O SMKČ


Informace o Svazu mladých komunistů Československa – členství v něm

Charakteristika Svazu mladých komunistů Československa

znakSMKC

Svaz mladých komunistů Československa (SMKČ) je občanským sdružením zaregistrovaným Ministerstvem vnitra ČR 29. 10. 2008 (IČO: 26580861). Činnost zahájil Ustavujícím sjezdem, který se uskutečnil 22. 11. 2008 v Přerově. Oficiálním periodikem SMKČ je časopis Československá mladá pravda, zaregistrovaný Ministerstvem kultury ČR pod číslem E 18907, centrální webové stránky mají adresu www.komsomol.cz.

SMKČ je dobrovolnou, nezávislou organizací mladých lidí, která ve své činnosti vychází z vědeckého pohledu na svět a společnost a usiluje o společenský pokrok směřující k socialismu a komunismu. Členem SMKČ může být jen fyzická osoba trvale žijící na území České republiky ve věku 15-35 let, která souhlasí se stanovami a programovými cíli SMKČ (viz stanovy SMKČ).

SMKČ se však zdaleka neomezuje pouze na spolupráci s lidmi v mládežnickém věku. Naopak v posledních letech se snažíme rozvíjet spolupráci zejména s lidmi staršími 35 let, kterým jsou myšlenky, základní dokumenty i praktická činnost SMKČ blízké. Výrazem této snahy jsou činnosti, které postupně vedou ke zřízení Klubu pro obnovu komunistického hnutí (KOKH), v němž se sdružují spolupracovníci SMKČ starší 35 let.

Program a cíle Svazu mladých komunistů Československa

Programovým základem činností SMKČ je marxismus-leninismus, komplexní vědecký teoretický systém, který byl vytvořen objevy Karla Marxe, Fridricha Engelse, Vladimíra Iljiče Lenina a jejich mnohých následovníků a pokračovatelů. I když se jedná o dílo z 19. a 20. století, je ve svém základu i nadále platné. Tento fakt byl dokázán celou řadou vědeckých studií. Marxismus-leninismus není neživotné učení, vyvíjí se, tak jak se vyvíjí společnost a její poznání. Umění z této teorie vycházet pro nás představuje dovednost aplikovat ho na současné podmínky, umět ho srozumitelně, ale se zachováním vědeckých základů a terminologie, vysvětlovat veřejnosti.

Pojetí programů a cílů SMKČ se za dobu jeho existence vyvíjelo. Neměnily se deklarované dlouhodobé cíle, ale zejména jejich uchopení, způsob realizace, prezentace organizace, její politiky a cílů, taktika postupu k nim a chápání podmínek spojenectví s jinými organizacemi na cestě k jejich prosazování. Výrazně se změnil obsah krátkodobých a střednědobých cílů. Než s nimi naše čtenáře seznámíme, pokusíme se stanovit, pro koho SMKČ svou činnost vyvíjí, komu je tato organizace určena, jakým částem společnosti mají přináležet její cíle. Následně přistoupíme ke stručné charakteristice jmenovaných cílů a k stručnému popisu činnosti, kterou vyvíjíme, případně, již bychom chtěli vyvíjet.

Pro koho existuje SMKČ? Komu má být určen jeho program?

SMKČ vychází ve své činnosti z objektivního faktu třídně (sociálně) rozdělené společnosti. Považujeme za historickým vývojem prokázané, že v takové společnosti nemůže žádná politická strana či hnutí zastupovat zájmy celé společnosti. Pokud se tak tváří, vědomě, případně neúmyslně lže či mluví nepravdu.

Čas od času se stává, že se vynoří jedinec, případně reprezentant některé z institucí, který tvrdí, že sociální třídy neexistují, že existuje pouze jedna společnost, jeden národ. Tento přístup není příliš běžný ani v současném kapitalismu, spíše se o otázkách sociálního dělení společnosti pro jistotu nehovoří. Pokud se jimi někdo v rámci nynějšího systému zabývá, pak je to buržoazní sociologie. I ta je ve svém hlavním proudu nucena přiznat, že se dnešní společnost dělí na sociální třídy, ačkoli při výběru kritérií dělení nepostupuje vždy vědecky, základem sociálně-třídní příslušnosti je pro ni prvotně výše důchodu (příjmu).

Domníváme se, že není třeba dokazovat existenci sociálních tříd nejen v rámci české společnosti – většina lidí o ní podvědomě ví, cítí ji. Aby byl SMKČ schopen jmenovat sociální třídy, vrstvy a skupiny, jejichž zájmy chce reprezentovat, o jejichž přízeň se chce ucházet, musí stanovit nejen, o jaké sociální subjekty se jedná, ale také vyčíslit, jak početné jsou.

SMKČ je svým členstvem proletářskou organizací. Usiluje však o to, aby byl proletářskou organizací také svou politickou praxí, teorií, ale i volnočasovým a kulturním působením.

Z jakého důvodu? SMKČ považuje proletariát vývojově za nejprogresivnější sociální třídu společnosti. Její základní společenskou charakteristikou je nevlastnění výrobních prostředků (pracovní předměty, nástroje, půda) a kapitálu, v současnosti (a v každém kapitalistickém státě) sama sobě nevládne, tudíž patří mezi ovládané sociální třídy, a také v českých zemích tvoří většinu společnosti. Proletariát se skládá z různých složek společnosti – náleží mezi něj dělníci, ostatní zaměstnanci, nezaměstnaní, bezdomovci, velká většina studentů a učňů.

Jádrem proletariátu je dělnická třída, dělnictvo. Mezi dělnictvo nepatří jen klasičtí průmysloví dělníci, známí z 19. a 20. století, byť stále tvoří, samozřejmě se zohledněním růstu jejich kvality v důsledku vědecko-technického vývoje i budování socialismu v českých zemích, nejspíš většinu této složky. Dělníkem je každý člověk, který bezprostředně zpředmětňuje výkon své pracovní síly a je nucen ji prodávat (jít s ní na trh, kde nakupuje kapitalista), aby mohl žít. Mezi dělníky proto patří také různí inženýři-technici, někteří programátoři, zaměstnanci nákladní dopravy apod. Početnost dělnické třídy začala po roce 1989 poměrně rychle klesat. Nedělo se tak v prvé řadě kvůli objektivnímu trendu vývoje globalizované a vysoce kvalifikované ekonomiky (kvůli zkvalitňování výrobních sil), jak často tvrdí režimní tzv. vědci a jejich spojenci, ať se nazývají jakkoliv. Hlavní příčinou tohoto pohybu byla urychlená deindustrializace v českých zemích, jejich odprůmyslnění, způsobené především velkou privatizací a restitucemi, tzn. jednou z hlavních podmínek obnovení kapitalismu u nás. Mezi další příčiny tohoto úpadkového procesu patří například vývoz výroby z ČR do jiných zemí s levnější pracovní silou. Má ho na svědomí mamutí zahraniční kapitál, který u nás společně se svými institucemi vládne. Kapitalistická statistika samozřejmě údaje o počtu dělníků nevede. Marxisticko-leninští odborníci však umí s poměrně velkou přesností na základě oficiálních údajů zjistit skutečné počty, zastoupení jednotlivých sociálních tříd ve společnosti. Dělníků pracovalo v českých zemích roku 1990 2,5 milionu, v roce 2000 2,1 milionu a v roce 2010 1,75 milionu (podle některých odhadů 1,9 milionu). Likvidace průmyslu se v posledních dvou desetiletích zpomalila zejména proto, že její hlavní fáze už proběhla, pokračuje však pomalejším tempem i nadále. Úbytek dělnictva je způsoben také umělým a kapitalisty vynuceným vyváděním dělníků a ostatních zaměstnanců ze zaměstnaneckého poměru do tzv. švarcsystému, tj. tvorbou OSVČ (v březnu 2016 jich bylo v ČR 970 tisíc, z toho 572 tisíc s výdělečnou činností jako hlavní). Přes klesající stavy tvoří dělnictvo českých zemí ve srovnání se zeměmi Evropy poměrně širokou masu lidí, která je kvalitativně (zespolečenštěním práce, narůstající kvalitou výrobní síly, tvorbou materiálních hodnot, z nichž velký díl jí je pravidelně v podobě nadhodnoty kraden) nejpovolanější částí společnosti pro vykonání potřebných změn.

Hlavním objektivním spojencem dělnictva, jehož se snaží SMKČ reprezentovat, jsou ostatní zaměstnanci, kteří svou pracovní sílu bezprostředně nematerializují ve výrobě. Tato složka proletariátu je velmi početná – roku 2010 čítala na 2,450 mil. osob. Jedná se však o vnitřně značně se lišící skupinu lidí. Jádro jejich odlišnosti lze hledat zejména ve výši důchodu, v poměru k zaměstnavateli v rámci organizace firmy a ve formálním vzdělání. Obecně (ne tedy vždy, ve většině případů) lze říci, že se SMKČ snaží orientovat a reprezentovat zájmy zejména zaměstnanců nízko a středně příjmových, s podřízenějším postavením k vlastníkovi, zaměstnanců, jež mají mnohdy základní a střední vzdělání (což může být v rozporu se skutečným vzděláním, které bývá leckdy vyšší než u mnohých vysokoškoláků).

Skutečný počet nezaměstnaných, této průmyslové rezervní armády, kterou kapitalismus produkuje proto, aby vytvářel na trhu pracovních sil tlak na snižování jejich ceny, aby zanášel prvky konkurence mezi dělnictvo a zaměstnanectvo, se v posledních letech zvýšil na cca 700 tisíc, registrovaná míra nezaměstnanosti, účelově v oficiálních výpočtech manipulovaná tak, aby vypovídala stále méně, se v posledních letech ustálila mezi 400–500 tisíci lidmi (její oficiální výše závisí na sezónních pracích).

SMKČ se pokouší hájit také zájmy nezaměstnaných, včetně těch, které kapitalismus svým dlouholetým působením vychoval v nezaměstnatelné, odvyklé základním pracovním návykům a dovednostem. Je totiž i v jejich zájmu, ačkoliv si to mnozí z nich neuvědomují, vybudovat systém, který jim nenásilně návyky, dovednosti vrátí, rozvine, ale zároveň je v celé šíři osvobodí.

SMKČ ve své činnosti nechce být reprezentován lumpenproletariátem, kriminálními živly, sociálně patologickými jedinci apod., a to zejména z toho důvodu, že na jejich základě nelze vytvořit novou, tolik potřebou revoluční organizaci nového typu. Uvědomujeme si však, že i tito lidé jsou svou valnou většinou oběťmi kapitalistického systému a že jeho odstranění je i v jejich zájmu.

Počet bezdomovců v českých zemích je velmi obtížné zjistit – podle oficiálního sčítání z roku 2011 jich bylo 11 496, ve skutečnosti je jejich počet mnohem vyšší a dosahuje výše až mnoha desítek tisíc osob (podle oficiálních zdrojů je bezdomovectvím v českých zemích ohroženo až 100 tisíc lidí). Většina z celkového počtu bezdomovců se dostala na ulici bez vlastního přičinění, jestliže si na život v těchto podmínkách zvykla, není to především jejich vina, ale vina systému, který ve 21. století dopouští, aby lidé přežívali a umírali v mrazech, vlivem nemocí a vysoké kriminality na ulici. Aby se společnost nevzpouzela tomuto v moderních podmínkách naprosto úděsnému jevu, vymýšlí pohádky o lenoších, neplatičích a dalších, kteří si za svůj osud mohou sami. Odsud je už jenom krůček k agresivním jedincům, kteří bezdomovce napadají a vraždí.

SMKČ se jednoznačně staví i za tuto sociální složku proletariátu, tvrdí, že ve skutečně moderní společnosti nemůže existovat žádný důvod k tomu, aby člověk neměl kde bydlet a co jíst.

Studenti a učni, z nichž drtivá většina nevlastní výrobní prostředky a kapitál, tvoří i přesto vnitřně nestejnorodou a různě rozdělenou masu lidí. Jejich počet přesáhl ve školním roce 2014/2015 815 tisíc (všech dohromady). Mezi sebou se odlišují zejména sociálně-třídní příslušností jejich rodičů či vychovatelů, druhotně pak věkem, typem školy, kterou studují a regionem, ve kterém se pohybují a žijí.

SMKČ, svou politikou a dosud i názvem původně vysloveně mládežnická organizace, se snaží oslovovat a reprezentovat celou tuto sociální složku proletariátu, s výjimkou tzv. zlatomládežníků.

Jelikož máme ambice orientovat se zdaleka nejen na mládež, chceme pomáhat a reprezentovat všechny věkové kategorie našich cílových sociálních tříd, vrstev a skupin. Z těchto důvodů nezapomínáme ani na důchodce. Zástupců této sociální skupiny (důchodců starobních, invalidních a pozůstalostních) žilo v českých zemích k roku 2015 2,87 milionů. Průměrný důchod činí 11 348 Kč (2015), z celkového počtu důchodců ho pobírá necelých 50%. Z těchto čísel jednoznačně vyplývá, že velká část důchodců pochází z proletářských, případně družstevních rodin. Právě jejich zájmy se snaží SMKČ hájit, nikoliv zájmy aktivních důchodců-kapitalistů nebo rentiérů.

K některým reprezentantům dalších sociálních tříd, vrstev a skupin nepohlížíme s despektem, myslíme si, že se mohou stát spojenci proletariátu v jeho postupu a bojích, dle našeho názoru však na základě svého společenského postavení nemohou být jádrem tohoto snažení. Určitý potenciál je možné hledat např. ve výrobních, nízko a středně příjmových oborech, kde pracují OSVČ, případně u drobných a středních rolníků.

Krátkodobé cíle SMKČ

Krátkodobé cíle není možné stavět proti střednědobým a dlouhodobým. Musí s nimi tvořit dialektickou jednotu, zapadat do celkové koncepce organizace, nepůsobit protichůdně, což ovšem nikterak nevylučuje možnost taktických ústupů a úkroků. Krátkodobé cíle proto chápeme jako jednu z podmínek pro splnění dalších cílů, orientace na ně však neznamená, že aktivity směřující k „vyšším“ cílům se nebudou s krátkodobými prolínat, vzájemně se kombinovat, prostupovat.

Mezi naše krátkodobé cíle patří v prvé řadě oslovování proletariátu, jeho informování, získávání pro spolupráci a členství v SMKČ, a to prostřednictvím marxisticko-leninského učení, našich programových zásad, aktivit v oblasti teorie, politiky, odborů, umění i volného času. Naším cílem je získat co nejvyšší a nejkvalitnější počet sympatizantů, spolupracovníků, čtenářů, odběratelů, lidí informovaných, zkrátka spoluvytvořit jádro budoucí obnovy komunistického hnutí v českých zemích a na Slovensku. Toto jádro nemůže být v žádném případě uzavřeno do sebe, ale bude se orientovat na aktivity tam, kde kapitalistický systém a jeho stát páchá nespravedlnosti (bude-li to v našich silách), bude se snažit ovlivňovat politické dění v centru i v regionech úměrně svému vlivu, pokusí se nabídnout ve spolupráci s proletariátem, důchodci a dalšími sociálními skupinami nekomerční, avantgardní zábavu, volnočasové vyžití, případně umění.

Střednědobé cíle SMKČ

Plnění střednědobých cílů se neobejde bez základního plnění cílů krátkodobých, které budou nadále spolu s nimi a vedle nich realizovány, zároveň je nemožné nerespektovat cíle dlouhodobé. Ke střednědobým cílům SMKČ náleží vybudování strany nového typu – politickou orientací antikapitalistické, marxisticko-leninské, vybudované na proletářském třídním základě (příslušností členstva). Tato strana by měla zapojit proletariát do veřejného dění, nikoliv pro pozlátko a příjmy od současného systému, ale pro jeho porážku, překonání a osvobození proletariátu nejen v českých zemích a na Slovensku. Zatímco angažmá v režimních zastupitelstvech na různých úrovních (od místního zastupitelstva po parlament) by bylo v době budování zárodků nové organizace kontraproduktivním, předčasným krokem, který by organizace nebyla schopna realizovat plošně, neměla by sil na patřičnou přípravu svých kandidátů, vystavovala by se nebezpečí individuálního sklouznutí k zastupitelskému čachrářství, ale především neměla by potřebné schopnosti vyvolat tlak zdola, bez něhož vládnoucí třídy neustoupí ani v dílčích otázkách, mezi střednědobé cíle SMKČ tato činnost rozhodně patří. Využití těchto křesel v zásadních i dílčích záležitostech proletariátu, odevzdávání plné výše platu proletářské straně a dalším organizacím, boj za dílčí změny ve prospěch většiny lidí, zastupitelská tribuna coby místo obžaloby stávajícího systému, v těchto rysech by se měla nést činnost revolučního zastupitele či poslance. Hlavní úkoly by však nová strana prováděla mimo zastupitelstva a parlament, na poli třídních odborů, stranických tělovýchovných, dalších volnočasových a podpůrných organizací a družstev, jejichž prostřednictvím bychom vytvářeli tlak na vládnoucí systém, pomáhali bychom většině národů.

Dlouhodobé cíle SMKČ

Dlouhodobé cíle SMKČ je možné rozdělit na základě jejich očekávaného časového odstupňování do několika fází, které navzájem tvoří dialektickou jednotu. Chronologicky prvním z nich je získání politické moci většinou společnosti nejen v českých zemích a na Slovensku, v rámci níž by nová politická strana měla a chtěla hrát klíčovou úlohu. Osvobození proletariátu a demokratická nadvláda většiny společnosti nad menšinou (diktatura proletariátu), zespolečenštění výrobních prostředků a kapitálu, by měly vést k budování socialismu a komunismu. Právě tyto mety patří mezi základní dlouhodobé cíle SMKČ.

Průvodním jevem jejich plnění bude přiměřené zvyšování životní úrovně většiny společnosti, které bude ekologicky, společensky a hospodářsky udržitelné, bude obsahovat možnosti a vést společnost k osvojení návyků zkvalitňování spotřeby, k absenci plýtvání a vymýcení konzumního způsobu života. Zřejmě nejdůležitějším průvodním rysem budování socialismu a komunismu, které se bude rozšiřovat a zdokonalovat, bude zvyšování fondu volného času pro většinu lidí, růst a zkvalitňování možností jeho využívání a souběžné zkvalitňování návyků a praxe v jeho trávení, to vše s cílem mnohostranného rozvoje člověka.

Činnost, kterou SMKČ vyvíjí, případně by chtěl vyvíjet, otázka spojenectví

Prováděné aktivity SMKČ úzce souvisí s cíli, na něž aktuálně klademe důraz, v prvém případě s krátkodobými cíli.

Naše činnost je zaměřena dovnitř vlastní organizace – směrem k jejímu zkvalitňování, zdokonalování, rozšiřování kvality a počtu členů, kandidátů členství, sympatizantů a spolupracovníků. Vnitrosvazové akce na sebe nabírají různé formy – od vzdělávání, konferencí, seminářů, besed, různých jednání, ale také zábavného a turistického dění. Vedení vlastních zástupců SMKČ k účelnému a kvalitnímu využívání volného času, nepodléhajícímu současné oficiální i tzv. alternativní buržoazní brakové tzv. kultuře a zábavě, považujeme za jeden z velmi důležitých průvodních faktorů na cestě k naplňování našich cílů.

Aktivity orientované na veřejnost jsou samozřejmě svým významem důležitější než činnost vnitrosvazová, obojí spolu však přímo souvisí, jedno podmiňuje druhé a naopak. Snažíme se podílet se na demonstracích, veřejných vystoupeních jiných, skutečně pokrokových organizací, v menšině případů pořádat akce vlastní. Pořádáme a podporujeme demonstrace a některé další protestní akce proti fašizaci společnosti, nacionalismu, fašismu, proti omezování práv většiny lidí, za jejich obnovu v rozsahu, který poskytovalo minulé socialistické zřízení a za jejich prohloubení. Stavíme se za obnovu české a slovenské státní suverenity, v současnosti zásadně omezené členstvím v imperialistických spolcích, zejména v útočném paktu NATO a Evropské unii. Jednoznačně prosazujeme vystoupení nejen z NATO a EU, ale i z dalších imperialistických uskupení, což je ovšem nerealizovatelné bez obnovení suverenity naší vlasti znárodněním klíčovým sektorů hospodářství a převzetím politické moci proletariátem, dalšími zbídačovanými lidmi a jejich politickými zástupci.

Účastníme a podílíme se na akcích týkajících se těchto otázek – v posledních letech zejména na demonstracích a stávkách odborů, veřejnosti proti politice vlád ČR, protestech proti fašizaci Ukrajiny, fašismu a nacionalismu u nás i v jiných částech světa, participujeme na vystoupeních veřejnosti proti politice imperialismu ve světě, pravidelně podporujeme země latinské Ameriky na cestě k pokrokovější budoucnosti, bojujeme za osvobození Palestiny od režimu izraelské okupace, za sociální i národní osvobození Kurdů z područí militaristického Turecka a ostatních zpátečnických zemí oblasti.

Angažujeme se také v boji proti klerikalismu, postupu katolické církve, ale také všech mocensky ambiciózních a aktivních církví. Institucionalizované náboženství považujeme v současné době za velmi nebezpečné. Považujeme za lhostejné, zda jde o katolicimus, pravoslaví, protestantismus, judaismus, islám či východní náboženství. Každé institucionalizované náboženství, tím spíše státní náboženství považujeme za zpátečnické. Jeho krajním vyústěním je náboženský fundamentalismus, proti jehož příčinám i následkům je nutné tvrdě bojovat, bez ohledu na to, k jaké konfesi se hlásí.

Páteří našich aktivit na veřejnost je ale informační, agitační a propagační činnost – tzn. provozování a tvorba různých webových stránek, účtů na sociálních sítích a podobně, vydávání letáků, plakátů, prohlášení a jejich distribuce ve veřejném prostoru. Naším úmyslem v této oblasti je získat patřičnou zpětnou vazbu, získat nové spolupracovníky a členy z řad proletariátu. Snažíme se podílet na odborové činnosti jediných třídních odborů v ČR – Odborového sdružení Čech, Moravy a Slezska (OSČMS), spolupracujeme se Svazem přátel latinské Ameriky a Karibiku, velmi podstatná je také podpora obyvatel a reprezentace KLDR v boji proti imperialismu. Na všechna tato témata jsme pořádali nebo pořádáme informační kampaně. Do budoucna bychom je rádi rozšířili a prohloubili.

V posledních letech jsme pořádali několik veřejně přístupných konferencí na různá aktuální témata, do budoucna plánujeme další. Několikrát jsme poskytli veřejnosti promítání pokrokových, nedostupných a zároveň umělecky kvalitních filmů. I v této činnosti hodláme pokračovat, ba co víc, rozšiřovat ji. Abychom demokratizovali přístup společnosti k vědění, vytvořili jsme a zpřístupňujeme na našich centrálních webových stránkách digitální knihovnu nejen vědecké a politické literatury, ale i literatury krásné.

Hlásíme se k myšlence společného československého státu, který byl bez ohledu na názor českého a slovenského národa rozbit v zájmu zahraničního kapitálu, jeho institucí a spojenců. V tomto smyslu jsme se v minulosti mnohokrát podíleli na společných aktivitách s našimi slovenskými soudruhy, které pokrokovost československého státu, budujícího socialismu, připomínaly, ale byly zaměřené zejména na budoucnost našich národů.

Pořádáme také diskuze a vlastní kulturní aktivity, pracujeme v dalších pokrokových, vlasteneckých a mírových organizacích, do budoucna bychom chtěli organizovat vlastní dětské a mládežnické tábory.

Jsme ochotni spolupracovat se všemi organizacemi i jednotlivci, kteří s námi sdílejí zásadní i dílčí cíle. SMKČ je ochoten a přístupen k akční spolupráci se všemi vlasteneckými, antikapitalistickými a jinými pokrokovými organizacemi. V případě mnoha témat, zejména narůstajícího vlivu nacionalismu, fašizace a fašismu nejen v souvislosti s uprchlickou krizí považujeme tuto spolupráci za velmi naléhavou. Základem této spolupráce musí být shoda na minimálním společném programu a základní důvěra mezi organizacemi, vyplývající z rovného postavení všech zúčastněných stran. Názorová, agitační a propagační diskriminace je pro nás překážkou jakékoliv spolupráce, stejně jako je překážkou účinnosti odporu proti současnému systému a jeho zločinům.

Nejsme ochotni a naprosto odmítáme jakoukoliv spolupráci a kontakt s nacionalisty, fašisty, přímými i nepřímými fašizátory, ideology havlismu, jejich pohrobky a spolupracovníky, jakož i s různými podivnými jedinci (jejich tzv. organizacemi), kteří se často hlásí k antikapitalistickým myšlenkám, jsou však zasaženi sociálně patologickými problémy, maloměšťáckými návyky, pseudoradikalismem, lumpenproletářskou a maloměšťáckou morálkou a v poslední době také sociálšovinismem a sociálpatriotismem.

Skutečně revoluční, antikapitalistické marxisticko-leninské hnutí v českých zemích, ale ani na Slovensku neexistuje. Existují pouze jeho zárodky, jednotlivci či skupiny jednotlivců, často působí bez vzájemného kontaktu a spolupráce. Je nutné říci, že téměř všechny organizace v českých zemích, které se hlásí k revolučnímu překonání kapitalismu, jsou revoluční maximálně některými svými slovy. Jinak jsou buď dobře placeni současným systémem a zabydleni v jeho institucích, v případě druhém po tom touží. Jsme si však vědomi toho, že i v těchto organizacích mohou být jednotlivci či skupiny komunistů, které je potřeba společně s ostatními skupinami spojit a zahájit postupné budování nové organizace. Snaha o překonání nedostatků posledních desetiletí a práce na vybudování stavby nové organizace, to jsou v současnosti hlavní cíle SMKČ.