Západ už nemůže zavírat oči

svickyteror

Poslední teroristické zvěrstvo v Londýně by mělo být důvodem k zesílení debaty o zahraniční politice Británie a Západu na „Větším Středním východě“, ne k jejímu ukončení.

Samotný termín vychází ze strategických zpráv USA z 80. let, jež stanovily společné cíle pro oblast od Maroka v severozápadní Africe po Afghánistán, Pákistán a bývalé Sovětské republiky na hranicích s Čínou.

Pod pláštíkem prosazování demokracie a sekularismu bylo skutečným cílem vytvořit gigantickou oblast volného obchodu, podřízenou režimům spolčeným s USA a NATO. Obrovské přírodní zdroje na Středním východě a asijském subkontinentu by se zcela otevřely americkým i dalším nadnárodním společnostem.

Nepohodlné místní režimy, jež odmítly zapadnout do linie s plánem – bez ohledu na to, zda s pokrokovými nebo reakcionářskými motivy – měly být destabilizovány a odstraněny. Což se od té doby stalo v Afghánistánu, Iráku a Libyi. Kde se předpokládal zásah lidových mas, tam byla situace vrácena pod kontrolu, jako v Alžírsku, Bahrajnu a Egyptě. Když lidé sesadili prozápadní loutku v Jemenu, byli bombardováni, dokud se neocitli bez prostředků, Saúdy vedenou koalicí za asistence Británie a USA.

Většina arabských království a někdejších sovětských republik v oblasti je v rukou úplatných a autoritářských despotů. Ti drtí opozici a podílejí se na válečných plánech Západu, s tím, že hostí vojenská zařízení USA a NATO, jež teď zaplňují Větší Střední východ.

Ale Sýrie dokázala být houževnatou překážkou americké a západní nadvládě. Po sobě jdoucí Asadovy režimy a jejich stoupenci – včetně dvou syrských komunistických stran – se nesmířily s izraelskou nepřerušenou nezákonnou okupací syrského území a nadále odmítají západní politiku tříštění a podřizování jejich země i dalších.

Důsledkem je masivní utrpení a zmar Syřanů, Libyjců, Jemenců, Afghánců a Iráčanů.

Uprostřed tohoto chaosu, s tím, jak vojenské síly Západu bombardují, napadají a okupují převážně arabské či muslimské země od první války v Zálivu v roce 1990, prožívají renesanci reakcionářské síly islámského sektářského fundamentalismu.

Tam, kde kdysi přijali ve svých teroristických kampaních proti sekulárním vládám a levici v zemích Většího Středního východu americkou a britskou pomoc – a v Sýrii to pořád ještě dělají – teď obracejí svůj terorismus proti svým někdejším patronům, v džihádu, svaté válce, proti západním „křižákům“.

Tragédií je, že mnozí z těchto pomatených teroristů buď byli vycvičeni a zajištěni britskými vojenskými a zpravodajskými službami nebo jsou jimi (těmi vycvičenými) řízeni.

Když lidé podobní manchesterskému masovému vrahovi Salmanu Abedimu a jeho nohsledům bojovali proti plukovníku Kaddáfímu v Libyi nebo Bašáru Assadovi v Sýrii, mohli svobodně intrikovat, opouštět Británii a zase se navracet.

Stovkám v Británii narozených nebo neutajeně zde bydlících džihádistů bylo dovoleno jít na Střední východ, často se souhlasem pronatovské, proislamistické turecké vlády.

Mrtví a zranění na ulicích Londýna a Manchesteru teď platí hořkou cenu za proradnost britské vládnoucí třídy. Politici, kteří tvrdí, že jsou nejzásadnějšími odpůrci terorismu – a obviňují předáky Labour Party z toho, že jsou jeho spolupachateli – zradili britský lid. Jejich katastrofální zahraniční politika teroristy živí.

Majíce daleko k tomu, aby nás chránili, proimperialističtí politici a jejich mediální povzbuzovatelé nás všechny dostali na škodlivou cestu. Chrání nás jen stateční státní zaměstnanci, byť v nedostatečných počtech, a naši spoluobčané v muslimské komunitě, kteří poskytují tak neocenitelné informace o možných zabijácích v našem středu.

The Morning Star
red. sloupek, 5. 6. 2017
překlad Vladimír Sedláček