V Brně proběhlo u příležitosti besedy o aktuální situaci na Kubě setkání členů vznikající prostějovské pobočky Společnosti česko-kubánského přátelství s chargé d´ affaires Kuby Fermínem Gabrielem Quiňones Sanchézem. Co říct k besedě? Kromě řady zajímavých informací, které zazněly, jako např. že při operaci Milagros – Zázrak vrátili kubánští lékaři zrak 2,8 milionům lidí po celém světě, stojí za zmínku při českých problémech v oblasti zdravotnictví také to, že je na Kubě připraveno 100 000 lékařů na mise v rozvojových zemích. Za tyto mise nepožaduje Kuba ani dolar. Podobně, jako že za poslední rok bylo na Kubě léčeno 20 000 ukrajinských dětí na následky ozáření. To už se z českých sdělovacích prostředků těžko dozvíme. Z jiných oblastí uvádím ještě úspěchy v boji s negramotností ve světě – kubánští lektoři naučili číst a psát 3 miliony lidí mimo Kubu, která svůj boj s negramotností vyhrála již několik let po revoluci. O sportu by musel být napsán celý další článek. Snad jen poznamenám obrovské úspěchy kubánských boxerů na letošní GRAND PRIX v Ústí nad Labem.

Tak jako téměř každý rok i letos komsomolci přišli uctít památku padlého partyzána v den 8. 5., momentálním režimem uznané datum dne osvobození či vítězství. Pietní akt se konal ve Ždánickém lese, což je zalesněná plochá vrchovina jihovýchodním směrem od města Brna. Komsomolci využili dopravy pořádané Jihomoravskou krajskou radou KSČM, které tímto děkujeme. Památník se nachází v zalesněné krajině poblíž cesty, na lokalitě zvané Zlatý jelen, pojmenované podle hájenky, u které se boj československých partyzánů ze skupiny Olga a okupantů a protektorátních četníků konal.

JUDr. Lubomír Štrougal (nar. 1924), uvolněný profesionální politik v KSČ v celém období let budování socialismu v Československu v l. 1948 - 1989, se rád ve svých vyjádřeních z doby po listopadu 1989 (jehož události odmítá nazvat kontrarevolucí) považuje za "hodného reformátora", zastávajícího postoje, které by v celém období jeho politické kariéry s výjimkou období tzv. Pražského jara vedly k vyloučení z komunistické strany. Dr. Štrougal se alibisticky zbavuje odpovědnosti za většinou společnosti negativně vnímané jevy období let 1948 - 1989, ale více zdrojů jej usvědčuje, že např. ohledně politických procesů rozhodně neměl "čisté ruce".
Cituji z knihy Karla Košťála "Svědectví plukovníka", vydané nakladatelstvím OREGO v r. 2003 (s. 33):
"Po zatčení R. Baráka v r. 1962 začal sílit tlak na vytvoření další komise (pro přehodnocení politických procesů z 50. let, pozn. LVE). Později jsem se snažil zjistit něco o skutečném pozadí zatčení Baráka. Věděl jsem, že šlo téměř o osobní dílo Antonína Novotného a Lubomíra Štrougala. ... Nakonec jsem dospěl k závěru, že se to hodilo Novotnému i Štrougalovi, ale že se to snažili ,hodit´ jeden na druhého. ..."

Kandidátský projev Mgr. Lukáše Kollarčíka, nominovaného do funkce 1. místopředsedy ÚV KSČM, na VIII. sjezdu KSČM ve dnech 19. a 20. května 2012 v Liberci
Vážené delegátky, vážení delegáti, ctění hosté, soudružky a soudruzi,
jmenuji se Lukáš Kollarčík, je mi 27 let, členem KSČM jsem od r. 2005, stranicky organizován jsem v ZO KSČM v Luhačovicích; v největších moravských lázních působím od r. 2010 také jako zastupitel. V letošním roce jsem byl zvolen místopředsedou OV KSČM ve Zlíně, mám vysokoškolské vzdělání, v současnosti jsem nezaměstnaný, od r. 2008 zastávám funkci předsedy občanského sdružení Svaz mladých komunistů Československa (SMKČ). Tolik mé stručné představení pro ty, kdož mě neznáte. V odpověď na dotaz s. Hrůzy uvádím, že kromě několika kusů oblečení a knih nemám žádný majetek, nepodnikám a nečelím žádné exekuci. Co se směřování KSČM týče, chtěl bych dosáhnout posunu její politiky od Bruselu a Strany evropské levice k Aténám a Komunistické straně Řecka.

7. 5. 2012 členové SMKČ Vysočina navštívili tradiční pietní akt Městského výboru KSČM Moravské Budějovice. Odpoledne 7. 5. se členové KSČM a SMKČ shromáždili před hřbitovem v Moravských Budějovicích. Cestou k této události jsme si mimo chátrajícího města, kde je většina bydel postavena za socialismu, všimli záhadných způsobem zpomaleného data oficiálních oslav vítězství nad fašismem a konce války - tento rok je to 67 let od konce války, ne 66. Nevíme, čím se tato vskutku trapná chyba objevila, snad laxností k hrdinům - našim osvoboditelům, snad myšlením na jiné zajímavější aktivity, třeba na svazích hor, zatím ještě s nějakým tím sněhem. Ale co čekat v době, kdy 8. či správněji 9. (osvobození Prahy a ověření kapitulace Německa všemi členy protihitlerovské koalice) květen je pro mnohé další datum k ožrání se hned po čarodějnicích a Svátku práce, místo toho, aby si uvědomili co pro ně vojáci Dělnicko-rolnické Rudé armády, partyzáni, odbojáři a vojáci Svobodovci vykonali.

Drazí soudruzi,
po obdržení vaší informace vám zasíláme soudružské pozdravy pro váš sjezd.
Existence silných komunistických stran, vedených marxismem-leninismem a proletářským internacionalismem, s kořeny v dělnické třídě, je požadavkem doby v každé zemi. Je to nenahraditelná zbraň v boji dělnické třídy za zrušení vykořisťování a za socialismus-komunismus.
V těchto podmínkách má zvláštní a základní význam odrazit antikomunismus, hájit socialismus, historické přispění SSSR a socialistickou výstavbu ve 20. století, identitu a revoluční tradice komunistického hnutí. Buržoazie i oportunistické síly, takové jako Strana evropské levice, se snaží očernit období, v němž především byly položeny základy výstavby socialismu. Snaží se neutralizovat atraktivnost komunistické ideologie, její dobře známou a jedinečnou schopnost načrtávat cestu a perspektivu - v období, kdy ji mnoho lidí zkoumá a hovoří o tom, že je na vzestupu - a proti kapitalistickému barbarství a slepým uličkám.

Odpovědi delegáta VIII. sjezdu KSČM s. Lukáše Vrobela (OV KSČM Praha - východ) na otázky šéfredaktora Zpravodaje OV KSČM Praha - východ s. Jaromíra Dočekala
1. Jaký celkový dojem v Tobě zanechalo jednání VIII. sjezdu KSČM?
Jednání VIII. sjezdu mě jen utvrdilo v mém pohledu na KSČM jako stranu nekomunistickou, nerevoluční, neakceschopnou, rozloženou a umírající. Vlastně ještě tento dojem posílilo. Od zahájení hymnou ČR, státu, jehož vznik KSČM kritizovala a hraním jeho hymny - shodné s hymnou Protektorátu Čechy a Morava - se s rozbitím Československa smiřuje, přes výsledky voleb, reformistická, nekritická, nekonstruktivní a ničím nepřínosná vystoupení řady delegátů až po celkovou atmosféru v sále, plnou nepozornosti, hluku, neukázněnosti, nezájmu o jednání a dezorientace.

První květnové dny vždy byly a jsou pro celou Českou republiku obdobím různých politických akcí a oslav významných výročí. První květen pro nás znamená den Svátku práce, jeden z nejvýznamnějších svátků, které by si měl pracující lid připomínat. 5. 5. 1945 proběhlo významné květnové povstání českého lidu proti šestileté nacistické okupaci. A 9. 5. 1945 byla osvobozena Praha Rudou armádou od nacistické tyranie. Dnem 9. 5. skončila nacistická okupace naší republiky, která nepochybně představovala pro české země nejtemnější a nejkrvavější období v historii. Za socialismu, v letech 1948 - 1989, probíhaly celorepublikové oslavy všech významných květnových výročí. Pracující oslavovali Svátek práce a vzdávali hold a úctu účastníkům květnového povstání, obětem fašismu a sovětským osvoboditelům. Nutno dodat, že v socialistickém Československu celých 40 let neexistovala žádná hrozba návratu fašismu k moci, neexistovala žádné hnutí, která by oslavovala fašistickou minulost a fašistické diktátory. Za socialismu by nikoho nenapadlo, že budou někdy pořádat oslavy Prvního máje i hajlující neonacistické skupiny, které ještě budou mít tu drzost, aby se schovávaly za práva dělnické třídy, aby se schovávaly za pokroková, demokratická hesla komunistického hnutí podobně, jak to činili nacisté v Německu ve 30. letech minulého století. Nikoho by nenapadlo, že příjdou chvíle, kdy nejen, že se nebude připomínat památka partyzánů z komunistického hnutí, ale nebude se připomínat ani památku sokolů a dalších nekomunistických bojovníků proti fašismu.

Tak nám zase ti „pluralitní a demokratičtí soudruzi“ v KSČM nasedají do člunů rychlého nasazení a vyplouvají po hladině stranického života, aby zcela „nepluralitně a nedemokraticky“ zadusili hned v lůně zrodu kacířské myšlenky, jež by mohly ohrozit jejich politická a ekonomická privilegia. Je před sjezdem, „kacíři“ dávají o sobě vědět, což nelze připustit. Je třeba jim důrazně ukázat, kdo je PÁNEM STRANY a podle koho se bude uvnitř strany TANCOVAT před sjezdem, na sjezdu i po něm. Ve jménu „NOVÉHO ČTENÍ MARXE“ lze ty proklaté „kacíře“, kteří kazí „moderní levicové straně“ její image, označit za rozvraceče strany a dle nových úprav stanov, které jistě sjezd posvětí, posléze i vyloučit. V očistné kampani jim určitě vypomůže šprýmařsky laděný „levicový list“ s bulvárním odérem - Haló noviny.

Vážené delegátky, vážení delegáti, hosté sjezdu!
Obracíme se na vás jménem tisíců členů KSČM, jejích voličů a sympatizantů s naléhavou výzvou: zvažte pečlivě, komu svěříte kormidlo vedení KSČM na další čtyři roky, neboť většina jeho dosavadního vedení, zejména soustředěná kolem Vojtěcha Filipa, již dostatečně prokázala, že stát v čele strany a vést ji jako důležitou součást politického systému České republiky do úspěšného boje za politická i sociální práva občanů nedokáže. Naopak stranu vede jako destruktivní živel od prohry k prohře ve volbách, v parlamentní práci, v působení mezi lidmi, v ekonomickém životě. Členskou základnu potřebují jen jako zdroj příjmů, jinak jim je její kontrola na obtíž. Kolikrát a koho jste viděli v základních organizacích, v čele demonstrací, mítinků, sociálních protestů? Proč se skrývají mezi „nezávislými“, ale rozhodně ne komunistickými či důsledně levicovými „iniciativami“, proč těmto skupinkám o několika málo členech bez jasného programu fakticky podřizují nejmasovější politickou sílu státu?

Pietní akt se konal 30. 4. 2012 u památníku padlých vojáků Rudé armády v Komenského sadech v Ostravě. Zahájen byl v 10.00 státní hymnou Ruské federace a hymnou České republiky. Celá akce trvala asi dvě hodiny. Šlo o velkou akci s přehlídkou vojáků Armády ČR, jen několik kluků z klubu p. Cholevy mělo na sobě sovětské uniformy a v rukách kalašnikovy. Za nimi stály dva vojenské vozy a v jednom z nich česká a sovětská vlajka. Sovětskou však rozvinout zakázali. Také na stožárech vlála místo rudé vlajka Ruské federace. Součástí programu byl pochod vojaků AČR, do rytmu jim hrál vojenský orchestr. Dále jsme si mohli poslechnout proslov hejtmana, starosty, brigádního generála, který se účastnil ostravsko-opavské operace a velvyslance Ruské federace. Poslední dva jmenovaní byli snad jediní, kteří si uvědomovali nesmírných obětí sovětských vojáků, u jejichž památníku jsme stáli a nejen jich, ale také obětí a nezištné pomoci celého Sovětského svazu.

V posledních dnech jsem zaznamenal v ulicích Prahy velké množství plakátů s obrazem upálení Mistra Jana Husa. Zvou na vystoupení hudební skupiny Monkey Business v podolských Žlutých lázních 24. května t. r. Mistr Jan Hus na hořící hranici, nakreslený jakoby(?) dětskou rukou, se usmívá, a u tohoto vyobrazení se nachází heslo napsané imitací švabachu: "Když je pohoda, tak je dobrá nálada."
Nemám nic proti sarkasmu, i když podotýkám, že národní umělec Jan Werich správně říkal, že sarkastický humor se vyskytuje velmi málo, protože málokdo ví, co sarkastický humor je. Cituji proto Slovník cizích slov, vydaný Státním pedagogickým nakladatelstvím v Praze r. 1971: "Sarkasmus (lat.) kousavý výsměch; jízlivost, sžíravý vtip." A jsme-li u Slovníku cizích slov, ocituji ještě vysvětlení s tím souvisejícího pojmu ironie: "(lat.) skrytý výsměch, posměšné úmyslné použití slov v opačném významu; předstírání nevědomosti nebo neznalosti (Sokratovská i.)..."

Soudružky a soudruzi,
mám dnes čest pozdravit Vás jménem Klubu mladých komunistů při Okresním výboru Komunistické strany Čech a Moravy v Ústí nad Orlicí. Jeho předsedu, Martina Drhlíka, který tu nejen včera běhal s pozvánkami na dnešní oslavu 1. máje, zde už předseda okresního výboru strany, Jarda Klášterecký, představoval. Já jsem měl včera výročí deseti let ve straně a týden ve zdejší okresní stranické organizaci.
Zdravím Vás rovněž jako místopředseda Svazu mladých komunistů českoslovnska (SMKČ) a člen Ústřední rady Komunistického svazu mládeže (KSM), který, jak jistě víte, byl před nedávnou dobou zakázán. Byl to tehdy první krok ke snaze o zákaz komunistické strany. A přesto, že KSM byl znovu legalizován, současná panská vláda pokračuje v dalších fašizačních krocích ve společnosti, vyznamenává teroristickou bandu bratří Mašínů. Fašizoidní názory se šíří i na nejvyšších politických místech. Poradci jako je Hájek, Bátora a Joch neváhají oslavovat fašistické režimy, jako byl ten Pinochetův. Zároveň ožebračováním pracujících, důchodců, studentů a živnostníků, vytvářejí podhoubí pro názory fašistů, kteří jsou zde chráněni a mohou kandidovat do parlamentu. Režim štve chudé proti chudým, tak jako ve Šluknovském výběžku, kde bylo umožněno spekulantům vytvořit ghetta lidí v regionech, kde není žádná, ani špatně placená práce pro starousedlíky. Ovšem na hypotéky, na zámky poslanců Věcí veřejných a či posílení kontingentu vojáků při tažení v Afghánistánu je samozřejmě peněz dost.

Čtvrtek co čtvrtek uveřejňuje svou stránku Haló novin, nazvanou Mladýma očima, Roman Janouch. A čemu ji hlavně věnuje? Diskreditaci mladých komunistů, kteří se odvažují nesouhlasit s oportunistickými a revizionistickými tendencemi, které ve vedení KSČM prosazují dolejšové a spol. Dalo by se říci, Roman Janouch se svými nejbližším i spolupracovníky, kteří se prezentují jako mluvčí mladých členů KSČM, jsou jakousi agenturou pravicového křídla strany pověřenou úkolem paralyzovat aktivity členů Svazu mladých komunistů Československa, znevažovat je pro jejich obhajobu reálného socialismu a „radikalismus“ projevující se v nesmiřitelnosti k danému kapitalistickému systému, ke všem snahám udržovat ho při životě „státotvorností“ současného vedení KSČM.

Soudružky a soudruzi,
blíží se VIII. sjezd KSČM, který se schází ve vážné době, v období prohlubující se všeobecné krize globálního kapitalismu, jež postihuje všechny oblasti společenského života a nejvíce pak tvůrce materiálních a duchovních hodnot, novodobý proletariát, a přesvědčivě dokazuje, že v systému kapitalistického uspořádání světa nemůže být tato krize natrvalo a globálně vyřešena ve prospěch pracujícího lidu. K zachování svého mocenského a ekonomického postavení využívá vládnoucí nadnárodní i národní buržoazie všech prostředků: od vymývání mozků pod hesly demokracie, svobody a lidských práv, přes uplácení odpůrců, nejrůznější represivní opatření, zákazy nepohodlných organizací, až po teror, nastolení polofašistických či fašistických režimů i války.

Komunisté za války VI.: březen - květen 1945
Pod vedením komunistů byly organizovány téměř ve všech velkých pražských závodech i v závodech jiných českých měst ilegální dělnické bojové oddíly - dělnické milice, nazývané též Ochranné sbory, Rudé družiny, Rudé gardy nebo Revoluční gardy. Jejich úkolem bylo zajistit národní majetek před zničením nebo odvlečením nacisty, bránit závody a vyvíjet bojovou činnost za povstání. Ilegální Ústřední rada odborů v Čechách vydala leták s organizačními a pracovními směrnicemi pro závodní důvěrníky ROH. Ilegální oblastní výbor KSČ na Ostravsku vydal oběžník s výzvou k budování stranických organizací a národních výborů.

Mladý komunista: Generální stávku a pád vlády. Pak nastoupí vláda lidová
Jsou mladí, jsou rudí a radikální. Strefují se do politiků současné vlády, ale nebojí se ani střílet do řad Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM). S místopředsedou Svazu mladých komunistů Československa a členem Ústřední rady Komunistického svazu mládeže Davidem Pazderou jsme hovořili o jeho pohledu na politickou současnost i minulost.
Jaké je Vaše pojetí komunismu, když víte, že kvůli minulosti komunistického hnutí před rokem 1989 jsou komunisté mnohdy odsuzováni?
To, co mě zaujalo na komunistickém hnutí, je právě jeho minulost před rokem 1989. Hledal jsem odpovědi na otázky. Vždy jsem zastával antirasistické, antikonzumní a antiamerické postoje. Ve smyslu, že se mi nelíbilo, že armáda USA vraždí po celém světě a vyvolává války. Zajímal jsem se o historii. Postupně jsem se přes anarchistické a socialistické materiály dostal ke knize Historický materialismus od Marxe a Engelse. Kniha, která mi poprvé umožnila posuzovat historii pomocí jediné stejné metody, měřítka. Ne vše dělit na hodné a zlé. Seznámil jsem se pak nejdříve s tzv. (dle současného režimu) hodnými komunisty, jako byl Dubček, Gorbačov, ale dalším studiem jsem zjistil, že oni se snažili socialistické řízení rozbít a za to jsou dnes oceňováni.

 23 let kapitalismu /1/ - PDF, 443 kB

 23 let kapitalismu /2/ - PDF, 478 kB

 Klement Gottwald: Dokázali jsme, že to dokážeme - PDF, 432 kB

 SMKČ - JPG, 24 kB

 Lid je vše - BMP, 1,30 MB

Vážený pane předsedo,
rád bych Vám poděkoval za Váš projev, který zazněl na pietním aktu v Javoříčku. Byla to slova, která jsně stanovila i program nás všech antifašistů – tj. program obhajoby národního odboje, upozorňování na zločiny fašismu a odpor proti jakýmkoliv snahám o hanobení protifašistického boje a revizi historie. Děkuji Vám za tato přímá slova, která vystihla přesně to, co si i my, mladí komunisté, stejně jako každý, kdo si nenavleče hnědou košili, myslí. Píši Vám i z důvodu spolupráce, spojení sil proti společnému nepříteli – fašismu a fašizaci. Vaše postoje nás přesvědčují, že na rozdíl od různých oficiálních řečníků myslíte svá slova vážně. Stejně jako my.

Podivné dojmy z demonstrace 21. 4. 2012 - Byli jsme tam - Ve Studenci proti rasismu, revizi historie a fašizující vládě premiéra Nečase - Ze setkání ke 100. výročí narození s. Kim Ir Sena - Připomínka porážky pravicového puče - 80. výročí Velké mostecké stávky - Pietní akt za mrtvé bezdomovce - Beseda o Venezuele v Jihlavě - SMKČ na Josefovské - Holešovská výzva v Hradci Králové - SMKČ podruhé v tomto roce v Semilech, tentokrát na jednání své Ústřední rady - Studenti v Brně vyšli do ulic - Holešovská výzva-plivnutí do tváře proletariátu - K aktuálním otázkám školství - Luhačovice očima komunistického zastupitele - Vít Bárta-konkurenční hrozba pro současný bankovní systém a finanční oligarchii - Pryč s okupanty z Afghánistánu! - Habanastation-skvělý kubánský film z r. 2011 - Nechci se stát majetkem - David Rath řekl pravdu - Skutečná demokracie bez socialismu neexistuje - Nejen demonstrujícím odborářům a občanům - Štrougal: Mladý levičáky neberu.
BAREVNĚ ZDE (805 kB), ČERNOBÍLE ZDE (1,81 MB). Starší čísla Českosloslovenské mladé pravdy ke stažení ZDE.

Ve středu 9. května 2012 uspořádala Pražská rada Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM) dva pietní akty u příležitosti 67. výročí osvobození Prahy hrdinnou sovětskou Rudou armádou. Svaz mladých komunistů Československa tyto akce svou účastí podpořil.
Asi stovka komunistů a sympatizujících se setkala nejprve u fontány na smíchovském náměstí Kinských (blahé paměti náměstí Sovětských tankistů), na místě, kde od července 1945 (daleko před Vítězným únorem) do července 1991 stával památník v podobě sovětského tanku na podstavci, po listopadu 1989 kontrarevolucionáři nejprve dvakrát přetřený narůžovo a poté odstraněný. Na tomto místě přednesl projev místopředseda Obvodního výboru KSČM Praha 5, zastupitel hl. m. Prahy za KSČM a kandidát do Senátu s. Petr Šimůnek a zástupce občanského sdružení Vojáci proti válce s. Zdeněk Kubáněk. Přítomna byla i poslankyně Parlamentu ČR, zastupitelka hl. m. Prahy a předsedkyně Pražské rady KSČM s. Marta Semelová.

Den předtím oficiální pietní akt zástupců města Prostějova a dalších organizací na místním hřbitově. Pronesena známá a mnohokrát předtím citovaná slova. S většinou se musí souhlasit, leccos bych rád upřesnil. Především bych dodal, že teprve tehdy, když si uvědomíme smysl odboje a boje proti fašismu a důsledky mnichovské zrady, teprve tehdy budeme mít co říct k současnosti a prohlédneme mnohá klišé, mnohá zkreslení či vyslovené lži.
Mnoho z minulosti se dnes zakrývá za osobnosti, o kterých se už tak málo ví, že slouží spíše jako plakátovací plocha kohokoliv. Jednou z nich je bezesporu Masaryk. Osobnost rozhodně podstatná, která by si však místo frází zasloužila hlubší a nikoli nekritický rozbor. I proto v souvislosti s odbojem oponuji u pomníku pronesené větě: Nešlo o to stát nebo nestát za Masarykem, šlo o to si uvědomit daleko obecnější myšlenku, že jde o přežití či nepřežití jednoho národa – a že přežít musí za jakoukoli cenu, i za tu největší oběť.

V poslední době se v naší zemi rozšiřují hlásnými troubami vládnoucí třídy, médii, dvě vlny strachu. Jednak je to vlna naprostého pohrdání lidem, který je podle ústavy této země veškerým zdrojem moci. Druhým případem rozšiřování strachu je několikanásobná vlna rasistických nálad provázených čím dál větší nesnášenlivostí.
První jmenovaná vlna se rozšířila zvláště po volebním průzkumu společnosti CVVM, který přiřkl KSČM druhé místo v průzkumu za ČSSD a 20% v případných volbách. Tento výsledek by byl k otevření šampaňského jenom, kdyby člověk neznal situaci ve straně, faktické aktivity a historii volebních průzkumů a pozdějších reálných výsledků ve volbách. Díky tomuto výsledku se do hlavních vysílacích prostředků po dlouhé době dostal zástupce KSČM, její předseda Vojtěch Filip. Bylo tomu tak 19. dubna v pořadu Hyde Park. Jeho vystoupení bylo ryze oportunistické, kdy přes prosby diváků k znárodnění-zespolečenštění výrobních prostředků se vyjadřoval tak, že popřel základní požadavek Komunistického manifestu a navrhl pouhé vykupování (v klíčových podnicích, kde vlastník podniku může být bohatší než ČR, to jistě půjde skvěle) majetku. Rovněž zdůvodnění odstranění kandidáta do PSP ČR s. Lukáše Kollarčíka tím, že šlo o špatné procedury a kvůli tomu, že jako kuřák odpuzoval voliče, se jaksi rozcházejí s tím, že jmenovaný soudruh byl zvolen za zastupitele města Luhačovic a během voleb PSP ČR dostal velké množství preferenčních hlasů.

Smutná informace pro většinu našich občanů byla otištěna v jednom z nacionalistických periodik. V Ivano-Frankivsku schválili navýšení penzí o 500 hřiven a jednorázovou dávku 4 400 hřiven těm, kteří bojovali v Ukrajinské povstalecké armádě (UPA) a 1. divizi SS Halič. Kromě toho ivano-frankivští zastupitelé schválili 100% hrazení poplatků za užívání komunálních služeb pro tyto „bojovníky". Zatímco skuteční obránci vlasti, veteráni Rudé Armády a partyzáni, neustále bojují s malými důchody a neustálým zvyšováním poplatků za komunální služby, na jejichž odpuštění či proplácení nemají nárok.
Chtěl bych připomenout zejména mladým lidem, kteří často zapomínají na své dědečky, starší pak na své otce, kteří obětovali své životy za svobodu a důstojnou budoucnost: Ve druhé světové válce naši otcové a dědové bojovali v řadách Rudé armády Sovětského svazu proti fašistickému Německu a jeho spojencům.

„Ja viem, že po mojej smrti na môj hrob nahádžu kopu špiny, no vietor histórie ju neľútostne rozpráši!“ J. V. Stalin, 1943
Vklad Stalina na rozvoj našej vlasti je natoľko ohromujúci, že doteraz sa nekončia potoky lži a blata zo strany nenávistníkov ruského národa a ničiteľov Ruska na jeho adresu a na adresu všetkého, čo bolo vybudované za jeho vlády. Kydanie špiny na Stalina zo strany Chruščova znamenalo svojho času začiatok degradácie elity ZSSR, búrka lživých mýtov bola potrebná z dôvodu povalenia ZSSR, v súčasnej dobe je lož na stalinský ZSSR potrebná preto, aby sa odvrátila pozornosť ľudí od celkového úpadku. Osôbky, ktoré sú pri moci v súčasnosti, sú natoľko plytké, ciele ich života natoľko ničotné a škody krajine na základe ich opatrení sú natoľko ohromné, že im neostáva robiť nič iné, len štekať na už mŕtveho leva. Pravda, efekt spätného nárazu bude o to silnejší. Lož sa raz rozplynie a daná epocha sa dočká objektívneho ocenenia. Bývalí lživí podliaci sa začínajú vtierať do priazne národa, sláviaceho a vážiaceho sa Stalina. No to je lyrika, prejdime k faktom.

9. května vzpomínáme příjezd vojáků Rudé armády do Prahy, kdy nám přivezli mír, osvobození od fašismu a hlavně nový počátek - socialismus! Začala nová éra pro nás všechny - budování lepšího světa, budování socialismu. Začali jsme budovat nový svět, ten, který už by neumožňoval novou mnichovskou zradu, ale mírový život pro nás i pro budoucí generace. Ale bohužel se naskytli i ti, kteří nám záviděli, a právě proto musela začít Studená válka.
Pro nás začala nejlepší etapa nového počátku – toho, kdy byl člověk na prvním místě, kdy se stavěly byty pro všechny, kdy každý měl práci, kdy každý, kdo chtěl založit rodinu, měl nejlepší podmínky na světě.

Projev místopředsedy OV KSČM ve Zlíně a předsedy SMKČ Lukáše Kollarčíka na oslavě Svátku práce dne 1. 5. 2012 ve Slavičíně
Vážení pracující lidé, milí učni a studenti, drazí senioři, přátelé, soudružky a soudruzi,
jménem OV KSČM Zlín Vás zdravím na dnešní oslavě svátku, který je věnován drtivé většině společnosti – Svátku práce. Jsem velmi potěšen, a byl jsem kvůli tomu plný očekávání, že mohu poznat, jakým způsobem slaví jeden z nejdůležitějších svátků lidstva občané města Slavičína. Musím z tohoto místa připomenout a poděkovat slavičínským komunistům, místní ZO KSČM ve Slavičíně, za to, že díky ní mají všichni zájemci z řad pracujících ze Slavičínska možnost již několik let po sobě připomenout si svůj svátek ve svém městě. To je v dnešní kapitalistické realitě daleko více výjimkou, než pravidlem.

SMKČ Polabské oblasti se již tradičně zúčastnil prvomájových oslav pořádaných OV KSČM v Kolíně. Já osobně jsem na místo dorazil jako první s praporem KSM se srpem a kladivem, načež jsem dostal „držkovkou“ od pracovnice OV KSČM(!), že se s „tou fanglí“ mám jít producírovat jinam. Sotva za pět minut na místo dorazili soudruzi z Nymburska s více než metrovým praporem SSSR. To však již paní Prchalová nekomentovala...
Oproti předchozím oslavám jsme zaznamenali dobrou věc – přítomnost stánku s občerstvením.
Jako loni, vzbudili jsme zájem reportéra z místního Kolínského deníku (odkaz na článek a jejich fotogalerii pod článkem), který nám položil pár otázek a udělal s námi několik docela pěkných fotek. Po zhruba hodině účasti na stranickém mítinku jsme se rozhodli podívat se po stánku ČSSD, který jsme loni navštívili a který se měl nacházet asi 4 minuty chůze od oslav KSČM. Vydali jsme se tam s oběma prapory rozevlátými a za zpěvu socialistických písní.

„Hlásíme se k Jiráskovi, a je nám blízký – bližší než staré společnosti kapitalistické – že ve svém díle mistrně vystihl, které to naše tradice vedou vpřed, k svobodě a k rozkvětu národa. Jeho dílo nás učí tedy správnému pohledu na naši minulost, posiluje naše národní sebevědomí a plní nás dějinným optimismem a vírou tvořivé síly lidu.", napsal první dělnický prezident Československa soudruh Klement Gottwald.
Dnešní všudypřítomná antikomunistická propaganda často tvrdí, že komunisté zneužili Jiráskova díla a udělali z něj spisovatele třídního – proletářského, protikapitalistického, ačkoli sám Alois Jirásek (1851 – 1930) byl antikomunista. Komunisté ale nikdy netvrdili, že by Jirásek byl jedním z nich. Krom toho velká většina jeho děl je zasazena do období feudalismu, takže třídní srážky mezi proletariátem a buržoazií zachycovat nemůže. Je známo, že po vzniku ČSR byl Alois Jirásek v l. 1918 - 1920 poslancem a 1920 – 1925 senátorem za radikálně pravicovou Kramářovu národně demokratickou stranu a vystupoval jako bojovník „za čistou demokracii" proti „extrémům fašismu a komunismu" (ačkoli mnozí národní demokraté s fašisty sympatizovali a také tak skončili), stejně jako např. významný prvorepublikový politicky exponovaný spisovatel Karel Čapek. Vládnoucí komunisté však dokázali posuzovat díla jednotlivých autorů minulosti podle jejich kvality a společenského přínosu, nikoli je odsuzovat a likvidovat jen pro odlišné politické názory tvůrců. Na rozdíl od současnosti, kdy je dílo mnoha významných umělců minulosti přehlíženo jen proto, že se angažovali v budování socialistické společnosti…

Rezoluce Mezinárodní koordinace revolučních stran a organizací (ICOR)
1. Tři a půl roku po září 2008 je opět světová ekonomická a finanční krize na vzestupu. Společný mezinárodní antikrizový management iniciovaný G20 v listopadu 2008 uspěl ve zmírňování následků této krize. Především mocní by měli utlumit politické otřesy, doprovázející krizi. Nicméně, naděje světového kapitálu na vzestup světové ekonomiky nedošla naplnění. Zároveň toto selhání bylo začátkem krize likvidity v Evropě. Jakmile půjčky nemohly být hrazeny z osekaných státních rozpočtů, na začátku roku 2010 finanční krize opět propukla ve formě krize eura. Tentokrát však nepřišla vinou bankovních monopolů jako v roce 2008, ale z nástrojů krizového managementu - státních rozpočtů. Mezinárodní management se sám dostal do hluboké krize. Na začátku roku 2012 vlády imperialistických zemí stojí před ekonomickými zmatky či finančními fantaziemi.

Tisková informace iniciativní skupiny
V květnu do ulic některých měst bývalého SSSR vyjedou desítky ,,Stalinobusů“.
Ve dnech oslav 67. výročí Vítězství v Rusku i řadě zemí Společenství nezávislých států (SNS) již po čtvrté proběhne akce ,,AUTUBUS VÍTĚZSTVÍ“, v jejímž rámci na trasy v největších městech vyjedou autobusy vyzdobené portréty Vrchního velitele ozbrojených sil SSSR, generalissima Josifa Vissarionoviče Stalina. Analogické akce se uskutečnily již v letech 2010 a 2011. Tentokrát, vzhledem k připojení se k organizaci nových skupin aktivistů a získání většího množství finančních prostředků, geografie akce bude podstatně rozšířena, což umožní využít největších měst Ruska i část měst v SNS.

Úvodní referát předsedy Svazu mladých komunistů Československa (SMKČ) s. Lukáše Kollarčíka na XXXII. Pražské teoreticko-politické konferenci (PTPK) na téma: „Možnosti zvýšení akceschopnosti a politického vlivu KSČM v současné prohlubující se krizi kapitalismu", spolupořádané SMKČ v Praze v sobotu 28. dubna 2012
1. Úvod
Vážené soudružky, vážení soudruzi,
mezi základní principy výstavby komunistické strany, které jsou rovněž praxí velké části vrcholných představitelů KSČM nejen ignorovány, ale i popírány, patří kritika a sebekritika. Já se těchto principů budu, možná pro někoho netradičně, držet ve svém dnešním referátu, a pokusím se využít nejen na této tribuně tradiční kritiku, ale i sebekritiku vůči nám samotným. Téma dnešní konference je jistě velmi zajímavé a v dnešní době navýsost důležité. Pojímat ho však izolovaně, tj. bez patřičných souvislostí se současnou kvalitou, schopnostmi a akceschopností nejen KSČM, ale i celého komunistického a dělnického hnutí v ČR, by nejenže zavánělo pštrosím chováním, ale dle mého soudu by šlo o nedialektický přístup. Někteří po tomto přístupu, kterému se často říká „pozitivní kritika,“ volali i před dnešní konferencí. Co požadovali a co by si představovali? Abychom nehovořili o sobě, svých nedostatcích, o absenci komunistického charakteru či jeho pokřivení a celkových následcích těchto znaků v případě KSČM. A abychom přednášeli z hlediska marxisticko-leninské teorie správné a kvalitní příspěvky, analyzující příčiny, podstatu, základní i dílčí průvodní jevy kapitalistické krize, a abychom se při tom snažili téměř nezavadit o situaci a kvalitu KSČM.

Úterý, 1. května 2012 – Svátek práce (státní svátek), stojí v kalendáři. Zatímco politicky neuvědomělí občané namnoze vyspávají po bujarých oslavách „pálení čarodějnic“, ti uvědomělejší (ať už v jakémkoli směru) manifestují. Někteří ještě naivně svátek práce „slaví“, i když v současnosti není co slavit, ve státě diktatury buržoazie, který poctivou prací pohrdá. Ostatní demonstrují. Za socialismus a komunismus, proti socialismu a komunismu, za sociální stát, proti sociálnímu státu, na podporu té či oné vlády, proti té či oné nebo proti jakékoli vládě, za rasově čistý národ, proti rasismu…, každý dle svého gusta. Ovšem s tím rozdílem, že někteří jsou za to dobře placeni, zatímco jiní svou angažovaností osobní pohodlí a postavení riskují (mají-li v něm ještě co ztratit).

Modrý teror je velmi silný a přesto lidskému oku na první pohled skrytý. Stáváme se svědky a oběťmi jeho následků. Veřejnost se bojí pojmenovat příčiny a pouze sklouzává ke kritice průvodních jevů. Prokorumpované a prolobované pseudolevicové politické strany a odbory alibisticky mlčí a pláčou, jak že se to špatně u nás žije, místo reálné a tvrdé protiakce, stávek a aktivizace. Modrá morová nákaza působí neviditelně a nehmatatelně, avšak její dopady na společenskou třídu těch, kteří se žádným způsobem nepodílejí na vlastnictví výrobních prostředků, jsou smrtelné. Modrý teror, povýšen v rozbitém Československu na zákon, vystavuje nejširší skupinu obyvatel destruktivním jevům, jako například sebevraždám z exekucí, bezdomovectví, kriminalitě, snižování životní úrovně na práh středověku, znedostupňuje vzdělání a vymoženosti vědy a lékařského pokroku, jakožto jiné sociální historické výdobytky. Bariérou peněžního nedostatku, který pociťují řady nevlastníků výrobních prostředků, si kapitalisté opevnili i svoje podniky, sídla a služby tak, aby sloužily pouze vykořisťovatelům a byla eliminována přítomnost, jak oni pracující nazývají, „chudé lůzy" nebo „socek“.

Letošní první květnový den. Krásné počasí, tu a tam mráček, několik dní pokračující horko vybízející k hledání stínu. Úterní první máj připomněl spíš atmosféru Srpnové neděle Otakara Vávry. Ale honba za pivem a místem ve skákacím hradu není ta úplně nejlepší příležitost k rozjímání nad smyslem svátku činnosti, která tvoří hmatatelné hodnoty.
Oslava Prvního máje však nebyla vždy tak idylická. Rozhodně ne ve svých počátcích. Ani v českých končinách se myšlenka oslavy Svátku práce a především obsahu politického boje za práva pracujících neuplatňovala lehce. V té dnes tak velebené první republice nechyběl vprůvodu četník, který velmi často diktoval své korekce politických názorů obuškem. To už v dobových filmech s Oldřichem Novým nenajdeme. A právě tento velký herec se později vyjádřil, že podobnou stylizaci bral jen jako výsměch nejvyšší vrstvě. Paradoxně někteří této parodii uvěřili.

Lubomír Štrougal, někdejší symbol normalizace, se znovu vyjádřil. Nevím, zda tlumočí své názory či mínění SPOZ nebo pana Babiše. Budeme naivně myslet, že svoje vlastní. Dnešní názory, nikoli ty z roku 68, 69 nebo 87. Těžko se v tom zorientovat. Tentokrát si odplivl na levicovou mládež. Vyslechněme tedy slova tohoto muže, kterého jsme vždy viděli tam, kudy směřoval vítr:
„Mladý levičáky neberu. Jsou to kluci pod vlivem radikálních názorů, nemají žádný program a chtějí se dostat násilím zpět k moci. Chtějí světovou revoluci. Když s nimi člověk začne diskutovat o sociálně spravedlivé budoucnosti, většinou mlčí. Násilím ale spravedlivou společnost budovat nelze. Dnešní kapitalismus je stejně rozporuplný, jako byl náš socialismus. Proto se měli po roce 1989 komunisté přejmenovat."

Zdravím všechny občany obce Studenec, všechny zúčastněné soudružky, soudruhy a všechny antifašisty.
K příležitosti dnů boje proti rasové diskriminaci a výročí největších bojovníků proti fašismu jsme se rozhodli uspořádat pietní akt u zdejšího pomníku. Zastáváme názor, že všechny tři osobnosti, které jsou na pomníku znázorněny, Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš a Josif Stalin, se zasloužily o československý stát a bojovaly proti fašistické ideologii, nejzločinnější ideologii v dějinách lidstva. Proto bychom si chtěli připomenout život a historický odkaz nejen osobností, znázorněných na tomto pomníku, ale všech osobností, které bojovaly proti fašismu a mnohdy umíraly, jako nevinné oběti, v koncentračních táborech. K významným československým antifašistům, kteří se v dobách nacistické okupace, v letech 1939-1945, postavili proti nacistické tyranii, patří např. Julius Fučík, Jan Šverma, Jan Opletal, ale i Klement Gottwald, jehož KSČ byla po celou dobu 2. světové války oporou všech partyzánů a antifašistů v Československu. Všechny jmenované osobnosti, mohou být vzorem pro všechny zákonodárce v dnešním boji proti neonacismu, jehož přívrženci mnohdy bez potrestání propagují ideologii, kvůli které zemřelo ve 20. století 60 milionů lidí.

Jsou dvě hodiny odpoledne. Závislí na zábavě a nespokojení s pořady v televizi přecházíme k počítači. Vybereme si hru „Ninja Hattori“. Přichází hra, ve které Ninja (zřejmě jménem Hattori) mávne mečem a jediným úderem setne hlavu protivníkovi. Z krku mrtvého vystříkne gejzír krve. Jsme šťastní, že jsme jednoho zlikvidovali, a přikročíme k likvidaci dalších.
To je necitelnost, jakou krmíme naše děti dnem i nocí už od dětství (nebo dá se říci už jako nemluvně?). Nelze se potom divit, že se tato necitelnost odrazí v jejich chování, když v životě vyrůstají a rozvíjejí se. Jsme necitelní k chudobě, strádání, diskriminaci, vykořisťování, k handicapům, a samozřejmě ke smrti.

V sobotu dne 28. dubna se konal pietní akt upomínající na 38 obětí nacistické krutovlády v Javoříčku, místu právem pojmenovaném jako „moravské Lidice“. Akce jsme se zúčastnili i my z SMKČ Prostějovsko, abychom uctili položením věnce památku mrtvých, kteří se už nedožili příchodu svobody na jaře 1945. 5. května toho roku se Javoříčko zařadilo za Lidice, Ležáky, Ploštinu, Leskovice, slovenskou Kremničku, Nemeckou, Ostrý Grúň či Kľak a krví vlastních občanů se natrvalo zapsalo na ty nejčernější stránky naší historie. Svými životy zaplatili muži z Javoříčka za konec nacistického snu o panské rase a světové nadvládě, kterému však odzvonilo již u Kurska, Stalingradu nebo poté v Normandii. Za pouhé čtyři dny byl konec nejhorší kapitoly dějin lidstva, k nohám osvoboditelů padly zpupné standarty vrahů.

Pevná volba
Buď nový světový řád, transnacionální diktatura, udržující čtyři pětiny lidstva planety Země v ekonomické a duchovní rezervaci, anebo přestavba na socialistické bázi. Jiná cesta neexistuje.
Pro jednotné, silné a suverénní Rusko není místo v imperialistickém schématu globálního světového řádu. Rusko se neocitlo náhodou v centru probíhajícího přerozdělování světa. Tento proces probíhá na teritoriu, na kterém se nacházejí všechny geopolitické zájmy Ruska. Do Ruska se zakously nejtemnější síly světa. Rusko čekají nové zkoušky, utrpení a strasti a v případě vítězství globalismu – zmizení z historické scény, kulturní degradace, duchovní degenerace, demografická katastrofa a státní rozpad.

Na pultech ruských knihkupectví se loni na jaře objevila kniha předsedy Komunistické strany Ruské federace (KS RF) Gennadije Zjuganova: „Globální zotročení Ruska neboli Globalizace podle Američanů“. Zjuganov v ní navazuje na svou knihu „Globalizace a osud lidstva“ vydanou počátkem nového tisíciletí, přeloženou do mnoha jazyků a vydanou v USA, Francii, ČLR a arabských státech. Problémy popsané v knize nezestárly, ale právě naopak se staly v současnosti velmi aktuálními. Potvrdily se i závěry autora, že tento způsob globalizace povede nevyhnutelně k zostření současných rozporů ve světě.
Systémová krize otřásající světem se projevila v nových hrozbách lidstvu, hlavně v přerůstání lokálních konfliktů v další světovou válku, nezastavitelném růstu nezaměstnanosti, bídy a hladu, prohlubování sociálních rozdílů, etnických a religiózních konfliktů. Uvedené problémy vyúsťují nejen do masových demonstrací a protestů občanů v celém světě, ale provokují i růst terorismu, jehož oběťmi jsou mírumilovní lidé. Do sítě globalizace nastražené Západem se čím dále tím více zamotává Rusko.

Drazí krajané,
po návratu do světa absurdity, po velmi krátké návštěvě vlasti, jež vedla k nejrůznějším toulkám - některé na úrovni šílenství, možné jen pro pomlouvače naší společnosti - je už pro mě čas splatit dluh, jímž jsem povinován svému lidu, těmito slovy. Nejsou mířena k těm, kteří doufali, že nás budou kritizovat v očekávání, že se můj pobyt na Kubě stane politickou událostí, a teď tak činí, neboť byl tak diskrétní. Nejsou ani mířena k těm, kteří prorokovali, že se nevrátím, a teď hledají nejrůznější zdůvodnění k vysvětlení toho, co jsem učinil. Je to o elementární zodpovědnosti, již mám k lidem, kteří cítili oddech, nabídnutý touto mojí krátkou návštěvou, jako svůj vlastní, a mnozí z nich doufali, že budou moji návštěvu sledovat v duchu solidarity a šlechetnosti. Dlužím tato slova jen této poslední skupině.

Ve čtvrtek 26. dubna v dopoledních hodinách se u příležitosti 95. výročí tragické hladové demonstrace konala komorní pietní akce na náměstí Padlých hrdinů v Prostějově. K motivu opuštěného kladiva, symbolizujícímu zastřelené pracující, byla položena za SMKČ Prostějovsko kytice karafiátů a zapáleny svíčky. Před pomníkem dvaceti třem zabitým demonstrantům od sochaře Třísky byl v zastoupení položen věnec s nápisem „Obětem teroru“ od velvyslanectví Bolívarovské republiky Venezuela. Velvyslanec J. E. Victor Hernandez, který se z pracovních důvodů nemohl pietního aktu osobně zúčastnit, k výročí poznamenal: „Oběti protilidového teroru nesmí být zapomenuty!“

Chceme ukazovat Korejskou lidově demokratickou republiku v jiném světle, po tom, co všude slyšíme o hladu a bídě lidí v KLDR, o tom, jak lid KLDR strádá a utápí se v beznaději. Zde máme pravý opak. Zde je video slavnostního otevření obchodního centra v hlavním městě Pchjongjangu. Takové video v českých médiích neuvidíme - a proč asi? Že by KLDR by byla na tom rozhodně lépe, než nám ukazují naše média???
Na záběrech, které odvysílala Korejská ústřední tisková agentura (KCNA), vidíme otevření velkého obchodního centra s veškerým vybavením od potravin, elektroniky až po nábytek. O úspěších socialismu v KLDR se u nás mlčí, např. o výstavbě nových moderních bytů (ve velké míře), které u nás můžete vidět v nabídce za 3 miliony, zatímco v KLDR jsou všechny základní potřeby hrazené ze státního rozpočtu, nebo o dostavbě největšího hotelu na světě Rjugjongu se 105 patry.

Nyní zůstalo pro nomenklaturu jediné východisko ze situace - Stalin musel zemřít ve funkci tajemníka ÚV, ve funkci vůdce strany a celé země. V případě takové smrti by jeho nástupce na místě tajemníka ÚV byl v očích lidí automaticky i vůdcem země, ale soustředěné v rukou ÚV a sdělovací prostředky by se rychle postaraly učinit nástupce geniálním – upevnily by ho ve vědomí obyvatelstva jako vůdce všeho lidu.
Hlavní však je, opakuji, aby zemřel a nestačil opustit svou funkci tajemníka ÚV. Není nic divného, aby přežil po tomto plénu alespoň čtyři měsíce.
Je pravda, že Stalin chápal, co mu hrozí. Je to zřejmé i ze skutečnosti, že přijal opatření ke sloučení Ministerstva vnitra a Ministerstva státní bezpečnosti v Berijových rukách, je to zřejmé z jeho opatrnosti, že přestal jezdit do Kremlu po podivné smrti náčelníka kremelské ochranky v rukou lékařů. Nomenklatura se ukázala být silnější...

Replika z filmu Obecná škola se mi jakoby náhodou vybavila v souvislosti s dovětkem po sobotní demonstraci. Jaroslav Zavadil se vymlouvá ohledně podemonstračního piva s ministrem Kalouskem slovy o nutném využití každé možnosti, jak hájit zájmy demonstrujících. Mám také rád plzeňské, ale nikdy jsem ze sebe kvůli jedné plzničce nedokázal udělat takovou kurvu jako ty, Jardo. Nerad bych o někoho zavadil, ale co by tomuto stylu chování, konkrétněji kolaborantství s těmi, kteří žijí z útlaku pracujících, nezaměstnaných nebo seniorů, řekl takový autor Barunky nebo Rudé záře nad Kladnem…

Lidé se čím dál více diví, jak se z politiky v podání pravice stává byznys a přibývá protagonistů tohoto politického spektra, kteří se nechávají korumpovat a rozkrádají peníze, majetky a v podstatě i život obyčejných občanů. Podle mne se veřejnost diví úplně zbytečně. Vždyť kapitalismus jako systém má v sobě zakořeněn korupční potenciál! Kdo má peníze, má i moc, kdo má moc, má i peníze a za prachy jde koupit všechno. Jsme toho přece svědky každý den. Otřesné!
Říkejme ale proto lidem pravdu, byť někomu se může zdát krutou. Ale nebuďme zbytečně ustrašení, bylo by nedůstojné malovat problémy narůžovo, jen, aby nás kdosi neobvinil z extrémismu! Jaká je tedy pravda - kapitalismus jako takový je zločinem! Ať se to komu líbí nebo ne, právě jedině on je režimem zločinným a zavrženíhodným! Vždyť je v podstatě založen na mafiánských praktikách a zásadách a na sociální nespravedlnosti! A konečně, vždyť všechny světové války, ale i menší válečné konflikty, způsobil a rozpoutal právě tento společenský systém.

Zástupci SMKČ a Svazu přátel Latinské Ameriky a Karibiku se ve čtvrtek 19. dubna zúčastnili na náměstí Interbrigády v Praze plánované akce venezuelského velvyslance Victora Juliana Hernandeze Leona u pomníku otce nezávislosti latinskoamerických států Símona Bolívara. U vzpomínkového aktu byl v projevu J. E. Victora Hernandeze vyzvednut Bolívarův dobový význam a aktuálnost jeho myšlenek v dnešním emancipačním procesu Latinské Ameriky. Přítomny byly delegace zastupitelských úřadů latinskoamerických zemí jako např. Argentiny, Brazílie nebo Mexika. Z ostatních delegací dalších zemí jmenujme ještě diplomaty z Alžírska či Běloruska.

Po vydání březnového čísla našeho měsíčníku (nikoli občasníku, jak se autor mylně domnívá) netrvalo dlouho a dne 19. března 2012 ostře a nevybíravě na Dialog zaútočil na stránkách Haló novin Jaroslav Kojzar. Zlobně zvolená argumentace nás nepřekvapila. V danou chvíli však nelze mlčet. S ohledem na odmítavé reakce celé řady čtenářů Dialogu, si výjimečně dovolím napsat odpověď jejich jménem.
Z mnoha důvodů se můžeme domnívat, že článek Jaroslava Kojzara je ryze účelový. Ve své podstatě je zejména nervózní reakcí na v Dialogu zveřejněnou kritiku těch vedoucích činitelů KSČM, kteří nesou plnou odpovědnost za vážné politické prohry a porážky KSČM z posledních let a řada z nich i za škodu ve výši mnoha desítek milionů Kč v souvislosti s připravovaným prodejem sídla strany. Blíží se květnový sjezd v Liberci, proto ten štiplavý a útočný obsah.

Komunisté za války V. - 1944
29. srpna vstoupila nacistická vojska na území Slovenska a zahájila jeho okupaci. Hitlerovské vojenské jednotky postupovaly přes Púchov, Čadcu směrem na Žilinu, z Petržalky do Bratislavy a z okupovaného polského území na Kežmarok, Poprad a Telgárt.
V 19 hodin přednesl ministr obrany slovenské luďácké vlády generál F. Čatloš v bratislavském rozhlase projev, v němž oznámil příchod německých vojsk na Slovensko. Současně vyzval slovenskou armádu, aby byla německým vojskům nápomocna.
Ihned po Čatlošově projevu vydal pplk. J. Golian rozkaz k ozbrojenému odporu povstaleckých jednotek slovenské armády. Začalo Slovenské národní povstání -- celonárodní ozbrojené povstání slovenského lidu, do něhož pod vlivem a vedením KSS vyústila partyzánská válka a celý národně osvobozenecký boj slovenského lidu. Cílem povstání bylo osvobození a obnovení Československé republiky na nových, národně a sociálně spravedlivých základech. Bylo počátkem národní a demokratická revoluce v Československu.

Jak už všímaví čtenáři zjistili na našich stránkách z článků soudruhů Peče a Špidly, v sobotu 21. dubna 2012 se členové a sympatizanti Svazu mladých komunistů Československa (SMKČ) zúčastnili největší české protivládní demonstrace od kontrarevolučního šílenství na konci roku 1989. Demonstraci proti vládním reformám „STOP vládě" pořádalo několik desítek odborových organizací a občanských iniciativ. Nepřehlédnutelná byla účast Odborového sdružení Čech, Moravy a Slezska (OSČMS) vedeného poslancem za KSČM soudruhem Stanislavem Grospičem, jenž kráčel za transparentem v čele „rudého bloku" OSČMS, KSČM a více či méně sympatizujících komunistů (bohužel, člen KSČM a komunista nejsou synonyma). Jistě není náhodné, že OSČMS nebyl uveden na pozvánkách na demonstraci mezi podporujícími organizacemi, ačkoli o to usiloval a přípravy protestu se velice aktivně účastnil – soudruhu Grospičovi se po žádosti o vysvětlení dostalo omluvy, že se jednalo o „omyl"…

Duka nazývá v rozhovoru pro rozhlas český lid lůzou, pohrdá jeho problémy a stížnosti na zdejší režim nazývá demagogií, o vládě lidu se vyjadřuje jako o tyranii většiny. Ano - jak „nečekaný“ je tento pohled na svět od muže, který pokračuje v tradici nenažranosti katolické církve, v tradici pijavic v sutanách, které se zmohly buď na fašizaci, vymývání mozků prostým lidem nebo na sexuální zneužívání dětí či různé finanční podvody. Ne nadarmo tento muž svou vizáží připomíná klerofašistického slovenského představitele Jozefa Tisa a ne nadarmo je pod komandem papeže, někdejšího člena nacistické organizace Hitlerjugend.

Vážený soudruhu předsedo. Pozorně jsem sledoval včerejší (19. 4. 2012) pořad Hyde Park na ČT 24. Tvým vystoupením jsem byl opět rozčarován. Tvoje vyhýbavé odpovědi na spoustu zásadních otázek, nezlob se, to není hodno předsedy strany, která má ve svém názvu Komunistická. Kdy už konečně začneš hovořit jako předseda komunistů, nikoliv pouze jako právník? Vrcholem Tvého vystoupení bylo to, že dotazy, které se týkaly Lukáše Kolarčíka, potažmo SMKČ anebo Marty Semelové, Tě dostal pan Takáč přesně tam, kam chtěl a potřeboval. K odsuzování a distancování se od marxisticky smýšlejících členů KSČM, od distancování se od všeho, i toho převážně dobrého, co KSČ pro blaho lidí v minulosti vykonala.

Byl jsem tam s ostatními mladými soudružkami a soudruhy a je pravdou, že projevy organizátorů byly suché, nemastné a slané už vůbec ne…
Nemám rád zbytečné žvanírny, kde se donekonečna omílá pouze to, co už dávno víme. Místo kvalitních, konkrétních a masy burcujících projevů organizátorů jsme se dočkali jakéhosi politického fňukání, jak je všechno špatně…
Dav byl skutečně obrovský a jeho počet je odhadováno asi na 120 000 kusů lidských zdrojů. Účasten byl i Roman Smetana, řidič odsouzený Markétou Langerovou, podnikatelskou matrací Ivana Langera, ke 100 dnům vězení za čmárání po 31 plakátech ODS a KDU-ČSL. Na demonstraci se sám přihlásil policii…

Berija za nic nemohl
Nyní otázka týkající se Beriji. Dnes snad neexistuje historik, který by nespojoval smrt Stalina a Beriji, prý již Berija chtěl Stalina zabít. Protože všechny vzpomínky se psaly za několik, či několik desítek let po Berijově popravě, kdy se již stal celosvětovým netvorem, pak je to přirozené. Ovšem jestliže bychom u svědků Berijova chování po dobu trvání Stalinovy nemoci 2.-5. března 1953 měli uspořádat osobní charakteristiky Beriji a ponechat pouze jeho slova a popis jeho jednání, pak získáme dosti zajímavý obraz.
Z Chruščovových slov, který neměl nejmenší důvod lhát v této otázce, je jasné, že Berija se dozvěděl o Stalinově nemoci až ráno 2. března a neprodleně přijel a vyžadoval od lékařů energickou léčbu.

V říjnu roku 2010 získala KSČM ve volbách do obecních zastupitelstev v lázeňském městě Luhačovice absolutně 3754 hlasů, tj. 8,40%, což představovalo o 617 hlasů a 0,48% lepší výsledek, než v předchozích volbách. Mnohem důležitějším důsledkem zvýšené podpory KSČM mezi obyvateli Luhačovic však bylo, že v jedenadvacetičlenném zastupitelstvu města zasedli dva komunističtí zastupitelé, tedy o jednoho zastupitele vyšší počet, nežli ve volebním období 2006-2010. Přestože povolební složení zastupitelstva ukazovalo na určité změny v přístupu voličů k výběru správců jejich města, zásadní změny výsledky voleb (a také jejich charakter) neumožňovaly. Proto křesla sedmičlenné rady města obsadila kvalitativně a obsahově v podstatě stejná garnitura osob, která Luhačovice řídí od r. 1989. Koalici tvoří ODS, ČSSD, KDU-ČSL, TOP 09, další dva zastupitelské subjekty sice v radě nezasedají, ale kromě jednoho z jejich členů jsou faktickou oporou radniční koalice. Na KSČM tedy zbyla role jediné, skutečné, důsledné opoziční síly. Splnit tuto úlohu bylo a je naším hlavním úkolem pro celé volební období, což ovšem neznamená jenom kritiku a destrukci, ale i předkládání vlastních návrhů.

Již dlouho jsem nebyl šokován tak, jako ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl, že se do šestice jmen, které obdrží Cenu města Prostějova, dostal – nota bene sám sebou navržen - Leopold Färber. Na rozdíl od ostatních osobností si nejsem nějakého přínosu pana Färbera vědom. Co mně však znechutilo víc, než egocentrismus jednoho starce, byla vyjádření některých vedoucích činitelů radnice.
Nabízí se mi zde porovnání s únorovým medializovaným distancem prostějovská radnice „od mé osoby a činnosti“. Jsem za to vděčný. Protože nyní je nejvhodnější příležitost, abych se distancoval já a řekl od plic, co si myslím: Pokud mám být upřímný, když vidím, jak bývalý příslušník Lidových milicí – tzv. ozbrojené pěsti dělnické třídy - navrhuje na Cenu města Prostějova individuum, které jednak ani z Prostějova není – a co hůř svou činnost založilo na plivání na účastníky protifašistického odboje a především opěvování vrahů Mašínů, tak to já nepokládám za nic jiného než za politickou deviaci. Pokud bych v takovéto situaci něco podobného provedl, strhal bych si jako „ex post“ legionář všechny hliníkové medaile a použil bych služební zbraň, abych zachránil zbytek jakési cti.

Lidé z USA, Kanady a Evropy vyzývají prezidenta Obamu, aby vyslyšel mezinárodní společenství a okamžitě, během pěti dnů za Pětici ve Washingtonu DC, Kubánskou pětici propustil. K akci, vyvolané Mezinárodním výborem za svobodu Kubánské pětice, se přihlásilo 272 amerických a mezinárodních organizací a přes 2 000 jednotlivců.
Během prvního a druhého dne 25 příznivců z USA i ze zahraničí navštívilo 12 ze stovky senátorů a 14 členů Kongresu, aby prodiskutovali případ Pětice. Podpůrné úsilí prvních dvou dnů poprvé zaznamenalo, že se případ Pětice dostal do Kapitolu. Velké množství reakcí na žádost o připojení vnímali příznivci jako pozitivum.
Louis Wolf z Washingtonu DC řekl: „Agitace v Kongresu za Kubánskou pětici nebo i za jakýkoli problém spojený s Kubou je rozhodně výzvou. Ale když nám senátorský poradce pro zahraniční politiku včera řekl ,Politika USA vůči Kubě ulpěla ve středověku´, věděli jsme, že naše práce neprobíhá v úplném vakuu.“

Ani my jsme nemohli na sobotní protivládní demonstraci v Praze chybět. Účastnili jsme se demonstrace na Václavském náměstí před rokem. Bylo zde 50 tisíc lidí. I to byl úspěch. Po roce stavíme již na dvojnásobku. Účast byla pro nás samozřejmostí. Na rozdíl od těch, kteří své názory – tj. úvodníky z Práva či Haló novin – hlásají leda mezi čtyřmi stěnami či v dozorčích radách. Jenže to jsou slova, váhu mají pouze činy. Nemůžeme o negativech mluvit, když nemáme vůli je odstraňovat. Říkejme tomu lenost, strach, alibismus – nic z toho, doufám, nebude patřit v budoucích letech k politickému slovníku té oficiální „levice“ tolik, jako je tomu dnes.

Občanská sdružení Komise pro obranu lidských práv, Svaz mladých komunistů Československa (kolektivní člen Ochrany památníků osvoboditelů z r. 1945, o. s.) - Komunistický svaz mládeže (SMKČ-KSM), členové Klubu českého pohraničí, o. s., ve spolupráci s protifašistickou organizací Kamas te Dživel! (Chceme žít!) a Komunistickou stranou Československa (KSČ) pořádali poslední březnový den shromáždění k připomínce Mezinárodního dne za odstranění rasové diskriminace (21. března) a k protestu proti dále vzrůstající fašizaci společnosti za nynější vlády premiéra Nečase.
Začátek akce byl stanoven na 31. března od 15 hodin v centru obce Studenec u památníku k připomínce vítězství nad fašizmem a také obětí světových válek, památníku s reliéfy tváří T. G. Masaryka, E. Beneše a J. V. Stalina. Na jejím konci pak proběhl pietní akt k uctění nejvýznamnějších bojovníků proti fašismu.

Vládnoucí třídou byla lidu předhozena mediální kost. Celá kauza o půjčkách je jen zastírací manévr, aby ovce nabyly povědomí, že justice funguje, že orgány státní správy pracují výborně a že každý odhalený korupční počin je po zásluze potrestán. Zajímavé a již teď zcela jisté na celé věci je, že ani Bárta a ani Škárka si žádný trest neodsedí. Je předvídatelné, jak celá věc dopadne. Už nyní se diskutuje o tom, zda je možno někomu zakázat na 10 let politickou kandidaturu soudní cestou. Že by tohle byla možná klička pro pana Škárku? Je dost možné, že celá záležitost je komplot proti VV ze strany ODS, avšak neznamená to, že by snad pan Bárta měl čisté ruce a justice pracovala nezávisle při potírání veškeré korupce. Je tomu opravdu tak, že politický proces byl manévrem ve stylu „vlk se nažral a koza zůstala celá“? Vládnoucí třídou byl předhozen jakýsi Bárta. Bárta místo Vondry. Bárta místo Drobila. Bárta místo Bendla. Bárta místo Julínka. Bárta místo Řebíčka. Bárta místo Dalíka. Podmíněné tresty místo peněz ze Švýcar…

V sobotu dne 21. 4. 2012 se v Praze uskuteční další z velkých demonstrací, které svolává několik odborových centrál s podporou některých politických stran, iniciativ a občanských sdružení. K podpoře demonstrace a k přímé účasti na ní se připojily i naše odbory – Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska (OSČMS). Protest proti současné panské koalici podpořila mimo jiné také Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM), stejně tak činí také tímto textem i Svaz mladých komunistů Československa (SMKČ). Zmínil jsem shora uvedené organizace z toho důvodu, že jsem jejich členem a že se budu s mnoha dalšími zástupci těchto subjektů podílet na zajištění co nejvyšší účasti z našich řad na této protivládní manifestaci. Než se jí však zúčastníme, nebo i v jejím průběhu či po něm, je nutné zamyslet se nad tím, v jaké situaci se velká většina z nás, lidí nežijících na úkor druhých a bezprostředně z jejich práce, nachází a kam naše životy vlnobití soudobé společenské situace zanáší.

V pátek 13. dubna se na náměstí Interbrigády v Praze konala komorní vzpomínková akce u pomníku otce latinskoamerických národů Símona Bolívara, kterou organizoval velvyslanec Bolívarovské republiky Venezuela Victor Julian Hernandez Leon. Akce se konala u příležitosti 10. výročí vítězství lidového odporu proti pravicovým pučistům ve Venezuele.
Po úvodním projevu pana velvyslance jsem měl tu čest vystoupit za Svaz přátel Latinské Ameriky a za Svaz mladých komunistů Československa s krátkým projevem k tomuto významnému výročí. Pokračováním této vzpomínkové akce je další setkání u Bolívarova pomníku 19. dubna, kde budou přítomni i zástupci diplomatického sboru dalších latinskoamerických států.

Hledači nového modelu socialismu, konstruktéři „vize“ sociálně spravedlivé společnosti, jež by měla odpovídat „paradigmatům“ (čtenáři nechť prominou, že se v této souvislosti vyjadřujeme slovními zmetky dnešních „teoretiků moderní eurolevice“) 21. století, se všemožně snaží nejen zamlčovat Leninův mimořádný a dalo by se říci, jedinečný přínos tvořivému rozvoji Marxova a Engelsova vědeckého socialismu, ale své výplody přímo zakládají na popření Leninova díla. Zřejmě už jen proto, že toto dílo – ověřené praxí reálného socialismu, zrodem a rozvojem SSSR a zemí socialistického společenství – obhájil a rozvinul po Leninově smrti J. V. Stalin.
A tak jsme svědky svérázné frašky: naprosto formálního a pokryteckého zaklínání se Marxem proti „stalinismu“ (po XX. sjezdu KSSS, na němž Chruščov vystoupil s hanebně proslulým projevem o „kultu osobnosti J. V. Stalina“, tehdy ještě s odvoláním se na Lenina), které má posloužit jedinému účelu – rezignaci na revoluční teorii marxismu, ideologickému odzbrojení komunistického hnutí, jeho rozpadu a přechodu k oportunistickému sociáldemokratismu, kamuflovanému pseudorevolučními frázemi (např. drzým prohlašováním, že „eurolevice“ je nejen „moderní“, ale také „radikální“!).

Ačkoli prostějovští Mladí konzervativci neoplývají příliš výraznou činností, přesto však obdrželi můj obdiv v upřímnosti, kterou bych nazval až politickou sebevraždou, v internetové diskuzi. Příspěvek mladého opěvovatele neoliberálních hodnot a tržního podvodu mluví za mnohé. Doteď jsem si myslel, že dříve potkám ET, než bych se dočetl takový kus pravdy o pravici, jako teď:
„Soudruhu Peči, nechápu proč se navážíte do Mladých Konzervativců, oni přece můžou za svoje rodiny? Ano, je pravda, že velká skupina lidí z ODS jsou ve skutečnosti bývalí kádři KSČ. Od Václava Klause až po Vlastimila Tlustého. Václav Klaus byl v líhni KSČ – v Prognostickém ústavu. Ale Mladí Konzervativci nemohou za svoje rodiny. Vždyť dnes již jejich rodiče komunisty a estébáky nejsou a dali se na slušný život a třeba i úspěšně podnikají, ale máme tu tržní systém a ne plánovanou ekonomiku, kde vznikaly akorát fronty na banány. Už jste zapomněl na Miladu Horákovou snad?“

Konfrontace Chruščova s ochrankou: poskytnutí pomoci
Nuže, přečtěme si další lež. Lozgačov vzpomíná:
Příští den byla neděle. V deset hodin, tak jako obvykle, byli už všichni v kuchyni, začali plánovat činnost na příští den.
V 10 hodin se neprojevoval v jeho pokoji žádný pohyb (tak jsme tomu říkali, když spal). Odbylo již jedenáct hodin – nic, a ve 12 hodin – rovněž nic. Bylo to již divné.
Vstával obvykle v 11 nebo ve 12 hodin, jindy také 10 hodin nespí. Již je poledne a pohyb žádný. Ve dvě hodiny – žádný pohyb v pokojích. Začínáme poledne – a pohyb žádný. Ve dvě hodiny – žádný pohyb v pokojích. Začínáme se znepokojovat... Sedíme ve svém služebním domku, dům je spojen chodbou o délce asi 25 m s jeho pokoji, vedou tam zvláštní dveře, je již šest hodin a my nevíme, co dělat. Náhle zvoní strážný zvenku: ..."

V sobotu 14. dubna 2012 se členové Svazu mladých komunistů Československa (SMKČ) zúčastnili v Praze setkání ke 100. výročí narození zakladatele Korejské lidově demokratické republiky (KLDR) soudruha Kim Ir Sena (15. 4. 1912 - 8. 7. 1994). Akci pořádala Společnost česko-korejského přátelství Pektusan (nazvaná podle nejvyšší hory KLDR). Určitou kuriozitou bylo avizované spolupořadatelství takzvaného Komunistického svazu mládeže (skupinky Radima Gondy), z jejíž jednociferné členské základny se nikdo neobtěžoval dorazit.
Kim Ir Sen (Kim Il Sung), korejský politik a státník, činitel korejského a mezinárodního komunistického hnutí, v l. 1932 - 1945 vedl odboj proti Japonsku, které v r. 1904 vyhlásilo nad Koreou protektorát a v r. 1910 ji anektovalo. V srpnu 1945 byla severní část Koreje osvobozena Rudou armádou a v září jižní část obsazena armádou USA. Odlišný vývoj v obou částech Koreje pak vedl k vyhlášení Korejské republiky na jihu a Korejské lidově demokratické republiky (KLDR) na severu země v r. 1948. Spoluzakladatelem a předsedou vlády KLDR byl Kim Ir Sen. V r. 1945 se Kim Ir Sen stal spoluzakladatelem Korejské strany práce, v l. 1949 - 1966 byl jejím předsedou a od r. 1966 až do své smrti v r. 1994 generálním tajemníkem.

Na světě existují osobnosti, které se do dějin lidstva zapíší velmi tučným písmem, tím jak žily a co pro lidstvo udělaly. Zatímco někteří lidé, vykořisťovatelé, kapitalisté a představitelé jejich zájmů, se zapisují do dějin písmem, které je od krve mnoha milionů lidí, vůdci komunistického a pokrokového hnutí pracujících, bojující proti buržoazní demokracii a fašismu, si zaslouží úctu lidstva. Dnes, kdy kapitalismus ovládá téměř celý svět a má v rukou všechny sdělovací prostředky, však vůdci komunistického hnutí místo úcty sklízejí samé pomluvy, spojené s falzifikací dějin.
Existuje však i dnes země, která nezapomíná na svého vůdce, osvoboditele a prezidenta, soudruha Kim Ir-sena, od jehož narození uplynulo 15. 4. 2012 přesně sto let. Korejská lidově demokratická republika nikdy neodsoudila Kim Ir-sena a jeho historický odkaz kvůli tomu, aby se zaprodala americkému imperialismu, který sprostě nazývá Kim Ir-sena masovým vrahem, zatímco samotní Američané dnes a denně vraždí mnoho nevinných po celém světě.

Příběh Sýrie má dvě verze.
Podle jedné drtivá většina Syřanů povstala proti brutalitě zločinné diktatury. Vláda Bashara al Assada je v úzkých, izolovaná v oblasti i mezinárodně, a drží se jen proto, že Rusko a Čína vetovaly zásah OSN. Ministryně zahraničí USA Hillary Clintonová popisuje Assada jako „válečného zločince" a president Obama jej nazval „chodící mrtvolou".
Podle druhé zlověstná aliance feudálních arabských monarchií, USA a jejich evropských spojenců a mudžahedinů z al-Kájdy cynicky využívají věc demokracie ke svržení vlády, již většina Syřanů podporuje, k obratu sekulární Sýrie na baštu islamismu, a k přeměně Damašku na oddaného spojence Washingtonu a Saúdské Arábie proti Íránu a libanonskému Hizballahu.

V době, kdy se kapitalismus potýká se svou zatím největší krizí tohoto století, a kdy vládnoucí buržoazie odhaluje čím dál tím drzeji svoji pravou, chamtivou tvář, narůstá i počet lidí, pro které se životní podmínky stávají natolik neúnosnými, že umírají. Zrovna dnes, kdy další režimu poplatní „odborníci" sečetli počet „obětí kolektivizace", jako by dnes v tomto režimu nebylo co lepšího na práci než utrácet statisíce za další „odhalování obětí komunismu", žijí v ČR desítky tisíc bezdomovců, nebo podle režimního žargonu „líných socek", kteří žijí v naprosto nepřestavitelných, nelidských podmínkách, protože prý „nechtějí pracovat" (tady, jakožto nezaměstnaní, budou mít tu čest otrokařit zadarmo pro Drábka). Proto je dnes tak důležité si tyto oběti samolibého režimu připomínat. Proto byl zorganizován pietní akt za umrzlé bezdomovce, vyvrhele jinak „dokonalé demokratické" společnosti. A proto se tohoto pietního aktu u sochy prezidenta Wilsona, s paradoxním nápisem „svět musí být zachován pro demokracii", jak poznamenal jeden z organizátorů, u pražského hlavního nádraží, zúčastnili v sobotu 7. dubna 2012 i členové a sympatizanti SMKČ-KSM, zastupující zde i Komisi pro obranu lidských práv.

Velmi málo amerických prezidentů věnovalo takovou pozornost „hrdinné" americké armádě jako Obama, a to i přesto, že média denně informují o válečných zločinech, násilí a týrání zajatců a civilistů, kterých se dopouštějí jak američtí vojáci i jejich velitelé nejen na válčištích, okupovaných teritoriích, ale i ve vlasti po návratu z válek.
„Přeji vám všem dobré ráno", zdraví prezident vesele při své návštěvě v Pentagonu 5. ledna 2012, kam přijel vrchnímu velení armády osvětlit svou poslední válečnou politiku. „USA jsou největším zastáncem svobody a demokracie, jakou svět kdy poznal. A to především proto, že jsme vybudovali nejlépe vycvičenou, nejlépe vedenou a nejlépe vyzbrojenou armádu v historii a já jako vrchní velitel její úroveň udržím i v budoucnosti." Uvedl.
Obama byl ještě mnohem exaltovanější v hodnocení ozbrojených sil ve své „Zprávě o stavu Unie" 25. ledna 2012, ve které zdůraznil: „Tato generace hrdinů učinila Spojené státy bezpečnějšími a respektovanějšími ve světě… Tyto výsledky svědčí o odvaze, obětavosti a týmové práci Amerických ozbrojených sil. V době, kdy nás příliš mnoho naších institucí zklamalo, ozbrojené síly překonaly naše očekávání. Nemají osobní ambice. Dokonale plní své poslání. Pracují kolektivně. Představte si, čeho bychom mohli dosáhnout, kdybychom si je brali za vzor."

V den, kdy si římskokatolický svět připomíná ukřižování Ježíše Krista, byla /6. 4. 2012/ v centru Sarajeva postavena „červená linie"- 11.541 červených židlí, symbol počtu obětí obležení města. Sarajevo si tak připomnělo 20. výročí od počátku války v Bosně a Hercegovině. Ve velkém počtu se rovněž dostavili domácí i zahraniční politici i novináři, kteří informovali o událostech v Bosně v devadesátých letech.
„Město se musí na chvíli zastavit a vzdát poctu zavražděným obyvatelům," řekl Haris Pasovič, organizátor projektu „Sarajevská červená linie".
Navzdory tomu, že válka skončila před více než 15 lety, na území Bosny a Hercegoviny jsou i nadále zahraniční vojáci. V rámci své mise vstoupilo v prosinci 1995 do Bosny a Hercegoviny NATO se 60.000 vojáky. Tato mise se za rok přejmenovala na SFOR /Stabilisation force - Stabilizační síly/. Mandát SFOR skončil v r.2004, kdy ho převzaly EUFOR - vojenské síly EU.

31. března 2012 členové SMKČ Vysočina navštívili besedu o Venezuele s Jeho Excelencí velvyslancem Bolívarovské republiky Venezuela v ČR Victorem Juliánem Hernándezem Leoném. Beseda probíhala od 11:00 na OV KSČM Jihlava a mimo nás se jí účastnili ještě místní členové Společnosti česko-kubánského přátelství (SČKP), KSČM a předseda místní organizace KČP.
Pan velvyslanec svou výbornou češtinou mluvil o dění ve Venezuele i odpovídal na naše různé otázky. Mluvili jsme o volebním systému ve Venezuele, kde se na rozdíl od předchozích období co pět let nemění neschopný diktátor, jehož jedinou funkcí bylo stabilizovat situaci a udržet status quo pro americké korporace. Prezident Chávez je přes mediální boj soukromých televizních či rozhlasových stanic ve Venezuele, kde stát nemá majoritu ve vlastnictví médií, velmi oblíben, hlavně kvůli tomu, že jeho politika je vskutku lidová, sociální a lidu sloužící.

„Věříš-li v lid a opíráš se o jeho sílu, stokrát zvítězíš. Opomeneš-li lid, stokrát prohraješ!" Kim Ir Sen
15. dubna letošního roku si připomeneme 100. výročí narození velkého revolucionáře a prezidenta KLDR soudruha Kim Ir Sena.
Narodil se v době, kdy jeho vlast brutálně okupovalo a vykořisťovalo 40 let Japonsko. V dětství Kim Ir Sena, živořila jeho rodina podobně jako drtivá většina obyvatel Koreje. To byl důvod, proč odešel ve svých 12 letech bojovat do hor mezi korejské revolucionáře. Již ve svých 14 letech založil mládežnický „Svaz pro svržení imperialismu" a za rok na to „Svaz korejské komunistické mládeže". Propagoval ideje marxismu-leninismu, které v roce 1930 rozpracoval v revoluční teorii Čučche, která vedla korejské komunisty v osvobozeneckém boji proti japonské okupaci a za spravedlivou beztřídní společnost. Rovněž učila Korejce ve všem spoléhat na vlastní síly a možnosti a navzájem si pomáhat při překonávání všech životních útrap a běd. V roce 1932 organizoval partyzánské oddíly, ze kterých vznikla Korejská lidová revoluční armáda.

Podle nejnovější zpráv, jak uvádí RT, USA posílají do Perského zálivu tisíce námořníků - skupiny veteránů z války v Iráku a v Afghánistánu. Výsadek je na plavidlech USS Iwo Jima, USS New York a na USS Gunston Hall /viz foto/ - obojživelné plavidlo pro pozemní invazi. Skupina pro tzv. zvláštní mise směřuje do Perského zálivu, jak potvrdilo americké námořnictvo. Má se oficiálně jednat o 2.000 námořníků.
Před měsícem vyslaly americké síly do Perského zálivu 4 zvláštní plavidla, uzpůsobená pro detekci min. Ve vodách Perského zálivu už hlídkují tři letadlové lodi - USS Carl Vinson, USS Abraham Lincoln a USS Enterprise.

 Jsi nečistota, my SAVO! /1/ - PDF, 436 kB

 Jsi nečistota, my SAVO! /2/ - PDF, 900 kB

 Jsi nečistota, my SAVO! /3/ - PDF, 1,12 MB

 Jsi nečistota, my SAVO! /4/ - PDF, 469 kB

 Jsi nečistota, my SAVO! /5/ - PDF, 345 kB

 Jsi nečistota, my SAVO! /6/ - JPG, 407 kB

 Jsi nečistota, my SAVO! /7/ - JPG, 324 kB

Vystoupení Marty Semelové v Parlamentu ČR 7. února 2012 k zákonu o vyrovnání s církvemi
Ministryně kultury při uvedení návrhu tohoto zákona mimo jiné sdělila, že „chceme vybudovat nové vztahy…"
To určitě chceme. Potíž je v tom, že vládní představa nových vztahů se naprosto liší od představy většiny obyvatel této země. V době, kdy jsou denně nabádáni k tomu, aby si utáhli opasky, v době, kdy se ruší porodné, škrtají se sociální dávky, zdražují léky a pobyt v nemocnici, kdy neúnosně rostou nájmy, a pro seniory není na slevy jízdného, chce vláda darovat církvi majetek, o jakém se jí nikdy ani nesnilo. Občanům darujeme zvýšenou DPH, díky které se všechno zdraží, sociálním službám hrozí na mnoha místech likvidace, protože nejsou peníze, školství je po 20 letech v takové bídě, že ho mají zachraňovat studenti ze svých děravých kapes a Nečasova vláda plánuje zaplatit za všechny své hříchy, jichž se dopouští na zdejším obyvatelstvu, odpustek v celkové výši 135 miliard korun. Pochopitelně ne ze svých příjmů. Zaplatit to mají občané ČR.

Války jsou vybojovávány proto, že se někdo rozhodne, že je v jeho zájmu je vybojovat. První světová válka nezačala atentátem na arcivévodu Ferdinanda, ani ji nespustil systém aliancí. „Náhoda" může zahájit válečnou etapu, ale nikdo nevystřelí, dokud si nebude myslet, že to je dobrý nápad. Velká válka začala proto, že se zapojené země rozhodly, že by na ní mohly získat, bez ohledu na to, jak klamný závěr to byl.
Mít toto na mysli je užitečné, když se snažíte určit, zda bude válka s Íránem. Zkrátka, jaké jsou zájmy protagonistů, a jsou dost důležité pro tyto národy k tomu, aby udělaly osudový krok do chaosu bitvy?
Především, protože tu jsou tu zahrnuty ropa a plyn, válka by měla celosvětové následky. Írán dodává Číně kolem patnácti procent její spotřeby ropy a pokrývá 10 % spotřeby Indie. Je hlavním dodavatelem do Evropy, Turecka, Japonska a Jižní Koreje, a má třetí největší zásoby ropy a druhé největší zásoby plynu na světě. Úzkým Hormuzským průlivem prochází denně nějakých 17 milionů barelů, významná to část světových energetických dodávek.

René González, jeden z pětice protiteroristických kubánských bojovníků, nespravedlivě odsouzených a vězněných ve Spojených státech, přiletěl v pátek (30. března) na Kubu na soukromou rodinnou návštěvu, povolenou americkou soudkyní k návštěvě jeho vážně nemocného bratra. Podle informace z televizních zpráv přicestoval krátce po poledni.
René 24. února vyplnil prostřednictvím svého právníka nouzovou žádost u jihofloridského oblastního soudu s žádostí o povolení k návštěvě svého vážně nemocného bratra na Kubě. O necelý měsíc později soudkyně Joan Lenardová, která vedla případ Kubánské pětice od počátku procesu, povolila vycestování na 15 dní za určitých podmínek, získá-li všechna potřebná cestovní povolení od vlády USA. Kladla také jako podmínku detailní rozpis cesty, uvedení místa jeho pobytu na Kubě a informace o kontaktu v zemi, a stejně tak i systematický telefonní kontakt s jeho kurátorem.

Členská základna KSČM je již dostatečně informována o tom, že část vedoucích funkcionářů strany dlouhodobě odmítá konání tzv. pražských teoreticko-politických konferencí. Sice dosud nenašli odvahu říci otevřeně důvody svého odsudku, nicméně z jejich vyjádření je zřejmý rozpor v pojetí postavení, funkce a činnosti strany, jejího ideového zakotvení. Předseda ÚRK KSČM Otakar Zmítko označil konání XXXI. pražské teoreticko-politické konference za „frakční činnost ve straně". Obdobně se vyjádřil i bývalý místopředseda strany Milan Bičík a někteří další, neváhající ani vyhrožovat funkcionářům nižších článků řízení za účast na ni. Konferenci a její organizátory odsoudil též předseda Vojtěch Filip mj. proto, že projednávala stranické dokumenty za přítomnosti nečlenů KSČM. Přitom všichni „kritici" dobře věděli, že konference projednávala programové dokumenty připravované pro VIII. sjezd KSČM, zejména dokument Socialismus v 21. století, a tedy byla součástí plnění usnesení 16. zasedání ÚV KSČM, které toto projednávání označilo za prioritní úkol stranických orgánů a kolektivů komunistů.

Nu, je čas přistoupit k následující, deváté kapitole, pojďme tedy na to:
Kapitola devátá - Další svědectví, další soudci
Soudci jsou soudci, ale před soudem musí být práce vyšetřovatele s obviněnými a svědky zločinu. V různých literárních pramenech vystupují jako svědkové členové bezpečnostních sborů, kteří přednesli své výpovědi za 20 až 25 let po Stalinově smrti. Svědecké výpovědi je možno získat od lékařů. O těchto výpovědích se dosti rozsáhle hovoří v knihách různých autorů, kteří subjektivně interpretují své prameny a opět vyvozují své závěry. Mezi autory knih, s nimiž jsme se mohli seznámit, byl pro nás nespornou autoritou Jurij Ignaťjevič Muchin, osobnost, která umí rozšiřovat své přirozené schopnosti neúnavnou prací, „železnou" logikou, statečností, a vědomím vysoké odpovědnosti za své Já v národních dějinách. Géniové se často nerodí. Je to banální? Ovšem, to nezdůrazňujeme zbytečně, abychom poznali, že oni jsou součástí národní kultury, národním bohatstvím té země, jíž slouží. My musíme být hrdi na to, že jsme jejich spoluobčané a současně si uvědomujeme, že žijí nikoli pro sebe, ale pro všechno lidstvo.

Kořeny pangermanismu (velkoněmectví), na něj navazujícího fašismu a z něho vyplývajícího revanšismu, sahají daleko do minulosti. Vyrůstají z dějinného vývoje Německa a českých zemí, z historie česko-německých vztahů.
V roce 1919, v době deziluze českých Němců z prohrané války, vyšla poprvé kniha Katechismus pro německý národ (Katechismus für die Sudetendeutschen). Znovu pak vyšla v roce 1923 v nákladu 50 000 výtisků a v nejnovější době ještě v roce 1994. Autor, Erich Gierach, byl nacistický germanista, od roku 1936 profesor na univerzitě v Mnichově. Tento „sudetoněmecký katechismus" je dílem propagačním a desinformačním, u nás téměř neznámým, ale dodnes ideologicky formuje bývalé sudetské Němce a jejich potomky.
Podle tohoto díla je celé území československého státu stará německá země. Dříve, než se sem přistěhovali Slované, byly Sudetské země a Horní Uhry již víc jak půl tisíciletí germánské. Prvním králem Čechů byl prý Markoman Marobud a nikoli Vratislav nebo Přemysl. Slovani přišli do země až v 6. století, a to potom, co byly Čechy a Morava víc než 500 let čistě německé. Dále se zde tvrdí, že čeští Slované nikdy nevytvořili jednotný, nezávislý stát.

Filmové záběry z vraždění v Libyi, které se začínají objevovat, vyvolávají rozhořčení naprostou absencí humanismu a hrubými smyšlenkami, jež posloužily jako záminka k invazi a ovládnutí přírodních zdrojů této země. Vojenské letectvo NATO tento monstrózní zločin podpořilo 25 tisíci bojovými misemi.
Tvrdilo se, že libyjská vláda má v zahraničí fondy převyšující 200 miliard dolarů. V této chvíli nikdo neví, kde tyto peníze jsou a co se s nimi stalo.
Volební proces provázený podvody se postaral o uvolnění prezidentského úřadu nejmocnější země pro George W. Bushe, neléčeného alkoholika bez nejelementárnějších etických zásad, který absolventům West Pointu rozkázal, aby byli připraveni zaútočit překvapivě a bez předchozího varování na 60 či více temných koutů světa.

31. března uplynulo 140 let od narození Alexandry Michajlovny Kollontajové, rozené Domovičové (1872-1952). Kollontajová byla vynikající osobností své epochy. Stačí jen uvést, že byla první ženou - ministryní i velvyslankyní na světě. Historie života Alexandry Kollontajové, narozené v Petrohradě v zabezpečené šlechtické rodině, která se již od mládí aktivně zapojila do revolučního hnutí, byla obdivuhodná a neobyčejná. Ne nadarmo byly o ní v různých zemích natáčeny filmy i napsány knihy.
Se skvělým vzděláním, literaturně nadaná, od mládí byla samostatná a činorodá. V r. 1898 opustila manžela a odejela do Švýcarska na univerzitu v Luzernu a potom odtud do Anglie, seznámit se s anglickým dělnickým hnutím. V době střelby do demonstrantů 9. ledna 1905 byla v petrohradských ulicích. V tom roce se v Petrohradu také seznámila s V. I. Leninem. V době první ruské revoluce v r. 1905 Kollontajová iniciovala založení ,,Společnosti vzájemné pomoci ženám - dělnicím". Po porážce revoluce zase emigrovala, protože jí hrozilo pronásledování za ,,podněcování dělníků k ozbrojenému povstání". Do Ruska se vrátila po únorové revoluci v r. 1917 a vzápětí se stala členem Výkonného výboru Petrohradského sovětu. Na I. Všeruském sjezdu Sovětů byla zvolena členem Ústředního výkonného výboru za bolševiky.

V době, kdy jste převzal funkci předsedy ÚV KSČM, jsem doufal, že pomůžete vrátit straně její komunistickou identitu, jíž vybojovali zakladatelé KSČ a statisíce řadových členů svou prací, potem a krví v boji za sociálně spravedlivou společnost v době 1. republiky, za národní svobodu v době hitlerovské okupace a při budování socialismu, zejména po Únoru 1948.
Historie Vašeho působení v čele KSČM však přesvědčivě dokazuje, že jste šel opačnou cestou. Spolu s některými svými vlivnými spolupracovníky jste stranu ideově odzbrojili a tím politicky ochromili. Revoluční charakter strany jste pod záminkou její modernizace transformovali na reformistický a veškerou její politiku zaměřili na vylepšování protilidového režimu, aby se stal přijatelnějším pro vykořisťované tvůrce materiálních a duchovních hodnot. KSČM se tak stala státotvornou stranou vůči buržoasnímu státu, což je v principiálním rozporu s historickým posláním marxisticko-leninské strany.
Opuštění marxismu jste prokázal v mnoha svých výrocích, ale i v činech. Pro důkaz mého tvrzení uvedu jen malý zlomek z nich: ...

Diskusní příspěvek s. Pavla Degťara na okresní konferenci KSČM Praha 1, konané 17. 2. 2012
Český klasik Jára da Cimrman o možnostech řešení problémů prohlásil: "Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme o tom mluvit, můžeme o tom psát, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat".
Ve straně v současné době probíhá, anebo by spíše měla probíhat předsjezdová diskuse. Nemyslím, že bychom měli podlehnout zmíněné beznadějné skepsi, neboť boj o charakter strany, o její komunistickou identitu není dosud dobojován a zatím nadále pokračuje. Jeho výsledek, osud strany, je tedy stále také v našich rukách. ÚV KSČM k uvedené diskusi předložil tři materiály, o nichž by měl jednat VIII. sjezd KSČM.
První, nazvaný "Socialismus v 21. století" se v recyklované podobě znovu vrací jako bumerang. Již před VII. sjezdem v roce 2008 jsme v naší obvodní organizaci podrobně zdůvodnili, proč je tento traktát nepřijatelný a proč je tedy třeba jej jako celek odmítnout. Ačkoliv se na jeho podstatě nic nezměnilo, máme jej tady znovu.

V souladu s půlstoletím pevných vazeb mezi Kubou a Čínou a s jejich nedávným posílením odcestoval místopředseda kubánské Rady státu Marino Murillo Horte koncem února na pracovní návštěvu do Pekingu. Ve vzájemné připomínce dobře načasované vzájemné pomoci navštívil Kubu, blokovanou po zhroucení sovětského bloku, v roce 1993 bývalý čínský prezident Tiang Ce-min, jako jediný ze zahraničních předáků.
Murillo se během týden trvajících rozhovorů setkal tentokrát i s místopředsedou s čínské vlády Hui Liangyuem. Předložil mu mimo jiné zprávu z poslední konference KS Kuby a návrhy ke spolupráci na nových zemědělských, vědeckých, obchodních a hospodářských projektech. Murillo, člen Politbyra KS Kuby a koordinátor dnešních kubánských ekonomických reforem, se sešel s nejvyššími ekonomickými plánovači čínské Národní komise pro reformy a rozvoj.

Dne 24. 3. 2012 členové Svazu mladých komunistů Československa vyslyšeli pozvání a dorazili na již tradiční besedu, nazvanou podle svátku všech nositelů jména „Josef," které v té době (konkrétně 19. 3.) připomíná český kalendář - Josefovskou do Českých Budějovic. Tuto březnovou událost pořádá Klub 1. máje - Levicový klub mladých České Budějovice společně s Městským výborem KSČM v Českých Budějovicích. Letošní jihočeské jarní setkání se uskutečnilo již počtvrté.
Do kraje ovládaného kmotrem Dlouhým na Hluboké jsme dorazili z různých směrů kolem poledne. Po krátké prohlídce centra Českých Budějovic, při níž jsme bohužel nestihli navštívit místo událostí z roku 1920, kdy se naplno ukázala „lidovost a demokratičnost nastupující" Masarykovské republiky, jsme se kolem 15:30 přesunuli do vsi Planá, která se nachází na okraji Českých Budějovic. Do jedné z restaurací v této obci se sjížděli, nebo již byli přítomnosti všichni aktéři sobotního „josefovského" odpoledne; hlavními pozvanými byli Lukáš Kollarčík, předseda SMKČ a Ludvík Šulda, předseda Společnosti česko-kubánského přátelství a tajemník Komise mládeže ÚV KSČM. Oba jmenovaní popsali organizaci, kterou zastupovali, a její akce, případně aktivity mezi lidmi. Otázek na vystupující bylo ve srovnání s jinými besedami relativně více a diskutéři se ptali na poměrně důležitá témata. Na to, že naše delegace očekávala slovník a přístup, která je běžný u reformistů z KSČM a KM, zvláště pak nechvalně známý z „levicových" Haló novin a jejich kojzarovsko-janouchovského tónu, probíhaly výměna názorů, polemika a osobní rozhovory až překvapivě vstřícně a příjemně. Během diskuze se nám podařilo navázat kontakt s některými regionálně blízkými soudruhy pro pozdější setkávání a spolupráci na různých aktivitách. V rámci odpoledne dále vystoupil zástupce petičního výboru SOS Student, bojujícího proti zavedení školného na veřejných vysokých školách, Stanislav Vochyán. Ten popsal aktivity tohoto občanského sdružení, petiční akce a jejich úspěšnost v posledních půl roce, ale také nesnáze provázené házením klacků pod nohy odpůrcům školného z řad historicky již v řadě organizací působících recyklovaných a recyklovatelných permanentních pseudorevolucionářů z různých iniciativních „PROtoALTernativ" ze všech směrů, jenom ne zdola.

Nu a my se již vskutku mílovými kroky blížíme k vraždě... Tak pojďme na to: „V noci na 17. února 1953 J. V. Stalin nepobýval v Kremlu. Právě v tento den neočekávaně zemřel soudruh Kosynkin, velitel Kremlu, jenž mu byl nesmírně oddán. Dne 27. února byl Josif Vissarionovič ve Velkém divadle na baletu Labutí jezero. Dne 28. února, jak věští modeláři národních dějin, počínaje Chruščovem, J. V. Stalin spolu se „čtyřkou" sledoval film v Kremlu asi od pěti hodin odpoledne. A co ho tam, promiňte, neslo? Film bylo možno zhlédnout i na dače. Pozval ho Malenkov? Nebo snad Chruščov? A co měl Stalin dělat? Ostatně, rád se díval na filmy. A oni stále vřeští na toto téma, avšak na název filmu si nikdo nevzpomíná. Na sledování filmu se „čtyřkou" přijel Stalin i v sobotu 28. února.
Toho dne se v Kremlu, ve Stalinově pracovně, konalo zasedání prezidia ÚV KSSS. Jaké otázky se tam řešily? Výlučně otázky organizační: 1. Svolání pléna ÚV KSSS, které se mělo konat ve čtvrtek 5. března, na němž měl být J. V. Stalin definitivně zbaven pravomocí tajemníka ÚV KSSS, aby se mohl plně soustředit na práci předsedy Rady ministrů. 2. Změny ve složení prezidia a sekretariátu ÚV KSSS. V pondělí 2. března měl být zveřejněn výnos prezidia Nejvyššího sovětu a reorganizaci v Radě ministrů. A navíc se sloučila dvě ministerstva - Ministerstvo státní bezpečnosti a Ministerstvo vnitra. A koho vybral J. V. Stalin? Právě L. P. Beriju. Dále byla dána směrnice ideologickému tajemníku ÚV KSSS M. A. Suslovovi, aby okamžitě v tisku zastavil žvanění o případu „lékařů - škůdců".

Drazí přátelé,
hodně štěstí ke 39. výročí Roe versus Wade (soudní pře, uzavřené 22. ledna 1973, pozn. překl.), monumentálního rozhodnutí Nejvyššího soudu USA, legalizujícího potraty v celých Spojených státech! Potrat je prostý lékařský zákrok, jenž je životně důležitý pro ženy, aby mohly vykonávat nějakou formu kontroly nad svým životem. Ale navzdory jeho bezpečnosti a legálnosti boj za plnou reprodukční zdravotní péči pro ženy pokračuje.
V loňském roce bylo ve Spojených státech přijato rekordních 135 nových ustanovení se vztahem k právům reprodukce, včetně zákazu dotací, zákazu potratu po určité době těhotenství, nuceného období čekání a povinného ultrazvuku. Když je potrat nedostupný nebo nepřijatelný, trpí tím chudé ženy, protože nemohou zaplatit lékařské poplatky a cestovní výdaje, ani si nemohou dávat načas, aby překonaly všechny ostudné bariéry, jaké vymysleli odpůrci rovnoprávnosti žen.

Svět je v dynamickém pohybu po šikmé ploše pokračující a prohlubující se krize kapitalismu. Nejde jen o krizi ekonomickou (finanční, dluhovou atd.!), ale i krizi politiky, politických systémů, jak dnes buržoazní ideologové a publicisté rádi říkají „demokracie". Tedy přesněji jen formální, buržoazní demokracie! To dnes zcela otevřeně přiznávají i někteří prorežimní publicisté. Lidé se přitom začínají konečně probouzet z říše svých iluzí, z totálně falešných snů a hledají odpověď na to, jak bude dál, a návod jak to vše zastavit, krizi, své sociální ohrožení. Z hlediska vědomí, sociální psychiky, zmanipulováni masivní propagandou nejen ze strany oficiální, masmediální propagandy, však nejsou schopni podstatu krize pochopit a natož nalézat reálná východiska z ní. Nechuť a neochota uznat, že jejich představy o cílech a důsledcích převratu byly naivní, tedy přetrvávání iluzí u naprosté většiny lidí a nechuť k pravdivému poznání vedlo k představám, že stačí vyměnit vládu, Nečase, Kalouska atd. a dosadit tam „slušné politiky" … A bude líp! „Demokracie" - „moderní kapitalismus", sociální stát a prosperita, konzumní společnost, budou opět fungovat, jak mají.

Svět je v dynamickém pohybu po šikmé ploše pokračující a prohlubující se krize kapitalismu. Nejde jen o krizi ekonomickou (finanční, dluhovou atd.!), ale i krizi politiky, politických systémů, jak dnes buržoazní ideologové a publicisté rádi říkají „demokracie". Tedy přesněji jen formální, buržoazní demokracie! To dnes zcela otevřeně přiznávají i někteří prorežimní publicisté. Lidé se přitom začínají konečně probouzet z říše svých iluzí, z totálně falešných snů a hledají odpověď na to, jak bude dál, a návod jak to vše zastavit, krizi, své sociální ohrožení. Z hlediska vědomí, sociální psychiky, zmanipulováni masivní propagandou nejen ze strany oficiální, masmediální propagandy, však nejsou schopni podstatu krize pochopit a natož nalézat reálná východiska z ní. Nechuť a neochota uznat, že jejich představy o cílech a důsledcích převratu byly naivní, tedy přetrvávání iluzí u naprosté většiny lidí a nechuť k pravdivému poznání vedlo k představám, že stačí vyměnit vládu, Nečase, Kalouska atd. a dosadit tam „slušné politiky" … A bude líp! „Demokracie" - „moderní kapitalismus", sociální stát a prosperita, konzumní společnost, budou opět fungovat, jak mají.

Toto zamyšlení by mohlo být psáno dnes, zítra nebo kterýkoli jiný den, aniž by hrozilo, že se bude mýlit. Náš živočišný druh stojí před novými problémy. Když jsem před 20 lety na Konferenci Spojených národů o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiru říkal, že jeden živočišný druh je ohrožen zánikem, měl jsem méně důvodů než dnes, abych varoval před nebezpečím, které jsem viděl možná v horizontu 100 let. Tehdy řídilo svět několik představitelů nejmocnějších zemí. Mým slovům zatleskali z pouhé zdvořilosti a dál klidně kopali hrob našeho druhu.
Zdálo se, že na naší planetě vládne zdravý rozum a řád. Hospodářský rozvoj opírající se o technologii a vědu se již dlouho zdál být alfou a omegou lidské společnosti.
Teď je všechno mnohem jasnější. Do povědomí se postupně dostaly hluboké pravdy. Politickou organizaci, jež by teoreticky měla řídit osudy světa, tvoří téměř dvě stovky údajně nezávislých států.

Uvědomme si, že ne „neslušný" politik, ale buržuj vládne tomuto státu. Vládne mu miliardovými majetky, vlastními loutkami v politice a bezpečnostních složkách, účelovou korupcí. On je vinen za stav, který tu dnes je. A bude si sám těmi nejbrutálnějšími prostředky bránit svoje panství a pro svůj prospěch bude situaci lidu této země jen zhoršovat. Sdružení jako Holešovská výzva apod. vynikají leda primitivně naivním programem, který odpuzuje občany, a neschopností nabídnout jakékoliv řešení. Jediným pojítkem těchto žvaníren, armád samozvaných mesiášů a falešných proroků, je antikomunismus.

Zatímco kapitalismus produkuje miliony bezdomovců, nezaměstnaných a hladových, papež tvrdí, že zakázal marxismus na Kubě.
Papež Benedikt XVI. přijel na Kubu propagovat víru, ale dle jeho projevů i politiku. Těsně před příjezdem na Kubu vzkázal tamním představitelům i národu, že „zakázal marxismus". Jestli si to skutečně myslí, je patrné, že neumí číst ekonomické a další statistické údaje.
Obyvatelé Kuby se dožívají nejvyššího věku v této zeměpisné oblasti, zdravotnictví a školství je pro všechny bezplatné, a o to, aby nikdo neměl hlad a měl střechu nad hlavou, se rovněž stará stát. Po rozpadu SSSR Kuba zaznamenala rozvoj v místním zemědělství a dnes má pravděpodobně nejzdravější potraviny na světě - reorganizace společnosti by nebyla možná bez opravdové a přesné státní účasti. Kuba zaujímá čelné místo na světě mezi zeměmi, pokud jde o počet lékařů na jednoho obyvatele.

Tvé zlaté oči se budou jistě smát
ve světě, který patří nám
Nejkrásnější moře je to,
které jsme ještě neprocestovali
Ty nejkrásnější děti ještě nedospěly
Naše nejkrásnější dny jsme ještě neprožili
A to, co ti chci říct, to nejkrásnější ze všeho,
nebylo ještě nikdy vysloveno…

Bývalý státní tajemník USA, poradce pro národní bezpečnost USA, expert oblasti mezinárodních vztahů Henry Kissinger se podělil s reportérem amerického THE DAILY SQUIB svým viděním světové situace, především na Blízkém východě. ,,Spojené Státy oslabují Čínu a Rusko a posledním hřebíkem do rakve bude Irán, který je samozřejmě hlavně zájmem Izraele. Doposud jsme dovolovali Číně posilovat svou vojenskou moc a Rusku se zbavovat následků ,sovětizace´. Umožňovali jsme jim prožívat falešný pocit bravury (vykazování své odvahy) a to je ještě rychleji vede do záhuby. My, jako přesný střelec, který nutí slabšího sahat po zbrani, v tom okamžiku jak po ní vztáhne ruku - pif-paf."
Blížící se válka bude natolik krutou , že ji bude moci vyhrát jen supervelmoc a to jsme, děti, jen my. Právě proto EU tak spěchá zformovat superstrát. Vědí, že udeří a aby přežili, musí se Evropa sjednotit a upevnit. Spěch, s kterým to vše dělají, mi říká, že jsou si velice dobře vědomi, čemu budou čelit.
,,Kontrolujte naftu - budete kontrolovat státy; kontrolujte jídlo - budete kontrolovat lidi."

Nejvyšší orgán SMKČ mezi sjezdy, Ústřední rada (ÚR), zasedla k prvnímu jednání v roce 2012 dne 10. března. Jako místo vhodné pro březnové setkání představitelů Svazu byly vybrány, v rámci systematického střídání lokalit jednání ÚR SMKČ a tím i působení SMKČ-KSM mezi Čechami, Moravou a Slezskem, tentokrát Semily a jejich OV KSČM. Jak již jsme v minulosti opakovaně informovali, v čele semilského OV KSČM stojí člen SMKČ a KSM Lukáš Čížek. Nejenom díky němu probíhá mezi Semilskými a SMKČ-KSM dlouhou řadu let výtečná spolupráce a vzájemná pomoc, což se nejednou projevilo v různých formách.
Přítomní členové volených orgánů SMKČ, zástupci klubů SMKČ-KSM, členové a kandidáti členství Svazu se v první části jednání ÚR zabývali zejména kontrolou plnění usnesení z minulých zasedání ÚR, nápravou a řešením nedostatků ve zmíněné oblasti. Tato problematika úzce souvisí s kvalitou činnosti volených orgánů SMKČ, jíž byla tentokrát věnována s ohledem na blížící se II. sjezd SMKČ větší pozornost, než v průběhu několika předchozích jednání. Pro zkvalitnění fungování volených orgánů byly v jejich složení učiněny Ústřední radou SMKČ nezbytné personální změny. Dalším z tradičních předmětů rokování byla agitace a propagace, s nimi spojené úkoly, jejich nosiče, obsah a formy. Účastníci probírali zejména podobu a náplň centrálních webových stránek a oficiálního periodika SMKČ-KSM Československé mladé pravdy, ale zabývali se také pravidly komunikace s novináři a prezentace jednotlivých členů SMKČ-KSM v médiích, včetně hodnocení několika takových vystoupení v poslední době.

„Noblesa i trapnost se střídaly na letošním udílení Evropských cen Trebbia v pražském Obecním domě. Již tradičně je součástí ceremoniálu dražba uměleckých děl, které na charitu darují významné osobnosti. Letos mezi nimi nechyběl ani jediný obraz, který namaloval Václav Havel. Dagmar Havlová v této souvislosti zkritizovala vládu za to, že nepojmenovala po exprezidentovi Havlovi pražské letiště." (zdroj: Parlamentí listy)
Štěstí, že nelétám často letadlem. Často? No skoro vůbec. Iniciativa na přejmenování ruzyňského letiště na letiště jakéhosi Havla mě nechává chladným. Petice měla asi úspěch, když ji podepsalo 80 000 lidí z deseti milionů občanů. Petice tedy podepisoval kde kdo zmanipulovaný propagandistickou mašinérií v době skonu vetchého starce. Tato výzva mě neoslovila.

Pro zemi jako je Kuba, s omezenými přírodními zdroji a krutými finančními omezeními, je nepřijatelné neustále vydávat každoročně milióny dolarů na dovoz potravin, z nichž mnohé mohou být produkovány doma, kdyby byl zemědělský sektor výkonnější a náležitě využíval ke zvýšení výnosů poznatky vědy a techniky. Jak známo, jen za poslední rok musela země investovat na světových trzích přes 1,7 mld $ do potravinových produktů, výdaj ve většině případů těsně spjatý s nekontrolovaným růstem cen. Skupina předních odborníků, mezi nimiž byli Dr. Sergio Rodríguez Morales, ředitel Národního institutu pro výzkum tropické zeleniny (INIVIT) a Osvaldo Martínez, ředitel Výzkumného střediska světové ekonomiky, o problému nedávno diskutovala a přispěla informacemi, podporujícími nejen úvahy, ale i činnost.
Svět vzhůru nohama
Podle zpráv Organizace potravin a zemědělství OSN (FAO) měly jižní země počátkem 60. let minulého stol. zemědělské obchodní přebytky téměř 7 mld $ ročně; koncem 80. let ale tento přebytek mizí. Dnes jsou tyto země čistě dovozci potravin, což potvrzuje, že hodně dovážejí a produkují méně.

Ve čtvrtek 15. března svolali organizátoři tzv. „Holešovské výzvy" demonstrace (údajně) na náměstí všech větších měst republiky. My, členové a sympatizanti SMKČ-KSM Východní Čechy, jsme se přišli podívat na Masarykovo náměstí v Hradci Králové, kde jedna z těchto demonstrací začínala úderem sedmnácté hodiny. Cílem tohoto sdružení, dle jeho propagačního letáku, je dosáhnutí demise vlády a prezidenta, odchodu zkorumpovaných politiků a zahájení změn k lepšímu v naší zemi. „Voláme k zodpovědnosti ty, co rozkradli a zadlužili naši zemi." Tak znělo ústřední heslo této akce.
Podle odhadů médií se tu sešlo na jednu tisícovku lidí. Nás tu sice nebylo více, než počet prstů na jedné ruce, přesto se nám podařilo účastníkům demonstrace rozdat více jak dvě stovky našich propagačních letáků. Uvědomíme-li si, že se náš materiál dostal do ruky v průměru každému pátému demonstrujícímu, tak to není vůbec špatné číslo. Několik kusů Československé Mladé pravdy též našlo své nové majitele. Nutno poznamenat, že jsme z řad adresátů našich materiálů nezaznamenali žádnou negativní reakci, ba naopak.