Jak se sázelo na zdechlého koně: Stojíme za Babišovým prezidentem?

cr_standarta

Většinou bych jako reakci jednovětně napsal, že není třeba ztrácet čas nad vypisováním elaborátů proti kecalistům, kteří se nemohou vzpamatovat z komplexu vlastní neschopnosti a fanaticky podporují své svaté, v první řadě prezidentskou loutku českého i zahraničního velkokapitálu. Pokud mám přihodit větu druhou, pak tito lidé místo toho, aby se dotkli skutečné práce, sází na zdechlé koně. Pomýlili se už mockrát, vývoj je dal na slepou kolej a oni sami prokázali, že je problémy pracujících z masa a kostí vlastně nezajímají. Stačí jen stát za svým prezidentem. Přemýšlivý člověk by se v době vládní krize, tohoto souboje mezi Babišovým a Bakalovým v údajné „demokracii“, dostal do vnitřních rozporů. Lenivý hlupák a životní defétista má jasno.

Síla pokrokového hnutí v naší zemi byla nejen v odvaze a organizačních schopnostech, ale v prozíravé třídní politice a upřímně cítěném internacionalismu. Tuto výzbroj mnozí aparátčíci současnosti a jejich sympatizanti vyměnili za plytkost v myšlenkách, organizační neschopnost a oportunistické chování, které má blízko tu ke kapitulantství, tu ke kolaboraci se zrádci pracujících a k šovinismu, který je nejjednodušším řešením, když vlastní lenost dala selhat těm skutečným.

Tak často a tak hlasitě podporují svého prezidenta, prezidenta lobbistů a velkokapitálu, že se chce říct, že tento kecalistický radikalismus je prostě jen náplast na vlastní pohodlnost. Pouhou hloupostí se nedá omluvit vše, ani přitroublý kult „intelektuála“, jenž byl uštván režimními médii pro tragikomedii ve švýcarské bance. Věnec z intelektuálského pozérství a učených bezobsažných blábolů je pak už jen věncem na rakev budoucnosti této linie.

Všechny učené recepty selhaly před tíhou reality a praxe v ní. Popsala se řada stránek. O ničem. Pracující třída utekla do Babišova hnízda nebo do ještě horších podloubí. Zákonitě. Nemůžeme přece čekat, že bude podporovat něco, co tu neexistuje. Třídní organizace, revoluční síla neexistuje. Chybí. A radikální výkřiky v prázdné místnosti situaci nezmění, ať jste kredity či výsluhami omámeni sebevíc. Jsme jen součástí širokého proudu boje proti vykořisťování, proti kapitálu, proti válce a imperialismu obecně. Nejsme žádné specifikum, žádný ostrůvek, žádný neřešitelný problém. V tomto směru musí být komunisté vepředu, ne pohodlně sledovat dění odkudsi, mudrovat, nebo nedejbože kritizovat lid jako hlupáky, ovce. Přitom neschopnost pracovat v krizových regionech je dostatečnou vizitkou a ukazatelem, komu máme vytýkat neschopnost, hloupost, přemrštěné ambice.

Oficiální linie selhala. Na plné čáře. Logicky. Jsou v ní pozůstatky 80. a 90. let, nepřinesla nic nového, naopak zanesla ještě hodně starých chyb. A teď je pro ni snadnější dostávat se do chomoutu se Zemanem, Babišem, s kýmkoli, kdo dá. To, co představuje údajné komunisty, vsadilo na zdechlého koně. Není to ale naše sázka.

Mix maloměšáctví, stupidity „zdravého selského rozumu“, knížecích rad, šovinismu a loajality ke kapitálu v podobě dnešního prezidenta je také odrazem nechutného kompromisu, výběru menšího zla, které může být pro údajné reprezentanty pohodlné, ve výsledku je to ale výběr smrtící. Nová hvězda komunismu nevyjde ani nad Lukoilem, ani nad údajnými čínskými investicemi a už vůbec ne nad údajnými soudruhy v kontrolních výborech. Nebuďme ale malověrní, stačí jen vyvětrat!