů normalizace, proti níž se dnes tak "reformně" vymezuje. Dnes...

Kuba, 23. ledna 2012 - V posledních dnech tisková média a představitelé některých vlád, tradičně se angažující v podvratné činnosti proti Kubě, rozpoutala novou pomlouvačnou kampaň, využívající bezohledně politováníhodné události: úmrtí běžného vězně, které se snad pouze v případě Kuby stává zprávou s mezinárodním dosahem.
Je používána stále stejná metoda, která se vezvýsledně snaží silou opakování satanizovat Kubu, v tomto případě svévolnou manipulací s událostí v naší zemi - na rozdíl od jiných - zcela neobvyklou.
Tento takzvaný „politický vězeň" si odpykával trest odnětí svobody na 4 roky, vynesený po řízení, během něhož pobýval na svobodě, a po soudním procesu, jenž se konal v souladu se zákonem poté, co brutálně a na veřejnosti bil svou manželku, napadl policisty a násilně se bránil zadržení.

21. ledna jsme si připomněli smutné výročí, kdy v r. 1924 zemřel V. I. Lenin na následky atentátu, provedeného menševiky. Obdivuji jeho jasnozřivost a to, jaký měl vztah k chudým lidem. Vše, co prorokoval, se na chlup vyplnilo a správně předvídal, že naši největší nepřátelé jsou oportunismus, revizionismus a také chamtivost a především nejednota.
Tyto tři věci byly bohužel v povaze českého národa, protože malý český člověk byl vždy schopen se spojit s každým a málo se staral o zájmy ostatních, hlavně, že on sám měl nahrabáno pro sebe - a tento faktor velice dobře posloužil tomu, aby se podařilo české lidi oblbnout buržoazními hesly, jak se budou mít dobře, když budou podnikat a že všechno vyřeší trh a tak došlo k naprostému rozvratu našeho hospodářství - zemědělství a průmyslu a tak byla kontrarevoluce 1989 úspěšná - a dnes mají vše, co je nutné k obživě obyvatelstva, pouze spekulanti a podvodníci, kteří dřívější státní podniky a zemědělská družstva rozkradli a takto zvítězila nová buržoazie a římskokatolická církev nad pracujícím lidem a nyní žádá opětovné navrácení majetků, včetně půdy, lesů a rybníků a ještě chce naše peníze, které.jí vůbec nepatří a ně nemá nárok ani z hlediska morálního, natož z hlediska právního, neboť řada nemovitostí, které měla, jí byly zestátněny ještě za Rakouska-Uherska. Půdu těm, kdož na ní pracují!

Nobelova cena za mír na rok 2009 byla udělena prezidentu Baracku Obamovi „za jeho výjimečnou snahu posílit mezinárodní diplomacii a spolupráci mezi národy."
Dva roky nato byla tato slova potřísněna krví a ironií. Obama rozšířil válku v Afghánistánu a pokračoval ve znásilňování a okupaci Iráku. Nespočet Pákistánců vylétl do povětří při náletech amerických bezpilotních letadel, a vláda se dívá na druhou stranu, když honduraská vojenská moc řádí jako pominutá v zásahu proti odborářům a feministkám.
Tehdy přišla okamžitá poprava Usámy bin Ládina, reakcionářského milionáře a teroristy nestátního ražení, jehož přívrženci zabili mnohem víc lidí mimo území USA než v něm. Zdá se, že jeho smrt zajistila Obamovi místo v onom exkluzivním klubu imperialistů-supersamců. Bývalý viceprezident Cheney dokonce prohlásil, že „má koule".

Komunisté za války IV. - 1944
11. ledna v blízkosti Újezdu u Hořovic odhalilo gestapo partyzánský bunkr, kde se skrývali členové III. ilegálního ústředního vedení strany. J. Košťálek se při zatýkání zastřelil, ostatní se vzdali. Týž den proběhlo na Hořovicku zatýkání pomocníků partyzánů. 12. ledna zvláštní soud odsoudil dvanáct z patnácti souzených k trestu smrti. Zatýkání v ilegální stranické síti probíhalo až do března 1944 a postihlo celkem 1200 osob. Koncem března K. H. Frank znovu zdůraznil, že český národ nemá právo na samostatnou existenci a že cílem nacistické politiky je postupně germanizovat české země.

Po delším čase jsem si opět prohlédl internetové stránky Komise mládeže při ÚV KSČM, nazvané „Džuniorprodžekt í jů" (píše se juniorproject.eu, čte se anglicky tak, jak uvádím před závorkou - „moderní levice" přece musí být správně „west"!), abych správně zrudl vzteky. Podařilo se…
Zaujal mě článek o Václavu Havlovi „Člověk nebo Bůh" autora Reného Záviška. Pod článkem je za jménem autora uvedeno „mladý člen a zastupitel KSČM, Orlová". Na internetu jsem o tomto „moderně levicovém" mládežníkovi mnoho informací nenašel, jen to, že je mu asi 23 let, tedy je stejně starý jako já. Ale obávám se, že věk a členství v KSČM jsou asi tak to jediné, co máme společného.

Znovu se ozývají zprávy o rozkolu v komunistické straně, znovu se straší Miroslavem Štěpánem, znovu jsou provokativně vyzvedány a následně kritizovány názory těch, kteří se nespokojili s valčíkem na Titanicu KSČM.
Nemám důvod Vojtěcha Mišičáka korigovat. Pokud odpověděl na dotaz v čem vidí zločinnost KSČM slovy, že "v tom, že není komunistická", pak bez romanticky dlouhých vědeckých rozborů potvrdil to, co již dlouho považujeme za kouli u nohy celého hnutí - kouli přetřenou všelijakými "reformními" nátěry.

V druhé polovině ledna 1912 se v Praze, v jednom ze zasedacích sálů Lidového domu v Hybernské ulici (v domě dnes znovu zcizeném dělnické třídě) se odehrála událost mimořádného dějinného významu. Delegáti více než dvaceti ilegálních organizací Sociálně demokratické strany Ruska se rozhodli sjednotit politický předvoj proletariátu bývalé carské říše na základech revoluční teorie marxismu. A vyhnat ze strany „likvidátory", menševiky a všechny, kdo do jejích řad zanášeli buržoazní ideologii, kdo ochromovali její schopnost formovat proletářské a vykořisťované masy v organizovanou třídu způsobilou skoncovat s panstvím statkářů a kapitalistů a vybudovat novou společnost založenou na osvobozené práci.
Naplnil se tak odkaz Marxova a Engelsova Manifestu komunistické strany.

Dnes se často zabýváme problémem fašizace společnosti v podmínkách buržoazní demokracie. Abychom lépe pochopili tento proces, musíme lépe pochopit to, co je vlastně fašismus. Nacionální socialisté jsou skupina, která v určitém období působila na určitém místě, hrdě se hlásící ke svému názvu a ideologii. Ale fašismus? Ten zahrnuje daleko větší spektrum idejí, činů, systémů a lidí. Možná větší, než si dnes většina lidí uvědomuje.
Fašismus měl údajně vzniknout v Mussoliniho Itálii počátkem 20. let. Pohlíželi tehdy lidé na něj nebo na Hitlera tak jako dnes? Byla jejich jména synonymy zla? Ne. Lidé byli prostě zvyklí, resp. buržoazie byla zvyklá. Přeci jen, jaký byl rozdíl mezi Hitlerem a USA, Británií nebo Polskem? Touha po zámořských koloniích, institucionalizovaný antikomunismus, rasová segregace, vše to byly cíle a praktiky buržoazním elitám dobře známé. Co byl ale hlavní důvod, proč nikdo nevycítil nějakou zvláštní historickou změnu? Protože, prostě a jednoduše, byl Hitlerův stát státem kapitalistickým. Vztah mezi prací a vlastnictvím výrobních prostředků zůstal nepozměněn. Junkeři dál vlastnili své velkostatky a kapitalisté dál vlastnili své podniky a továrny. Proč? Protože 19. století skončilo a doba, kdy konzervativní buržoazie vesele střílela dělníky a dobývala území vzdálená tisíce kilometrů od své země, už se pomalu zdála být historií. Teď tu byli komunisté a socialisté se svými odbory, národně osvobozeneckým bojem a „totalitním" Sovětským svazem. Zdálo se, že chtějí, ve své „nedemokratičnosti", učinit době otroctví a impérií konec. Jaký správný demokrat by nechtěl vidět příchod mesiáše, který konečně ty zlé komunisty zakáže a pozavírá, zakáže stávkovat a levičákům zakáže klást zbytečné otázky?

Vážený Marku C., na rozdíl od Vás jsem měl tu odvahu (proč odvahu, měla by to být samozřejmost) podepsat se celým jménem. Rád bych reagoval na decentně řečeno nesmysl, který jste tady napsal. Začnu tím, že pokud se chcete bavit (doufám že ne zabavovat) o odborných tématech v rámci výtvarného umění, měl byste o nich něco vědět. Já jsem svou analýzu ohledně sochařského ztvárnění prezidenta Masaryka provedl - byť byla redakčně zkrácena (na iProstejov.cz, pozn. red. SMKČ), nevím proč.

V jednom francouzském románu se vypráví, jak jedna velmi bohatá madam přišla o své jmění a zchudla natolik, že si musela v Paříži v dobré čtvrti najmout jen dvoupokojový byt s příslušenstvím. Člověk se maně ptá, kolik kapesníků bylo promáčeno slzami nad neštěstím oné madam. Pád mezi chudé by ji bezpochyby zničil, pokud by se nevyskytl jakýsi šlechetný muž, který mezi chudé občany nepatřil, a pojal ji za manželku. Takže mohla tento skrovný byt přenechat k najmutí jiné chudé madam.
Ale, jak je známo, v Paříži i v jiných městech žijí lidé natolik chudí, že možnost někdy v životě bydlet ve dvoupokojovém bytě v dobré čtvrti je pro ně vzdálená jako vzdálenost mezi Zemí a Měsícem. Jejich chudoba totiž je od narození taková, že nemají šanci se z ní vyhrabat. Proto mluví-li někdo o chudobě, je dobře vědět, co za chudobu pokládá, z jaké pozice ji posuzuje či pociťuje.

V listopadu 2009 jsem zpracoval výtah z knihy zakladatele Marxisticko-leninské strany Německa (MLPD) Williho Dickhuta (1904 - 1992) „Restaurace kapitalismu v Sovětském svazu", napsané v l. 1971 - 1972 a česky dosud nevydané. Jelikož tato práce, stejně jako mé komentáře k ní, vyvolává vážné spory mezi marxisty, dovoluji si připojit svůj názor na problematiku převládnutí revizionismu po smrti J. V. Stalina a zvláště po XX. - XXII. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS) v l. 1956 - 1961.

Vím, že v lednu 1912 - před 100 lety - se za Leninova vedení sešli v Praze ruští bolševici a definitivně se rozešli s menševiky a všemi frakcemi Sociálně demokratické dělnické strany Ruska, které se zřekly revolučního učení Karla Marxe a Bedřicha Engelse. Ustavili stranu nového typu: politický předvoj dělnické třídy, který, jak prokázaly samy dějinné události vyvolané imperialistickou válkou, dokázal uskutečnit myšlenky Komunistického manifestu, formovat proletariát v třídu schopnou stát se hrobařem kapitalismu a sjednotit všechny společenské síly ohrožené panstvím buržoazie k vybudování nové společnosti, bez vykořisťovatelů a utiskovatelů.

Nadcházející prezidentské volby - důležitá etapa boje
Před komunisty stojí úkol zvýšit aktivitu mas, která započala v kampani před parlamentními volbami. V krátkém období je potřeba zvýšit agitační potenciál strany, aby bylo v březnu 2012 dosaženo požadovaného výsledku. K záchraně Ruska je potřebná mobilizace všech státně - patriotických sil.
Uchránit Rusko před nejhorším
Ruský lid musí znát pravdu. Všechno co se v Rusku děje není založeno na shodě náhod. Vládní kasta využívá velmocenskou rétoriku pouze k plnění požadavků finančního kapitalismu. Vláda občas učiní nějaké kroky k obranyschopnosti země. Nepohne však ani prstem k ochraně Ruska před finančními machinacemi. Rusko stojí zcela bezbranné proti útokům finanční mašinérie globálního světového řádu.

Přes 250 lidí vzdorovalo před několika dny dešti a chladu, aby si vyslechli místní parlamentní poslankyni Cathy Jamiesonovou, požadující propuštění pětici Kubánců, uvězněných vládou USA za špionáž po procesu, označeném organizacemi lidských práv za justiční omyl.
Cathyina výzva našla odezvu u jejích kolegů poslanců, odborových předáků a právníků na již pátém podvečerním shromáždění za »Miami 5« před velvyslanectvím USA v Londýně.
Pětice kubánských zpravodajských důstojníků vstoupila do USA koncem 90. let, aby infiltrovala a monitorovala pravicové kubánské exilové skupiny, obviněné ze zabití více něž 3 500 lidí při teroristických útocích proti Kubě. Pětice na žádost vlády USA informace, jež nashromáždila, předala v roce 1998 FBI. FBI místo uvěznění teroristů použila informace k tomu, aby obvinila Pětici ze špionáže, držíc je před procesem a odsouzením v r. 2000 17 měsíců protiprávně v samotkách.

Výňatky z rozhovoru s generální tajemnicí ÚV KS Řecka (KKE) Alekou Paparigou v ranním programu (řecké) televizní stanice ANT1 (5. 1. 2012)
- Podle toho, co KKE navrhuje, je to strana, jež nevzhlíží k buržoazní moci. Neříká hlasujte pro nás, abychom utvořili vládu, a věci se změní. Co navrhujete, abychom se dostali z této slepé uličky?
Když lidem říkáme, že kapitalistický systém - a říkáme to ve vztahu ke kapitalistickému systému Evropy, jenž dovršil svůj kompletní cyklus - objektivně dnes nemůže poskytnout řešení, jež by dalo vše, co dát musí, znamená to, že neočekávají, že by se KKE podílela na buržoazním politickém systému, na vládě k ovládání systému, jenž nemůže poskytnout vše.

V lednu 2012 si připomínáme 100 let od VI. všeruské konference Sociálně demokratické dělnické strany Ruska (SDDSR), jež se konala v Praze ve dnech 18. - 30. 1. 1912 (současného gregoriánského kalendáře, používaného i tehdy v Rakousku-Uhersku), resp. 5. - 17. 1. 1912 (starého juliánského kalendáře, užívaného do r. 1918 v Rusku). Jak uvedl J. V. Stalin na XV. sjezdu Všesvazové komunistické strany (bolševiků) /VKS(b)/: „Tato konference měla v dějinách naší strany veliký význam, neboť položila mez mezi bolševiky a menševiky a sjednotila bolševické organizace v celé zemi v jednotnou bolševickou stranu." /Dějiny VKS(b), Svoboda, Praha 1951, s. 147/
Na VI. celostátní konferenci SDDSR zastupovalo 18 delegátů přes 20 organizací strany z nejdůležitějších oblastí: Moskvy, Petrohradu, Tbilisi, Baku, Saratova, Kyjeva a jiných. Rovnala se proto formálně svým významem sjezdu strany. Ve zprávě o konferenci, ohlašující znovuvybudování rozbitého ústředního aparátu strany a zvolení Ústředního výboru strany, se pravilo, že od té doby, co se utvořila sociální demokracie Ruska jako vyhraněná organizace, byla léta reakce pro stranu lety nejtěžšími. Přes veškerou perzekuci, přes těžké rány zvenčí, přes zradu a kolísání oportunistů ve straně uchránila strana proletariátu svůj prapor a svou organizaci.

Zpráva na 14. sjezdu Komunistické strany Ruské federace (KS RF) 17. 12. 2011 - Kandidát na funkci prezidenta Ruské federace Gennadij Andrejevič Zjuganov
Naše strana realizuje rozsáhlou politickou kampaň. Jejím hlavním obsahem je organizace Národního referenda, vytvoření národní sebeobrany, účast v parlamentních volbách a boj o funkci prezidenta země. Dnes náš sjezd shrne výsledky voleb do Státní Dumy a bude se zabývat otázkou o účasti v boji o funkci prezidenta Ruské federace.
Naléhavé změny
Všichni chápete, že Rusko neprožívá pouze další volební cyklus. Stojí před mnohem významnější volbou. Globální ekonomická krize, která započala před třemi roky, vyvolala zásadní změny ve světovém vývoji. Nejbližší léta budou probíhat ve znamení velkých přeměn. Bouře ve světové ekonomice pokračuje. Trhy napjatě očekávají co se stane.

18. prosince 2011 zemřel Václav Havel. Politickou mrtvolou byl již dlouho; přes to, jak očividně chátral a „odcházel", dal o sobě občas vědět. Naposled, když kopl do Ruska a trapným přijetím tibetského emigranta dalajlámy do Čínské lidové republiky. Svůj odpor k sociálnímu pokroku a nenávist ke komunismu ostatně nikdy nezapřel, jakkoli si v kritických obdobích, věrný své teatrální profesi, nejednou nasazoval různé masky. Primitivní Mašínové mu to ovšem nikdy nemohli zapomenout.
Co následovalo po dávno očekávané zprávě o jeho úmrtí, hlavně s mimořádně aktivním přispěním hromadných sdělovacích prostředků ovládaných velkokapitálem (téměř výlučně cizáckým) netřeba snad ani připomínat. Všichni jsme byli té smršti vystaveni. A každý slušný člověk, který to musel bez jakéhokoli protestu protrpět, si nakonec s ulehčením oddechl, aby aspoň na Silvestra mohl poblahopřát svým nejbližším lepších časů v novém roce 2012, v roce, který žel neslibuje nic dobrého.

Už několik týdnů české lžisdělovací prostředky povykují nad tím, že předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip kondoloval Korejské lidově demokratické republice k úmrtí jejího nejvyššího stranického a státního činitele Kim Čong Ila. Je podivuhodné, že této skutečnosti věnují tolik prostoru, ale zřejmě musí plnit plán podílu antikomunistické propagandy, zadaný majiteli těchto „nezávislých" médií - imperialistickou buržoazií, plutokracií. Kromě toho všední, nudné zprávy o vraždách, sebevraždách, loupežích, znásilněních, zdražování, propouštění, zavírání škol a nemocnic a o milostných avantýrách „celebrit" je třeba proložit také něčím zajímavým…

Vážená paní primátorko města Pardubice, vážený hejtmane Pardubického kraje, vážení funkcionáři politických stran a další členové městského zastupitelstva a také krajských orgánů. Občané Pardubicka a České republiky.
My, bývalí vojáci Československé lidové armády a České armády ve výslužbě, členové Občanského sdružení VOJÁCI PROTI VÁLCE - pobočka letectvo Pardubice, touto cestou - veřejným dopisem, Vás seznamujeme s naším názorem na případné vybudování základny pro výcvik cizích pilotů vrtulníků, zatím afghánských a amerických a možná i jiných pro pakt NATO, na letišti v Pardubicích a možná i na jiném v ČR.
Návrh předsedy současné vlády ČR pana Nečase prezidentu USA panu Obamovi na vybudování takovéto základny na území našeho státu je podvodem jak plíživě zajistit fašismu USA vybudovat v Evropě další vojenskou základnu a připravovat tak další válku v Evropě . Podvodný plíživý způsob vybudování základny USA je zvolen jako náhrada, když se nepodařilo umístit radarovou základnu do našich lesů v Brdech.

Alexandra Michajlovna Kollontajová, ruská a sovětská diplomatka, první žena velvyslankyně
„Mnohé úspěchy naší strany a lidu", řekl Stalin, „budou překrucovány a hanobeny především v cizině, ale i v naší zemi. Sionismus, usilující o světovládu, se nám bude tvrdě mstít za naše úspěchy a vymoženosti. Stále se ještě dívá na Rusko jako na barbarskou zemi, jako na surovinový přívěsek. Také mé jméno bude osočováno a očerňováno. Připíšou mi mnoho zločinů."
Světový sionismus se bude všemi silami snažit zničit náš svaz, aby se Rusko již nikdy nemohlo pozvednout. Síla Sovětského svazu je v přátelství národů. Ostrý boj bude namířen právě na rozbití tohoto přátelství, na odtržení okrajových území od Ruska. Zde, musíme přiznat, jsme ještě mnohé neudělali. Je zde ještě velké pole působnosti.

Když v roce 1945 skončila 2. světová válka porážkou fašistických režimů ve světě, především díky zásluhám Sovětského svazu, pracující v mnoha zemích na světě si představovali pokojný a mírový společensko-politický vývoj na světě, již bez válek, které by si vyžádaly milionové oběti a bez fašistů a diktátorů. Tehdy nikoho nenapadlo, že 67 let po zničení fašismu budou v ulicích pochodovat neonacistická hnutí, která budou vyzývat k rasové či národnostní nenávisti.
Politický vývoj po XX. sjezdu KSSS v roce 1956 však postupně vedl k rozpadu Sovětského svazu a světové socialistické soustavy, tudíž i k obnovení kapitalismu v zemích východní Evropy. Imperialismus se však nemohl na vrcholu udržet dlouho. Brzy s ním začaly opět hýbat světové hospodářské krize, které byly svým principem podobné s krizí z 30. let 20. století. V současnosti je již kapitalismus v hluboké ekonomické krizi. Evropská unie je blízko rozpadu, v mnoha zemích panuje nespokojenost a společnost se radikalizuje. Buržoazie si nicméně tento pro ni nebezpečný stav společnosti velmi dobře uvědomuje a proto vyvolává a podporuje fašizaci společnosti v mnoha zemích, kde hrozí zesílení vlivu komunistických a pokrokových hnutí či přímo svržení kapitalismu.

Bolo to minulý rok, keď som so záujmom prechádzal výstavu Picassa v svetoznámej galérii Albertina vo Viedni. Do toho okamihu, som vedel o autorovi minimum informácií a vôbec som netušil, aké poznanie si z výstavy odnesiem domov. Výstava mala zaujímavú a asi dosť kontroverznú tému. Zobrazovala politické diela zo života autora. Chcem sa s vami podeliť o významnú časť života tohto veľkolepého maliara z často tajeného uhla.
O Pablovi Picassovi sa píše veľa a často. Jeho diela sú častým podtónom reklám, zobrazujú sa v rôznych filmoch, dokumentoch. Jeho meno nesie známy model auta od Citroenu, ulice po celom svete, súťaže v umení a bolo o jeho živote napísaných desiatky ak nie stovky monografií mapujúcich život tohto nenapodobiteľného majstra. Len v slovenskom jazyku ich je dostupných niekoľko.

Výzva SOF k vyjádření solidarity v boji řeckých ocelářů v ocelářském podniku „Helleniki Halivourgia"
Světová odborová federace (WFTU) vyzývá všechny odborové organizace světa k vyjádření solidarity radikálním, odhodlaném a tvrdém boji čtyř set dělníků ocelářského podniku „Helleniki Halivourgia", kteří jsou v nepřetržité stávce už 70 dní, navzdory vydírání a vyhazování z práce vlastníkem-kapitalistou.
Boj těchto řeckých ocelářů není jen bojem za jejich vlastní dělnická práva a v zájmu jejich rodin; jejich boj není jen ve prospěch sedmi set padesáti dělníků, kteří pracují ve stejné společnosti v jiných provozech; je to boj ve jménu celé řecké dělnické třídy proti novému barbarskému protidělnickému útoku, jenž začal v této společnosti ve jménu celé buržoazní třídy, a chce, aby dělníci pracovali pět hodin denně za 500 euro měsíčně, pro řeckého dělníka hladový příjem.

Dnešní buržoazní režim neuznává osobnosti, které ať již za první republiky, za 2. světové války nebo za budování socialismu v Československu byly členy KSČ a zastávaly komunistické postoje. Antikomunistická propaganda zavrhuje všechny tyto osobnosti, od politiků typu soudruha Klementa Gottwalda až po umělce typu Vítězslava Nezvala. Všichni, kdo kdy bojovali proti kapitalismu a chtěli či budovali socialismus, jsou dnešním režimem minimálně ignorováni, a to i přesto, že se jedná o velké osobnosti našich dějin. I členové KSČ bojující za 2. světové války proti fašismu a účastníci protinacistického odboje, např. Julius Fučík, Jan Šverma, Jožka Jabůrková atd., nejsou nové generaci při školské výuce ani zmiňováni. My jsme se třeba o těchto osobnostech vůbec neučili. Nyní jsem se však chtěl zaměřit na to, jakým způsobem současný režim zneucťuje odkaz osobností umění v Československu, které byly členy KSČ a zastávaly pokrokové názory.

Informace pro komunistické a dělnické strany světa
1. ledna 2012 vstoupila v Maďarsku v platnost nová ústava. V souvislosti s tím západní tisk uveřejnil mnoho materiálů, uvádějících, že to, co se v Maďarsku doopravdy děje, „vede k ožebračení lidu" a „ohrožuje to demokracii a utahuje vládní svírání sdělovacích prostředků a soudní moci, navzdory kritice z Evropy i ze Spojených států".
2. ledna pr oběhla rozsáhlá demonstrace před budovou Opery v Budapešti. Oficiální organizátor demonstrace, nově zformované hnutí Solidarita, má pár tuctů členů. Jeho předákem je bývalý předseda odborového svazu příslušníků armády a policie, on sám je bývalý armádní důstojník, vycvičený mimo jiné v jednom z vojenských institutů USA.

Je udivující, jak drze zástupci Boha, ve státě, který se nazývá právním, moderním a civilizovaným, občany beztrestně podvádějí. Přitom se odvolávají na Nejvyšší bytost, o jejíž existenci není sebemenší důkaz.
Jak víme z dějin, kněží vždy parazitovali na nevědomosti věřících, odstraňovali vzdělané lidi a celá staletí udržovali lidstvo v tzv. bázni boží. Celá historie dosvědčuje fanatismus církví provázený potoky krve. Už Voltaire prohlásil: „Od smrti Ježíše Krista nebylo dne, aby v jeho jménu nebyl někdo zavražděn." A Stendhal konstatoval: „Jedinou omluvou Boha je, že neexistuje!"

V sobotu 7. ledna 2012 uspořádal Svaz mladých komunistů Československa (SMKČ) v Mirošovicích u Ratají nad Sázavou a v Úžicích (okres Kutná Hora) pietní akt u příležitosti 60. výročí zavraždění komunistické funkcionářky, hrdinné ženy a matky dvou dětí Anny Kvašové.
Sraz účastníků se konal na místě vraždy, u pomníku na okraji Ratajské obory po pravé straně silnice od železniční zastávky Mirošovice u Rataj nad Sázavou do Smilovic cca 400 m od železniční tratě. Kolektiv členů a sympatizantů SMKČ, v němž středem pozornosti byl otec s devítiletým synem, oba v uniformách Sboru národní bezpečnosti (SNB), přijel na místo vlakem, další z přítomných dorazili auty nebo pěšky a celkem se zde sešlo asi 50 lidí, což není špatný výsledek s ohledem na to, že akce nebyla předem široce inzerována.

V poslední době mě nadzvedl ze židle nejen famózní pohřeb člověka, který se omluvil sudetským Němcům, podporoval bombardování Jugoslávie a pustil z vězení masové vrahy. Ten pohřeb, který musíme zaplatit my všichni ze svých kapes v době, kdy mnoho lidí musí pohřbívat své milované jen v kruhu rodiny, protože na základní pohřeb ani nemají peníze. Nyní ještě po tomto člověku začnou přejmenovát ulice, letiště a jiná místa a zařízení!!! A to třeba ulici v Kadani, která se jmenuje po národním hrdinovi Juliu Fučíkovi.Tento člověk byl vlastenec, bojoval proti nacismu a zemřel jako hrdina a komunista v rukou nacistických vrahů. Najednou teď ulici, která nese jeho jméno, přejmenují na ulici Václava Havla.

Všeobecné volby 6. 11. s převahou vyhrála sandinistická fronta FSLN. Daniel Ortega obhájil prezidentský mandát se ziskem více než 66 % hlasů a s převahou porazil pravicové protikandidáty. V Národním shromáždění získala FSLN 63 z 92 křesel a bude mít ústavní většinu. „Toto drtivé vítězství vyjadřuje souhlas společnosti s tím, jak Ortega a sandinisté řeší problémy, a ocenění toho, že se zlepšuje život lidí", konstatoval politolog Héctor Perla z Kalifornské university.
K výraznému úspěchu nikaragujským soudruhům blahopřál legendární vůdce kubánské revoluce Fidel Castro. V článku pro Cubadebate zdůraznil: „Shodou okolností hned druhý den slavil pokrokový svět 94. výročí slavné VŘSR, které do dějin lidstva vepsali ruští dělníci, rolníci a vojáci. Leninovo jméno bude navždy svítit na cestu všem, kteří sní o lepším a spravedlivějším světě." K nikaragujským volbám Fidel Castro připomněl, že se konaly „v tradičním buržoazním stylu, který je vzdálen rovnosti a nestrannosti, protože oligarchické proamerické a protinárodní kruhy vládnou finančními zdroji a masmédii, a o to je vítězství sandinistů cennější".

Úmrtí jednoho z nejvýznamnějších současných státníků a vládců na světě, soudruha Kim Čong-ila, bylo velmi pečlivě využito buržoazní, antikomunistickou propagandou po celém světě. V novinách a na internetových severech jsme mohli číst zaujaté, antikomunistické články s nadpisy Tyran a diktátor zemřel, Lidé v KLDR jsou nuceni držet státní smutek atd. V souvislosti s Kimovou smrtí totiž média nemohla utajit obrovský pláč a smutek korejských pracujících. Ihned byl však pláč korejských občanů označen za vynucený tamějším „komunistickým režimem".

Australské válečné výdaje: (The Guardian, KS Austrálie)
K 16. listopadu 2011 přinesla válka v Afghánistánu 33 zabitých Australanů (32 z Australských obranných sil a a jednoho z britských ozbrojených sil, 212 zraněných.
900 vojáků bylo odškodněno následkem toho, že utrpěli zranění během služby v Afghánistánu; zaznamenaná zranění se týkají psychického i fyzického poškození. Tyto výdaje pokračují.
Austrálie vydala na válku v Afghánistánu 10 mld. dolarů; výdaje každým měsícem narůstají o 110 miliónů. Tyto peníze by mohly být vydány na společensky užitečnější potřeby.

Nad rakví K. Marxe B. Engels mj. řekl: „Marx byl především revolucionář… Proto byl také nejvíce nenáviděným, nejvíce osočovaným člověkem své doby. Vlády, absolutistické i republikánské, ho vypovídaly. Buržoové, konzervativní i ultrademokratičtí, ho o závod tupili vylhanými pomluvami… A zemřel uctíván, milován a oplakáván miliony revolučních spolupracovníků od sibiřských dolů přes celou Evropu a Ameriku až po Kalifornii." Jeho jméno a dílo přežije věky! Stejně jako jméno a dílo jeho následovníků B. Engelse, V. I. Lenina, J. V. Stalina.
Dnes není naléhavějšího a závažnějšího úkolu, který je před komunisty, těmi, kteří zůstali oddáni marxismu-leninismu, než vypořádat se s těmi, kdo hanobí největší osobnosti revolučního dělnického a komunistického hnutí. Zvláště je nutné se vypořádat s tzv. destalinizací, ať již má jakoukoli podobu. Jedna z největších hrozeb budoucnosti je falzifikace minulosti, znevažování myšlenek Velkého října a revoluční změny spojené se Stalinovým jménem.

U příležitosti 60. výročí zákeřného zavraždění komunistky Anny Kvašové třídním nepřítelem v Mirošovicích u Ratají nad Sázavou, okres Kutná Hora, přetiskujeme kapitolu knihy "Jméno ze seznamu" autora Jaroslava Marka, vydané nakladatelstvím Futura v Praze r. 2005 a pojednávající o okolnostech opovrženíhodného činu banditů z takzvaného protikomunistického odboje. Článek o pietním aktu uspořádaném SMKČ v sobotu 7. ledna 2012 přineseme samostatně.
Anna Kvašová se narodila 24. dubna 1908 ve Stříbrné Skalici v okrese Kolín (dnes Praha - východ). Byla prvním dítětem chalupníků Alžběty a Josefa Heřmanových. Po ukončení školy Anička a její dva bratři osiřeli. O mladší sourozence se postarali příbuzní, Aničku čekala služba u cizích lidí. Nejdříve v Mukařově, později v Městečku na Benešovsku. Po sňatku s Karlem Kvašem (1907 - 1964) z Talmberka z okresu Kutná Hora žila určitý čas v Praze. Starala se o domácnost a manžel pracoval jako truhlář u firmy Prokopec-Výtahy.

Centrální stránky SMKČ mimo provoz - Odkaz z Budapešti - Petiční akce na veletrhu Gaudeamus - Petice proti školnému na Kladně - Beseda o hospodářských otázkách socialismu - Lidé v Brně 17. listopadu demonstrovali proti vládě - 17. listopad 2011: Prahou znělo: "Ať žije socialismus!" - Petiční akce v Hradci Králové - Z celopražského shromáždění Klubu českého pohraničí - Stanovisko k 9. schůzi evropských komunistických mládežnických organizací - Radujme se, máme novou politickou stranu hájící "naše národní zájmy"! - 22 let vlády kapitalismu-co se za tu dobu událo s malými městy? - Dříve 60 Kč, nyní 100 Kč, kolik příště? - Nákladové nádraží Praha-Žižkov musí být zachováno! - Skutečně jsou vysokoškoláci parazité na společnosti? - Předčasný vánoční dárek - K situaci v Rusku - Zemřel generální tajemník Korejské strany práce s. Kim Čong Il - Sicko-americký sen, jak nechce být viděn - Vnitřní Lenin-kapesní listopadová revoluce - Není se za co stydět - Reakce zastupitele Lukáše Kollarčíka na usnesení Rady města Luhačovice - Kdo zastupuje mladé členy KSČM? - O dvojí brutalitě - Několik slov k tzv. iniciativám.
BAREVNĚ ZDE (1,06 MB), ČERNOBÍLE ZDE (2,62 MB). Starší čísla Českosloslovenské mladé pravdy ke stažení ZDE.

Strany koaliční vlády a plutokracie zkoušejí změnit svoji bezvýchodnou situaci na dilema k vydírání lidu. Zatímco návrat lidí do 50. let minulého století pro ně znamená strategickou volbu, aby tak dělníci i samostatně výdělečně činní zaplatili nejen za krizi, ale i za budoucí ziskovost monopolů, mají tu drzost požadovat, aby lidé přijali toto prokletí k odvrácení již naplánovaného bankrotu, jenž je nevyhnutelný. Požadují, aby lidé spáchali sebevraždu a nechali se spoutat dilematem „euro nebo drachma?", když přitom vědí, že euro se otřásá krizí a rozpory, jež zaplavují dravou alianci EU, a že totální bankrot Řecka nezávisí na lidu. Dokonce zkoušejí takto zatajit, že pro lid je cestou z krize vyvázání se z EU, s lidovou mocí, jež jednostranně smaže dluh.

Ve středu 4. ledna uvedly sdělovací prostředky, že vláda definitivně rozhodla o zmenšení čtyř vojenských újezdů - Boletice, Libavá, Březina a Hradiště - a úplném zrušení Vojenského újezdu Brdy, kde by měla vzniknout chráněná krajinná oblast (CHKO). Jedná se o jedno z mála, ne-li jediné rozhodnutí této protilidové vlády, které přijímám s povděkem. „Neexistuje vojensko-strategický důvod pro to, proč by armáda měla zabírat tuto plochu," řekl ministr obrany Vondra. „Vojenský újezd Brdy byl využívaný armádou nejméně, bylo to tak čtyři, maximálně osm dnů do roka. Na náš návrh tedy bude zcela zrušen," dodal. (http://zpravy.idnes.cz) Pana Alexandra Vondru chápu. Proč by měli čeští vojáci, loajální bojový oddíl NATO, střílet na umělé terče v Brdech, když mohou střílet do živých lidských terčů v Afghánistánu, Iráku, Libyi a kdekoli, kam je jejich páni pošlou „prosazovat svobodu a demokracii"?

Stať Davida Swansona potvrzuje, že i v samotných Spojených státech existují žurnalisté, kteří mají odvahu postavit se diktatuře režimu. Jak hluboce musel být zasažen chlapec John Needham, kterého donutili účastnit se zločinné války, kterou nazvali cynicky „Operace irácká svoboda", se stovkami tisíc zavražděných nevinných mužů, žen a dětí.
John Needham, voják amerických pozemních sil (U.S. Army), vyznamenán dvěma Purpurovými srdci (za zranění) a třemi medailemi za hrdinství, napsal v roce 2007 svému velitelství zprávu o válečných zločinech, kterých byl svědkem při svém nasazení v Iráku v Al Doura. Jeho obvinění byla doprovázena snímky, které jeho tvrzení podporovaly.
Televizi CBS, která požadovala vyšetřování těchto válečných zločinů, odpovědělo velení pozemních sil - US ARMY, že k těmto válečným zločinům nikdy nedošlo.

14:30 - čas odchodu, nejbolestnější chvíle návštěvy u Gerarda Hernándeze. Jeden z příslušníků vězeňské stráže oznamuje: „Konec návštěv!". Gerardo se opře o zeď spolu s dalšími vězni. Stojíme mezi manželkami, dětmi a matkami. Konečně se otvírá těžká, kovová, elektronicky řízená brána. Gerardo triumfálně zvedá pěst. Jeho gesto opakujeme. On zůstává v pekle, které trvá již 13 let, my odcházíme.
Z vězení ve Victorville jedeme na letiště Ontario California a cestou analyzujeme absurditu věznění „Pěti" Kubánců (z nichž jeden byl podmínečně propuštěn), kteří na území Spojených států pomáhali bojovat proti terorismu, avšak nyní jsou ve federální věznici USA, zatímco Luis Posada Carilles, který v roce 1976 organizoval sabotáž proti letounu Cubany (73 mrtvých), večeří v těch nejlepších restauracích v Miami. Mezi jednotlivými návštěvami u svého proktologa Posada a další šílení staříci jemu podobní pokračují v osnování násilí proti Kubě.