Projev Jerónima de Sousy, generálního tajemníka PCP

Jeronimo_Sousa_PCP

Drazí soudruzi, hosté,
rád bych předal soudruhu Vojtěchu Filipovi, ostatním členům vedení Komunistické strany Čech a Moravy a účastníkům a řečníkům tohoto semináře bratrské pozdravy od Portugalské komunistické strany. Naše návštěva ve vaší zemi, pozvání, za něž vám děkujeme, je vyjádřením tradičních vazeb, jež k sobě poutají portugalské a české komunisty. Je také důkazem vzájemné solidarity s boji, v nichž jsme zapojeni, a potvrzením našeho úmyslu pokračovat v naší bilaterální i mnohostranné spolupráci, konkrétně v konfederační skupině Evropského parlamentu, GUE/NGL, i v dalších oblastech spolupráce, jako jsou Mezinárodní setkání komunistických a dělnických stran.

Soudruzi a přátelé,
svět je ponořený do velice nebezpečné spirály ekonomické a společenské krize, nestability, nejistoty, válek, militarismu a jitření reakcionářské povahy politické moci, držené vládnoucími třídami. To jsou rysy, jež vycházejí z prohlubování krize kapitalismu a z imperialistické ofenzívy, jež sílí a je stále násilnější a reakcionářštější odpovědí vládnoucích tříd na složitý proces přeskupování sil na celosvětové úrovni.

Nelze přesně pochopit jevy jako šíření konfliktů, růst ultrapravice, terorismus nebo uprchlická krize, pokud nevezmeme v úvahu toto pozadí krize kapitalismu.

Situace, jíž jsme vystaveni, je extrémně náročná a složitá. Velkokapitál a imperialismus neváhají uchylovat se k válkám a fašismu, aby si zachovaly moc v kontextu prohlubování rozporů, jež jsou vlastní třídní povaze kapitalismu. Právě k tomu v dějinách opět dochází. Poslední francouzské volby ukázaly, že se systém snaží nutit lidi k falešné volbě mezi ultrapravicí a pokračováním politiky, která je u jejího původu. Odmítáme tuto falešnou volbu. Odpověď na jevy jako je ultrapravice v Evropě spočívá na boji proti jejím příčinám, a ne v zachování politiky, jaká jí umožnila vzrůst.

V rozporu s tím, co před několika desetiletími vyhlašovaly kapitalistické ideologie, třídní boj nejen neskončil, ale zesílil. Písně sirén, jež doprovázely ideologickou ofenzívu k porážce socialismu, a prodaly kapitalismu mír a pokrok, jsou dnes popřeny krutou realitou drtivé většiny světové populace. Vykořisťování, nerovnost, chudoba, nezaměstnanost, válka, zhoršování životního prostředí, nucená vysídlování, napadání demokracie, obnova fašismu – to je tvář současného kapitalismu, s nímž je nutno bojovat.

V roce, kdy oslavujeme 100. výročí největší události 20. století – Říjnové socialistické revoluce – je samotný kapitalismus zodpovědný za vtisknutí aktuálnosti myšlence komunismu a platnosti projektu, jenž komunisté přinášejí – socialismu a komunismu.

Projekt, jenž sám sebe potvrzuje jako odpověď, nutnou k tomu, aby se svět neponořil do nových temných stránek dějin, jež mohou zpochybnit samu existenci lidstva.

Projekt, jenž, protože je objektivní nutností v pohledu rovněž objektivní reality, není vyhlášený, je jen vybudovaný teoretickými pracemi nebo modely, které jsou exportovány nebo importovány.

Budují jej lidové a dělnické masy, svým každodenním bojem na obranu svých zájmů a tužeb, a na obranu demokracie a svrchovanosti. Je budován akční jednotou všech antimonopolních vrstev a zásahy komunistů a jejich spoluprácí se všemi demokraty, kteří nerezignovali na současný kurs.

To je to, co děláme v Portugalsku. Naše zem je vystavena problémům, jež jsou výsledkem desetiletí pravicové politiky, uskutečňované pravicí (Sociální demokraté – PSD [v Portugalsku silně pravicoví; pozn. překl.] a Lidová strana – CDS) a Socialistickou stranou (PS), a třiceti roky kapitalistické integrace do EHS/Evropské unie. Proces, jenž mířil a míří na znovunastolení nadvlády monopolního kapitálu, zničení vymožeností Dubnové revoluce z roku 1974 a postavení Portugalského státu do stavu závislosti, podřízeného a ovládaného v rámci Evropské unie a všeobecně imperialismem.

Tyto trendy citelně vzrostly činností předešlé koaliční vlády PSD/CDS a vnějšími zásahy Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu (IMF). Během čtyř let od doby, kdy jsme ji správně nazvali agresivním paktem, podepsaným pravicí, sociální demokracií, Evropskou unií a Mezinárodním měnovým fondem, pracující a lid naší země byli vystaveni násilné ofenzívě.

V kontextu výrazného vyostřování třídního boje pracující a lid rozvinuli vytrvalý a intenzivní boj. Úloha široce sjednoceného odborového hnutí, ztělesněného CGTP-IN – velkou jednotnou centrálou portugalských pracujících, lidových hnutí a naší strany, to byly určující faktory při obraně zájmů a práv lidu a země ve velmi těžkých podmínkách a k oslabení politických sil, jež podporovaly pravicovou politiku a Evropskou unii.

Právě v tomto kontextu byly 5. října 2015 uspořádány parlamentní volby. Vládní strany byly tvrdě potrestány, a dokonce ani společně nezískaly většinu hlasů. Naše strana si upevnila pozice a Socialistická strana, diskreditovaná tím, že byla jedním ze signatářů agresivního paktu, nebyla v postavení, aby dokázala sestavit vládu.

Výsledky těchto voleb odrážejí nejen vůli předejít pravicové koaliční vládě, ale především se vší naléhavostí zamezit pokračování politiky zhoršování vykořisťování a zbídačování a prohlubování národního úpadku a závislosti.

Přesně to byla analýza PCP. PCP, postavená před sbližování volebních sil, příznivějších vůči pracujícím, se chopila iniciativy a navrhla politické řešení, jež by zabránilo pokračování vládnoucí koalice. To samo ale neznamenalo politickou změnu. PCP tudíž navrhla politické řešení, jež, dávajíc výraz boji a požadavkům lidu, by umožnilo, sadou opatření, odpovědět na nejpalčivější problémy a potřeby lidu a zabránilo dalším nezdarům, jako byla privatizace strategických sektorů nebo nové útoky na demokratický režim.

Je důležité zdůraznit, že PCP nenavrhla parlamentní dohodu ani levicovou vládu. Navrhla společný postoj, založený na velmi konkrétních návrzích, jež umožnily nástup do úřadu menšinové vládě Socialistické strany, jež má svůj vlastní program a schválením společného postoje Socialistické strany a PCP se zavázala reagovat na problémy jako je obnova příjmů a práv pracujících a lidu, byť i jen v omezeném rozsahu.

Zdůrazňujeme, že nevznikla žádná parlamentní většina, jež by se nazývala levicovou. To by možné nebylo. Socialistická strana nezměnila svou třídní povahu a v některých případech zachovává možnosti, typické pro pravicovou politiku, jako jsou evropské otázky, zahraniční politika, ekonomická a pracovní politika.

A tak si PCP zachovala svou plnou politickou a intervenční nezávislost. Jediný závazek, jenž si zachováváme, je vůči pracujícím a lidu a vůči jejich zájmům, jímž určujeme naše vystupování v Parlamentu i kdekoli jinde.

Portugalské politické řešení je proto velmi unikátní případ, jen stěží opakovatelný v jiných zemích. Byla to síla boje a její odraz ve volbách, co umožnilo, spolu s úlohou, silou a rozhodným vystupováním PCP, toto politické řešení. A je to síla boje a jeho politického vyjádření, co určuje v každém okamžiku jeho rozsah, trvání a úplnost.

PCP a další levicové síly, konkrétně naši spojenci ze strany Zelených, pracují na zajištění, že závazky z politického řešení budou naplněny ovlivňováním a podmiňováním vládních rozhodnutí Parlamentem. Ale zároveň jsou i v čele boje a odmítání veškeré vládní politiky a opatření, jež jsou v rozporu se zájmy pracujících a lidu, a takových je mnoho.

Politickou dynamiku současného politického řešení odrážejí čtyři faktory, některé z nich rozporuplné, jejichž vývoj bude určovat budoucí cestu.

Prvním je boj pracujících a lidu. Jako vždy to je vzájemný vztah společenských sil, co určuje vztah mezi silami na politické a institucionální úrovni. Naše strana si je toho vědoma a vyvíjí velké úsilí, aby boj pokračoval a sílil. 1. května tohoto roku jsme měli velkou manifestaci mas v desítkách měst, a CGTP-IN, jednotná odborová centrála, oznámila, že národní den boje bude uspořádán 3. června.

Druhým faktorem, pozitivním, jsou naděje a možnosti, jež přináší nová situace. Skutečnost, je za tento rok a půl bylo možné dosáhnout několika vítězství pracujících, je faktorem důvěry, jenž posiluje myšlenku, že stojí za to bojovat, a dovoluje nám položit otázku, jak zajít ještě dál při obnově práv a příjmů.

Třetím faktorem, negativním, je, že Socialistická strana zachovává variantu podřízení se politice, vnucování a podmiňování Evropské unie a zájmům monopolního kapitálu. Takové možnosti a omezení jsou v rozporu s politikou volby vynahrazení příjmů a práv. My to chápeme tak, že dříve či později dojde nevyhnutelně k objasnění.

To nás vede ke čtvrtému faktoru. Otázce Evropské unie. Třicet let po vstupu Portugalska do Evropského hospodářského společenství, a zvlášť po téměř dvou desetiletích po zavedení Eura, je teď velice jasné, že přidružení Portugalska do procesu kapitalistické integrace bylo pro naši zemi hluboce negativní.

Skutečnost potvrzuje Evropskou unii coby proces kapitalistické integrace, jež není o spolupráci a solidaritě, ale o nadvládě velkokapitálu a o direktorátu mocností pod vedením Německa. Současná krize v Evropě pramení v třídní povaze Evropské unie. Vzestup rozporů v takovém procesu byl dříve či později nevyhnutelný. Právě ve světle takové analýzy bychom se měli dívat na události, jako je odchod Spojeného království z Evropské unie a růst ultrapravice.

Nedávný Římský summit potvrdil, že vládnoucí třídy a direktorát mocností se nevzdají uplatňování svých nástrojů nadvlády nad národy, jimiž jsou Evropská unie a Euro. To je cílem probíhající debaty o takzvané budoucnosti Evropy. Ale setrvání na stejné cestě přinese jen více rozporů a problémů.

Pro portugalské komunisty není odpovědí na hlubokou krizi, zasahující kontinent, prohlubování neoliberalismu a federalismu EU, ani nový imperialistický nástup, posilující militarismus a intervencionalismus, jež dále prohloubí nepřekonatelné rozpory tohoto integračního procesu.

Diskuse o „budoucnosti Evropy“ dokazuje, že Evropská unie není neformovatelná. K obraně Evropy a práv jejích národů, k boji proti populismu a ultrapravici, k ochraně demokracie a svrchovanosti se musíme odtrhnout od kapitalistického integračního procesu, jeho politiky a pilířů a zájmů, jež chrání. Právě v tomto boji je PCP.

Je to boj, jenž musí být veden s lidmi na naší straně, v každé z našich zemí, ke zlikvidování manipulačních kampaní, jako jsou ty, jež byly teď použity ve francouzských volbách, a boj proti Evropské unii musí být spojen s konkrétním bojem za společenský pokrok, ekonomický rozvoj a národní svrchovanost. Právě tohle trvalé spojení zabrání ultrapravici, aby se i nadále přiživovala na společenské krizi a strachu.

Právě kurs, jenž Evropská unie vnutila našemu kontinentu, je u kořenů vážných problémů. Ale tento kurs není neodvratný. Dějiny nás učí, že procesy mnohostranných vztahů mezi státy nejsou třídně neutrální. Mohou být pro nebo proti zájmům pracujících a lidu. V evropském případě výstavba jiného, pokrokového rámce vztahů mezi svrchovanými státy a národy v Evropě vyžaduje porážku Evropské unie.

Především porážku jejího donucování a nástrojů nadvlády, jako je Euro. Právě proto PCP vede kampaň na obranu rozvoje země, proti podřizování se Euru, za nové projednání portugalského dluhu a za veřejnou kontrolu bankovního systému.

To jsou tři návrhy a tři hlavní linie boje, jež zahrnují okamžitý politický návrh PCP na účinný rozchod s pravicovou politikou a na zajištění vlastenecké, levicové politiky. Politický návrh s anti-monopolistickým a anti-imperialistickým charakterem, založený na zásadách a hodnotách Ústavy Portugalské republiky, jenž je v souladu s „Programem rozvinuté demokracie a dubnových hodnot v budoucnosti Portugalska“ PCP, ústavní součástí výstavby socialismu.

V naší zemi máme před sebou velké výzvy. Je pravdou, že nová politická situace v Portugalsku otevřela okna naděje pro náš lid a je vnímána se zájmem i mimo Portugalsko, a je nemenší pravdou, že naléhavost a složitost situace klade před naši stranu nesmírné problémy. Proto, po našem XX. sjezdu, pořádaném v roce 2016, věnujeme i nadále těsnou pozornost jednomu z nejdůležitějších faktorů ve vývoji politické situace v naší zemi – úloze, síle, organizaci, vlivu a zakořenění naší strany v dělnické třídě, u všech pracujících, u všech lidí, a také rozhodující úloze masového boje. Strana, na niž se lze spolehnout, která je v Portugalsku hrdým dědicem tradic mezinárodního komunistického a revolučního hnutí, a která vždy byla ve spojení s lidem, pokračuje v boji za socialistickou společnost a za komunismus v Portugalsku.

Předneseno na Vratimovském semináři
Frýdek-Místek, 13. května 2017
překlad VSE