Pro Koštu líp nebude: Kariéristická prasata se v pomejích perou o krajská koryta!

kostujeme-kostu

Pučisté z hnutí tatranského oligarchy Babiše, věrni své politické impotenci a inteligenční a morální nenáročnosti, svrhli s hubou plnou slin na místo nejvyšší svého nejúspěšnějšího krajského lídra a zároveň hejtmana Olomouckého kraje Oto Koštu.

Za jeho koncem, Prostějované, věřte nebo ne, nestál ani živý plot, ani 3126 petičníků, ani věčně zpitý a zfetovaný novinář, ale nenažranost po funkcích, která stejně jako značkové oblečení a prapodivně střižený vous nezakryje duševní mrzáctví nedouků a venkovských vychcánků, popřípadě lokálních hajzlíčků, jakým je mimochodem domnívaný hejtman příští – ukázka výšin hanácké politické scény a kandidát do tepláků za pozemkové čachry.

Prostoduchý Oto Košta, který v té nejlepší víře, s jakou hlupáci věří v hořící keře, mluvící hady, ilumináty a to, že se s hypotékou dá v Česku žít jako ve Švýcarech, vstoupil do hnutí kosteleckých uzenin a pod praporem kultu osobnosti člověka, který se nenaučil pořádně česky, vstoupil na loď krajské politiky, zasedl nejvyšší místo a z něj díky svým soukmenovcům, kariéristickým blbům, vypadl s cejchem ochlasty na chodník politické periferie.

Babiš jej svlékl donaha, jak sám uvedl – a od takového činu je blízko ke zneužití, kterému dotčený nemusel klást odpor. I přes odbornou erudici si člověk, který navleče dres Čapího hnízda alias dotačního podvodu století, nezaslouží jinou nálepku než nálepku hňupa, podobně jako plebejci rozumu, kteří se přiživují na tom, že „bude líp“.

Ota Košta se stal obětí slovenského oligarchy, bývalého sociálního demokrata a také jeho nepovedeného alter ega, solárního burana, který mu se slámou v botách za potlesku nakoupených médií zasedne místo. Nežli takovou politickou smrt, je lepší se oběsit jako Jidáš nebo padnout na barikádě při boji proti letákům z Lidlu a imigrantům, kteří beztak prodluženým krajem s nejlevnější pracovní silou pohrdají.