Terorismus a 11. září aneb konečná imperiální fáze

teror_11_09

Globalizace je válka. V této válce, vedené proti lidstvu, je cílem zmocnit se zbylých zdrojů a upevnit kontrolu a vykořisťování ve všech státech. Jako kamufláž pro invaze a vyvolávání strachu u veřejnosti jí slouží „boj proti terorismu“ a proti „darebáckým státům“, tj. těm, kteří odmítají vpustit západní kapitál (to u nich definuje demokracii) a vše s ním spojené (sociální likvidace, pseudokultura, špatné životní prostředí apod.) do své země a proti konkurenčním kapitálům (Rusko, Čína, Indie), či proti zemím, bohatým na nerostné zdroje (Blízký a Střední východ) a samozřejmě na neúnosně zadluženém Západě jsou velmi vítané zisky pro vojensko-průmyslový komplex, tvořící 40% HDP USA, který vložený „vklad“ vrací oligarchii přes drancování zemí a desítky milionů mrtvých. Kapitalismus však své problémy nemůže vyřešit, systém založený na honu za ziskem nedohoní sám sebe, ale dozajista zničí vše okolo. Kapitalismus je obrovský podvod. Moderní studie prokázaly, že všechny neustále omílané fráze o „soutěži“ a „konkurenci“ jsou pouhé divadlo. Konkurence kapitalistů probíhá, to ano, ale pouze na nižší úrovni. Velkokapitál, především nadnárodní, je však za jedno: konkurence jsme my všichni, kdo se můžeme něčeho domáhat, a proto je sociální likvidace a monopolizace moci vykořisťování prvořadý úkol.

Jakou šanci má průměrný Franta Novák z ulice, že prohlédne, co se děje ve skutečnosti? Jen polovina populace dokáže pracovat s počítačem, jen asi stejná část populace má pravidelný přístup na internet, z toho jen třetina ovládá angličtinu a ti, kteří v té poslední skupině jsou, nemívají čas, aby si vyhledali na internetu alternativní zdroje, přečetli si, co a jak, zamysleli se a vyhodnotili situaci vlastním rozumem. Drtivá většina našich občanů je odkázána na masová média, která jsou zcela a bez výjimky pod kontrolou globalistických teroristů. Nelidské řešení, které zvolil kapitál po krizi v roce 1929, je proti budoucnosti jen slabý odvar. Je na čase uvést pravdu o největší novodobé manipulaci s lidmi, o drogách a 11. září 2001.

„V Afghánistánu je jedna z nejvýznamnějších teroristických základen, která organizuje útoky vůči celému civilizovanému světu. Není vyloučeno, že teroristé plánovali či plánují útoky na další země a další města včetně ČR (…) Čím intenzívněji se bude bojovat v Afghánistánu, tím je nižší riziko, že budou zasaženi i nevinní civilní čeští občané. V tomto je hluboký smysl jejich boje a hluboký smysl jejich oběti.“Miloš Zeman o smrti českých vojáků – žoldáků

Odkud se vzali samozvaní teroristi?

„Spojené státy utratily miliony dolarů za to, aby dodaly afghánským školákům učebnice plné násilných obrázků a militantních islámských učení. Slabikáře, které byly plné řečí o džihádu a obrázků zbraní, kulek, vojáků a min, od té doby sloužily jako základní pomůcka afghánského vzdělávacího systému. Američany vyrobené knihy používal dokonce i Tálibán“ (Washington Post, 23. března 2002). Usáma bin Ládin, americký strašák, byl najat CIA v r. 1979 na samém prvopočátku USA sponzorovaného džihádu. Bylo mu 22 let a byl vycvičen v CIA financovaném výcvikovém táboře bojůvek. Architekti tajné operace na podporu „islámského fundamentalismu“, se kterým bylo započato během Reaganova funkčního období, hráli později klíčovou roli v započetí „globální války proti terorismu“ po 11. září 2001. Prezident Ronald Reagan se setkal s vůdci islámského džihádu v Bílém domě v r. 1983. Za Reaganovy vlády se americká zahraniční politika uchýlila k bezpodmínečné podpoře islámských „bojovníků za svobodu“. V dnešním světě jsou „bojovníci za svobodu“ označováni za „islámské teroristy“. Podpora náboženských fanatiků byla pro USA důležitá do budoucna, nejenže tím aktuálně soustavně destabilizovaly mír, ale v budoucnu jim tito fanatici posloužili jako strašák pro občany a další záminky pro intervence.

Podle oficiální verze historie pomoci CIA mudžahedínům začala v 80. letech, tedy poté, co sovětská armáda 24. prosince 1979 vyslala mírová vojska do Afghánistánu. A skutečnost, doposud držená v tajnosti, je zcela jiná.

„Skutečně, bylo to 3. července 1979, kdy prezident Carter podepsal první direktivu o tajné pomoci protivníkům pro-sovětského systému v Kábulu. A stejný den jsem prezidentovi napsal krátkou zprávu, ve které jsem mu vysvětlil, že podle mého názoru tato pomoc vyvolá sovětskou vojenskou intervenci.“ (Bývalý poradce pro národní bezpečnost Zbigniew Brzezinski, rozhovor s Le Nouvel Observateur, 15. – 21. ledna 1998).

Ve zveřejněných vzpomínkách ministra obrany Roberta Gatese, který na vrcholu sovětsko-afghánské války zastával post zástupce ředitele CIA, byla americká rozvědka do války přímo zapojena od samého prvopočátku, před sovětskou invazí, kdy posílala „pomoc“ islámským brigádám. ISI fungovala prakticky jako pobočka CIA, hrála klíčovou roli při posílání pomoci islámským polovojenským skupinám v Afghánistánu a následně muslimským republikám v bývalém Sovětském svazu. Jednajíc z pověření CIA, byla ISI také zapojena do najímání a výcviku mudžahedínů. V desetiletém období 1982 až 1992 bylo najato asi 35 000 muslimů ze 43 islámských zemí, aby bojovali v afghánském džihádu. Madrasy v Pákistánu, financované saudskými charitami, byly s americkou podporou zakládány také s cílem „naočkovat islámské hodnoty“. „Tábory se staly prakticky univerzitami pro budoucí islámský radikalismus.“ (Ahmed Rashid, Tálibán). Do výcviku bojůvek pod dohledem CIA-ISI patřily cílené atentáty a útoky automobilovými bombami.

Během Reaganovy vlády byl Usáma bin Ládin, který byl členem bohaté saudské rodiny Bin Ládin, pověřen získáváním peněz pro islámské brigády. Byla vytvořena řada charit a nadací. Operace byla koordinována saudskou rozvědkou, vedenou princem Turki al-Faisalem, v úzké spolupráci se CIA. Peníze získané od mnoha charit byly použity na financování náboru mudžahedínských dobrovolníků. Al-Káida – v arabštině základna – byla databankou dobrovolníků, kteří byli naverbováni pro boj v afghánském džihádu. Tato databáze byla zpočátku vedena Usámou bin Ládinem. USA dodávaly zbraně islámským brigádám prostřednictvím ISI. Představitelé CIA a ISI se setkávali v sídle ISI v Rávalpindí, kde koordinovali americkou podporu mudžahedínům. Na základě NSDD 166 se objem amerických zbraní islámským povstalcům zvýšil z 10 000 tun zbraní a munice v r. 1983 na 65 000 tun ročně od r. 1987. Mimo zbraní a výcviku byl dodáván velký počet vojenského vybavení, včetně vojenských satelitních map a nejmodernějšího komunikačního vybavení.

CIA a ISI v Pákistánu
Přední řada, zleva: generálmajor Hamid Gul, generální ředitel pákistánské ISI, ředitel CIA William Webster, zástupce ředitele pro operace Clair George, plukovník ISI a vysoký představitel CIA Milt Bearden ve výcvikovém táboře mudžahedínů v severozápadní hraniční oblasti Pákistánu v r. 1987. (zdroj RAWA)
Ronald Reagan při setkání s veliteli teroristů
Ronald Reagan při setkání s veliteli teroristů

Již Sovětsko-afghánská válka byla součástí tajné agendy CIA, se kterou se započalo během Carterovy vlády, a sestávala z aktivní podpory a financování islámských brigád, později známých jako al-Káida. Pákistánský vojenský režim hrál od prvopočátku na konci 70. let v USA podporovaných vojenských a výzvědných operacích v Afghánistánu klíčovou roli, a v době po studené válce byla tato významná role Pákistánu v amerických výzvědných operacích rozšířena na širší oblast střední Asie – Středního východu. Střední východ se stal klíčovým pro ovládnutí (uloupení) strategických ropných a jiných cenných komodit v zemích jako Irák, Irán, Sýrie, Libye a prozatímním udržením petrodolaru a předmostím pro definitivní kolonizaci Ruska, které nahradilo tzv. teroristy na postu „nepřítele světového míru“.

Světová globální mafie

Dalším cílem vládnoucí oligarchie bylo a je maximálně zneškodnit budoucí generace. Např. účelem veřejných škol už není vzdělávat, nýbrž vytvářet poddajné socializované pracující. Věda, jak jasně vidíme, byla trivializována, aby zajistila globalistické cíle a podpořila pseudovýzkum. Dalším mezníkem v dějinách kapitalismu a terorismu (dvě strany jedné mince) je světový obchod s drogami. Historie obchodu s drogami ve střední Asii úzce souvisí s tajnými operacemi CIA.

individualismus v reálu
Kapitalistický „individualismus“ v reálu

„Před sovětsko-afghánskou válkou byla produkce opia v Afghánistánu a Pákistánu směrována na malé regionální trhy. Neexistovala žádná místní produkce heroinu.“ (Alfred McCoy, Drogový spad: Čtyřicetiletá spoluúčast CIA na obchodu s narkotiky, The Progresive, 1. srpna 1997). Studie Alfreda McCoy potvrzuje, že během dvou let operací CIA v Afghánistánu „se příhraniční území kolem afghánsko-pákistánské hranice stala hlavním světovým výrobcem heroinu“. Byly vytvořeny různé islámské polovojenské skupiny a organizace. Zisky z afghánského drogového obchodu, který byl chráněn CIA, byly používány na financování činnosti různých povstaleckých skupin.

Pod ochranou CIA a Pákistánu otevřel pákistánský a afghánský ozbrojený „odboj“ heroinové laboratoře na afghánsko-pákistánské hranici. Podle Washington Post z května 1990 patřil k hlavním výrobcům heroinu Gulbuddin Hekmatyar, afghánský vůdce, který dostával asi polovinu zbraní, jež USA tajně posílaly do Pákistánu. Ačkoliv byly stížnosti na Hekmatyarovu brutalitu a pašování drog z řad afghánského odboje, CIA s ním udržovala nekritické spojenectví a podporovala ho bez jakýchkoliv výhrad nebo omezení.

Jakmile heroin tyto laboratoře na pákistánské severozápadní hranici opustil, sicilská mafie dovezla drogy do USA, kde brzy ovládly 60% amerického trhu s heroinem. Tedy 60% dodávek heroinu do USA pocházelo přímo z operací CIA. Drogy měly na mládež (nejen) v USA katastrofální účinek.

Obchod s drogami pokračoval v nezmenšené míře i v letech po studené válce. Afghánistán se stal hlavním dodavatelem heroinu na západní trhy, v podstatě téměř výhradním dodavatelem: více než 90% heroinu prodávaného na celém světě pochází z Afghánistánu. Tento lukrativní kontraband je provázán s pákistánskou politikou a militarizací pákistánského státu. Má také přímý vztah ke struktuře pákistánské ekonomiky a jeho bankovním a finančním institucím, které od samého počátku obchodu s drogami ve zlatém půlměsíci byly zapleteny do rozsáhlého praní špinavých peněz, a jsou chráněny pákistánským vojenským a výzvědným aparátem. Když byl tento zločin ohrožen, následovala intervence NATO. Od americké invaze do Afganistánu v roce 2001 opět vzrostla produkce opia 33tinásobně. V roce 2007 Afghánistán vyprodukoval zhruba 93% globálních dodávek heroinu. Zisky (v maloobchodních cenách) z afghánského obchodu s drogami se odhadují (rok 2006) na více než 190 miliard dolarů ročně, což představuje výrazný podíl na globálním obchodu s narkotiky.

Zisky z tohoto lukrativního mnohamiliardového kontrabandu jsou ukládány v západních bankách. Téměř všechny příjmy připadají korporacím a zločineckým syndikátům mimo Afghánistán. Praní drogových peněz představuje mnohamiliardovou aktivitu, která je nadále chráněna CIA a ISI.

11. září 2001 – motor války

Ještě třináct let po tragických událostech 11. září, které odstartovaly největší novodobou imperialistickou agresi, nám média a politici stále vypráví pohádku o tom, že USA jsou oázou demokracie, a proto jsou terčem „zlých teroristů“ a také proto napadají desítky zemí – proto, aby tam svoji „demokracii“ rozšířily. Ve skutečnosti jsou USA největším agresivním státem po III. říši. USA jsou nadnárodní oligarchií, která má 130 vojenských základen po světě, využívá stanné „právo“ a vlastní největší masmédia, která stokrát přesáhla sny Goebbelse. Dlouhá léta nám polistopadoví pseudopolitici ohlupovali mozek tím, že USA jsou náš vzor „prosperity a demokracie“. Říkali: „budete se mít jako v Americe“, čímž mysleli asi tu „lepší“ (z úhlu pohledu sebestředného kapitalisty) část společnosti, „zapomněli“ na „robotníky“ ve fabrikách, jimž je znemožněna zdravotní péče, vzdělání dětí a umožněno akorát zakládání gangů. „Zapomněli“, že západní bankéři financovali Hitlera a útoky proti SSSR, profitovali z nacistického vraždění, „zapomněli“, že Západ profituje z válek a bídy jiných zemí (například „koncentrační tábor“ velkokapitálu Čína). Podíváme se tedy podrobně analyticky na 11. září 2001, protože to může osvětlit řadu věcí.

Nejčistším příkladem zaštítění veřejnosti před radikální pravdou je mediální reakce (zahrnující i internetové stránky) na velké množství profesionálů, kteří shledávají oficiální vysvětlení 11. září 2001 nekonzistentním se vším, co oni jako experti ví o fyzice, chemii, statice, architektuře, požárech, poškození konstrukcí, pilotování letadel, bezpečnostních procedurách ve Spojených státech, řízení letového provozu, bezpečnosti na letištích a dalších záležitostech. Tito experti, jejichž počty jdou do tisíců, byli ukřičeni korporátními médii, která tyto experty ocejchovala jako „konspirační teoretiky“. Zatímco lidé ve WTC žili ve svém vlastním světě, kapitalistická realita byla neúprosná. Makléři jako smyslů zbavení počítali akcie, sekretářky prohlížely katalogy kabelek ze psí kůže, uklízečky právě dokončily své druhé zaměstnání a všichni se těšili na svačinu do McDonaldu na toxické jídlo, ale ani nepomysleli, že všechno okolo musel někdo vyrobit. Nepomysleli, že ze silných řečí a počítání akcií to nebylo a že je jejich systém virtuální kolonií konzumentů. Ten ale musí reálně expandovat a zde bývají mrtví opravdu reální.

Ocelová konstrukce WTC
Tyto části konstrukce létaly 11. září 2001, jako by neexistovala gravitace. Mohutná a těžká ocelová konstrukce by se přitom dala přirovnat k vojenské pevnosti.

grafický model výbuchu
Grafický model toho, co se 11. září 2001 zřejmě opravdu stalo.

To, že bylo jedenácté září operací pod falešnou vlajkou, je prakticky jisté, otázkou však dosud byl způsob provedení. Když unesete letadlo, podle všech směrnic a nařízení jste do čtvrthodinky de facto mrtví. Jak je možné, že únosci 11. září dostali celkem hodinu a půl? Fyzikální zákony, statika a debata o tom, jak mohou dvě letadla srazit k zemi tři mrakodrapy WTC, jsou samy o sobě zajímavé. Oficiální vysvětlení kulhá na obě nohy. Pokaždé, když se něco takového stane, následuje stejný rutinní postup. Středisko letového provozu kontaktuje NORAD a do několika minut jsou ve vzduchu stíhačky, které se pokusí navázat spojení s kokpitem. K letadlům, která se vychýlila z kurzu a místo do Los Angeles si to namířila na New York, měly i v těchto případech okamžitě vzlétnout stíhačky a útokům zabránit.

Jen od září 2000 do června 2001 stíhačky NORAD, které se nacházejí na 16 leteckých základnách po celých Spojených státech, takto vzlétly celkem sedmašedesátkrát. Ve vzduchu přitom byly pokaždé za šest až deset minut. Nikdy v historii se ale nestalo, že by nereagovaly hodinu a půl. Systém kompletně selhal – samozřejmě poprvé až 11. září toho roku. A hned čtyřikrát. Letadla měla mít v době nárazu do WTC nádrže plné pouze na úrovni asi 40% své kapacity. Většina leteckého paliva při úvodním nárazu shořela mimo budovy a zbytek by shořel během několika prvních minut požáru. Primární příčinou pádu WTC by tedy měl být podle oficiální verze běžný kancelářský požár, který náraz letadla inicioval. Při návrhu WTC se s nárazem velkého dopravního letadla počítalo. Typ letadla, se kterým návrháři počítali, byl Boeing 707. Hmotnostně, rozměrově i kapacitou své palivové nádrže je Boeing 707 přibližně stejný jako Boeing 767 – typ letadel, která do věží narazila. Samotnému nárazu letadla budovy věže WTC bez problémů odolaly. Počet sloupů zničených při nárazu byl relativně malý a zátěž se rozdělila na zbývající sloupy. I tak je však s podivem, že křídla letadla, vyrobená z ultralehkého hliníku, měla vybourat 80 cm silné ocelové nosníky a vytvořit obrys letadla v konstrukci. Trup by celkem pravděpodobně v dané rychlosti konstrukci skutečně v místě nárazu prorazil, ale křídla? Křídla, která se při testech letadel běžně odřízla o telegrafní sloup?

zasažená věž WTC
Za normálních okolností by se vršek věže WTC 1, padající pod úhlem 21 stupňů, musel zákonitě odtrhnout, avšak byl pohlcen a proměněn v prach – stejně jako většina konstrukce.

Pokud mluvíme o věžích WTC, mluvíme o pevnosti, ne o obyčejné stavbě. Další nesrovnalostí je informace o rychlosti letadel, původně uvedená na 900 km/h. Už jste někdy viděli letadlo letět takovou rychlostí ve 300 metrech nad zemí? Já ano, byla to nadzvuková stíhačka, ale dopravní letadlo toto nedokáže. Můžeme se bavit o rychlosti okolo 300 km/h v dané výšce, 900 lze dosáhnout až ve výškách okolo 10 000 metrů. Otázkou tedy je, co do věží vlastně narazilo a jak je možné, že se to trefilo za takové rychlosti skoro úplně přesně. Věž má délku strany cca 65 metrů a ten subjekt se trefil na 31! Možná, pokud jezdíte maximální rychlostí ve formuli v Praze v dopravní špičce, tak vám to asi divné nepřijde…

Budovy měly velkou rezervní nosnou kapacitu. Inženýr, který zkoumal trosky WTC, řekl: „Samotný náraz letadla té budově neudělal vůbec nic“. Například mrakodrap s mnohem méně kvalitní nosnou konstrukcí Windsor Tower v Madridu byl vystaven obrovským plamenům po 20 hodin (výmluvné srovnání najdete na YouTube), tedy asi dvanáctinásobnou dobu. Tvrzení o vysokých teplotách a hořícím pekle snadno vyvrací i fakt, že na fotografiích jsou přímo v díře, způsobené údajným nárazem letadla, zachyceni lidé opírající se o stěny. Dále svědectví hasičů, kteří byli uvnitř, či tisíce lidí, které byly z horních pater evakuovány po schodech. Modely podlah se navíc při zátěžových zkouškách nezřítily, i když byly dlouhou dobu vystaveny vysokým teplotám v pecích. Věže WTC ale „spadly“ za několik sekund. Znamená to, že nepoškozená část, tvořící více než 5/6 věže, byla rozdrcena vrchní částí téměř stejně rychle, jako by tato vrchní část prolétla vzduchem při volném pádu. Tato matricová soustava desetitisíců kusů až 80 cm širokých ocelových vzájemně pospojovaných nosníků, navíc zalitých betonem v podlahách, těchto 500 000 000 kg oceli a betonu se zhroutilo během cca 10 sekund (v podstatě rychlostí volného pádu), jako by přestala existovat jakákoli vazba mezi jednotlivými díly budovy, jako by jinak velmi pevný beton byl během vteřiny ve všech patrech rozdrcen na prach a ocel se vypařila. Jednotlivá patra WTC byla trojrozměrnou sítí ocelových trámů, která měřila asi 65 × 65 metrů s tisíci spoji skrz naskrz. Na to, aby patro mohlo spadnout, by se musely přerušit tisíce spojů v jediném okamžiku. Toto je v přímém rozporu se základními zákony fyziky (zákon zachování hybnosti, zachování energie).

Budova se změnila v malý až mikroskopický prach, který pokryl celý Manhattan. Vzniklá mračna jsou definována jako pyroklastický proud, tedy shluk extrémně žhavých částic s obrovskou hustotou, až tisíckrát vyšší než klasický kouř.

Těsně před pádem obou věží byl slyšet pokaždé ohromný dunivý výbuch, který zaznamenaly i seismografy (2,3 stupně 35 km daleko) a vypadl proud, přičemž se za několik sekund odstartoval pád vrchní části věží. Mnoho svědků uvedlo, že se jim pod nohama chvěla zem. Na jednom zaostřeném videozáznamu je jasně vidět, jak se asi dvakrát až třikrát zachvěla zem. „Nevysvětlitelnými jevy“ byly ve skutečnosti podzemní výbuchy. K jaderné explozi došlo někde mezi 70 – 100 metry pod zemí, svými statisíci stupni Celsia roztavila 30 metrů podzemních ocelových základů a tlaková vlna, která prolétla budovou, rozdrtila beton a zničila spoje mezi ocelovými pláty.

Není jasné, kde přesně k výbuchům došlo – buď ve výtahové šachtě, kanalizaci nebo opuštěné šachtě do metra. Také jsem tomu zprvu nechtěl věřit, nicméně všechna fakta, včetně těch, která mohou mít jen toto vysvětlení, tomu nasvědčují. Obě budovy spadly přesně 10 sekund po zmíněných explozích. Mezitím se během 5 až 9 sekund posunuly o 4 metry dolů, nikoli však v místě údajného nárazu letadel, ale v samotných základech. Na většině videozáznamů to není patrné, až na jeden, kde byla kamera umístěna ve vysokopodlažní budově na stativu (viz obrázek).

Když je nálož hluboko v zemi, vytvoří výbuch kulatou dutinu, protože tlak zeminy je ze všech směrů stejný. Čím blíže je výbuch zemskému povrchu, tím více se mění elipsa výbuchu ve „vajíčko“ a tak se do konstrukce pustilo přímo gama-záření z jádra, které ji rozložilo zevnitř.
Kdokoli by tam byl, doslova by mu to rozložilo tělo na molekuly a rozpadl by se v milisekundě v „prach“. To samé se stalo s konstrukcí, která byla poškozena již otřesem – tedy v takzvané „crushed“ a „damaged“ zóně (modrá a zelená na grafu). Na mrakodrap tyto síly působily celých deset sekund, přičemž od 5. vteřiny se začal propadat. Když se propadl o 4 až 5 metrů (viz obrázek), došlo k rozporům v konstrukci. Vrchní část věže byla ještě solidní, část od čtvrté pětiny dolů měla rozlámanou konstrukci na prach. To je důvod, proč se vrchní část propadla rychlostí volného pádu, zároveň však narazila při pádu na uvolněnou energii výbuchu, což je příčinou kusů konstrukce zapíchnutých v několika set metrových vzdálenostech v budovách. Část okolních budov byla rovněž poškozena velmi specifickým způsobem. Okolostojící budovy byly zasaženy třetí zónou výbuchu, který se šířil tlakovou vlnou z podzemí. Jak jsem zmiňoval, první zóna je jádro výbuchu, druhá je ta část, kde je materiál proměněn v prach (to se stalo konstrukci WTC 1 a 2) a třetí je zóna, kde je materiál polámaný.

Budovy WTC 3, 4, 5, 6 a další dopadly podobně. Všechny musely být zbourány. Argumentovalo se, že byly zasaženy troskami, ale to je pouze část pravdy. Zasaženy byly, ale škody a stav jejich statiky tomu byly zcela neadekvátní. Skutečné poškození způsobily otřesy z výbuchů, které polámaly konstrukce, proto můžeme vidět snímky doslova rozpáraných budov. Může tohle způsobit padající kus konstrukce hlavních věží, ze kterých toho zrovna moc nezbylo? Ne, ale kus vymrštěný do rozlámaného materiálu jistě ano. Navíc byly okolní budovy celkově popraskané od základů a všechny měly přitom pevnou železobetonovou konstrukci. Pohled na žárem zkroucené pláty ocele, kanceláře v okolí, vypálené pyroklastickým mrakem, budovy, které se sesypaly přesně v půli, naprosto ničí oficiální verzi událostí z 11. září. A třešnička na pomyslném dortu je budova WTC 7, která „záhadně spadla“ několik hodin poté. Byla to nejvyšší budova v blízkosti, silně zasažená účinky explozí. Pokud by zůstala stát, byla by jasným důkazem. Vrazi z CIA a americké vlády museli „uklidit“ všechny stopy stůj co stůj. A proto celý blok, roky po 11. září, převálcovaly bagry, vyměnila se zemina, všechno se zabetonovalo a postavil se pomníček, aby ti, kteří skutečně zavinili smrt cestujících v unesených letadlech, uctili své oběti. Rozsáhlé škody vznikly v podzemí, což není při podzemním výbuchu překvapením. Kromě „běžných“ škod – jako přerušení potrubí apod. – bylo zcela zničeno metro (viz fotografie).

zničená stanice metra zaplavené metro
Zničená stanice metra WTC
Zaplavený tunel metra

Dosud jsem popisoval škody na budovách, ale nevěnoval jsem se obětem. Těch je až přes 10 tisíc. Ano, „podle oficiální verze“ necelé tři. Podíváte-li se totiž na jakékoli fotografie či televizní záběry, je z nich jasně patrné, že po mrakodrapech na místě zvaném Ground Zero zbyly jen polámané ocelové nosníky a malé kusy betonu. A údajně také pas jednoho z únosců, jak na CNN 12. září 2001 hlásil ministr spravedlnosti John Ashcroft. Jinak ale nezůstal ani jeden stůl, počítač či kovový věšák, nemluvě o 1 100 tělech obětí, která se prostě někam „vypařila“ – všechno bylo rozdrceno na popel. Ze zbylých obětí se našlo přibližně 20 000 kousků. V dubnu 2006 dokonce proběhla deníkem New York Times nenápadná, o to však více šokující informace – na střeše nedaleké, 75 metrů vysoké budovy Deutsche Bank, bylo nalezeno 700 nanejvýš centimetrových úlomků kostí obětí z WTC. Myslím, že oběti byly ale rozprášeny po celém Manhattanu, společně v té vrstvě toxického prachu z betonu – doslova kremace zaživa. Ve skutečnosti se beton totiž rozprostřel po celém Manhattanu a pršel jako jemný prášek spolu s dalšími exotickými chemickými sloučeninami a vytvořil až 15 cm silnou vrstvu. Ocel se částečně vypařila a snesla se v podobě horké kyseliny dusičné na ulice, čímž sežehla a popálila stovky lidí a způsobila výbuch 1 200 automobilů, nebo se roztavila (vyplnila celý kráter skeletem spolu se zeminou) a zůstalo tedy jen několik bezvýznamných trosek (oproti stavbě).

Jak jsem již zmiňoval, 1 200 aut bylo zničeno. Nebyly zasaženy troskami, prostě explodovaly. Oblak vařící kyseliny dusičné (sloučenina vznikající při extrémní reakci) a vypařujícího se kovu s teplotou několik tisíc stupňů doslova pršel na zem. Kyselina dusičná při kontaktu s kovem působí korozi. Většina aut v okolí byla zkorodovaná na střeše, vnitřek se odpařil a došlo i k tavení kovu (viz. foto hasičského auta). Více než 10 000 obyvatel Manhattanu onemocnělo rakovinou (především štítné žlázy a leukémií) během několika let. 14 ze speciálně vycvičených psů, kteří pomáhali prohledávat trosky, zemřelo do několika týdnů. To je příliš rychlé i na rakovinotvorný azbest, který budovy též obsahovaly.

O čem se však zmínili přeživší, je velmi zajímavé. Přítomní lidé uvedli, že menších výbuchů již před tím bylo více. Například William Rodriguez pracoval dvacet let jako údržbář v budovách Světového obchodního centra. Po útocích na WTC zachránil v budovách asi dvacet lidí a sám odešel jako jeden z posledních přeživších. Jeho svědectví nikdy nebylo oficiálně uveřejněno. Po jeho přečtení jsem poznal proč. „Byl jsem tam v 8.46 a najednou rána – výbuch tak silný, že nás to odhodilo. Než jsem stačil promluvit, tak za šest vteřin další rána, tentokrát seshora. A ve chvíli, kdy jsem si říkal ‚panebože!,‘ objevil se chlapík z jedné kanceláře a křičel ‚exploze, exploze, exploze.‘ Tenhle chlapík měl roztažené ruce a kůže z obou paží mu visela, jako kdyby se svlékala. Uvědomil jsem si, že mu chybí část obličeje,“ vyprávěl Rodriguez například na stanici CNN. Tyto exploze měly zřejmě oslabit konstrukci před finálním výbuchem, který obsah budov i konstrukci, včetně lidí, vypařil a proměnil v prach. Pokud by konstrukce nebyla poškozena „malými výbuchy“ je možné, že by si našel jaderný výbuch jinou cestu na povrch nebo by věže jednoduše „shodil“ vedle, což by se již těžko vysvětlovalo.

výbuch sopky
Tato mračna se vyskytují pouze u dvou událostí – výbuchu sopky a jaderné nálože.

Žhavá oblaka pyroklastických mraků, uvolněná z epicentra, okamžitě po pádu sežehla většinu aut a vypařila spolu s výbuchem zcela 1 100 těl. Nahoře je vidět část konstrukce, která pád sice vydržela, ale vzápětí ji rozfoukal vítr! 99% betonu se proměnilo v jediném okamžiku na ultrajemný prach, kdy žár jaderné reakce zůstatkovou vlhkost betonu zvýšil na 1000 násobek objemu.

Pověřená vědecká instituce USGS zjišťovala následky kolapsu shromážděním odebraných vzorků prachu z 12 cm tlusté vrstvy z 35 míst Dolního Manhattanu, kam dolétl v obrovském pyroklastickém proudění ve formě aerosolu. V něm našli mnoho chemických prvků, ale i větší množství těch toxických a vzácně se vyskytujících jako baryum, stroncium, thorium, cesium, lanthan, ytrium. Rovněž i takové, které se vyskytují pouze v radioaktivní formě po výbuchu jaderné bomby. Nejvíce vypovídající byl odběr ve vzdálenosti 0,15 míle na pozemku WTC 01-16. Zde bylo naměřeno 3,67 g barya/kg prachu, 3,08 g stroncia/kg prachu. Druhý vzorek odebraný z lokality WTC 01 – 02 ve směru k East River měl hodnotu 1,07 g barya/kg prachu a stroncia 0,7g/kg prachu.

Ostatní odběry vykázaly 400 – 800 mg barya/kg prachu, stroncia zase méně. Povolená úroveň je 15 mg barya/kg prachu. Nebezpečná hodnota je již nad 400 mg barya/kg prachu! Tyto částice pršely po celém Manhattanu a v okolí věží silně popálily mnoho lidí.

oběti
Tyto lidi pohltil 11. září pyroklastický kouř, ten napravo měl větší „štěstí“, pokud nezemřel za pár let na rakovinu.

Nebezpečné stroncium vytlačuje z kostí a zubů vápník a tak je zeslabuje až k rakovině, jejíž výskyt se v zasažené oblasti zvýšil po roce 2001 několikanásobně. „Ještě 21 dní po útoku stále hořely požáry a tekla roztavená ocel,“ řekl 5. října 2001 na Národní konferenci statiků Leslie Robertson, jeden ze stavebních inženýrů WTC. „Běžte tam dolů a uvidíte roztavenou ocel, jak stéká místnostmi dolů. Jako v nějaké slévárně. Jako láva.“

Zamoření radiací bylo silné, avšak nikoli akutní, protože samotný jaderný výbuch pohltila zem. Především dlouhé požáry si však vybraly krutou daň.

Požár hluboko pod povrchem trval 100 dní a uvolňoval množství radioaktivity a toxických látek. První 4 týdny museli požárníci měnit vybavení každý den, protože se jim rozlepovalo. I po 100 dnech stále vytahovaly buldozery ze země roztavený kov. Proto má drtivá většina zasahujících požárníků leukémii a jiné vážné zdravotní problémy. A několik „vyvolených“ má dokonce rakovinu kostní dřeně, která postihuje tělo po silném ozáření.

Kam zmizel všechen beton a většina oceli, těch několik set tisíc tun? Nikdo to dosud nedokázal vysvětlit, stejně jako tekoucí jezera kovu měsíc po pádu budov WTC. Obrázek nahoře je ze 17. prosince 2001, tedy krátce po dohašení, 3 měsíce po pádu. Částečky radiace byly nalezeny po celém Manhattanu, ale „oficiální zprávu“ nezajímaly. Jinak větší radiace nalezena nebyla, nikdo ji nehledal a kráter byl mezitím prolit 120 miliony litrů vody a zasypán zeminou a část materiálu – včetně okolních aut – byla někam odvezena a zlikvidována.

Po mnoha týdnech a měsících hašení a chlazení se naskytl pohled na skelet, který tvořil kráter. Skelet může vzniknout pouze při teplotách několik desítek tisíc a více stupňů Celsia.

Třetí letadlo, jež mělo narazit do budov Washingtonu DC, by se ve skutečnosti do kráteru, který mělo vytvořit, nevešlo. Washingtonští úředníci byli tedy také obětováni v zájmu imperialismu. A čtvrté letadlo, kde měli hrdinní cestující přemoci únosce, se nikdy nenašlo. Vstup na místo údajného pádu byl zakázán, vše obsadila FBI. Bylo pořízeno několik fotek hořící trávy, avšak ani kousek letadla. Veřejnost uvěřila stokrát opakované lži a finanční oligarchie ve spojení s NATO hodlá dokončit, co se jí s nacisty nepodařilo – dobýt svět.

Není snad ani potřeba dodávat, co následovalo po 11. září 2001 – „zákon“ Patriot act, který vlastně povoluje teror proti vlastním občanům a ti ho ve strachu z „terorismu“ přijali bez řečí. Nyní jsou terčem teroru oni, jsou popravování bez soudu, vězněni bez důvodu, odváženi na mučení do věznic jako např. Guantánamo. A korporace si mnou ruce – Afghánistán, Irák, Libye, Sýrie, Ukrajina, dále pokusy ve Venezuele, Íránu apod. Mělo by nás zajímat, co bude následovat.

Přijdou horší „jedenáctá září“. Atomovky již pravděpodobně byly odpáleny uprostřed Manhattanu. Kde budou odpáleny příště, jak silné a kdo z toho bude obviněn? Kde se škrtne zápalkou uprostřed globálně rozlité hořlaviny korporací, které zadlužily státy až na dno?

Během léta 2014 opět útočí žoldáci NATO po celém Blízkém východě, jen tentokrát v jiné podobě. Jimi financovaní a vycvičení teroristé teď opět zabíjejí lidi, usekávají hlavy dětem a to vše ve jménu podvodu o „terorismu“. Najednou USA nic nedělají, čekají, až se třeba tyto skupiny oficiálně zmocní nějakých chemických zbraní a potom bude konečně další 11. září, z kterého budou obviněni jejich „teroristé“, kteří opět pronesou nějaký projev pro „Hollywood“ vojenského komplexu, že „chtějí zabíjet všechny Američany, členy Evropské unie a ty, co netřídí odpad.“

Až budou tyto skupiny rozmístěné tam, kde mají být, přijde „humanitární pomoc.“ Údajný náraz letadel do věží newyorského WTC 11. září 2001 pustil z řetězu sílu NATO a poprvé byl uplatněn článek 5 stanov Severoatlantické aliance. Tento článek stanovuje, že útok na jeden členský stát je považován za útok na všechny. Po 11. září získala finanční oligarchie neformální právo prostřednictvím těchto sil (NATO, CIA, NSA …) zaútočit na jakýkoliv stát. Byl to klíčový posun na imperiální šachovnici 3. světové války, která má mnoho podob, ale stejného nepřítele – vykořisťovaného člověka – 99% lidstva.

Sílící třídní polarizace hrozí i nástupem fašismu. Kamkoli euroamerický imperialismus vyráží expandovat, sází na lůzu planety – kmenové gangy v Libyi, fundamentalistické teroristy v Sýrii a neonacisty na Ukrajině. Není to náhoda, nýbrž „nevyhnutelná volba“. Domácí výrobce, dělníky, běžné občany ženou imperiální války do autodestrukce, ať už dopadnou jakkoli. Proto se kapitalistické oligarchie orientují na marginální skupiny a různé rádoby recesistické organizace hlupáků. Západní imperialismus prosazuje neomezenou kapitalistickou expanzi, spjatou s euroamerickým imperialismem. Brutální stroj korporačního „volného trhu“ – západního, potřebujícího za každou cenu expanzi, a východního, který momentálně způsobil humanitární katastrofy v Rusku a Číně (HDP byl zvýšen za cenu otrockého zbídačení obyvatel a fašistickými represáliemi), však zastaví jen zdravý rozum většiny obyvatel, proto se ho primitivní konzum s hysterickými (ptačí chřipka, rusofobie apod.) masmédii tolik snaží zničit.