Mladí komunisté (SMKČ) na straně stávkujících

znakSMKC_01

Dne 29. 3. 2017 oznámilo vedení Odborového svazu dopravy (OSD), že na čtvrtek 6. 4. 2017 vyhlašuje celodenní stávku řidičů linkových autobusů, která by se měla uskutečnit v celé republice. O dva dny později vyhlásili na 11. 4. 2017 výstražnou stávku také odboráři a dělníci zlínské závodu chemické firmy Mitas. Důvodem obou stávek jsou nedostatečné, v druhém případě až katastrofálně nízké příjmy, ale také špatné pracovní podmínky dělníků a zaměstnanců.

SMKČ konstatuje, že také na tomto případě se v sytých barvách projevuje falešnost, lživost a nefunkčnost kapitalistických prostředků zlepšování životní úrovně, které jsou dnes obecně (žel) považovány za platné. Ukázalo se také, jaké příjmy a pracovní prostředí mohou být realitou údajně vyspělé země patřící na Západ (slovy mluvčích současného systému), jak se žije v údajně nejúspěšnějším období našich dějin a jak „léčí“ nízkou životní úroveň konjunktura polokoloniální periferie imperialistické EU.

Obecně se tvrdí, že ekonomický růst vede k růstu životní úrovně. V posledním čtvrtletí r. 2016 činila dle údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) průměrná hrubá mzda v ČR 29 320 Kč. Dle různých odhadů na ni však asi 70% lidí nedosáhne. Většina řidičů linkových autobusů se jí přiblíží pouze v případě neúnosného množství přesčasových hodin, dosahujících měsíčně až 100-150 hodin, i více. Dělníci a zaměstnanci Mitasu jsou na tom ještě hůře, u většiny z nich dosahují platy na 12-15 tisíc Kč čistého, a to jak ve zlínském, tak i pražském závodě. Této situace jsme svědky v časech vrcholu konjunktury kapitalistického hospodářství, kdy ekonomika ČR roste už čtvrtým rokem v řadě. Jak je tedy možné, že masy proletářů pobírají v údajně vyspělé zemi takovou almužnu? Protože v rámci přerozdělení vytvořeného bohatství čerpají jeho drtivou většinu příslušníci vládnoucí třídy (oligarchie, zbytek buržoazie, různí spekulanti a pozemkoví vlastníci) a jejich pomocníci (manažeři, ředitelé podniků, vysoce placení představitelé státu, veřejného sektoru, silových složek, novináři, „umělci“, sportovci, různí „odborníci“), a to na úkor jeho tvůrců z řad proletariátu, části OSVČ či drobných rolníků.

Další z klišé, které si současný režim uschoval pro takové situace, je tvrzení o nedostatečných financích podnikatelů, případně veřejného sektoru. Člověku by se chtělo až zamáčknout slzu v oku. Jak je tomu ve skutečnosti? Veřejný sektor loni zaznamenal poprvé po dlouhé době přebytkový státní rozpočet, většina dalších složek veřejného sektoru je na tom podobně, ekonomický růst vytváří pro tento stav relativně příhodné podmínky. Přesto řada krajů nenavýšila platy řidičů linkových autobusů. V případě soukromokapitalistického švédského koncernu Trelleborg, majitele Mitasu, je situace podobná jako u buržoazního státu. Jeho zisk činil loni 952,7 milionu Kč, tržby činily 8,05 miliard, z toho 7,7 miliard utržil v zahraničí. Skutečně tedy nemůžeme hovořit o situaci, kdy by majitel neměl navýšení mezd z čeho uhradit.

Nabízí se otázka: Proč tak kapitál, ať už ten, který ovládá současný stát, nebo soukromý, činí? Odpověď je nasnadě: Jeho prvotním zájmem je co nejrychlejší zhodnocení zisku, a to v prvé řadě cestou zvyšování nadhodnoty kradené dělníkovi, případně zostřeného zbídačování zaměstnance. V období konjunktury častěji buržoazie a její stát pouštějí proletářům a dalším utlačovaným vrstvám drobky ze stolu v podobě zvyšování platů a mezd, tvorby různých zaměstnaneckých benefitů a přijímání určitého množství nových zaměstnanců. Tento postup má však několik čertových kopýtek. Zaprvé se děje ve prospěch kapitalistovy maximalizace zisku prostřednictvím vykořisťování většího množství pracovní síly, jejíž výrobky nalézají v tomto období odbyt. Zadruhé jsou drobky ze stolu jednou z metod bezbolestného ohlupování proletariátu, aby si neuvědomil vlastní zájmy, úlohu, a stal se jedním z mnoha obětních beránků sociálního smíru. Zatřetí je takový postup vždy nutně krátkodobý, neboť bude zákonitě vystřídán krizí hospodářství z nadvýroby, provázenou snižováním mezd a platů, propouštěním, omezováním benefitů apod. Z krizových dob jsou dobře známé situace, které se stále množí také v imperialistických centrech (USA, EU), kdy cena pracovní síly klesá pod minimum nutné na její reprodukci, tzn. příjmy nestačí dělníkům a zaměstnancům na to, aby přežili, z toho důvodu si musejí hledat další práci. I buržoazní sociologové nazývají tyto kategorie proletariátu a drobných živnostníků pracující chudinou. V posledních letech se pracující chudina začala objevovat dokonce v časech konjunktury! Začtvrté, drobky, které buržoazie pouští ze stolu, nejsou čerpány jen z nadhodnoty vytvořené domácími dělníky, ale také vykořisťováním dělníků zemí třetího světa.

Dnešní „stávková“ situace také ukázala praxi všech reprezentantů a pomocníků současné moci, ať si říkají jakkoliv, ať hovoří cokoliv. Sociálnědemokratické, lidovecké, babišovské i KSČM ovládané kraje patří mezi první z těch, jež nejsou ochotny a schopny situaci vyřešit. Jistě mají někteří představitelé KSČM pravdu, že současný systém financování veřejné dopravy je legálním tunelováním veřejných zdrojů ze strany soukromého kapitálu. Zmíněné kraje tvrdí, že soukromokapitalistickým dopravcům finance poskytly, a že jsou tedy ony zodpovědné za nastalou situaci. Mohou mít rovněž částečně pravdu, ale pohybují se v rámci kapitalistické logiky, kterou by komunistická strana, pakliže vstupuje do vedení samospráv, měla měnit, nikoliv se jí přizpůsobovat. Pakliže na to není situace, podmínky, není toho schopna, nemá do koalic vstupovat. V opačném případě se její politika mění v příštipkářství, čímž diskredituje svůj název, a tím i perspektivy celého skutečně revolučního hnutí. Stává se i oficiální součástí systému. Toho jsme přesně svědky.

SMKČ prosazuje znárodnění autobusové a nákladní dopravy, její spoluřízení dělníky a třídními odbory, ale také kraji. Považujeme za efektivní sjednocení této oblasti dopravy na celorepublikové úrovni, což by umožnilo, aby osobní doprava v lukrativních regionech, ale zejména nákladní doprava získávaly tolik prostředků, potřebných nejen na obnovení dopravní dostupnosti mnohých obcí, ale zejména na podstatné zvýšení platů řidičů (navrhujeme úroveň 150 Kč/hod, s vyloučením velkého množství přesčasových hodin, se zvýšením zaměstnaneckých práv a možností).

V případě dělníků Mitas, ale i řady řidičů, se neblaze projevuje odborová roztříštěnost, proletářská nejednota, profesní princip organizace odborů, strach ze msty zaměstnavatelů, charakter netřídních odborů. Jejich jmenovatelem je současný režim, který jednotné odbory zničil ihned po r. 1989, ale také neexistence skutečně revolučního komunistického subjektu. V třídních odborech by bylo naprosto nepřípustné, aby po vyhlášení celorepublikové stávky řada krajů nestávkovala, protože se se zaměstnavateli dohodly. Vzájemná solidarita by v dalších sociálních bojích nesmírně pomohla, zúročila by se. Projevil se zde charakter zrádného vedení odborů, napojených na kapitál, ovládaných dělnickou aristokracií a byrokratismem.

I v případě dělníků Mitasu se nedostatek solidarity projevuje. Pražský podnik vyhlásil jen stávkovou pohotovost a zatím to vypadá tak, že se se švédským majitelem zaměstnanci dohodnou. Dělnická jednota by i zde byla nanejvýš potřebná, oligarchovi totiž o nic jiného, než o její ještě větší rozbití nejde, naopak ničeho se neobává víc, než jednotného, uvědomělého, revolučního a organizovaného dělnictva.

Také v tomto případě navrhujeme znárodnění podniků (nejen) švédského koncernu v českých zemích a jeho řízení proletářskými organizacemi, spojené s výrazným navýšením platů (cca na průměr 30 tisíc hrubého v podniku), zaměstnaneckých práv, podnikové hmotné spotřeby a zlepšení pracovních podmínek.

SMKČ podporuje stávku řidičů linkové dopravy a vyzývá všechny řidiče z celé republiky, aby stávku solidárně podpořili, zúčastnili se jí.

SMKČ podporuje stávku dělníků zlínského Mitasu, oceňuje rozhodnost jejich odborové organizace a vzájemnou solidaritu zlínských zaměstnanců a dělníků.

SMKČ vyzývá dělníky pražského Mitasu, aby se ke stávce jejich zlínských kolegů přidali.

Ústřední rada SMKČ